V Evropě totiž činí podíl jaderné energie kolem 20 % (jen samotná Francie má přes 80 %). U zelených oblíbená obnovitelná energie má totiž několik vážných nedostatků. Nestačí ke krytí spotřeby a je drahá.

Kdyby se na příklad měla zajistit jen pro ČR spotřeba pomocí sluneční energie, na odpovídající počet slunečních článků by nestačila ani plocha celé ČR, nehledě na problémy a ztráty s přeměnou stejnosměrného napětí na střídavé (nemluvíme tu o výkonech řádu kW, ale tisíců MW).

Podstatný je také fakt, že energii vloženou do výroby slunečního článku tento nevyrobí za celou dobu životnosti.

U větrné energie je to ještě složitější -- poručit větru (ani dešti) se zatím nikomu nepodařilo.

Obě energie, pokud vím vykupuje ČEZ za cenu kolem 20 Kč/kW, za kolik by ji měl koncový zákazník?

Dovolím si tvrdit, že kdyby si zákazník mohl vybrat a skutečně působila dnes tak oblíbená "neviditelná ruka trhu", že ceny by tak drahou energii zlikvidovaly.

Podle mého názoru všichni stoupenci "obnovitelných zdrojů" by měli jít příkladem ostatním a platit alespoň oněch zmíněných 20 Kč za 1 kW. Mimo to obnovitelné zdroje by znamenaly likvidaci i toho zbytku průmyslu, který zde ještě zůstal, na příklad spotřebiče jako mrazáky a ledničky by byly jen pro horních 15 %, kteří by na jejich provoz měli (s následným úpadkem většiny výrobců této techniky).

"Čistá energie" z fúzní reakce je také oblíbenou pohádkou zastánců "čisté energie" -- maličkost, že zatím se nepodařilo tuto reakci udržet déle než zlomky sekundy, a je otázkou, za kolik desítek let se to podaří, řadí tento způsob zatím do říše sci-fi.

Pokud autor sám cituje, že "...podle mínění samotných fúzních badatelů nebude však tato technologie k dispozici dříve jak za padesát let..." měl by uvést, kde tedy bude brát energii jen oněch zmíněných 50 let, když obnovitelné zdroje nestačí.

Úvahy o emisích kysličníku uhličitého při těžbě uranu (důlní mechanizmy jsou elektrické), porovnám-li emise téhož z uhelných elektráren, jsou pro mne nepochopitelné...