V ústředí ultrapravicové a rasistické British National Party vznikla v úterý večer panika, když vyšlo najevo, že byl na internetu zveřejněn kompletní seznam členů této strany: jména, adresy a telefonní čísla. Osobní údaje všech 10 000 členů neonacistické strany byly zveřejněny na samostatné internetové stránce.

Zároveň byly zveřejněny i údaje o tom, čím se většina členů BNP živí. Ukazuje se, že jsou mezi nimi učitelé, vědci, jeden zaměstnanec britské vlády a nejméně jeden policista.

Mnoho britských ultrapravičáků se nyní obává, že přijdou o zaměstnání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V úterý večer se na britské celostátní terestrické televizní stanici Channel Four vysílala další hodinová satira imitátora Roryho Bremnera a dvojice komiků Johna Birda a Johna Fortune, tentokrát nazvaná "Silly Money" - o absurditách globálního finančního systému.

Dlouholetý, vynikající pořad je zvláštní hybrid - je to "investigativní satira". V komických dialozích satirický pořad zveřejňuje dosud neznámá nebo málo známá fakta.

Četné dialogy Johna Birda a Johna Fortuna se objevují na YouTube, někdy s českými titulky. Nově otitulkovaný je například tento dialog o Američanech, o Iráku a o ropě. (JČ)

Vážení přátelé,

uplynul právě rok od chvíle, kdy jsem na Václavském náměstí řekl, že tak si vývoj u nás studenti v revolučním roce 89 asi nepředstavovali. Očekávali občanskou demokracii, lidská práva - a věřili, že je to reálný cíl.

Před rokem jsem tady řekl, že už zase nám vládnou politici, kteří s námi odmítají komunikovat. Že zase platí, že každý politik má na rozdíl od nás tolik práva, kolik si ve své neurvalosti urve moci. Vybídnul jsem tehdy občany, aby si takové chování od své vlády nenechali líbit.

Zatímco Amerika bude říkat "pane prezidente" poprvé v historii "barevnému" politikovi, v Česku to s menšinovými barvami při volbách dopadlo neslavně. Slabý výsledek Zdeňka Gužiho, jediného "barevného" kandidáta letošních senátních i krajských voleb, žádná romská skupina, která by se po zmizení Romské občanské iniciativy a Romské demokratické sociální strany dokázala prosadit, připomínají, že život Romů ani po tomto volebním podzimu neovlivní žádní jejich zastupitelé a senátoři, ale jen způsob vládnutí gádžovské většiny.

Od finanční krize k reálné krizi nebyla dlouhá cesta. To zjistili Barack Obama i Angela Merkelová. Problémy obou těchto politiků jsou jaksi spojeny, a to prostřednictvím potíží automobilového průmyslu a zejména skrze hrozící insolvenci americké firmy General Motors a její německé dceřinné společnosti Opel. Oba podniky mají ve svých zemích velký význam, protože zaměstnávají množství lidí. Prosba firmy Opel o finanční záruky vedla k neklidu v německé federální vládě i u ministerských předsedů těch zemských vlád, kterých se to týká. Dosud se Merkelová nerozhodla, hraje hru zachránkyně, která zatím nic neslibuje. Že je ale pomoc individuálním průmyslovým podnikům problémem, o tom víc v téhle poznámce.

Ivo Kokrment, jeden z účastníků CzechTeku 2005 byl kompenzován za nepravdivé obvinění za útok na veřejného činitele během brutálního policejního zákroku na akci CzechTek 2005. Poté, co byl Kokrment sám fyzicky napaden policisty, kteří psychicky selhali, byl účelově obviněn a později obžalován z útoku na veřejného činitele.

Na Britských listech uveřejněný popis nelichotivé situace studentů doktorandského studia i jejich kateder převážně humanitních oborů je zdánlivě tristní a ve většině civilizovaných zemí by vzbudil reakce a možná i akce. Obávám se ale, že v současné České republice to tak nebude. Důvodem je nepochopení problému financování škol. Ono nejde o to, že by nebyly peníze.

Je tomu již téměř dvacet let, co vyšli studenti do ulic a protestovali proti tehdejšímu režimu. Přibližně před šedesáti lety pochodovali na Hrad, aby podpořili prezidenta Beneše. Mnoho z nich skončilo v nejtěžších žalářích. A ještě o dekádu dříve zastřelili nacisté Jana Opletala. Tisíce pak skončily v koncentračních táborech, někteří byli popraveni. Studenti vždy překonali svůj strach a vyšli do ulic. Položme si otázku: jak jsou na tom v tomto ohledu dnešní adepti vysokoškolského diplomu? Odpověď zní jednoznačně: bídně.

Tento text je příspěvkem do diskuze o tristním stavu humanitních oborů na českých univerzitách, kterou rozpoutal Petr A. Bílek svým článkem. Není třeba dodávat, že je ryze subjektivní reflexí dané situace.

Dopis, který publikujeme níže, byl odeslán minulý týden poštou členům Rozpočtového výboru PSP ČR.

Václav Havel to má s Čechy těžké. Své potíže pregnantně shrnul v této větě: "Mě by zajímalo, ti lidé, aspoň ti starší, kteří se proti tomu radaru bouří, proč se bouří teď, když mohou a když jim za to nic nehrozí? A proč se nebouřili, když tady byly celé divize sovětských vojsk?" píše Radek Svítil.

tisková zpráva

Dne 25. listopadu uspořádá Mezinárodní výbor Červeného kříže webovou tiskovou konferenci na téma Úmluvy o zákazu kazetové munice, která bude oficiálně otevřena k podpisu 3. prosince v Oslo.

Úmluva, podporovaná více než 100 státy, poskytuje jedinečnou příležitost ukončit desetiletí utrpení civilistů a uchránit budoucí generace těchto zbraní. Jak efektivní ale tato úmluva může být a může reálně změnit situaci? MVČK šíří povědomí o kazetové munici a jejích dopadech a hrál vedoucí úlohu při jejím prosazování.

Mluvčí: Knut Doermann, vedoucí právní divize MVČK a Peter Herby, vedoucí oddělení zbraní. Konference proběhne v anglickém jazyce a bude zahájena ve 14.00 ženevského času (tj. 13.00 GMT)

Účastnící se mohou zaregistrovat ZDE

Pro více informací o Úmluvě nebo webové tiskové konferenci, prosím kontaktujte: Simona Schorno, tel. +41 22 730 2426, e-mail sschorno.gva@icrc.org.

Dostupné je nové 15-minutové video o účincích kazetové munice, a to ZDE

Když jsem se nyní v zahraničí snažila známým vysvětlit principy české mentality, někteří posluchači se rozesmáli, neboť se domnívali, že se jedná z mé strany o černý humor. Vysvětlovala jsem jim svojí českou mentalitu, neboť je mojí národní identitou, a možná v tom také poznali tu svojí. Mentalita jiných národů je však jejich vlastním problémem, do kterého není slušné strkat nos, zvláště pokud jsme si sami nezametli před svým vlastním prahem. Rysem naší povahy (a jistě nejen naší) je však útěk před vlastní špínou k té cizí. Střízlivá sebekritika se u nás doma nenosí. Jsme však mistři v její imitaci.

. Faktických, věrohodných a publikovaných srovnání skutečných výsledků naší ekonomiky v době "zločinného" komunismu a "svobodného" kapitalismu pořád není dost, přesněji řečeno nejsou žádné. Místo toho máme pořád na stole jen neurčité bláboly a zatracování "totality" jako samozřejmého zla o němž se ve slušné společnosti nepochybuje. Právě proto je nutno konkretní skutečnosti vyhrabávat a porovnávat. V tomto případě půjde o působení a hospodaření bank či peněžnictví, tedy odvětví, které je do určité míry pokládáno za páteř národního hospodářství státu.

tisková zpráva Ne základnám

Iniciativa Ne základnám ostře protestuje proti informacím některých médií, že vyvolávala potyčky s policií či s lidmi, kteří přišli zapálit svíčku u památníku studentů na Národní třídě. V prostoru Národní třídy bylo nahlášeno shromáždění Iniciativy Ne základnám, a proto mohl být kdokoliv z tohoto místa vykázán, pokud by narušoval průběh a smysl shromáždění. Nikdo z organizátorů však k takovému kroku nepřistoupil, neboť jsme si vědomi, že 17. listopadu navštěvuje památník řada lidí a naším cílem nebylo nikomu bránit v položení věnce či zapálení svíčky.

Musíme nicméně zdůraznit, že právě aktivisté Iniciativy Ne základnám byli opakovaně verbálně napadáni, docházelo ke strkanicím a útokům na vlajky Iniciativy i vlajku státní.

Je ráno. Po mořském pobřeží obnaženém odlivem se prochází ve žluté gumové pláštěnce asi pětiletý chlapec a sbírá do košíku mušle a korýše vyplavené mořem. Když košík naplní, vydá se k domovu do malého bretaňského městečka. Při přecházení opuštěného náměstí ho srazí a usmrtí rychle jedoucí osobní auto. Řidič nezastaví, a aniž by poskytl dítěti pomoc, z místa neštěstí odjede.

Tak začíná francouzský film "Bestie musí zemřít", který před několika lety běžel v pražských kinech.

Přednáška s tímto názvem se konala v úterý 18. listopadu 2008 na ZČU v Plzni. Posluchárna EP120 v areálu elektrotechnické fakulty byla plná, podobně jako při předvolebním turné prezidentského kandidáta Švejnara.

Přednáška byla také oznámena v tisku jako veřejně přístupná, tentokrát však většinou posluchačů byli studenti.

Přednášejícími byli Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, a ing. Šimák z ČEZu.

Když se Mongolové bojí nějakého tvora, nenazvou ho pravým jménem. A tak je vlk ,,stepní zvíře" chérín amitan, had se skrývá pod označením ,,dlouhý červ" urt chorchoj a medvědovi se říká bávgaj - ,,dědeček" (ve smyslu uctivého oslovení božstva, původní název pro medvěda se z mongolštiny zcela vytratil). Václav Havel v rozhovoru s Renatou Kalenskou (LN 15.11. 08) nazval americký zaměřovací radar, který by zjevně rád měl na dohled od Prahy jako ,,jakousi obrannou západní kouli v Brdech." Havlovo označení nese stejné znaky jako mongolské tabuizování: zastřít znepokojivou hrozbu. Liší se však motiv. Zatímco Mongolové se záměrně nepřesným označením snaží obelstít nebezpečí, aby třeba přímým pojmenováním nepřivolali útok vlka, Václav Havel se snaží obelstít a uchlácholit čtenáře.

Štěpán Kotrba ve svém rozhovoru na chatu České televize pouští na velmi tenký led. Přisuzuje neschopnost politikům ČSSD, kteří trvají na dodržování usnesení sjezdu, tedy nejvyššího orgánu strany. Přijde mi to stejné, jako kdyby tvrdil, že program je jen pro neschopné politiky, kteří si ho vytvářejí proto, aby získali koryto. Obojí stavím na stejnou úroveň. Sjezd vlastně deklaruje a vytváří hranice a mantinely působnosti ČSSD a program se v těchto hranicích a mantinelech pohybuje. Nelze jedno od druhého oddělit. Kdyby sjezd ČSSD prohlásil, že jeho spojenci mohou napříště být např. Marťané, budeme muset toto respektovat a s Marťany vládnout.

Tím konglomerátem textů se snažím, v rámci svých možností, naplnit výzvu "S nevyvážeností BL mohou něco udělat jen zastánci pravice", míní Tomáš Pečený. Obrazně řečeno, jde mi o "prezentaci mého vědeckého světového názoru", který doufám nemá ty hrubé chyby toho komunistického, na nichž je založena jejich propaganda vůči přemýšlivým lidem.

3. 11. t. r. jsme pod titulkem "Devět procent", též ZDE upozornili na výroční zprávu Mezinárodní energetické agentury IEA, poradenské organizace pro země OECD. Zpráva zveřejněná oficiálně 12. 11. byla vydána se značnými ambicemi - chce předpovědět vývoj spotřeby ropy do roku 2030. Britské listy o ni informovaly hned 13. 11. ZDE V českých médiích na ni z mainstreamu dosud (psáno 16. 11.) reagovala pravděpodobně jako jediná ČT24 ZDE a dále už jen alternativní zdroje - Ekolist ZDE a anonymní blogger Thon Taddeo ZDE.

Současná finanční krize ozřejmila mnohým apologetům neoliberalismu, že s autoregulací tržního hospodářství na základě individuální odpovědnosti to nebude nic slavného. Respektive že tato autoregulace sice funguje, ale nikoli včas, nikoli dokonale a nikoli tak, aby zabránila vzniku bilancí a ekonomických vztahů, které mají "samožerný" potenciál likvidující věcný smysl původních transakcí. V této souvislosti se stále častěji hovoří o reálné a virtuální ekonomice a vztahy mezi nimi, i o tom, jak se problémy v jedné z těchto sfér přesouvají do sféry druhé či naopak.

Domnívám se ovšem, že tato situace je fakticky důsledkem ztráty řady atributů, které finanční instituce jako hlavní aktéři virtuálního světa sice ještě stále deklarativně proklamují, ale v praxi již nedodržují a nesledují.

O systému NMD – „National Missile Defense“ Spojených států amerických toho bylo řečeno již mnoho. Mnoho slov, mnoho pravd, objevila se ale také řada otazníků. Podívejme se teď společně na některé z nich.

Zaměřme se nejprve na samotný název tohoto systému. Často slýcháme námi placené zaměstnance ve vládě – ať už jde o ministryni obrany, ministra zahraničních věcí, vicepremiéra pro evropské záležitosti, nebo i samotného premiéra – jak o tomto systému hovoří jako o „protiraketové obraně“. Kdo ale umí alespoň trochu anglicky, ví, že správný překlad názvu tohoto systému je RAKETOVÁ obrana, nikoliv PROTIRAKETOVÁ. I když by se někomu mohlo zdát, že se jedná o zanedbatelný rozdíl, jde o rozdíl zásadní.

"Je to divnej svět, divné věci, když je pro lidi třeba pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba..." Tak to zpívali Voskovec a Werich ve třicátých letech. A teď jsem zahlédl v novinách obrázek, jak nějaký muž vylévá mléko do kaliště na statku na protest proti tomu, že ceny mléka jsou tak nízké, že nemá smysl mléko "vyrábět". Přiznám se, že je mi vždycky tak nějak divně, když se s tímhle fenoménem setkávám. Je to divnej svět a divné věci. A já myslím, že za to může monetarismus a banky.

Dne 15. 11. zveřejnil zpravodajský server Aktualne.cz článek s titulkem "Do Litvínova se v pondělí chystají i evropské televize" ZDE

Součástí článku byla i tzv. diskuse, prostor pro poznámky čtenářů článku. "Diskuse" je v tomto případě prostorem, který v podobných případech slouží k solidarizaci a organizaci názorových extremistů, kteří skryti za přezdívkami vyjadřují často rasistické a xenofobní názory.

Celé Spojené státy a dokonce celý svět sledoval, jak byl Barack Obama zvolen příštím prezidentem USA, a skoro všichni jásali. Ačkoliv se za volební kampaně skoro každý snažil snižovat význam rasové otázky, 4. listopadu se zdálo, že nikdo neumí mluvit o ničem jiném. V souvislosti s touto "historickou událostí", jak jí říká většina komentátorů, je třeba položit tři základní otázky: Jak je důležitá? Čím vysvětlit toto vítězství? Co se asi teď stane?

Víkendové setkání skupiny představitelů nejsilnějších ekonomik světa, které mělo nalézt společné řešení současné finanční krize, zklamalo. Zklamalo očekávání těch, kteří doufali v zázračný léčebný prostředek a v druhou Brettonwoodskou konferenci. Neurčitá závěrečná prohlášení však přece jen přinesla určitou jistotu pro světovou ekonomiku: zastánci regulace na nadnárodní úrovni k ní přistoupí pouze na základě volného trhu. Světovému obchodu a všem, kteří jsou do něho zapojeni (a kdo není?), spadl kámen ze srdce. Doufejme jen, že tato zásada přežije i nástup nového amerického prezidenta do funkce.

Tithónos byl synem trojského krále Laomedóna. Jednoho dne po něm zatoužila Eós, božská Jitřenka, a chtěla jej za muže. Předstoupila tedy před nejvyššího boha Dia a žádala, aby byl zbaven smrti. Zeus jí vyhověl; protože však zapomněla na stárnutí, jemuž jsou smrtelníci vydáni, Tithónos sice získal nesmrtelnost, postupně však chátral. Když mu zešedivěly konečky vlasů, láska bohyně byla ta tam. Vypudila manžela z lože a zavřela ho do komory, kde se den za dnem scvrkával, hlas měl stále řezavější, až se nakonec proměnil v cikádu. Zatímco Eós každý nový den v šafránovém šatu vstává z moře, Tithónos, neschopný již zahlédnout krásnou a strašlivou tvář Alterity, se ve jménu minulých zásluh hlučením marně domáhá pozornosti a péče.

Všichni někdejší hrdinové nových začátků - ať už se devatenáct let po převratu připomínají antikomunistickými konferencemi nebo syderickým kyvadlem - mají v erbu cikádu.

"Několik mladých lidí" (říkejme jim třeba pankáči - pozn. red. BL) "trávilo páteční večer na Cibulce. Neoficiální skupina se již od letošního léta pokouší několik let chátrající objekt alespoň částečně zpřístupnit veřejnosti. To vše po domluvách se zástupcem současného majitele. Doposud proběhlo několik úklidových prací a čištění prostoru objektu. Výzvu k zapojení dalších zájemců zveřejnili "Cibulkáři" před týdnem. Že ji vyslyší i policie, nepředpokládali. Ta ji samozřejmě pochopila po svém."

zpráva: Pomáhat a chránit - Policie lidem na Cibulce vyhrožovala, střílela do vzduchu a pak je zmlátila - CechTek.bloguje.cz ZDE

"V pátek dne 14. listopadu kolem jednadvacáté hodiny bylo na linku tísňového volání přijato oznámení, že se má v prostoru ulice V cibulkách v Praze 5 pohybovat pachatel loupežného přepadení starší ženy."

1. verze událostí: Policie ČR ZDE

Co se stane, pokud někde na Praze 5 údajně dojde k loupeži, popisuje jeden z účastníků události: "Najednou řev a baterky v okně, v první chvíli jsme mysleli, že jsou to náckové, pak na nás přes okno začali mířit pistolí. Vylezli jsme ven, někomu se povedlo utéct na střechu. Lidi dole byli sraženi na zem, kopali do nás, dostal jsem ránu teleskopem. Pak vystřelili do vzduchu a že jestli prý z té střechy neslezou, tak je sestřelí. Samozřejmě slezli. Policajti tvrdí, že na ně z té střechy házeli nějaké kameny, což je blbost."

2. verze událostí, squatter: MP3

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a