Zatímco tabákovým lobbistou a vládou propagovaný výraz „protiraketová obrana“ klade důraz na to, že tento systém má chránit proti raketám, jeho skutečný název „raketová obrana“ mluví pouze o tom, že jde o rakety, které mají být vystřeleny na obranu. Jde tedy nikoliv o obranu před raketami, ale o obranu raketami. Před čím mají tyto rakety údajně chránit, název systému neříká.

Jak už jsem zmínil, plný název zní „National missile defense“. Přesto však mnozí čeští proradaroví zastánci z řad politiků, novinářů, vojáků i vědců tvrdí, že údajně došlo k „NATOizaci“ celého projektu. Jedním z takových lidí je například předseda Strany zelených pan Bursík, který nehledě na program Strany zelených tento systém otevřeně podporuje a bez zaváhání zrazuje ideály strany, jíž předsedá. Kdo jen trochu sledoval poslední Summit NATO v Bukurešti, ví, že žádné začlenění tohoto systému do NATO neproběhlo, že se i nadále jedná o iniciativu jediné země: Spojených států. I nadále tedy platí, že jde o systém čistě národní, který s námi, ani s Evropskou unií, ani s NATO nemá nic společného.

Jak je tedy vidět, je u nás pokřivován skutečný význam dvou ze tří slov tvořících název tohoto sytému. A co slovo poslední a v celém názvu nejdůležitější, tedy „obrana“? Abychom nalezli odpověď, pokusme si položit následující otázku: „Pokud by byl tento systém útočný, mohly by ho představitelé USA nazvat pravým jménem – tedy „Národní raketový útok“ a následně požádat Kanadu, Dánsko, Českou republiku, Polsko, Japonsko, Maďarsko či jakoukoliv jinou zemi a usilovat o umístění prvků tohoto systému na jejich území? A pokud by tak učinili, měli by šanci na úspěch? Odpověď je jistě každému jasná. I v případě, že by byl tento systém určen k útoku, byl by nutně nazýván jako systém čistě obranný – jen tak by totiž bylo možné prosadit jeho financování a následné rozšíření po USA a později i za hranice.

Tento systém spadá do kompetence Agentury pro raketovou obranu a ta zase pod ministerstvo obrany USA. Pro úplnost jen připomenu, že to, čemu se dnes říká ministerstvo obrany USA, se až do roku 1947 jmenovalo ministerstvo války. I tady ale politici brzy pochopili, že s tímto názvem ministerstvo v dobách míru nepřežije – proto bylo nutné název změnit. Názvy se mění, cíle ale zůstávají stejné.

Abychom se však dozvěděli, jaký je skutečný účel tohoto systému a nestavěli na pouhých domněnkách, podívejme se, co se píše v oficiálních dokumentech americké vlády. V dokumentu Vize pro rok 2020 vypracovaném Velitelstvím vesmírných sil (Space Command) při ministerstvu obrany USA v roce 1996 se na třetí stránce (a později znovu na stranách 8 a 9) uvádí jasná definice cíle vesmírného velení: „Vesmírné velitelství USA – dominance vesmírnému rozměru vojenských operací k ochraně zájmů a investic USA.“ Není tedy o čem pochybovat – jde o ochranu zájmů a investic USA ve světě.

Hrubá verze překladu do češtiny ZDE

Originál ZDE

Kdo by měl náhodou pochybnosti, zda systém Národní raketové obrany USA spadá do této vize, najde jasnou odpověď na straně 11, kde se píše o takzvaném „Globálním zapojení“ (Global Engagement). Zde se píše: „Globální zapojení je aplikací přesné síly z, do a skrz vesmír. Velení vesmírných sil (USSPACECOM) bude mít v následujících letech značně rozšířenou roli aktivního válečníka jakožto bojové velitelství zodpovědné za Národní raketovou obranu (NMD) a nasazení vesmírné síly. Globální zapojení kombinuje globální sledování s potenciálem schopnosti vesmírného globálního přesně-cíleného úderu.“ Jak se lze tedy dočíst zde i v dalším textu, radar v Brdech má být součástí systému, jehož jednou z hlavních funkcí je schopnost přesně cíleného úderu kdekoliv na světě.

Tato skutečnost není nikterak překvapivá, jde totiž o systém, který už v roce 1983 vešel díky Ronaldu Reaganovi ve známost jako „Star Wars“ - Hvězdné války. I v tomto případě se sice nepohodlný název systému časem změnil, ale koncept zůstal zachován. A tak díky němu dnes existují vojenské satelity, laserová děla ABL umístěná na letadlech Boeing 747, radary a antirakety v různých částech světa a mnoho dalších komponent tohoto systému. To vše jako součást vojenské infrastruktury budované a sloužící k ochraně národních zájmů a investic USA.

Velitelství vesmírných sil USA přešlo v říjnu 2002 přímo pod kontrolu STRATCOMu – Strategického velení USA. To je jasným důkazem, že kontrola vesmíru má u amerických vojenských plánovačů vysokou prioritu. To koneckonců dokazují i další oficiální dokumenty vlády USA. V roce 2006 přijal prezident Bush novou Národní vesmírnou politiku, a v ní se hned v bodu 2 píše: „Spojené státy jsou oddány průzkumu a využívání vnějšího vesmíru všemi národy k mírovým účelům a pro dobro celého lidstva.“ Proti této větě samozřejmě nelze nic namítat. Ovšem hned následující věta vnáší jasno: „V souladu s tímto principem, „mírové účely“ umožňují Spojeným státům obranné a zpravodajské aktivity při sledování národních zájmů.“ Jak tedy z této oficiální vládní doktríny USA vidět, pokud to budou národními zájmy USA vyžadovat, je možno použít jakýchkoli prostředků a přesto to bude v souladu s „mírovými účely“. Na základě této doktríny se USA deklarují za „vlastníka vesmíru“ a vyhrazují si právo zabránit v přístupu do vesmíru komukoliv, kdo bude „nepřátelsky nakloněn národním zájmům USA“. Jen pro dokreslení: tento dokument, který zásadně mění přístup USA k využití vesmíru byl Bílým domem zveřejněn v pátek, 6.10.2006 ve tři hodiny odpoledne, následován prodlouženým víkendem, neboť v pondělí 9.10. byl státní svátek. Nemusím asi zdůrazňovat, že tou dobou již bylo po uzávěrce většiny deníků a většina Washingtonských politiků i novinářů už byla na cestě domů. Tahle epizoda myslím výborně dokazuje, že stejně pokoutně, jak schvaluje zásadní dokumenty naše vláda, dělá to i stávající vláda americká. Snad nemusím nikomu připomínat ono výjezdní zasedání naší vlády v Teplicích, na kterém byly bez předešlého zařazení na program schváleny hned dva kontroverzní body najednou – smlouva o radaru a uznání nezávislosti Kosova.

Jak je tedy vidět z dokumentu Vize pro rok 2020, z dalších dokumentů i ze slov samotných představitelů Pentagonu, tento systém není obranný, ale jde o útočný systém, jehož cílem je získat kontrolu nad vesmírem a tím tedy i nad Zemí. Cílem takové kontroly je pak chránit americké národní zájmy a investice.

Pokud by snad stále ještě někdo pochyboval, zda je systém ochranný či útočný, budiž mu předložen důkaz nejjasnější: samotné použití tohoto systému. Ačkoliv o této zprávě česká média téměř neinformovala, systém Národní raketové obrany USA byl letošního 20.února nasazen v reálné situaci. Ale - světe div se - nebylo to k sestřelení nebezpečné mezikontinentální rakety odpálené darebáckým státem na Spojené státy. Tento systém byl použit k sestřelení špionážního satelitu. Tedy to, co je prezentováno jako obrana, bylo použito k útoku! Tentokrát se jednalo o satelit Spojených států, ale je jasné, že stejně tak může být tento systém kdykoli použit k sestřelení satelitu nepřátelského. V horší variantě může být použit v kombinaci s prvním úderem – jako pojistka proti odvetnému úderu napadené země.

Tato vojenská operace sestřelení satelitu byla řízena Agenturou pro raketovou obranu (MDA), jejíž ředitel Henry Obering tak často navštěvuje právě naši zemi. Nikoliv snad proto, že by se mu tady tolik líbilo, ale proto, aby zde prosadil umístění prvků tohoto vojenského systému. Naposledy zde byl lobbovat 31.října - tedy před pouhými dvěma týdny – kdy podepsal s prvním náměstkem ministerstva obrany Martinem Bartákem rámcovou smlouvu o strategické spolupráci USA a ČR v oblasti raketové obrany. To poté, co vláda tuto smlouvu schválila začátkem října za absolutního mlčení médií.

Při této návštěvě s sebou Henry Obering nezapomněl přivézt úplatek ve výši 600 tisíc dolarů. Média mluvila o 600 000 dolarech pro českou vědu, co ale již nezmiňovala, byla skutečnost, že tyto peníze budou použity na samotný vývoj tohoto nebezpečného zbrojního systému. Nikoliv tedy na vědecký výzkum, na kterém mají zájem čeští vědci, ale na zbraně pro americkou vládu! Navíc jde vlastně jen o pouhý outsourcing ze strany amerických zbrojařských společnosti, neboli přesunutí vývoje zbrojní zakázky do levnější země. Společnosti vyvíjející tyto smrtonosné zbraně zvýší zisky a navíc je tento tah prezentován jako přínos české vědě – z pohledu zájmů americké vlády i tamních zbrojovek tedy ideální kombinace. Pevně věřím, že čeští vědci budou dostatečně inteligentní a prokouknou tuhle past a odmítnou se na tomto vojenském výzkumu podílet. Stejně tak věřím, že toto podplácení militarizaci-odmítajících Čechů narazí na stejný neúspěch, jako vládní proradarová kampaň v loňském roce a že se Češi nedají zlomit stejně, jako se nedali zlomit dvacetiletou přítomností ruských vojsk. Udělejme vše pro to, aby sem tentokrát cizí vojáci ani nevkročili – dostávat je pryč je vždy mnohem těžší!

Naše volba je tedy jasná: Budeme se účastnit tohoto vojenského plánu o ovládnutí vesmíru a světa, anebo tento projekt odmítneme, tak jako to udělala v roce 2005 Kanada?

Minulý týden zvolili američtí občané změnu. Barack Obama přináší naději nejen pro Američany, ale i pro zbytek světa, že s agresivní rozpínavou zahraniční politikou USA je konec. Zda bude však tato naděje naplněna, nebo zda zůstane pouhým snem, který se týden po týdnu začne rozplývat, až pod tlakem vojenskoprůmyslového komplexu úplně zmizí, teprve uvidíme. Přeji však novému americkému prezidentovi, aby se mu podařilo odolat tlaku silných finančních zájmů a touze po dalších tučných ziscích na úkor životů Iráčanů, Afghánců a mnohých dalších. Aby jeho povolební slib „nového amerického vůdcovství“ nebyl jen dalším ze slibů vrcholových politiků, kterých jsme slyšeli již tak mnoho, ale které zůstávají jen prázdnými slovy.

Pouhý den po Obamově zvolení dal ve svém projevu Ruský prezident Dmitrij Medveděv jasně najevo, že Rusko chápe skutečný účel nově plánovaných vojenských základen USA ve střední Evropě a cítí se jím ohroženo. Z jeho slov jde mráz po zádech a jsou jasným důkazem, že tento plán Spojených států nás vrhá doprostřed velmi nebezpečné konfrontace.

Nyní je tedy na našem parlamentu, aby následoval Kanadu a Maďarsko a tento nebezpečný útočný systém jasně odmítnul. Tím nás zbaví rizika, že se ocitneme ve středu nového lokálního, nebo dokonce globálního konfliktu.

My budeme rozhodování parlamentu sledovat velmi pozorně a velmi zblízka a nedopustíme, aby vůle většiny obyvatel naší země byla ignorována, i kdybychom měli použít občanskou neposlušnost.

Videozáznam s částí textu ke shlédnutí ZDE