Bývalý prezident zde poněkolikáté zopakoval svůj postoj, že lidé, kteří se nebouřili za časů reálného socialismu, nemají právo protestovat nyní. Pomiňme pro tuto chvíli drobnou nesrovnalost, že českoslovenští občané se v roce 1968 proti okupaci vojsk našich "spojenců" rozhodně bouřili a vlna odporu postupně utichala až po zradě našich politiků v Moskvě. Pomiňme těžko pochopitelný údiv nad tím, proč že lidé v mnohem větším počtu demonstrují za své názory tehdy, když mohou, a nedělají to tehdy, když jim za to hrozí vězení či vyhazov z práce. Nechme stranou i tu patálie, že jedním z hlavních řečníků na protiradarové demonstraci na Národní třídě byl Petr Uhl, který v komunistických kriminálech seděl déle než Havel.

Zkusme místo toho Havlovu "logiku" tvůrčím způsobem aplikovat.

Až některá ve volbách neúspěšná politická strana přijde s nápadem zrušit svobodné volby (občané jsou hloupí a "kvůli třiceti korunám" jsou schopni ledacčeho), nebudeme mít pochopitelně žádné právo protestovat. Neprotestovali jsme přece proti absenci svobodných voleb za komunistického režimu.

Nesmíme se ale na sebe, případně své předky dívat zase přehnaně kriticky. Uvědomme si, že proti sovětské okupaci právo protestovat ani neměli. Nebouřili se přece předtím proti německé okupaci! Ale i ti, co se nebouřili proti německé okupaci, mohou snadno najít útěchu ve své hanbě. Ani oni neměli právo protestovat. Nebouřili se přece proti rakouské nadvládě, vlekoucí se celých 300 let!

Je tedy jasné, že Češi s sebou vlečou dědičný hřích, který jim nedává morální právo protestovat proti jakékoli vrchnosti. Doufám, že nová kniha sebraných projevů Václava Havla ponese, v duchu nejlepších tradic starého mocnářství, titul "Modli se a pracuj".