Večer 4. listopadu se v Grant Parku v Chicagu shromáždil obrovský dav lidí, aby vyslechl Obamovu akceptační řeč. Každý, kdo sledoval americkou televizi, viděl záběr kamery na slzícího Jesse Jacksona. Jeho slzy odrážejí prakticky jednomyslný názor všech Afroameričanů, kteří považují Obamovo zvolení za okamžik jejich definitivní integrace do volebního procesu USA. Nevěří, že zmizel rasismus. Byla ale překročena symbolická hranice, v první řadě pro ně a pak také pro nás, všechny ostatní.

Jejich city jsou obdobou pocitů Afričanů v Jižní Africe 27. dubna 1994, kdy byl prezidentem jejich země zvolen Nelson Mandela. Nezáleží na tom, že Mandela jako prezident nesplnil všechno, co slibovala jeho strana. Nebude záležet na tom, jestli Obama splní všechny sliby vyslovené v jeho kampani. Ve Spojených státech tak jako v Jižní Africe svitl nový den. I když nebude dokonalý, bude lepší než včerejšek. Afroameričané, ale také Hispánci a obecně mladí lidé hlasovali pro Obamu z naděje -- rozptýlené, ale reálné.

Jak vyhrál Obama? Tím způsobem, jakým se vyhrává v obsáhlé a složité politické situaci. Dal dohromady širokou koalici mnoha odlišných politických sil. V tomto případě sahalo jejich spektrum od hodně výrazné levice až napravo od středu. Bez této mimořádně široké podpory by nezvítězil. A samozřejmě teď, když vyhrál, všechny tyto rozmanité skupiny chtějí, aby vládl podle jejich přání, což samozřejmě nelze.

Kdo tvoří tyto rozdílné elementy a proč Obamu podporovaly? Na levici, dokonce i na výrazné levici se hlasovalo pro Obamu z hlubokého hněvu nad škodami, které Bushův režim způsobil Spojeným státům a světu, a z nelíčených obav, že by McCain nebyl o nic lepší a možná ještě horší. Napravo od středu pro něj hlasovali nezávislí a mnozí republikáni především ze zděšení nad neustále rostoucí dominancí křesťanské pravice v politice Republikánské strany, z pocitu, který ještě zesílil, když byla vybrána za kandidátku na viceprezidenta Sarah Palin. Tito lidé hlasovali pro Obamu, protože se báli dvojice McCain/Palin a protože je Obama přesvědčil, že je solidní a rozumný pragmatik.

A mezi těmito dvěma skupinami byli takzvaní Reaganovi demokraté, většinou průmysloví dělníci, často katolíci, často rasisté, kteří v předchozích volbách zanevírali na své kořeny v Demokratické straně, protože se domnívali, že strana šla příliš doleva, a nesouhlasili s jejími stanovisky k sociálním otázkám. Tito voliči se nevrátili k Demokratické straně proto, že by změnili své názory, ale ze strachu. Hluboce se obávají hospodářské deprese, do níž upadly Spojené státy, a jedinou naději vidí v nějakém novém New Dealu. Hlasovali pro Demokraty přesto, že Obama je Afroameričan. Strach převládl nad rasismem.

A co udělá Obama teď? Co může teď dělat? Na bezpečné soudy je pořád ještě brzo. Zdá se jasné, jak to řekl jeho nový náčelník štábu Rahm Emanuel, že bude postupovat rychle, aby využil krizovou situaci,. Tuším, že v tradičních prvních 100 dnech budeme svědky dramatické řady iniciativ. A některé Obamovy kroky mohou překvapit.

Přesto jsou zde dvě situace, dvě nejzávažnější, které jsou z větší části mimo jeho kontrolu -- změněná geopolitika světosystému a katastrofální světová hospodářská situace. Ano, svět přijal Obamovo vítězství s radostí, ale také opatrně. Je pozoruhodné, že dvě významná mocenská centra geopolitické scény vydala zcela otevřená prohlášení. Jak Evropská unie ve svém jednomyslném stanovisku, tak brazilský prezident Lula říká, že se těší na obnovenou spolupráci se Spojenými státy, ale tentokrát jako rovný s rovným, nikoli jako podřízený partner.

Obama se stáhne z Iráku víceméně tak, jak bylo slíbeno, když ne z jiného důvodu tak proto, že na tom bude trvat irácká vláda. Bude se snažit najít elegantní způsob odchodu z Afghánistánu, což nebude příliš snadné. Je ale velmi nejisté, jestli udělá něco významného k překonání mrtvého bodu mezi Izraelem a Palestinou a zda si může dělat naději na stabilnější Pákistán. A bude to toho moci mluvit méně, než si možná myslí. Je Obama schopen přijmout fakt, že Spojené státy už nejsou vůdcem světa, ale pouze partnerem společně s dalšími mocenskými centry? A i když to dokáže, bude schopen nějak přimět Američany, aby přijali tuto novou realitu?

Pokud jde o depresi, ta bude nepochybně pokračovat svou cestou. Obama tak jako všichni přední světoví vůdci je kapitánem na velmi bouřlivém moři a sotva může dělat víc než se snažit, aby jeho loď zůstala vůbec nad vodou.

V čem má Obava k dispozici víc prostoru, je vnitřní situace USA. Jsou tři věci, v nichž se očekává, že bude jednat, a v nichž také může jednat, pokud bude odvážný. Jednou je vytváření pracovních míst. V krátké sobě se toho dá dosáhnout pouze akcí vlády. A nejlepší by bylo investovat do rekonstrukce zhoršující se infrastruktury Spojených států a do opatření ke zvratu ekologického úpadku.

Druhou je, aby byla ve Spojených státech konečně vytvořena slušná struktura zdravotní péče, která by pokrývala všechny bez výjimky a kladla značný důraz na preventivní medicínu.

A třetí oblastí je náprava všech škod, které způsobila základním občanským právům ve Spojených státech Bushova administrativa a také předchozí administrativy. To vyžaduje důkladnou přestavbu jak Ministerstva spravedlnosti, tak legálního a paralegálního aparátu, který byl vybudován v posledních osmi, ale také třiceti letech.

Pokud bude Obama v těchto třech oblastech jednat rozhodně, pak budeme moci říci, že nedávné volby byly opravdu historické a že v nich došlo ke změně, která nebyla jen symbolická Pokud v nich ale selže, historické bude zklamání.

Mnozí se snaží odvést jeho pozornost do arén, ve kterých nemůže moc udělat, a v nichž by bylo nejlepší držet se zpátky a akceptovat novou světovou realitu. Je mnoho, čeho se můžeme v Obamově budoucím jednání obávat, ale také mnoho, co nabízí naději.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2007

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.