Včerejší neoficiální zakončení demonstrace proti panu Bushovi by se dalo shrnout takto: Policie i anarchisté si vzájemně zajistili zajímavý večerní program. Někteří "demonstranti z principu" hráli, že jim jde opravdu o pana Bushe, někteří policisté zase hráli demonstranty či občany v civilu. Kdo někdy jezdil načerno, revizora pozná. Policie si zacvičila v reálu a televize nemusela vysílat zprávy o tom, že je teplo. Lokální revoluce v Bubenči se nekonala; revolucionáře, pana Nováka, policie požádala, aby odešel.

tisková zpráva

Praha, 5.června 2007: Greenpeace dnes odpoledně pokračovalo v konfrontaci s americkým prezidentem při jeho návštěvě v Praze. Přímo před ostře střeženým hotelem Hilton rozvinulo dvacet aktivistů transparent s otázkou pro George Bushe: "Warm Planet and New Cold War?!" Zpochybnili tak jeho nečinnost v otázce klimatických změn a naopak nežádoucí aktivitu v oblasti zvyšování mezinárodního vojenského napětí, reprezentované navrhovanou stavbou americké radarové základny v ČR.

Greenpeace tak navázalo na své ranní aktivity na Vltavě, v okolí Národního divadla a Karlova mostu. Odpoledne využilo okamžik schůzky presidenta Bushe s předsedou ČSSD připravované na v 15.00 hodinu v hotelu Hilton. Podařilo se jim rozvinout dvaadvaceti metrový transparent podél silnice přímo naproti vchodu do hotelu a setrvat zde po čtyřicet minut. Vzhledem k tomu, že při odjezdu z hotelu aktivistům zpoza zavřeného okna limuzíny zamával, zřejmě jejich vzkaz úplně nepochopil. Prezidentova limuzína se při odjezdu z hotelu přiblížila k nejbližším aktivistům na 40 metrů. Policie akci tolerovala.

Bushovy plány na vybudování systému raketové obrany v Evropě vyvolávají napětí studené války. Putin totiž pohrozil, že znovu zacílí ruské zbraně na Evropu, píše americký deník Christian Science Monitor.

Nedávný mediální zájem o plány Spojených států postavit raketový štít v Evropě se zaměřoval především na politické dopady takového štítu a nevěnoval řádnou pozornost technickým potížím, s nimž zápolí tento projekt, konstatují odborníci, dočtete se na stránkách Amerického institutu fyziky.

Vzpomínky a polemika o Gagrinovi jsou zajímavé, domnívám se však, že tak trochu irelevantní.

Píseň Vlasty Parkanové a Jana Vyčítala na první pohled vychází z chvalozpěvu na Gagarinův let, obsahem však připomíná něco jiného.

Pokud si srovnáte texty písně Pocta astronautovi a kreaci Parkanové + Vyčítala ZDE, zarazí vás jeden velký rozdíl: Bromova píseň je sama o sobě poměrně apolitická (s výjimkou verše "celý svět připil vám rudým vínem"), zatímco v případě vládní parafráze se jedná o prvoplánovou agitku ("dobrý den, prapore našich druhů, / co jsme je vítali s džípama." + "že chcem žít nadál s každým v míru, / radši však šijeme U Sama." + "Vyřiď tam prosím, že my víme, / kdo nám kdy přines svobodu, / kde Masaryk s prezidentem Wilsonem / pomoh našemu národu.")

Píseň ministryně zahraničí se tak svým textem podobá spíše písni Dopis Svobodné Evropě, kterou Josef Laufer vítal v roce 1976 estébáka Pavla Minaříka (text a další inormace k dispozici ZDE). Jan Vyčítal se tak v duchu vrací do dob, kdy publikoval své kresby v komunistickém Dikobrazu.

V kontextu lze pochopit celkovou popletenost textu písně. Je zábavné konfrontovat text písně se vzpomínkami na Jaltskou konferenci v roce 1945, na které americký prezident Roosevelt souhlasil se sovětskou poválečnou dominancí ve střední a východní Evropě ZDE.

Líbí se mi spor pánů Čulíka a Kotrby ZDE ZDE, má přídech už téměř nenošené demokratické vznešenosti, o které jsme právě v uvedených letech začínali snít. (Pak už vždycky, včetně dneška, vypadala jako utopie.)

Je to ještě trochu složitější, na rozdíl od obou pánů jsem tuto dobu zažil již jako plnoletý téměřvzdělanec a pravdu mají v podstatě oba. Je třeba si jen uvědomit, že naše debata se odehrává o několik řádů výš, jak z hlediska demokracie tak inteligence než předmětná záležitost onoho análně speleologického dvojzpěvu.

K návštěvám potentátů máme my Češi vřelý vztah. Zvláště naši víceméně samozvaní představitelé. Ať je vzácným hostem císař pán, vůdce, předseda nejvyššího sovětu, Gagarin, papež nebo ředitel planety, vždy jej rádi uvítáme. Třeba i s popěvkem na rtech a se zdviženou rukou. Bylo by zajímavě vědět, čistě jen pro statistické zhodnocení, při které návštěvě bylo Václavské náměstí nejvíce narvané jásajícím davem? Mám nejasné tušení. Před časem jsem viděl v ČT starší dokumentární snímek, který měl čáku na první místo ve sledovanosti návštěvnosti Vaškovského náměstí.

Plány Bushovy vlády postavit osoby, vězněné v zálivu Guantánamo před soud, zkolabovaly poté, co vojenští soudci odmítli všechna obvinění vznesená proti vězni, který byl zadržován v Guantánamo od doby, kdy mu bylo patnáct let a označili za nedůvodná i obvinění proti jinému vězni, který vozil v automobilu Usámu bin Ladina.

Trestní stíhání proti kanadskému občanu Omaru Khadrovi a Jemenci Salimu Ahmedu Hamdanovi bylo zastaveno, protože, jak uvedli soudci, americká vláda nedefinovala jurisdikci.

Tuto zajímavou otázku si klade Ondřej Bezr na závěr komentáře iDnes Vyčítal s Parkanovou stvořili kukaččí písničku.

Opravdu, může-li být ministryní obrany jakéhokoliv státu žena s ambicemi populární zpěvačky, může jí být už kdokoliv - i pornoherečka. Bránila-li by zájmy Česka při jednání s Bushem Elena Anna Staller, řečená Cicciolina či Venuše, kterou kdysi do politiky "pro zpestření" navrhovala Transnacionální radikální strana, mohla by uspět více, než ministryně obrany Parkanová, ministr zahraničí Alexandr Vondra, premiér Topolánek i prezident Klaus dohromady, i když je jí už přes čtyřicet. Není od věci také podotknout, že skřehotání Vyčítala a Parkanové natočila firma Multisonic, vlastněná dalším "populárem" normalizační doby , muzikantem Karlem Wágnerem.

Poslanecká sněmovna si dnes, 5. 6. 2007 v 15 hodin odhlasovala v hlasování 17 na návrh poslance ČSSD a bývalého ministra kultury Jandáka zvláštní bod svého jednání "seznámení s textem písně ministryně obrany Vlasty Parkanové a zpěváka Jana Vyčítala"

Musím ten štít mít proti teroristickému hmyzu

kreslený komentář v deníku Guardian ZDE

Přivítání prezidenta USA pana George Bushe na letišti v Praze se plně vydařilo. Naše USA vlajky byly první, které uviděl při výjezdu z letiště. Usmál se a spolu s chotí nám oba zamávali. Hezký a úspěšný pobyt v České republice vážený pane prezidente!, píše v jednom ze svých četných spamů Jan Šinágl.

V LN ze dne 4.6.2007 jsou oznámeny všechny demonstrace proti návštěvě prezidenta USA a stavbě radarové stanice -- o dnešní na podporu ani zmínka. Ve večerních zprávách na ČT 1 ve 22.30 reportérka prohlásila: "Na úterý nejsou plánovány žádné demonstrace."

Na shledanou v hojném počtu dnes v Praze na Václavském náměstí na Můstku od 16.00 hodin -- DĚKUJEME AMERIKO!

V úterý 5. června 2007 od 16.00 do 18.00 hod. se koná na Můstku na Václavském náměstí akce "Děkujeme Ameriko!" Při příležitosti návštěvy prezidenta USA George Bushe v ČR zde bude vyjádřeno známými osobnostmi naší kulturní i politické scény poděkování za vše, co USA doposud učinily pro naši i světovou bezpečnost, i jednoznačná podpora jejich současné zahraniční politice včetně záměru vybudovat na našem území radarovou základnu jako součást protiraketového obranného systému.

Za organizátory akce svolavatel Zbyněk Horváth Zbynek.horvath@seznam.cz

Ve Zlíně 31.5. 2007

Tisková zpráva 24/2007

Praha, 5. června 2007 -- Amerického prezidenta G.W.Bushe, který přiletěl do Prahy lobovat za umístění radaru na našem území, přivítali dnes ráno aktivisté Greenpeace z několika evropských zemí. Na Vltavu poblíž Karlova mostu vypluly nafukovací čluny Greenpeace, mezi nimiž aktivisté rozvinuli transparent s heslem "WARM CLIMATE & COLD WAR?!". Současně se nad řekou objevil héliový balón ve tvaru radaru s jasným sdělením "72% SAY NO RADAR." Další aktivity jsou plánovány na pozdější hodinu. Greenpeace chce důrazně připomenout, že dosluhující americká administrativa blokuje mezinárodní snahy o zmírnění dopadu klimatickým změn a zároveň se veřejnosti snaží namluvit, že prvořadou bezpečnostní hrozbou jsou pro ni neexistující íránské mezikontinentální rakety s neexistující jadernou hlavicí.

Co kdybyste ve srovnání se songem Vlasty Parkanové zveřejnili link na píseň Pink? píše Bohdana Marvalová. Odkaz je ZDE. Je to ale dost sentimentální. (JČ)

Sergej Ivanov, současný náměstek ruského prezidenta Putina a pravděpodobně jeho nástupce, který, stejně jako Putin je konzervativec z KGB, přivítal nedávný úspěšný test nové ruské rakety Iskander-M. Poznamenal z potěšením, že při experimentální zkoušce, kdy byla raketa vypálena z jižního Astrachánu, zasáhla cíl s přesností 1 metru.

"Je to dobrý výsledek, vzhledem k tomu, že to byla vlastně jen předběžná zkouška," uvedl Ivanov. Analytikové poznamenávají, že nová raketa Iskander-M bude rozmístěna v Kalinigradu a zaměřena na nové americké základny v Polsku a v České republice.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Aby nedošlo k nějaké ideologicky zakalené mýlce, vytýkám před závorku: Jakkoliv se mi Putin nelíbí stejně jako Bush, kdybych se musel za každou cenu rozhodnout (třeba na mučidlech nebo s pistolí u hlavy), volil bych toho druhého. Naštěstí ale nemusím. Většina české mužské populace má vojenské vzdělání, všichni "předlistopadoví" vysokoškoláci (s výjimkou těch, co získali tzv. modrou knížku, resp. neabsolvovali vojenskou katedru) mají dokonce vojenské vzdělání na úrovni důstojníků. Nechápu proto, jak je možné, že novinářům tak snadno prochází tvrzení, že na obranný systém, jehož součástí je americký radar na našem území, se nesmí vztahovat totéž hodnocení jako na jakýkoli jiný vojenský systém.

Žiji v ČR, kterou včera zase navštívil po čase prezident USA, Bush. Tolik servility, řiťolezectví a ubohosti, co předvádějí naše veřejnoprávní média a "naše politická a kulturní reprezentace", jsem snad ještě neviděl a doufám, že už neuvidím, píše Vladimír Stibůrek.

Sledoval jsem včera a dnes nějaký čas kanál ČT24 a jakoby náhodou jsem se ocitl v 80. letech minulého století. Krásné déja vu. Tak nějak totiž vypadaly "zpravodajské relace" 25.2., 1.5., 9.5. a při příležitosti návštěvy nejvyššího zrovna žijícího státníka SSSR.

Český premiér Topolánek ukazuje ve sněmovně sprosté posuňky, mluví jako dlaždič a kope novinářům do aut. Plete si slova extrémista a externista, pokládá radarovou základnu za oázu bezpečí, žije veřejně v nemanželském vztahu a čeká nemanželské dítě.

Všichni to vědí, ale nikomu to asi nevadí.

Ministr pro evropské záležitosti je po celé Evropě znám jako muž hájící zájmy Ameriky. (Pověřenec).

A straší nás pomocí lživých argumentů, abychom "nekladli odpor" Americe a přijali základnu, jinak bude povinná vojna.

Všichni to slyšeli, ale nic nenamítají.

Děsivé se stalo skutkem. Jan Vyčítal a Vlasta Parkanová natočili oslavnou tirádu na americký radar. Využili k tomu poststalinskou píseň Gustava Broma "Dobrý den, majore Gagarine" a dokázali tím, že v bolševickém slouhovství vůči zahraniční mocnosti se dodneška v České republice nezměnilo vůbec nic.(Škoda, že Vyčítal kromě toho, že neumí ani pořádně artikulovat, nevysloví "r", není schopen bezchybně vyslovit prosté anglické slovo "welcome" - když už chce někomu lézt kamsi, tak by snad se mohl aspoň naučit vyslovovat.)

Vyčítal a Parkanová si zřejmě mysleli, jaká to bude legrace, když změní význam komunistické propagandy a obrátí u "Gagarina" znaménka. Jenže ono to tak nefunguje. Demokracie a pluralita nevzniká tím, že se ke komunistické totalitě dají opačná znaménka. Dám-li ke komunistické totalitě opačné znaménko, dostanu totalitu pravicovou - demokracie, otevřenost, svobodomyslnost a pluralismus, ty jsou na úplně jiné rovině.

Hrůzné na počinu Vyčítala a Parkanové je právě to, že si vůbec neuvědomují, že se chovají vůči cizí mocnosti přesně stejně kolaborantsky, jako to činili exponenti komunistického režimu začátkem šedesátých let, když dělali v médiích propagandu "slavné" cestě Jurije Gagarina do vesmíru. Na rozdíl od dnešní oslavy to aspoň byl civilní let - za komunismu nebylo zvykem psát oslavné ódy na vojenské základny.

Srovnáním obou písní vyvstane děsivost celého podniku. Původní Bromova píseň o Gagarinovi sice má všechny odstrašující rysy stalinské a poststalinské propagandy ("radostné nadšení"), z nichž však ve Vyčítalově zoufaleckém pokusu zůstaly jen ty nejhrubší rysy. Jak výrazně za téměř padesát let poklesla úroveň propagandistických tvůrců vyvstane srovnáním obou textů. Nejenže mezitím do veřejného projevu pronikla plebejská obecná čeština, Vyčítalův text je nesmírně neohrabaný a primitivní - vypovídá o úrovni českého establishmentu daleko víc, než je zdrávo. Nad tím, že se mohla k šíření tohoto vlezdoprdelezeckého popěvku, přímo navazujícího na komunistickou propagandu, propůjčit rovnou ministryně české vlády, zůstává rozum stát.

Pokud to celé od Parkanové není vtip, pozoruhodná je její sebevědomá drzost. Nebojí se riskovat, že pro ni a pro jeji stranu příště oněch 70 procent národa, které jsou proti radaru, už zřejmě hlasovat nebude, protože je tímto komediálním aktem hluboce a arogantně urazila.

Vyčítal, Parkanová, "Dobrý den, prapore hvězd a pruhů" ZDE

"Chtěla jsem odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provází. A také jsem chtěla věnovat panu prezidentovi Bushovi netradiční dárek," řekla ministryně Vlasta Parkanová. Podařilo se však jí i hlavnímu autorovi písně Janu Vyčítalovi daleko víc.

Když jsem v pondělí kritizoval omezenost a servilitu některých českých novinářů, netušil jsem, že mezitím si současná ministryně obrany zvyšuje kvalifikaci. Z prostého rektálního alpinisty povýšila na rektálního speleologa.

No, já bych Parkanovou bral jako velmi odvážného člověka, která si dokáže udělat si veřejně naprostou prdel i z nejmocnějšího vládce celého našeho světa, míní Martin Gřeš.

Symptomatické na této idealizaci minulosti od Štěpána Kotrby je, že se v době Gagarinova letu do vesmíru vůbec ani nenarodil. Narodil se až o dva roky později, v roce 1963. Mylně extrapoluje ahistoricky na začátek šedesátých let polovinu šedesátých let, kdy skutečně "chodil s bandaskou pro mléko". To byla ale doba úplně jiná a byla opravdu už příjemná a liberální. V roce 1961 byl (post)stalinismus v Čechách ještě hodně silný - na rozdíl od let 1965-1967, které snad už při vědomí (co si pamatuje z doby, kdy mu byly dva roky?) - zažil jako dítě Kotrba.

Poznámka Karola Klusáčka: Je to přesně tak, jak píše Kotrba, na uvítání Gagarina nemusel nikdo lidi hnát... Byla to dějinná událost pro celý svět, a pravý obraz o jeho hrdinství dala výstava, kde byla vidět kabina koule , v níž obletěl svět. Každý člověk , který riskuje život pro lidský pokrok, zasluhuje obdiv, bez ohledu na státní příslušnost.

Komentář ŠOK: Hned v úvodu svého příspěvku říkám, že jsem Gagarinovo přistání a jeho návštěvu Prahy nezažil, zažil jsem ale jeho ohlas u lidí různého věku - od starších dětí, přes jejich rodiče, až po lidi věku mého děda, který se narodil roku 1900 a vedl do padesátých let jeden z Baťových obuvnických provozů ve Zlíně. Autoři Vladislav Černík, Milan Neubert i Tomáš Krček Gagarina a rok 1961 zažili, stejně jako čtenáři Klusáček či Jiří Kroc. Jen Jan Čulík už si nevzpomíná či své vzpomínky modeluje podle zažitého inpytlopedického schématu. Je přece dobré přidělit nálepku "stalinské" všemu, čemu nerozumíme. Hodit všechny a všechno do jednoho pytle "stalinismu", "komunismu", "totality". A étosu pokoření vesmíru člověkem jsme přestali rozumět, protože nás život na Zemi neurotizuje až dost. Přestali jsme snít, odcizili jsme si vědu a racionalitu zkoumání dějů okolo sebe.Vědci jsou frustrováni, že kdejaká hérečka zajímá média víc. Své ambice jsme redukovali na pouhé PŘEŽÍT. Bushe, Parkanovou, Topolánka, Blaira, chudobu, zklamané naděje... Není to málo?

Poznámka JČ: Nezkreslujte, sakra, na základě ideologické zaujatosti a vzpomínkového optimismu fakta. Rok 1961 byl v Československu ještě v zajetí ideologického doktrinářství a když psal Gustav Brom oslavný popěvek o Gagarinovi, musel vědět, že za tento propagandistický čin ve prospěch "slavného Sovětského svazu" bude po zásluze odměněn, a taky se tak stalo. Nebuďte jak Jan Hřebejk a nepleťte si éry. Rok. 1961 nebyl rok 1965. V roce 1961 byli ještě mnozí katoličtí básníci v koncentračních táborech, vězněni nespravedlivě a bezdůvodně. Zdeněk Rotrekl, odsouzený r. 1950 na doživotí, byl propuštěn až 1962. Josef Kostohryz byl propuštěn až r. 1964. Václav Renč v květnu 1962. Svoboda je nedělitelná. Jak asi působila na "kulturní sféru" v tehdejším Československu skutečnost, že největší básníci té doby byli ve stalinských lágrech? V roce 1959 byl zrušen literární časopis Květen, jímž se předtím pokoušeli mladí autoři liberalizovat kulturní prostředí. V roce 1958 byli zakázáni Škvoreckého Zbabělci, rozmetána sazba Salingerova Kdo chytá v žitě a Hrabalových povídek. V roce 1959 na mimořádné konferenci Svazu československých spisovatelů znovu řádil známý stalinista Ladislav Štoll. Kluci z páté třídy byli možná Gagarinovým letech do vesmíru nadšeni, ale lidé si byli dobře vědomi, že to nadšení je režimem uměle podporované a má propagandistický podtext. Pamatuju si z té doby, že se hodně mluvilo o tom, že si Rusové dali dobrý pozor, aby oznámili informaci o uskutečněném Gagarinově letu teprve, až už byl bezpečně zpět na Zemi - kdyby byl při letu zahynul, fiasko by utajili.

Protestuji proti ideologickému či sentimentálnímu zkreslování historie. To, že je dneska česká vláda ponížená vůči novému Velkému bratrovi, neznamená, že máme popírat, že v Československu existoval začátkem šedesátých let ještě tvrdý režim. Je naprosto symptomatické, že se Parkanová a Vyčítal inspirují propagandistickou písní právě z této autoritářské éry.

A Tomáš Krček dodává:: Jan Čulík nemůže pamatovat atmosféru dubna 1961, kdy Zemi obletěl Gagarin - bylo mu necelých devět let, chodil tedy do třetí třídy - to je jiné vnímání světa. Já měl šestnáct, byl jsem v druhém ročníku průmky, v tom věku se vnímá život a události všemi póry - proto pamatuji i kulisy toho velkého dne. Obávám se, že Čulíkův odsudek Bromovy písničky je svým způsobem interakce - on je na unis obklopen generací, "Havlovými dětmi", kteří vědí sice prd o tehdejší době, ale do omrzení - a se zápalem srovnatelným s nadšením svazáků z těch časů - opakují mantru o zlých Rusech, démonických komunistech, atd. Není divu, když jim to do hlav nalévají jejich učitelé - paradoxně ti samí, kteří dříve...atd. Co si ti mladí taky mohou odnést kupříkladu z domova, kde stejný rituál převlékání kabátů a pološeptem vyprávěných narychlo vyfabulovaných odbojových legend jen potvrzuje všeobecný trend politické korektnosti. Tolik dnes kreacionisty a náboženskými fanatiky napadaná Darwinova teorie o vývoji druhů nehovoří, jak je často mylně jeho odpůrci vykládána, o přežívání nejsilnějších v soutěži o přežití. Nikoliv, nejúspěšnější jsou uprostřed druhu nejvíce přizpůsobiví - prostředí, změnám podmínek. A to platí beze zbytku - stačí se podívat kolem sebe...

Pozn. JČ: Není to zpětná interakce. Je možné, že vnímání v Praze a Ostravě bylo jiné. Možná pan Krček v Ostravě nevěděl o těch vězněných básnících. Lidé v Praze ano.

Byl jsem jen malý chlapec, který pozoroval svět moravského maloměsta zvědavýma očima. Ale vím, že nikdo nikoho nenutil . Z neznámého vojenského letce se během hodiny stal Jurij Alexejevič Gagarin nejpopulárnějším člověkem planety. Gagarinův let do vesmíru sledoval s úžasem a nelíčeným nadšením celý svět. I Praha. A navíc: chtěl jsem ho vidět na vlastni oči a nemohl jsem. Gagarinova vůbec první zahraniční cesta vedla do Prahy. A já se narodil až o dva roky později. Lidé o Gagarinovi mluvili celé mé dětství. Byl optimistickým symbolem toho, co člověk může dokázat. Do své náhlé a tragické smrti už svou cestu do Prahy ale nezopakoval.

Kdyby klobása dostala křídla, nebylo by ptáka nad ni, praví moravské přísloví. Vzor věty podmiňovací vylepšil televizní doktor Strossmayer v nezapomenutelné replice vyslovené k sestře Huňkové: "Kdyby blbost nadnášela," hodnotil kvality nebohé zdravotnice, "létala byste jako holubička".

Ani staří Moravané, ani Jaroslav Dietl ovšem neznali Vlastu Parkanovou. Kdyby ji totiž znali, určitě by je napadlo, že kdyby uměla zpívat mentální nedostatečnost, tak by se nemohla jmenovat přiléhavěji.

Otloukánek Topolánek v tom bohužel nechal paní Vlastu samotnou.

Ministryně obrany se zřejmě rozhodla pokořit pomyslný Mount Everest servility a vlastnoústně nazpívala pro vládce Zeměkoule oslavnou ódu na radar. CD s tímto chvalozpěvem mu zřejmě osobně předá. Nevím zdali je toto hodné jednoho z hlavních představitelů naší země. Paní ministryně zřejmě neuvažuje nad tím, že zároveň zastupuje 70 % obyvatel naší republiky, kteří by byli nejraději, aby si Američani celý radar vetkli kamsi, a touto servilitou je uráží.

Přiletí muž, někdy zlehčovaně označovaný jako nejmocnější muž Zeměkoule. Jako jeden z dárků mu zazpívá ministryně války své laudatio ve stylu country. V zemi, která má své tradice, kde po městských dlažbách proháněl dávno před Davidem Coperfieldem kouzelník Žito ve kočáře taženém kohouty, kde duněl Palečkův smích či se také teskně rozezníval Palečkův pláč, kde putovali potulní hudci či se rozléhalo Ljubou Hermanovou procítěně sdělované My jsme ti blázni, blázni z povolání... , to ostatně není nic netradičního. Ba mnozí z nás pamatují, kdy v černobílé televizi se objevovala a zase mizela Ztracená revue se spoustou mimů, mágů, et item bláznů v charakteristických šatech.

Jan Čulík dělá velkou chybu, když označuje Bromovou píseň "Dobrý den majore Gagarine" za poststalinskou propagandu - tou nebyla ani omylem. Sám si na ten den pamatuji dost přesně, na ostrým sluncem prozářené dubnové poledne na zastávce ostravské tramvaje, když jsem jel ze školy domů, na zvláštní, jednolistové vydání Nové svobody, které se rozdávalo v tramvaji. Autoři písničky však netvořili v nájmu komunistického politického byra, žádný řiťolezecký tajemník neběžel za nimi do studia a nedával jim nůž na krk - byl to spontánní výtrysk radosti nad dosaženým epochálním úspěchem - první člověk se dostal do vesmíru. Nezapomeňte, jaký rok se psal, do okupace v šedesátém osmém bylo ještě daleko...

Jsem starší než Štěpán Kotrba, Gagarina jsem viděl, když přijel do Prahy. Někde mám ještě jeho fotografii, když jel do Vysočan. Jsem rád, že jsem ho viděl. Tehdy jsem končil školu, šel do života, práci (ČKD) jsem měl rád a byla krásná. Moje generace měla jednu výhodu - v Československu se vyrábělo téměř všechno, každý z nás, pokud chtěl uspět, musel umět - profesor Čermák na ČVUT říkával: Na jedné straně stolu sedí tři Američané, dva Rusové, pět Němců. Na druhé straně vy. Síly musí být vyrovnané! Měl pravdu, píše čtenář . Jiří Kroc.

Nemůžu se songu Vyčítala a Parkanové nabažit. Na nich je úžasná ta kombinace naivity a primitivismu a zároveň toho ideologického odhodlání. Nic grotesknějšího jsme tu vážně ještě neměli. Vyčítalovo ,,prostě WOLKAM" je kouzelný. Ať žije radar a Bušík! Jen by snad měli vyhodit tu zmínku o prezidentu ,,Welsonovi". Ten se totiž u amerických neoconů netěší oblibě. Radši mají Theodora (nikoli F.D.!) Roosevelta a politiku velkého klacku..viz Johnsonovy Dějiny amerického národa..., podotýká Miroslav Kočí.

"Já už vážně nevim, co na to říct" napsal můj kamarád v pondělí do emailu, když mi posílal link na zprávu, že ministryně obrany Parkanová nazpívala s "Honzou" Vyčítalem píseň o radaru. Myslím, že ani já jsem chvíli nevěděl, co na to říct, protože ve chvíli, kdy se znepřátelené tábory příznivců a odpůrců radaru přou o slovíčka, kdy se hádají o to, komu se v médiích nadržuje a o tom, zda je nutné referendum, nám prostě paní ministryně oznámí, že se rozhodla nazpívat Bushovi píseň. Myslím si, že téma si mohla vybrat jiné, ale to ponechme stranou. Nyní a zde bych chtěl hlavně vyslovit varování:

Dostáváme se opět do situace, kdy důležitější než diskuze bude si zazpívat tu správnou píseň.

Vo štvrtok, 24.5.2007, skončil akčný týždeň Ansbachského mierového paktu. Asi 20 ľudí stálo pred bránami americkej kasárne v Katterbachu, zatiaľ čo sa za plotom odohrávala oficiálna rozlúčka s vojakmi US-Army, ktorí budú v najbližšej dobe nasadení do bojov v Iraku. Iracké nasadenie 2 500 amerických vojakov z Katterbachu má trvať 15 mesiacov.

Zpráva o Cindy Sheehanové, která proběhla medii minulý týden, není z těch, které by současného oficiálního státního návštěvníka zarmoutily. Cindy Sheehanová hodila ručník do ringu - už je po dvou letech svých protestů unavená, deprimovaná a na dně.

Řada německých politiků vyslovila znepokojení nad sobotními demonstracemi antiglobalistů v Rostocku. Poukazují na to, že původně plánovaný mírumilovný happening se zvrhl zejména přičiněním zahraničních účastníků v pouliční bitky s policií. Představitelé Strany levice naopak poukazují na odpovědnost vlády, která situaci vyhrotila již předchozími represemi proti organizátorům protestů. Demonstrace se udály proti středečnímu setkání představitelů osmi nejprůmyslovějších zemí světa G 8 -- Německa, Ruska, Velké Británie, Spojených států, Francie, Kanady, Itálie a Japonska v historických mořských lázních Heiligendammu.

Jako jeden z mála Čechů, jsem se v sobotu 2.6.2007 demonstrace v Rostocku zúčastnil. Jako přímý účastník musím říct, že jsem velmi zklamán přístupem oficiálních médií k této události. Bohužel pan Seeman přebírá oficiální zpravodajství, které já bych nazval propagandou, píše Saša Železný.

Ano v samotném závěru akce došlo ke konfliktu mezi autonomy z black blocku a policií, ale vina na tomto konfliktu leží jen a pouze na německé policii. Tento konflikt byl vyvolán zcela záměrně.

Jednatele lobbistické firmy, který se přiznal, že ovlivnil telekomunikční zákon ve prospěch svého klienta , bývalého poslance ODS Zdeňka Švrčka chce ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nechat zvolit členem Rady Českého telekomunikačního úřadu na uvolněné místo po telekomunikační expertce Marcele Gürlichové. Té skončil mandát koncem dubna 2007. Českému rozhlasu Digital to potvrdil mluvčí ministerstva Tomáš Bartovský.

Vláda této koalice vedené ODS, tak ukazuje, jak vnímá možný střet zájmů a jak vnímá požadavky nezávislosti členů klíčových mediálních rad. Bývalí poslanci nyní kandidují do Rady České televize, Rady Českého rozhlasu i Rady ČTÚ. Nejspíš potřebuje ODS svým kamarádům přiklepnout najaké licence.

"Důvodem jsou dlouholeté zkušenosti pana Švrčka v oblasti telekomunikací," nechal se slyšet Římanův mluvčí...

Podrobnosti: Pátým členem Rady ČTÚ bude zřejmě Švrček ZDE

Různost pohledů na reorganizaci tajných služeb vyjádří v diskuzi Mgr. František Bublan, poslanec a předseda výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (2001--2004), ministr vnitra ČR (2004 -- 2006) a Gen. Ing. Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby (2001-2002), bezpečnostní poradce předsedy ODS (2003-2006). Moderuje Martin Kunštek. Pořádá Res publica, sdružení pro informace.

Setkání se koná ve čtvrtek dne 7. června 2007 od 17. hodin v galerii VIVO klub, Maltézské náměstí 3, Praha 1

Uspěchanou hloupost, cituplnou starostlivost a neznalost odborné problematiky přiznala autorka Harryho Pottera Joanne K. Rowlingová , autorka dopisu českému prezidentovi Václavu Klausovi v rozhovoru s nynější ministryní Džamilou Stehlíkovou při své "utajené" návštěvě Prahy, o které Mladou frontu Dnes informovala Stehlíková... "Slavná britská spisovatelka Joanne K. Rowlingová lituje poprasku, který způsobila kritikou klecových lůžek v českých ústavech pro postižené", psal na Den dětí server iDnes.

"Paní Rowlingová řekla, že jejím cílem nebylo rozpoutat takový humbuk. Ale článek si přečetla v britských novinách a představila si dítě v klecovém lůžku, jak je smutné a osamocené, a proto o tom napsala," řekla ministryně Stehlíková. (ŠK)

iDnes 1. 6. 2007: Rowlingová tajně v Praze. Mříže u lůžek už jí nevadí ZDE

Štěpán Kotrba 25. 4. 2005: Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám ZDE

Pozn. JČ: To, že si paní Rowlingová nyní myslí, že klecová lůžka nevadí, přirozeně zdaleka neznamená, že je s užíváním klecových lůžek v ČR všechno v pořádku, jak konec konců svědčí četné příspěvky k tomuto tématu v tomto listě.

Nedávno jsem úplně náhodou narazil na Masarykovu Českou otázku (poprvé vyšlo v roce 1895,) kapitolu 23 s názvem "Čech a Němec. Poučná historie o zabití koček." Některé události mne v poslední době vedly k tomu, že jsem si na tento malý příběh vzpomněl. Jakékoliv podobnosti jsou ovšem čistě náhodné a nejde ostatně o nic jiného, než o jakýsi pradávný příběh z konce 19. století.

(Autor je poradcem Václava Klause)

Život se nezastavil u mediálního tématu zda radar ano, či ne, ani se nevyděsil chvilkovým omezením lidských práv a nezalekl salv na uvítací počest "vůdce světa", který právě navštívil Českou republiku. Pro mnoho lidí je to jen bezvýznamná epizoda, pro mnoho dalších zpráva, která se k nim už ani nedostane.

Před časem jsem v článku "Tři pohledy na divadlo Jaroslava Duška" psal o dlouhých letech svého chození do divadla, kdy jsem občas v některém představení našel jen malou špetku čehosi, co se dá nejlépe popsat jako pocit části ztraceného domova. Mnoho z těchto špetek jakoby na představení ulpělo jaksi "náhodou"< anebo některá silná autorova slova přežila proud osobitého režisérského výkladu, který v minulých letech postihl česká jeviště. Když jsem pak objevil Jaroslava Duška a viděl ho v několika představeních ve dnech, kdy měl opravdu dobré "konjunkce", bylo to pro mě zjevení, že neuvěřitelné se může stát skutkem. Objevil jsem, že na naší divadelní scéně existují tvůrci, kteří na onom hledání "domova" vědomě staví koncepci celého díla a dokonce si na jevišti vědomě vytvářejí místa pro použití nevědomí -- jak praví indický klasik: "Dělají ze sebe prázdnou píšťalu, do které pak Bůh vhání vzduch". Představte si tu radost smíšenou s ohromením, když jsem hledal NĚCO, z čeho jsem jen tušil obrysy a nedokázal si to vcelku představit -- a najednou jsem to UVIDĚL...

V německém Rostocku demonstrovalo v sobotu asi 10 000 lidí proti konferenci G8, která se má od 6. do 8. června konat v německém Heiligendammu. Následkem toho bylo tisíc lidí zraněno, 130 zatčeno a ukázalo se, že v novinách se pak dalo míň číst o důvodech pro a proti v souvislosti s touto konferencí a daleko více o strategii mírumilovných a agresivních demonstrantů a o akci a reakci pořádkových sil.

Ruský prezident Vladimír Putin v neděli oznámil, že vznikly nové závody ve zbrojení a nová studená válka se Západem. Dodal, že Rusko bude reagovat na americké plány vybudovat v Evropě raketovou obranu tím, že zaměří své rakety na evropská města.

Putin pronesl pozoruhodný útok na Západ ohledně raketové obrany, Kosova a demokratických norem.

Příjezd velekněze americké demokracie Bushe do Prahy je provázen ozbrojenými manévry připomínající přípravu na válku. Kordóny policistů hlídají celé město, jehož celé části se neprodyšně uzavírají, aby k americkému pohlavárovi -- doslova -- nepronikla ani myš ( co kdyby třeba měla na těle bombu?). Samozřejmostí je maximální utajení prezidentových kroků či bushovské rodeo ve všech masmédiích.

Nedávno Prahu poctila svou návštěvou jiná hvězda, tentokrát šoubyznysu. Tehdejší prudký nálet všech možných i nemožných V.I.P. doprovázejících Madonnu do Prahy vzbudil také velký rozruch.

Jenže s Bushem je to jiné.

Výtržnosti v provincii Kuang-si (Guangxi) si vyžádaly několik mrtvých a zraněných, zdevastované policejní stanice, městský úřad v části Po-paj a zdemolované automobily. A to vše kvůli restrikcím spojených s politikou jednoho dítěte.

Vzpomínám si, jak jsem zamlada četl o německé ofenzívě v Ardenách na přelomu let 1944 a 1945. Tehdy naposledy Němci soustředili mohutnou útočnou sílu včetně nejmodernějších tanků a pokusili se na Západě zvrátit nepříznivý vývoj války. Z Ardenských lesů vyjeli proti nic netušícím Američanům a ti byli obráceni na ústup. Útok zastihl americkou 101. výsadkovou divizi ve městě Bastogne. Zde zaujala kruhovou obranu a udatně vzdorovala německé přesile a nevzdala to. Vydržela až do zhroucení německého útoku! Tehdy to byla generace dědů dnešních amerických vojáků. Do porobené Evropy nesli osvobození a příslib lepší budoucnosti. Byli to osvoboditelé, stejně jako rudoarmějci a všichni ostatní, kteří šli s nimi.

"Každý problém má jednoduché, snadno pochopitelné, rychle realizovatelné a zcela nesprávné řešení." (Murphyho zákony.)

Asi nejsem sám, kdo na vývoj politické situace v této zemi od posledních voleb v údivu nestačí zírat. A přitom by stačilo tak málo: Znovu si definovat, co to vlastně je politika. Navrhuji následující definici: Politika je způsob prosazování zájmů v organizaci a řízení společnosti.

Povšimněte si prosím, že vynechávám morální měřítko posuzování reálných aktivit politiků. Nejenže se domnívám, že toto měřítko je v reálné politice irelevantní a tudíž nepoužitelné. Jdu ještě dál: Kdokoli jej používá, buď je zcela naivní a neví, která bije, nebo je zručným manipulátorem, který dokáže své dílčí zájmy prodávat tak, že je významná část společnosti (rozuměj voličů) sežere i s navijákem. Od "spravedlivého" rozhořčení české veřejnosti nad některými dokonale zmanipulovanými tuzemskými aférami po roce 1989 až po "osu zla" mladého Jirky Bushe, pořád jde o totéž: Zakrýt skutečnou podstatu věcí a donutit nás ztotožnit se s něčími zájmy.

Kardinální průšvih nastává v momentě, kdy nějaké významné skupiny ve společnosti tuto hru neprohlédnou.

Ve svém pravidelném týdenním diáři se reportér BBC Mark Mardell tentokrát zabývá kontroverzí ohledně amerických základen, plánovaných pro Polsko a Českou republiku, anglicky ZDE. Po shrnutí základních informací britský reportér zaznamenává, že polská pravicová vláda americké antirakety chce, protože je nadšená z toho, že Rusové proti tomu zuří. Poláci podle reportéra BBC nepovažují za hrozbu Írán, ale z historických důvodů považují za hrozbu Rusko. Někteří polští politikové požadují ve věci základny referendum, avšak, poznamenává britský reportér, to se v Polsku nebude konat, protože polští občané nepodporují myšlenku americké základny pro Polsko tak nadšeně jako polská vláda.

V České republice existuje pro americkou základnu obdobné nadšení ve vládě a jsou vznášeny i obdobné požadavky, aby se konalo referendum, tentokráte od sociálnědemokratické opozice. Avšak vzhledem k tomu, že asi 68 procent Čechů je proti americké základně, je nepravděpodobné, že by se referendum konalo i v ČR. V současnosti je nepravděpodobné, že by pro americkou základnu hlasoval český parlament.

Trestní řízení má být nástrojem, k němuž se v případě porušení práv sáhne jen z nezbytí, když nelze dosáhnout nápravy jiným způsobem. K jeho vyvolání by se mělo přistupovat uvážlivě, protože účast na něm je pro strany řízení vždy ve větší nebo menší míře psychickou i finanční zátěží, často i náporem na zdraví a v neposlední řadě ohrožuje také jejich rodinné, společenské, obchodní i pracovní vztahy. Výsledek řízení nemusí být vždy přiměřený vině: lidská omylnost může nechat uniknout skutečného zločince stejně jako pomoci za mříže nevinnému. Zahrávání s nástroji trestního práva pak může přerůst v tragedii.

Autor je členem spolku Šalamoun.

Na semináři k protiraketové obraně pronesl premiér Mirek Topolánek projev, který vzbudil pozornost médií, potažmo pravidelných i méně pravidelných přispěvatelů do Britských listů. Nastínil totiž apokalyptickou vizi možného zániku Evropy, nenajde-li dostatečnou vůli k obraně. Což o to, logiku to má, kde je ale nepřítel, který nás Evropany nemilosrdně zlikviduje, nebudeme-li se schopni ubránit?

Vůbec mi bodrý Valach ze Strakovky připomíná legendárního rytíře Dona Quijota. Stojí na stráži v plné zbroji, zrak mu plane odhodláním k obraně. Je připraven zničit zloduchy, kteří ohrožují jeho milovanou Dulcineu -- Evropu.

Povinná školní četba je dnes na středních školách považována většinou za zbytečný "opruz", protože stručný obsah prakticky všeho lze snadno najít na internetu. Je to škoda. Nejenom proto, že upadá schopnost číst psaný text a rozumět mu, nebo proto, že slovní zásoba již i absolventů gymnázií pronikavě upadá. Literatura nám totiž také často říká hodně jak o naší minulosti, tak o přítomnosti, již žijeme.

Vezměme např. Jiráskovu divadelní hru Lucerna z roku 1905. Jde o výstižný popis (nejspíš) typické české malosti a poníženosti. Je zajímavé, že ta se netýká jen "těch dole", ale i lokální vrchnosti, která se přestane chovat pánovitě a ohne hřbet v okamžiku, kdy přijede někdo výše postavený - kněžna. Tu přitom paradoxně slouhovitost místního obyvatelstva obtěžuje. Postavou, jež se z obvyklého chování vymyká, je mlynář, který si na jedné straně je vědom svých závazků a na straně druhé říká "ne" tam, kde již povinnostmi vázán není. V Jiráskově hře je mu to nakonec ku prospěchu a stává se zcela svobodným.

Přestože Ředitel americké Agentury pro raketovou obranu generál Henry A. "Trey" Obering jasně uvedl 25. ledna 2007, že radar v Česku bude sloužit k ochraně radarů v Grónsku a na Aljašce, dále k obraně území Spojených států a posléze i k ochraně spojenců v severozápadní Evropě, premiér Topolánek a jeho triumvirát Parkanová, Vondra a Schwarzenberg dodnes tvrdošíjně hřímají, že „musíme ukázat, že jsme připraveni náš prostor bránit...!“ Je to opakovaná, vědomá, a proto nestydatá lež.

Odborníci, kteří s námi spolupracují od počátku, dokončili na základě těch podkladů, které se jim podařilo sehnat, své výpočty a předkládají je veřejnosti.

Radar v Brdech - základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy? TÉMA BL

Although General Henry A. "Trey" Obering, Chief Executive of the US Missile Defense Agency, said clearly on 25th January 2007 that the US radar in the Czech Republic will protect the US radars in Greenland and in Alaska and that it will defend the territory of the United States and the US allies in North Western Europe, Czech Prime Minister Topolánek and Defence Secretary Parkanová, Foreign Secretary Schwarzenberg and Czech Deputy Premier Alexander Vondra still keep telling us that "we must show that we are ready to defend our territory". This is a repeated, conscious and hence shameless lie.

A group of specialists who have been working with us since the beginning have just completed their calculations on the basis of those data that they have managed to obtain, and they have decided to present their conclusions to the public.

Mirek Topolánek, při obědě s podbrdskými starosty, 4. května 2007.

Od okamžiku vyhlášení referenda v Trokavci 17. 3. 2007 jsem toho názoru, že bojovat s kýmkoliv a proti čemukoliv se má čestně, poctivě, s odkrytým hledím. Abych já viděl protivníka a on aby viděl mne. A když mu upadne meč, mám počkat, až jej zvedne. Premiér Topolánek mě z této naivity vyvedl.

Radar v Brdech - základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy? TÉMA BL

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.