Na město Bastogne jsem si vzpomněl někdy před 2 lety, když jsem byl na každoroční pražské výstavě World Press Photo. Tehdy byl na plakátu té výstavy zajímavý výjev ze soudobého Iráku: za ostnatým drátem sedí ve vedru na zemi muž - nepochybně civilista - s černou kápí na hlavě (aby nemohl nic vidět) a v náručí konejší malé dítě. Na výstavě se mi dostalo vysvětlení, že muž je držen vojáky 101. americké výsadkově divize. Jaký kontrast! Před 60 lety osvoboditelé, dnes věznitelé! Tehdy musely být sympatie všech slušných lidí na jejich straně (navzdory pochybným kšeftům amerických obchodníků s Hitlerem a špinavostem podobného druhu) -- a dnes je to sebranka námezdních hrdlořezů, kteří kam přijdou, tam šíří útlak, hrůzu, nespravedlnost a smrt! Pověst Američanů ve světě je dnes tak hrozná právě proto - proto je tolik lidí nenávidí!

A tak když přišel do mé kanceláře onehdy jeden mj kolega v kompletní soudobé americké uniformě, koukal jsem na něj nevěřícně a měl jsem pocit, jako by přišel ve stejnokroji SS. Ptal jsem se ho, proboha, proč? A on prý, že nás osvobodili. Což tedy není až tak docela pravda, ale podstatné je, že vůbec nepochopil, k jak obrovskému posunu ve vnímání Američanů v mezičase došlo. Jejich skvělá a hrdinská pověst vybojovaná a krvavě zaplacená na evropských i tichomořských bojištích generací dědů byla zničena ve Vietnamu, v Iráku a všude, kam tito novodobí landsknechti přišli.

Je to hrozné, ale právě oni teď stojí v čele snah o novou barbarizaci civilizace. Markantní je to zejména ve způsobu zacházení s oponenty, zajatci a prostě lidmi, kteří se jim dostali do rukou. Mučení, zadržování na neurčito bez jakýchkoli záruk a práv, donucování k nepravdivým doznáním na základě slibů nižších trestů, upírání zajatým bojovníkům statutu válečných zajatců, pohrdání lidskými právy a základními principy kultury a civilizace včetně zásad mezinárodního práva a přehlížení existujících úmluv a mechanismů řešení mezinárodních konfliktů, arogantní útočná doktrína preventivních útoků na kohokoli a libovolně rozněcovaných omezených konfliktů po celém světě -- to jsou dnes charakteristické rysy americké politiky.

Je to tak strašné a zlověstné, že si neodpustím jedno srovnání: nacistická politická policie- Gestapo mučila své vězně při "zostřených výsleších", aby z nich vymlátila pravdu, tedy "jak to bylo" - a aby je pak předala nacistickým lidovým soudům k potrestání. Stalinský aparát NKVD mučil své vězně, aby se přiznali k činům, jež nespáchali a aby se naučili svou roli ve zinscenovaných procesech -- a pak je nechal postřílet nebo pověsit. Američané ponižují a mučí své vězně, kvalifikovaným způsobem ničí jejich psychiku, aby se stali poddajnými a připravenými k jakémukoli využití -- aby z nich dostali nejen informace, ale také lživá doznání, cokoli se bude hodit. Ve věznici Abu Ghraib nešlo jen o zvrhlé choutky lidské spodiny (a kdo jiný dnes vstupuje do profesionálních armád?), tam šlo o prokazatelně zpravodajskými důstojníky podněcované kvalifikované válcování psychiky vězňů.

Žádal jsem před rokem po úřednících Ministerstva vnitra (kteří přišli s obavami, že mohou být organizace občanské společnosti zneužity k podpoře nevládního terorismu) o jednoznačné potvrzení, že se Česká republika ani nepřímo (poskytnutím práva mezipřistání a tankování podezřelým letům na Ruzyni) neúčastnila státně teroristických aktivit typu převážení vězňů bez jakýchkoli práv a bez náležité právní asistence do utajených míst vyšetřování po Evropě. Jasně jsem jim sdělil, že takové ujištění je podmínkou naší spolupráce proti potenciálním hrozbám nestátního terorismu. Dodnes mi dluží odpověď. Jak jinak, že!

Jestli je někdo státním teroristou číslo jedna, pak je to bohužel nynější americký prezident. Nutně potřebuje Bin Ladina a nestátní terorismus k odůvodňování svých pochybných praktik. Nyní se s ním naše oficiální politická věrchuška bude v Praze objímat a vrtět při tom ocáskem. Je to ostuda, protože takové setkání by bylo přijatelné pouze a výhradně tehdy, pokud by bylo příležitostí jasně pana prezidenta upozornit, že řada aktivit jeho vlády je považována za naprosto nepřijatelnou. Ale co můžeme čekat od Topolánka, Vondry nebo Schwarzenberga - takové důrazné připomenutí určitě nikoli!

Nicméně pojďme poněkud pod povrch každodenního mediálního zpravodajství. Proč hraje americký prezident takovou roli? Je to snad jen tím, že jde o tuctovou postavu, jež se skandálně prosoudila do křesla, na kterém seděli velikáni jako George Washington, Thomas Jefferson, Abraham Lincoln nebo Franklin Delano Roosevelt? Ne -- tím to nebude. Je za tím cosi podstatnějšího.

Zde je moje hypotéza: Bush dnes vede politiku, jež přímo odpovídá zájmům zglobalizovaného západního (euroamerického) kapitalismu. Tento již zcela nadnárodní ekonomický systém je totiž konfrontován s řadou rizik. Jde o to, že řada národů není srozuměna s takovým uspořádáním a vzpouzí se neoliberálním receptům IMF a WB -- nepochybných ekonomických orgánům nadvlády onoho globalizovaného systému tou měrou, jakou je momentální americká vláda jeho nejvlastnější politickou reprezentací. Nesporným rizikem je otázka ovládání nejdůležitějších surovinových zdrojů, zejména ložisek ropy. Ale podobně nebezpečné pro globalizovaný kapitalismus západní provenience je i postupná rehabilitace velmocenského postavení Ruska a růst nových, dravých velmocí typu Číny a Indie. Během tuctu let se může hodně změnit - vždyť čínský kapitál velmi intenzívně proniká do Latinské Ameriky i do Afriky Čínské drsné obchodní praktiky a velké přebytky obchodní bilance jsou už pověstné. Indie nyní využívá americká politika k vytváření jakési protiváhy ve vztahu k Číně -- proto Indii Američané potichu dodali strategicky důležitou jadernou technologii, kterou tak vyčítají Íránu. Prostě v Asii ale i v řadě zemí rozvojového světa jsou rozehrávány hry, jež lze považovat za přípravu nového rozdělení velmocenského vlivu ve světě. Velmi podobně ale vypadala evropská nebo i světové scéna v předvečer zničujících válek -- vzpomeňme období před vypuknutím obou světových válek ve 20. století. Tedy dnešní vývoj světa je hodně rizikový a staré mocnosti budou stále silněji konfrontovány s požadavky mladých, velice dravých a nesmírně lidnatých mocností nových, jež po svém ekonomickém boomu přijdou nevyhnutelně s politickými a strategickými požadavky. O tom nelze pochybovat. Jak se tyto procesy podaří integrovat do globalizovaného euroamerického systému kapitalismu, je základní otázkou, na kterou zatím neexistuje jasná odpověď.

Svět globálního kapitálu není jen světem prohlubující se propastné sociální nespravedlnosti, akcelerované devastace biosféry a oprávněného morálního rozhořčení a odsudku. Je to i svět hodně rizikový, velmi nestabilní a málo vypočitatelný.

Také proto - vedle jiných motivů - se snaží současná americká administrativa rozjet další velkorysé zbrojní aktivity. Radar a deset protiraket není namířeno primárně proti severní Koreji nebo Íránu, to jsou jen druhotné momentální hrozby, jež za pár let nemusejí existovat. Ostatně obě tyto země mohou být pacifikovány včas zvenčí -- preventivní agresí Američanů do Íránu a třeba Číňanů do Koreje. To není prvoplánový důvod. Jde o podobně pravdivou záminku, jako byly údajné Saddámovy zbraně hromadného ničení pro intervenci do Iráku.

To podstatné, proč má v Brdech stát radar a v Polsku raketová sila, je snaha v dostatečném předstihu si zajistit kontrolu předpolí možných budoucích konfliktů s velmocenskými konkurenty na východě. Primárně nejde o ochranu před pár mezikontinentálními raketami vystřelenými z dnešních "darebáckých" (tedy Američany neposlouchajících) států. Dobře to pochopili ruští generálové: půjde o součást velmi kvalitního a podrobného monitorování veškerého raketového a leteckého provozu - a pokud se podaří postavit další radar kdesi na Kavkaze, bude to platit dvojnásob! Nejde přece o sestřelování ojedinělých ruských balistických střel, to je nesmysl. Jde o stahování informací o potenciálních protivnících. Jde o vytvoření trvalých amerických základen ve střední Evropě, jež mohou být v budoucnu rozšiřovány, nebo jejichž využití se může podle potřeb také měnit. Je to důležitá americká investice do budoucna -- pro dobu, kdy východní mocnosti položí na stůl požadavek přerozdělení světa.

V tomto kontextu je nutno vidět radar v Brdech. Vše ostatní je podružné. Přitom je to ještě složitější: pokud si sem americké vojáky pozveme, pak nepřijdou proto, aby nás chránili před rizikem návratu do ruské sféry velmocenského vlivu, ale především proto, aby ze střední Evropy vytvořili pro případ potřeby předsunuté bojiště, na kterém se bude umírat, místo aby umírali lidé v Americe. To je nutno vědět.

V tomto kontextu je nezbytné se ptát, jaké své národní zájmy bychom měli hájit. Nepochybně bychom se měli snažit o to, aby vývoj k nespolehlivému, nespravedlivému a rizikovému světu zglobalizovaného kapitalismu byl opuštěn ve prospěch jiného uspořádání, jež by bylo sociálně i environmentálně spravedlivější a perspektivnější, méně riskantní. Prvým krokem v tomto směru je beze všech pochyb kategorický imperativ odepření účasti v nynější americké hře. Tento krok můžeme a musíme udělat sami, za podpory dalších evropských národů a rozumné části americké veřejnosti. Další nezbytný krok musejí učinit američtí voliči, prostí Američané, kteří musí zvolit jiného, schopnějšího a rozumnějšího prezidenta. Nepochybně! Někoho, kdo bude srovnatelný s velikány, sedícími v minulých staletích na prezidentském stolci ve Washingtonu.

Proto nechceme radar. Náš odpor budiž signálem Evropě, ale i americkému voliči, že přízraky minulosti je nutno vyměnit za příslib přijatelnější budoucnosti!

Co k tomu ještě dodat? Snad jen vyjádřit hluboké opovržení nynější českou oficiální politickou reprezentací. Jde o opravdovou vládu národní zrady a kolaborace s cizí mocí. Už před rokem tehdejší ministr Svoboda prosil Američany, aby téma americké základny nerozbalovali veřejně před parlamentními volbami. To by pro zastánce amerických zájmů u nás nedopadlo dobře. Jakmile pravice získala díky trapnému oportunnímu selhání Zelených nezaslouženě silnou pozici, začala masáž. Politikařící vládní spiklenci pro radar se dnes již netají tím, že jednání s Američany pro ně nic neznamenají, na jejich výsledek vlastně ani nejsou zvědaví -- znají jej předem! Oni jsou prostě pro -- a hotovo! A hloupý lid nesmí dostat příležitost o věci rozhodovat -- to by tak ještě scházelo, když si nás zvolil!

Vláda nezakrytě agituje za radar. Bylo by to směšné, ale je hrozné, co vše si dovolí naši političtí představitelé tváří v tvář národu, který je rozhodnou většinou proti! Ale je tu určitá naděje: vedle radaru vláda rozjíždí ještě pěkně vypečené neoliberální reformy, pomocí kterých se má bohatým ulevit na úkor ostatních. Nelze vyloučit, že to miliónům obyčejných lidí konečně dojde a vyhodí tu dnešní politikařící a intrikující sebranku po zásluze ze sedla. Uvidíme!