S jakou oddaností jsme se tenkrát nechali kropit vodními děly, abychom si mohli zaskandovat "Svobodu a Havel na Hrad!" a dnes se můžeme stydět, že jsme byli vlastně oklamáni. Ano v politice neexistují náhody a vše je dlouho dopředu naplánováno. Zdánlivý humanista a lidumil Havel jednoznačně vydláždil cestu České republiky na dlouhou dobu dopředu a jediné, čím můžeme tento kurs nepatrně změnit, je právě odmítnutí americké radarové základny na našem území.

Možná také máme poslední šanci rozhodnout o důstojnosti a především bezpečnosti naší země, přičemž hysterické projevy našich vládců to dotvrzují. Toho radaru, pokud se postaví, se totiž jen tak nezbavíme a svět na naši vehementní ochotu ke "sdílení kolektivní bezpečnosti" nezapomene.

Veškeré argumenty pro radar i proti němu jsou naprosto irelevantní, oproti jednomu jasnému faktu. USA jsou ve válečném stavu minimálně se dvěma zeměmi a vše nasvědčuje tomu, že se nezastaví před dalším exportem demokracie a osvobozováním států, bez ohledu na mezinárodní mandát a počet nevinných obětí.

Irák je nyní peklem na zemi, kde denně umírají desítky civilistů i vojáků během tzv. osvobozující akce USA o jejíž nelegitimnosti již nikdo, kromě českých vedoucích kádrů, nepochybuje. Postavit se dnes tak explicitně po bok takto krvavého režimu je krok, kterého budeme jednou velmi litovat.

Proto také pane Topolánku, většina lidí odmítá vaše snahy o likvidaci bezpečnosti občanů a svébytnosti České republiky.

Proto také nesouhlasím s laxními tendencemi v naší společnosti a jsem si víc než jist, že opět nastala potřeba vyjít do ulic a říci jasně co si myslíme, stejně jako před listopadem 1989. Tenkrát jsme to měli o něco jednodušší, vše bylo pečlivě naplánováno a dopředu rozhodnuto.