Mně osobně se také nelíbí a přitom za měsíc obdržím vysokoškolský titul. Nějak to nesedí do těch jejich statistik. Nicméně stále nejsem sto pochopit, proč by měl vkus mít nějakou souvislost s dosaženým vzděláním. Výjimkou jsou možná tak designéři, ale ti jsou zase vzděláním jinak postiženi a krásu vnímají jiným úhlem pohledu. Autor prostě celý článek koncipoval takovým způsobem aby nám vysvětlil že se nám ta budova musí líbit a pokud ne, tak jsme nějakým způsobem omezenci. Také se nezapomněl zmínit o tom, že tvůrce konceptu nové knihovny si přeje aby stála jak tato jeho knihovna, tak i diskutovaná radarová základna. (Vnímejte paralelu - kdo nechce knihovnu = nechce radar = omezený bez vzdělání).

Přitom musím připomenout co vyřkl do kamery jeden pán (nevím přesně zda to byl přímo tvůrce knihovny, nebo jen jeden z porotců při výběru). Zmínil se o tom, že vybrali tento návrh právě kvůli tomu, že je odvážný a neobvyklý a to hlavní, že za komunistů se zde takové budovy stavět nemohly a proto když teď můžeme tak just tady něco takového postavíme. To že je budova (podle mne)ošklivá až to bolí a naprosto nevhodná do pražské zástavby to je vedlejší, ale hlavně že můžeme něco takového postavit. Tomu říkám tak trochu omezenost. Připomíná mi to rozhovor s jedním režisérem nového animovaného filmu, který vysvětloval koncepci filmu tím, že mohl použít odvážné záběry, drsný slovník a sprosté chování a vtipy jen díky současnému režimu, tehdy se takové filmy točit nemohly, teď můžou, no tak proč nenatočit vulgární film, který je plný nechutného a sprostého humoru a nadávek. Určitě se nám to bude líbit, uvidíte děsně inteligentní film. Jak trapné a ubohé.

Ale zpátky k radarům a médiím. Dne 26. května jsem se zúčastnil celostátní demonstrace v Praze. Znamenalo to pro mne více jak pětihodinovou jízdu automobilem přes velkou část naší republiky. Nicméně zúčastnil jsem se, protože považuji nejen za správné, ale především za nutné dát najevo svůj nesouhlas, jak s umístěním, tak s vládnutím naší (ne)povedené vlády. Abych pravdu řekl, očekával jsem mnohem vyšší účast. Neříkám, že nás tam bylo málo (můj nepřesný odhad cirka 2 až 3 tisíce lidí), ale na to o jak závažnou věc se jedná byla účast mizivá, vezmu-li navíc v potaz, že se jednalo o celonárodní akci. Nevím, asi má spousta lidí důležitější práci na starost.

Jak jsem tam tak stál, tak jsem si všímal novinářů a fotografů okolo mne. Viděl jsem mladou fotoreportérku co fotila jednoho nahého dědu. Viděl jsem drsné cool chlapáky co fotili převážně jen komunisty se svými rudými prapory. Proč, to jsem pochopil později druhý den, až když jsem pročítal články na internetu a poslouchal rádio, kde se zmiňovali převážně o demonstraci komunistů a ultralevicových přívrženců. Z mnoha médií tak vyplynula hlavní myšlenka, že se jedná o akci kterou nejvíce podporují komunisté a nějací extrémni levičáci. Já třeba komunista nejsem a přesto jsem se zúčastnil, ale já jsem příliš obyčejný student, pro fotografy nezajímavý, stejně jako celá rodina s dětmi vedle mne, nebo opodál stojíci další nestraníci. Na té demonstraci jsem si uvědomil, jak si ti reportéři vybírají co a koho budou fotit. Že to jsou také jenom lidé, kteří mají svůj názor na věc a tak jen hledají další důkazy aby podpořili svá stanoviska. Bohužel pro nás pak prezentují tato svá přesvědčení v médiích. A tak místo objektivního zpravodajství dostáváme jen profilovaný výběr. Jen to co chcou abychom viděli. Nikoliv holou skutečnost. Mnohem efektnější fotka by přitom byla, kdyby vyfotili jednu mladou dívku, která držela jednu ze tří tyčí obrovského transparentu. Do něj když se opřel vítr, tak měla dívka opravdu co dělat aby transparent udržela, Byl to opravdový boj, téměř symbolický. Všemi silami držela prapor a neustoupila ani o krok dále jen aby vydržela v tom boji s mnohem silnějším nepřítelem. Z té mladé dívky by si mohla vzít spousta lidí příklad.

Po příjezdu z demonstrace domů celý vyčerpán jsem si pustil internet a tam zahlédl článek o tom, jak pan Vondra vyhrožuje českým mladíkům znovuzavedením povinné vojenské služby, pokud bychom radarovou základnu odmítli. To jsem se chytil za čelo, oči v sloup a těžce lapal po dechu. Opravdu husarský kousek, co je tohle za blbost!!! Jak něco takového může vyřknout místopředseda vlády pro evropské záležitosti.

Za prvé nechápu, co má vojenská služba společného s radarem, a za druhé, k čemu asi máme profesionální armádu.

Každému přeci musí být absolutně jasné, že se jedná o sprosté vydírání a maximální snahu radar v Brdech instalovat. No nechápavě jsem zakroutil hlavou nad absolutním nesmyslem.

Bohužel druhý den ráno mě málem trefil infarkt. Jedu autem a tak si pro zpříjemnění chvilky naladím rádio. Náhodou jsem si pustil Frekvenci 1, zrovinka tam hrála pěkná písnička. Ovšem po písničce se hlási paní moderátorka že máme volat či psát esemesky do rádia, zda bychom raději radar, nebo povinnou vojenskou službu.

Tak to si snad dělá paní srandu, ne? Cokolov pan Vondra vyřkne, naše slavná média se toho hned chytí, protože jim to hraje do noty, do jejich proradarové propagandy!!

Drtivá většina volajících se vyjadřovala ve smyslu že nechtějí ani jedno ani druhé a že je to blbost, ale ona tvrdohlavě trvala na svém, že si volající prostě musí vybrat buď za a nebo za bé. Pod tlakem se tedy nakonec pár lidí vyhranilo, ale taková bipolarizace je přece postavená absolutně na hlavu.

Na závěr pořadu spočítala moderátorka hlasy a vyšlo jí, že 59 % by si raději přálo znovuzavedení povinné vojenské služby. Na to se v pozadí ozvala znělka, jako když někdo nevyhraje soutěž smutným zvoláním "houuuuuu" a poté pronesla moderátorka slova, že to se teď musela puberťákům a maminkám pořádně orosit čela.

Takže nejen, že stavěli národ do pozice výběru, který je absolutně nelogický, ale ještě nám na závěr řekli, že jsme si špatně vybrali a umístění radarové základny by pro nás bylo vhodnější řešení.

Tak takhle se u nás tvoří propaganda. Média brilantně působí na veřejnost, utváří jejich mínění a to se potom projevuje v chodu společnosti a tvoření dějin národa. A když kouknu na zoufalý stav našich médií, tak je mi opravdu do pláče. Výše jsem uvedl jen dva příklady, ale denně nalézám nové a nové a to se snažím zpravodajství v jakékoliv formě vyhýbat co nejvíce. Někteří lidé si totiž musí zachovat vlastní zdravý rozum, který není není ovlivněn zdejší masovou propagandou.