Královna šoubyznysu si chránila především své soukromí.

"Demokrat" Bush si ale musí chránit především svůj krk. Tento křižák západní "civilizace", jehož armády připravily o "krk" tisíce a tisíce "nepřátel" na celé světě ( ve skutečnosti povětšinou nevinných lidí), si je nejspíš velice dobře vědomý toho, že nepřítel nikdy nespí. A těch nepřátel americké demokracie tak nějak stále přibývá: Al-Kajdá a další islamisti, komunisti, anarchisti a jiní levičáci, možná že i nějací rudo-zelení, rudo-modří či rudo-černí....

Jaký to paradox. Demokrat Bush, a tak moc se musí obávat lidu! V Americe jezdí obligátně v černých limuzínách s neprůstřelnými skly, aby ani hlásek demonstrantů, rušících jeho slavnostní inaugurace, nepronikl do jeho sametové klece. A po světě už jeho výjezdy teprve připomínají vyjížďky dávných imperátorů po koloniích: Potřásání rukama a úsměvy do řad jeho (tedy Americe) věrných (poskoků), zátarasy, kordóny ozbrojenců a policejní manévry na ochranu před domácími obyvateli.

Kde jsou ty časy, kdy se po Praze projížděli "totalitní" vládci! Proti dnešku to byla hotová selanka.

Bezpečnostní opatření byla také velká, ovšem státníci se před lidem neskrývali, ba naopak, vystavovali se mu na obdiv. Cesta Leonida Brežněva po "znormalizovaném" Československu v 70. letech, kterou provázely zástupy lidí s československými a sovětskými vlaječkami vítajícími sovětského státníka podél cesty z ruzyňského letiště až na Pražský hrad, byla dokonalou ukázkou "družby" mezi ČSSR a SSSR. A což teprve "lidová" veselice na Pražském hradě, kdy Husák s Brežněvem na jednom z balkónů v soudružském sepětí zdvíhali ruce obklopeni mořem jásajících pionýrů a pionýrek!

Nebo příjezd Gorbačova v dubnu 1987. Špalíry nadšených občanů lemující každičký krok generálního tajemníka, kterého trochu rozpačitě doprovázel Husák ( toho nikdo moc nadšeně nezdravil) z dnešního hlediska představovaly naprosto nepředstavitelný hazard. A což teprve Gorbačovovy pověstné "výpady" mezi lid spojené s "živým" potřásáním rukou či krátkou konverzací.

Jenže svět se mění. Místo "totalitních" vládců nám vládnou "demokratičtí", a ti se musí mít na pozoru.

Dnes už politici nestojí o "lásku lidu" ( také ji ani nemají), ani o tu zinscenovanou. Postačí jim předklony místních protektorů. A právě hloubku tohoto předklonu u českých politiků bude zajímavé pozorovat.

Sázkové kanceláře by mohly vypsat sázky na to, jaký předklon bude nejhlubší.

Topolánek? Svým včas vydaným prohlášením, že víza pro Čechy do USA nebudou předmětem jednání s Bushem, se stává jedním z favoritů. Český premiér dává na vědomí, že amerického prezidenta vskutku nebude "obtěžovat" s něčím tak malicherným, jako je vízum pro české občany do USA ( když americký prezident nás klidně obtěžuje s požadavkem umístění amerického radaru na českém území).

Nebo Klaus? Ten má ještě u amerického prezidenta "vroubek" z minulosti ( co když není vše zapomenuto?), tak se možná bude snažit přímo horlivě.

Anebo je zase všechny trumfne Havel?