Vzpomínky a polemika o Gagrinovi jsou zajímavé, domnívám se však, že tak trochu irelevantní.

Píseň Vlasty Parkanové a Jana Vyčítala na první pohled vychází z chvalozpěvu na Gagarinův let, obsahem však připomíná něco jiného.

Pokud si srovnáte texty písně Pocta astronautovi a kreaci Parkanové + Vyčítala ZDE, zarazí vás jeden velký rozdíl: Bromova píseň je sama o sobě poměrně apolitická (s výjimkou verše "celý svět připil vám rudým vínem"), zatímco v případě vládní parafráze se jedná o prvoplánovou agitku ("dobrý den, prapore našich druhů, / co jsme je vítali s džípama." + "že chcem žít nadál s každým v míru, / radši však šijeme U Sama." + "Vyřiď tam prosím, že my víme, / kdo nám kdy přines svobodu, / kde Masaryk s prezidentem Wilsonem / pomoh našemu národu.")

Píseň ministryně zahraničí se tak svým textem podobá spíše písni Dopis Svobodné Evropě, kterou Josef Laufer vítal v roce 1976 estébáka Pavla Minaříka (text a další inormace k dispozici ZDE). Jan Vyčítal se tak v duchu vrací do dob, kdy publikoval své kresby v komunistickém Dikobrazu.

V kontextu lze pochopit celkovou popletenost textu písně. Je zábavné konfrontovat text písně se vzpomínkami na Jaltskou konferenci v roce 1945, na které americký prezident Roosevelt souhlasil se sovětskou poválečnou dominancí ve střední a východní Evropě ZDE.