Novináři, kteří by chtěli překvapit bouráním mýtů, nakonec narážejí na společenskou a redakční objednávku. Staré stereotypy se vracejí v módních vlnách, posilovány autoritami z jiných oborů (například britskou spisovatelkou). Bohužel se k těmto hlasům přidávají i jednotlivci z psychologicko-psychiatrické obce - všeznalí humhalové a různí krasoduchové. A veřejnost je jim připravena uvěřit, protože lidé, znalí reality a odpovědní za řešení reálných problémů mlčí.

Myslím, že je třeba změnit postoj odborné veřejnosti. Jestliže novináři píší o psychiatrii nepravdivě, pak je to proto, že jim chybí informace a přebývají dezinformace. Za dvě generace se může leccos podařit. Například dnes už skoro nikdo nevěří, že homosexualita je důsledkem svedení nemravným mužem. Bude to těžké. Na tiskové konferenci v Psychiatrické léčebně v Bohnicích jsem zdůrazňoval, že síťová lůžka máme jen dvě a kritéria na jejich použití velmi přísná a pod důslednou kontrolou a personálu máme více než v minulosti. Odpoledne již renomovaný redaktor renomované rozhlasové stanice každou hodinu hlásil, že: "...v psychiatrických léčebnách je stále méně personálu a proto přibývá síťových lůžek...". Jeden televizní štáb zajímalo pouze to, zda máme pacienty tak střežené, "aby při útěku neohrožovali občany". Sdělil jsem jim, že útěkem jsou skoro vždy ohroženi sami pacienti. Jenže ve veřejnosti je třeba stále posilovat pocit ohrožení. Chtěli slyšet, že pacienti budou utíkat i nadále. Nevysílali nic.

Je zajímavé, že v týchž hlavách dlí informace, že zlí psychiatři pro vlastní zvrácené potěšení zavírají úplně klidné pacienty do klecí a současně zlí agresivní pacienti utíkají z léčeben, aby vraždili občany téměř na potkání. Ve skutečnosti jsou "duševně zdraví" statisticky daleko nebezpečnější než duševně nemocní, kteří jsou mnohem častěji oběťmi než pachateli.

Výdaje na psychiatrickou péči jsou v České republice oproti západní Evropě velmi nízké, vedle omezených provozních výdajů pokračuje obrovská investiční zanedbanost. Z toho vyplývá, že podmínky nejen v léčebnách, ale i na klinikách a odděleních nemocnic jsou špatné. Při větších příjmech by vedoucí pracovníci jistě dokázali podmínky zlepšit. O zvýšení výdajů na psychiatrii musíme v zájmu našich pacientů i zaměstnanců usilovat všemi vhodnými prostředky. Určitě nepomůže zmatená střelba na všechny orgány a instituce.

Slečna Karásková v článku "V ČR je péče o duševně nemocné drasticky zanedbávána?" demonstrovala svoje neznalosti a naivitu i odhodlání šířit dezinformace. Podle ní zákonodárci "novými zákony" péči o duševně nemocné zhoršují. Přirozeně neuvádí ani jeden takový příklad. Tvrdí například, že na psychiatrii psychiatrickou diagnózu určují psychologové, s tím jsem se za 26 let praxe nesetkal. Tvrdí, že většina duševně nemocných a "narušených" (?), kterých jsou prý statisíce, "nemá odbornou péči". Farmakoterapii za léčbu nepokládá. Léčby je schopno podle ní jen "málo psychoterapeutů", kterým prý "současná legislativa znemožňuje pracovat". Od jara 2006 by podle ní "čistí" psychorerapeuti (arteterapeuti, dramaterapeuti, muzikoterapeuti) což jsou podle ní ti, kteří nejsou současně psychology a psychiatry měli opustit léčebny. Nevím, kde takovou informaci načerpala. V Psychiatrické léčebně Bohnice ani v ostatních léčebnách o tom nic nevíme, propouštění neplánujeme, jejich počet se za poslední léta mírně zvýšil. Podle autorky "v tabulkách pro ně není kolonka, jejich povolání neexistuje". Slečna Karásková si plete pojmy. Příloha vyhlášky z roku 1997, stanovující počty personálu, ani jiné normy nezakazují zaměstnávat jiné odborníky, než v tabulce uvedené (na tabulkových počtech trvají pojišťovny). Přirozeně se budeme snažit, aby potřební odborníci v tabulkách uvedeni byli a úhrady od pojišťoven byly náležitě navýšeny. Nejen v Británii, ale i u nás jsou tito pracovníci součástí pracovních týmů v léčebnách. Autorka uvádí: "propouští se psychoterapeuti, z dětských léčeben vychovatelé...". Je možné, že někde někoho propustili, ale není to na poplašnou zprávu.

PL Bohnice zaměstnává terapeuty v rozsahu 45,3 úvazku (13,85 VŠ a 31,45 SŠ), další 4,2 jsou na mateřské. Jsou mezi nimi speciální pedagogové, absolventi FTVS, DAMU i inženýři. Další studují a plánuje se jejich nástup. Terapeuti se dále průběžně zúčastňují výcviků, rekvalifikačních kursů, pedagogického minima atd. Absolvování sanitářského kursu je jednou z možností, nikoli podmínkou. Autorka by neměla své osobní zkušenosti na některém pracovišti zobecňovat.

Uvádí, že "výborná škola se špičkovými odborníky (Pražská psychoterapeutická fakulta) nemá akreditaci... a výcviky stojí kolem 100 000..." Ti, kteří poskytují akreditace, patrně mají jiná kritéria kvality. Výuka v této "výborné škole" probíhá po dobu tří let v jednom víkendu měsíčně. Možná se studenti naučí od výborných odborníků relativně hodně, ale standardní rozsah magisterského studia to není a také ho nenahradí. Do programu výuky je doufám zařazena i informace, že absolvent nespolkl všechnu moudrost. S takovou představou by mohl být velmi nebezpečný. Není dobré kolem sebe vidět jen samé pacienty naléhavě vyžadující skupinovou psychoterapii.

autor je ředitelem psychiatrické léčebny Bohnice, v minulosti působil jako ministr zdravotnictví a poslanec