Alespoň jsem získal námět k přemýšlení, zda je Česká republika opravdu policejním státem s potlačovanou svobodou projevu a nefunkční demokracií, nebo zda se tahle hra policistů a "demonstrantů z principu" pojmenovává příliš silnými slovy.

Položme si tedy otázku: Jsme policejní stát? Kde se nalézá hranice, kdy policie jen potírá kriminalitu (či radikální odpůrce vlády, které ji přímo ohrožují) a kdy začne násilně potírat i lidi s jiným názorem, než má vláda? Znemožňuje nám policie projevit odlišné názory?

Pokud půjdu na demonstraci se záměrem provokovat, těžko se dočkám kladné reakce. Demonstrace proti panu Bushovi byla povolena a policie proti nikomu ze skupiny demonstrantů (nikoli "demonstrantů z principu") nezasáhla. O tom, že bude okolí Hradu uzavřeno, jsme věděli s předstihem, takže jsem z toho taky nebyl v šoku. Nemyslím si, že jsme úplně policejní stát (i když občasné excesy typu Czechtek by tomu napovídaly).

Každý stát je svým způsobem policejní. Policie je nástrojem moci. Nebýt policie, nastala by anarchie, leč trochu jiná anarchie, než jakou si anarchisté představují. Nejspíš bych tu pak neměl vůbec možnost psát o policejním státu. Tolik na obhajobu policie.

Přesto, jak je vidno, právo na realizaci odlišného názoru v podstatných případech občané ČR nemají. Kdo za to může, když ne policie? Myslím, že si za to můžou především občané sami. Svou pasivitou dávají politikům prostor, v němž si pak politici rozhodují podle svého - proč by to nedělali, když jim nikdo nebrání.

Nemusí jít o základny, může jít o povolení těžby uhlí, stavbu dálnice napříč národním parkem nebo Internet do škol, o němž se dopředu vědělo, jaký bude propadák.

Jako většina občanů, ani já přesně nevím, co proti tomu mám dělat. Alespoň se snažím účastnit protestních shromáždění, která jsou názorově podobná, abych svůj názor zviditelnil. Jenže: Kolik je odpůrců základny? 70%? A kolik lidí demonstrovalo na celostátní akci? 70%?

Svoboda projevu tu prostě je. Samozřejmě, kdybych napsal článek do novin, jenž by neodpovídal názoru šéfredaktora/vlastníka, tak ani neočekávám, že by mi ho otiskli.

Kvůli jednotlivci nehodlá nikdo přijít o místo. Stačilo by ale, kdyby na shromáždění přišlo sto tisíc lidí a média už by nemohla skutečnost jen tak zlehčovat jako hlouček komunistů, anarchistů a důchodců. Opět platí: Proč by to nedělala, když jim nikdo nebrání a z překrucování skutečnosti mají zřejmě výhody. Onehdá mi odepsal známý na dotaz, co si myslí o radaru, "že neví, že na to nemá žádný názor". Dobrá, uznávám jeho svobodu "neprojevu", ale tenhle známý se chová jako většina občanů. Vlastní názor stojí námahu a čas, a na to jsou Češi asi líní. Buď si nechají názor předžvýkat, nebo se nezajímají vůbec. Já nic, já muzikant.

Jsou-li Češi takto pasivně-servilní, není se čemu divit, když si demokraticky zvolí stejně servilní a pasivní politiky jako své demokratické zástupce. Demokracie tudíž také funguje.

Úskalí demokracie spatřuji v tom, když menšina, zastávající nějaký názor, přehlasuje většinu, která žádný názor nemá. Proto tvrdím, že i možnost ovlivnit důležitá rozhodnutí by v ČR byla, kdyby tu též byla občanská vůle a ne lenost a lhostejnost. A nebo, je tohle dalším úskalím demokracie? A totiž, že nikdy není možné donutit většinu k aktivitě? Nebo je to jen český problém?

Zde je vidět, jak se dělá zpravodajství ČT. Reportérka stojí půl kilometru od lidí, navíc za tribunou nikoliv před ní (v horní části snímku, nalevo od bílého tv přenosového vozu).