5. 6. 2007
Postmoderní srovnávání není na místěJan Čulík dělá velkou chybu, když označuje Bromovou píseň "Dobrý den majore Gagarine" za poststalinskou propagandu - tou nebyla ani omylem. Sám si na ten den pamatuji dost přesně, na ostrým sluncem prozářené dubnové poledne na zastávce ostravské tramvaje, když jsem jel ze školy domů, na zvláštní, jednolistové vydání Nové svobody, které se rozdávalo v tramvaji. Autoři písničky však netvořili v nájmu komunistického politického byra, žádný řiťolezecký tajemník neběžel za nimi do studia a nedával jim nůž na krk - byl to spontánní výtrysk radosti nad dosaženým epochálním úspěchem - první člověk se dostal do vesmíru. Nezapomeňte, jaký rok se psal, do okupace v šedesátém osmém bylo ještě daleko... |
Na stránce o historii ostravského studia Českého rozhlasu se o tom můžeme dočíst : "...Počátek šedesátých let přinesl obnovení Ostravského rozhlasového orchestru. Původně měl úkoly v oblasti taneční hudby převzít brněnský Orchestr Gustava Broma. Přišel ale 12. duben 1961, první let člověka do vesmíru. Bromovci právě nahrávali v ostravském rozhlase. Objevil se hudební nápad Jaromíra Hniličky, chytrý text ostravského redaktora Pavla Pácla, bleskové aranžmá a píseň Dobrý den, majore Gagarine byla na světě. Pro kapelu znamenala otevřené dveře do světa - pro ostravský rozhlas nutnost hledat nový orchestr..." Těžko však srovnávat spontánní text, reagující okamžitě na aktuální událost s dnešním navýsost trapným, křečovitým jásotem nad připravovanou americkou radarovou základnou na našem území. A navíc v této podobě inspirovanou ministryní národní obrany, jak se k tomu radostně Parkanová hlásí v Českých novinách. Už to vidím, jak při oficiálním žúru vjede do sálu malé podium, na kterém bude Vyčítal a jeho boys, sedící v trampské strůji za stolem se sklenicemi piva a spustí ten flák. Parkanová vpluje v červenobílé pruhované sukénce a modré blůzce s bílýma hvězdama k mikrofonu a spustí tu englickou verzi. Emerykáni jsou dozajista zvyklí na různé formy devotnosti, ale to by jim mělo vyrazit dech. Taková síla... Když jsem v ranných sedmdesátých letech nosil v Ostravě do rozpadnutí americkou letní uniformu, koupenou za kilo od spolužáka, který se ji bál nosit, věru jsem nepomyslel, že se téměř naplní v dnešní tragikomické podobě tehdejší populární trampský popěvek "...přijedou k nám američtí hoši, v limuzínách a s plnými koši. To pak bude u nás hej, budou tu hoši z JÚ ES EJ..." Ex post nemám na tehdejším nošení americké uniformy co korigovat - nakonec to ani nejde a Amerika není jen současná administrativa. Jde o postoj k arogantní moci. Stejně je tomu i dnes - ty kulisy jsou vedlejší - důležitý je postoj, kde člověk stojí. S mocí, nebo proti ní - to je, oč tu běží... Poznámka KOŠ: Autor této poznámky chodí v "parkáči" dodnes, i když žije už nějaký pátek v německé emigraci... |