Jenže podobně jako ve slavném románu nepřítel nikde. Rusové to podle premiéra nejsou, i když by nechtěl být v jejich sféře vlivu. A co ti ostatní? Dědicové výbojné Osmanské říše, sultánů Muradů a Sulejmanů, jsou teď našimi spojenci v NATO. Severní Korea je daleko a má jiné starosti než na někoho útočit. Naopak pěkně pokorně mění jaderný reaktor za pytle rýže pro hladovějící obyvatelstvo. Zbývá tedy Irán, který je také nejčastěji zmiňován zastánci amerického protiraketového deštníku. Deklaroval snad, že napadne Evropu? Vyhrožuje Izraeli, ale ani na něj si netroufá. A i kdyby se o něco pokusil, má i ona zbabělá a údajně obrany neschopná Evropa již dnes dost prostředků, aby troufalého agresora udržela v patřičných mezích. A v případě, že by nás uražení Američané nechali v rozporu s Washingtonskou smlouvou ve štychu, přirozeným spojencem napadených Evropanů je přece Rusko. Tak tomu bylo i v minulosti, bez ohledu na to, zda byl v jeho čele car nebo Stalin.

Mirek Topolánek chce bránit euroatlantickou civilizaci, které údajně hrozí zánik. Kdo a jak by ji měl zničit, se však z jeho expozé nedovídáme. Jen šíří hrůzu podle vlastního přesvědčení, že když bude občany více strašit, tím jednodušeji protlačí své pojetí uspořádání společenských vztahů doma i v Evropě. A vůbec, řekne mi někdo, podle jakých kritérií zařazujeme některé státy k euroatlantické a jiné k odlišné civilizaci? Proč tam má patřit třeba Turecko, Albánie, Gruzie či Ázerbájdžán a nikoli Rusko?

Ten, kdo se bojí vlivu Ruska a nechce se dostat do jeho sféry vlivu, by se přirozeně měl opřít o instituci, která tomuto vlivu úspěšně čelí již padesát let. Sjednocená, federalizovaná Evropa s vlastní společnou armádou by byla přece daleko silnější než Rusko nejen počtem obyvatel, ale i ekonomickou a vojenskou silou (s výjimkou počtu balistických raket). Český premiér však činí pravý opak. Posilování evropské integrace je pro něj nepřijatelné; nedáme už ani píď své suverenity, praví se v programu ODS. A tak mu zbývá šidítko -- americký radar, který sám o sobě bezpečnost Evropy nezvýší ani o ten pověstný chlup.

Z premiéra nečiší sebevědomí, jak se nás snaží přesvědčit vicepremiér Vondra. Naopak čiší z něho strach -- nikoli ovšem ze zániku Evropy, ale z ohrožení její "euroatlantické" kapitalistické podoby, kterou ztotožňuje s civilizací jako takovou. Imaginární nepřátelé jsou pak všichni, kdo nejsou podle měřítek amerických i evropských "neokonů" dost kapitalističtí -- Rusové, Arabové, Peršané ... Vyceněnými zuby však zatím u těchto "barbarů" moc nepořídili a není pravděpodobné, že se tak stane ani v budoucnosti. Naopak postoj "zbabělé" evropské levice, podle něhož čím blíže budou Rusové i Arabové Evropě, tím silněji bude garantována její energetická bezpečnost, má v sobě více logiky.

Pravicoví komentátoři se rozplývají nad státnickým duchem premiérova vystoupení. Nu což, státnického projevu Mirek Topolánek schopen je, pokud mu ho připraví šikovný asistent. Na státnické činy si ale ještě musíme počkat. Například podpora vyhlášení referenda k otázce umístění amerického radaru či k plánu finanční reformy by takovým činem určitě byla.