Děsivé se stalo skutkem. Jan Vyčítal a Vlasta Parkanová natočili oslavnou tirádu na americký radar. Využili k tomu poststalinskou píseň Gustava Broma "Dobrý den, majore Gagarine" a dokázali tím, že v bolševickém slouhovství vůči zahraniční mocnosti se dodneška v České republice nezměnilo vůbec nic.(Škoda, že Vyčítal kromě toho, že neumí ani pořádně artikulovat, nevysloví "r", není schopen bezchybně vyslovit prosté anglické slovo "welcome" - když už chce někomu lézt kamsi, tak by snad se mohl aspoň naučit vyslovovat.)

Vyčítal a Parkanová si zřejmě mysleli, jaká to bude legrace, když změní význam komunistické propagandy a obrátí u "Gagarina" znaménka. Jenže ono to tak nefunguje. Demokracie a pluralita nevzniká tím, že se ke komunistické totalitě dají opačná znaménka. Dám-li ke komunistické totalitě opačné znaménko, dostanu totalitu pravicovou - demokracie, otevřenost, svobodomyslnost a pluralismus, ty jsou na úplně jiné rovině.

Hrůzné na počinu Vyčítala a Parkanové je právě to, že si vůbec neuvědomují, že se chovají vůči cizí mocnosti přesně stejně kolaborantsky, jako to činili exponenti komunistického režimu začátkem šedesátých let, když dělali v médiích propagandu "slavné" cestě Jurije Gagarina do vesmíru. Na rozdíl od dnešní oslavy to aspoň byl civilní let - za komunismu nebylo zvykem psát oslavné ódy na vojenské základny.

Srovnáním obou písní vyvstane děsivost celého podniku. Původní Bromova píseň o Gagarinovi sice má všechny odstrašující rysy stalinské a poststalinské propagandy ("radostné nadšení"), z nichž však ve Vyčítalově zoufaleckém pokusu zůstaly jen ty nejhrubší rysy. Jak výrazně za téměř padesát let poklesla úroveň propagandistických tvůrců vyvstane srovnáním obou textů. Nejenže mezitím do veřejného projevu pronikla plebejská obecná čeština, Vyčítalův text je nesmírně neohrabaný a primitivní - vypovídá o úrovni českého establishmentu daleko víc, než je zdrávo. Nad tím, že se mohla k šíření tohoto vlezdoprdelezeckého popěvku, přímo navazujícího na komunistickou propagandu, propůjčit rovnou ministryně české vlády, zůstává rozum stát.

Pokud to celé od Parkanové není vtip, pozoruhodná je její sebevědomá drzost. Nebojí se riskovat, že pro ni a pro jeji stranu příště oněch 70 procent národa, které jsou proti radaru, už zřejmě hlasovat nebude, protože je tímto komediálním aktem hluboce a arogantně urazila.

Vyčítal, Parkanová, "Dobrý den, prapore hvězd a pruhů" ZDE