Propásl tak jedinečnou šanci k tomu, aby ve světě proslavil českou vládu, která mohla sborovým zpěvem písně o radaru ohromit světovou veřejnost. Skvělá příležitost k demonstraci přátelství na věčné časy a nikdy jinak zůstala částečně nevyužita. Vládě ovšem nelze upřít snahu; Zelení vládce planety nijak nedráždili, a "zelený" kníže Schwarzenberg ho už předem ujistil, že radar tady chtějí skoro všichni.

A tak zatímco se na palubě zpívalo, jedlo, pilo a lhalo jen se prášilo, v podpalubí vládla blbá nálada. Nestane se totiž zase tak často, aby ten lid viděl své představitele ve znečištěném spodním prádle. Národní hrdosti to jaksi nepřidá.

Budiž na tomto místě a v tuto chvíli připomenuto, že žádná z vládních stran neměla instalaci vojenské základny cizí moci na českém území ve svém volebním programu ani čárku. Budiž připomenuto, že nejmenší vládní strana se přenesla přes pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu i díky slibu referenda v zásadních otázkách. Budiž tudíž natvrdo řečeno, že současní vládní představitelé lidu této země a svým voličům lhali a získali své pozice podvodem.

Hloupost paní ministryně obrany je v této souvislosti jen drobnou ilustrací malosti sboru nejvyšších reprezentantů.

Od voleb uběhl rok a k příštím volbám to jsou roky tři; kampaň ale začne s ročním předstihem. Výčet vládních úspěchů nebude mít konce a nikdo jim neuteče. Vedle opatření nezbytných třebaže bolestivých, si ale pamatujme, s jakým despektem vůči občanskému odporu tato vláda jednala. S jak sprostou neomaleností se snažila manipulovat veřejným míněním a v zájmu cizí moci ignorovala demokraticky vyjádřený názor a obavy.

Berme ten song o radaru a další přehluboké předklony slouhů z Prahy (pro Američany: není to Irák, je to město v Evropě) jako předčasný začátek té kampaně. Jako snahu přesvědčit nás o tom, že servilita zasnoubená s blbostí nám, Bushovým přicmrdovačům, přinese růst a prosperitu, po kterých přece tolik toužíme.