zní legenda k obrázku Martina Rowsona v deníku Guardian ZDE

Americký vojenský velitel v Iráku se ve středu vyjádřil, že by americká armáda zorganizovala popravu Saddáma Husajna jinak. Generálmajor William Caldwell zdůraznil, že plnou odpovědnost za popravu Saddáma Husajna měly irácké úřady.

Caldwellovy výroky jsou první americkou reakcí na trapné okolnosti popravy bývalého iráckého diktátora. Těsně po jeho popravě americký Bílý dům pochválil irácké úřady, že "umožnily spravedlnosti průběh tak, jak by to býval sám irácký diktátor za své vlády nedopustil". Nyní však zdůraznil generál Caldwell, že kdyby za organizaci popravy Saddáma Husajna byly odpovědné Spojené státy, poprava by proběhla naprosto jinak. Dodal, že Saddám byl v americkém vězení až do posledních okamžiků před popravou, kdy ho Američané předali iráckým úřadům. Americká vojska se pak stáhla z popravčí komory předtím, než se poprava konala.

Poprava Saddáma Husseina TÉMA BL

Když v létě 1944 za povstání v Paříži její vojenský velitel generál von Choltitz vysvětloval svému štábu, proč nesplní Hitlerův rozkaz srovnat Paříž se zemí, ale bude kapitulovat, řekl jim: "Tu válku jsme dávno prohráli. Daleko na východě, na zamrzlých ruských pláních". Chtěl bych teď - možná v určité nadsázce - nastavit obdobné zrcadlo Bushově administrativě. Tu třetí světovou válku, která bohudík ani nevypukla, jste už dávno prohráli, ještě dál na východě, na tichomořském pobřeží Číny, kde vyrůstá největší a nejmodernější ekonomika světa. S městem jako je Šanghaj s pěti tisíci moderních mrakodrapů, jaké nemá ani Amerika...

Chtěl bych obrátit akcent. Nevzpomínat hlavně na to, co se přihodilo mně, ale především bych se chtěl sklonit před těmi, kterým vděčím za to, že tu ještě jsem. Proto jsem tuto část našeho setkání nazval "Rozhodující okamžiky" a nejsou to okamžiky anonymní. Každý z nich má jméno člověka, který nastavil prsa v rozhodujícím okamžiku a proto tu ještě jsem.

Na otázku Iva Mareše byla vyšla včera v BL pod titulem 'Do nového roku' zajímavá odpověď pana Jana Čulíka. Obě pánové mluvili o exilu. Mysleli při tom na úspěch mladých Čechů v budoucnosti a dali mi tím podnět k dnešní poznámce.

Z psychologie se ví, že je úspěch alespoň částečně věc očekávání. Rakouský psycholog a humorista Bernhard Ludwig na to poukazuje, když mluví o sexu a o přitažlivosti jednotlivých lidí. Mluví zkrátka o tom, že ten, kdo málo očekává, má větší možnost být šťastný než ten, kdo očekává příliš mnoho, sám od sebe i od jiných. Tak nějak je to samozřejmě také v ostatním životě.

Na otázku, zda způsob, který popsal do Nového roku editor Britských listů Jan Čulík, je tím správným způsobem, jak zachránit Česko (já jsem ale nic nepsal o "správném způsobu jak zachránit Česko. pozn. JČ), si dovoluji nesouhlasit. Neznamená to, že bych nesouhlasil s potřebou vzdělání -- naopak, dlouhodobě jsem si myslel, že vzdělání je alfou a omegou všeho --, ale nesdílím ten lyrický optimismus z Glasgow, že tím něco, neřku-li třeba nějakou zemi, člověk zachrání.

Proč vlastně něco zachraňovat? A před kým? Zachráním-li sám sebe, zachráním i ty ostatní?

reakce na článek Josefa Brože "Lyrický optimismus z Glasgow aneb O Čulíkově kolizi mocenské spásy"

Nejsem řečník, filozof ani politik. Jsem člověk, který cestuje, jako dnes spousta dalších tisíců Čechů, kteří chtějí poznat svět a jiné kultury. Nemůžu souhlasit s názorem Josefa Brože. Ačkoli se straní nějakého čecháčkovství, ve stejný moment však dává ruce pryč od snahy něco zvenku změnit. Z jeho článku mám pocit, že jeho filozofická úvaha ho dostala do slepé uličky izolovanosti, rezignace a liberálního přístupu proč něco měnit, vždyť to nechme na nás zápecních Češích, co se dál bude dít v tom našem státečku. Češi rádi mluví složitě a vsouvají do svých proslovů různé vymyšlené výrazy a jinotaje tak, aby nakonec nějakým způsobem zkomolili ten svůj závěr ve svůj prospěch bez konkrétního výsledku. Moje přítelkyně si jeho článek taky přečetla a napsala mi, píše Stanislav Berger:

Je velmi těžké psát článek na takto tragické téma. Cesta ke lži - to by asi byla nejlepší charakteristika dnešní nové evropské pojmové vlny, v jejímž důsledku může být rozdmýchána nacionální vášeň a nenávist, může být pošlapáno to, co vzniklo v poválečných desetiletích mírové spolupráce evropských států, může dojit ke zneuctění památky těch, kteří obětovali své životy v boji proti nacismu.

Autor je poradcem Václava Klause.

Nikdy bych nevyzýval čtenáře k tomu, aby si znovu otevřeli můj článek. U článku z 2. ledna s titulkem "...a hlavně, abychom na něj vzpomínali v dobrém" musím učinit výjimku.

Vážení spoluobčané, zcela úmyslně se ve svém novoročním antiprojevu soustředím na jevy negativní. Proto mě můžete napadat z nevyváženosti přístupu a budete mít pravdu. Důvod této jednostrannosti spočívá v tom, že na Nový rok jste z oficiálních míst jistě slyšeli řadu krásných věcí o našich úspěších ve vytváření nového společenského systému po létech diktatury.

Pochlebovači USA, nejmocnějšího státu světa, si často stěžují, že objekt jejich uctívaní přitahuje nelibost mnoha lidí po celém světě, a to i když dělají dobrý skutek. Jako důkaz poukazují na politické a lidské osvícení, jenž USA šiří po světě, avšak to je natolik propletené vlastní subjektivitou, že jakékoliv srovnání se skutečností se mění v důkaz bezedné nesnášenlivosti a pohrdání.

Z perspektivy tohoto argumentu by vyprahlé a válkou zmítané Somálsko mohlo být příkladem vzácné výjimky. Ve srovnání s jinými oblastmi (např. Irák, Afghánistán, Darfur) je zřejmě proč USA, vědomy si svého neblahého vměšování v r. 1993, zůstávají vůči dění v Somálsku nezvykle potichu.

K tomu jsme už přinesli základní informaci z deníku Guardian, další podrobnosti přinášejí stránky BBC; k tomu viz též polemickou úvahu Tomáše Krčka:

Vědci, kteří nalezli způsob, jak se vyhnout právnímu patentu u nákladného léku, doporučují, aby téže metody používali i jiní lékaři a výzkumníci.

Odborníci z londýnské Imperial College vytvořili potenciálně levnější verzi existujícího léku proti hepatitidě C tím,že pozměnili strukturu jeho molekul. Vyzývají i ostatní univerzity a charitativní organizace, aby si ponechalY práva pro své nové objevy a neprodávaly je velkým farmaceutickým společnostem.

Polemika s článkem "Léky za zlomek jejich ceny?"

Na Hepatitis C se používá již delší dobu kombinace interferonu a protivirového preparátu ribavirin. Protože s interferonem byly potíže, když jeho hladina v krvi relativně rychle klesala odbouráváním v ledvinách ( a sám má nepříjemné "vedlejší účinky"), použilo se triku, kdy se interferon navázal ("zabalil") na částečně polymerovaný polyethylenglykol ( PEG ) a v této formě se rozklad interferonu v organismu velmi výrazně zpomalil. Tento "PEGovaný" interferon byl na trh uveden firmami ESSEX a Roche už v roce 2002.

Teď něco z farmaceutické praxe.

Autor pracoval čtvrt století v jedné německé farmaceutické firmě.

Posiluje česká koruna, "posilují" listerie v českých potravinářských provozech. Otážete se zřejmě: Co má obojí, do paroma, společného?

1.

Byla tma. Eliška se matně rozpomínala, kde je a jak se tam dostala.

Přijeli v podvečer autem na křižovatku u lesa, auto řídila černovlasá žena, se kterou se sešli v trafice nedaleko nádraží - nebyla Elišce sympatická a zdálo se, že ani Eliška jí, protože se však často stává, že jedna mladá žena není sympatická druhé mladé ženě, ani jedna se nad tím příliš nepozastavovala. Neznámá nesympatická mladá žena jim nechtěla říci ani svoje jméno, ani prozradit, kam pojedou. Na lesní cestě je pak čekal muž s tmavými, pomádou dozadu ulízanými vlasy, který si pohazoval několika kameny jako zručný žonglér, představil se jako Šandor a zavedl je do lesního domku, nejspíš hájovny. Zavřel okenice -- vysvětlil, že z logických příčin nesmí nikdo, i když je velmi nepravděpodobné, že by se tu někdo touhle dobou objevil, postřehnout, že v lesovně jsou lidé -- a požádal je, aby i petrolejovou lampu raději tlumili. Pak odešel s tím, ať si zatím odpočinou a prospí se, on že se vrátí, jakmile bude jasné, že cesta je v pořádku a bezpečná, někdy kolem druhé hodiny v noci.

K odpovědi Štěpána Kotrby na mou výzvu, aby si zkusil, že k čemu se nelze dostat inteligencí (zopakuji, že spor se týkal existence či neexistence "univerzální spravedlnosti"), lze si prožít přímým zážitkem, který následně odolá intelektuální kritice.

Nezlobím se na Štěpána Kotrbu, že nesouhlasí se svým vlastním zrcadlem (klíčové jevy, se kterými ve své odpovědi pracoval: "morálka", "síla", "vláda", "nadvláda", "humanita" jsem ve své výzvě ani v jednom případě nepojednával).

Novým generálním tajemníkem irácké části Arabské strany socialistické obrody (Baas) se stal Izzat Ibráhím ad-Dúrí. Dúrí patří k nejhledanějším mužům Iráku. O tom, že si dosavadní dvojku v hierarchii dnes již zakázané strany vybrali do svého čela, baasisté informovali TV al-Džazíra. Irácká větev Baas, tedy strany, která má národní, často vzájemně znesvářené organizace v celém arabském světě, zároveň označila popravu Saddáma za zločin a politickou vraždu. "Mučednictví prezidenta Saddáma bude dalším povzbuzením pro hnutí odporu našeho lidu proti zkorumpované vládě a cizí okupaci," dodal mluvčí irácké strany Baas Abú Muhammad. Informaci přinesl na záklkladě zprávy serveru strany Baas Břetislav Tureček pro deník Právo, zprávy TV Al-Džazíra, Pakistan Times, Pakistan Tribune, BBC a potvrdil ji 1. 1. 2007 i izraelský nezávislý zpravodajský server Debka.

Ve vládě Saddáma Husajna zastával Dúrí funkci poradce prezidenta a místopředsedy Rady revolučního vedení. Dúrí měl v roce 1988 vysokou funkci ve výboru dohlížejícím na severní Irák v době, kdy irácká armáda použila chemické zbraně proti odbojným Kurdům. Od 15. března 2003 velitel střední vojenské oblasti.

"Postavit se na ulici a skandovat 'Pryč se soukromým vlastnictvím' je v ČR dovoleno, zakázáno je však včlenit takový názor do programu organizace či politické strany"

"Zrušení registrace politické strany nepokládám za trest za názor, registraci lze podle mého neudělit nebo odebrat třeba za to, že chce někdo legálně usilovat o zrušení soukromého vlastnictví."

Shromáždil je americký Project Censored, upozornil nás spisovatel Jiří Drašnar.

Vybíráme z nich:

• Americká firma Halliburton obviněna z prodávání jaderných technologií do Íránu
• Světové oceány v extremním nebezpečí
• Hlad a bezdomovectví na postupu v USA
• Vysoce technologická genocida v Kongu
• Američtí vyšetřovatelé umučili vězně v Iráku a v Afghánistánu
• Pentagon nemusí dodržovat Zákon o přístupu k informacím
• Světová banka financuje izraelsko-palestinskou zeď
• Rozšířená letecká válka v Iráku zabíjí více civilistů
• Nebezpečí geneticky modifikovaných potravin potvrzeno
• Pentagon plánuje vyrábět nové miny
• Ekvador a Mexiko se protiví USA ve věci Mezinárodního trestního soudu
• Irácká invaze podporuje agendu OPECU
• Fyzik zpochybňuje oficiální verzi útoků z 11. září
• Ničení dešťových pralesů dosáhlo rekordní intenzity
• Pitná voda v lahvích: globální ekologický problém
• Americké ropné zájmy útočí na Kjóto v Evropě
• Americká armáda v Paraguayi ohrožuje tamější region

Nehospodárné, neúčelné a neefektivní nakládání s veřejnými prostředky a astronomické náklady u podezřelých představení. To je závěr oficiálního, ale neveřejného interního auditu operních inscenací v Národním divadle, uvedených od 1. ledna 2003, jehož zpracování zadal prozatímní ředitel Zlaté kapličky Jan Mrzena. Audit obviňuje z plýtvání bývalého ředitele Daniela Dvořáka, správního ředitele Tomáše Heinzela a bývalého šéfa opery ND Jiřího Nekvasila. Dvořák byl z funkce odvolán ministrem kultury Martinem Štěpánkem v polovině září 2006. Nekvasila odvolal 23. listopadu z funkce Mrzena.

Na závěr roku se kdekdo zvykne zabývat bilancováním a tak se každý ještě před slavnostním, či úlevným vydechnutím nad tím, co ho potkalo, může zopakovat, čemu se nevyhnul (ač měl a mohl), co si vychutnal a co by si byl býval vychutnal, kdyby byl býval mohl, chtěl, či na to měl. Kdo chce se také doví, co z toho všeho bylo nejvýznamnější, tedy jakousi událostí roku.

Čeští občané jistě tak hned nezapomenou na svou mýdlovou operu loňského roku, již si nevědomky vybrali, ale jaksi nevyladili, totiž na nekonečnou lekci o tom, jak se nedělá poctivá politika a jak se přesto přitom dělají jacísi "úspěšní" politici.

Spor mezi Gazpromem a Minskem znovu oživil bouřlivé diskuse o energetické bezpečnosti v Evropě.

Na konci roku opět zavládla nervozita kolem ruského plynu a politici i média začali ve všech pádech skloňovat slogan "energetická bezpečnost". Podobnost s loňskou situací kolem dodávek plynu na Ukrajinu je velká, ovšem situace jiná. A nejen proto, že ve sporu s Moskvou se tentokrát neoctl Kyjev, ale Minsk. Znovu se jablkem sváru stala cena plynu. V polovině prosince selhala jednání běloruské vlády a Gazpromu. Tento plynárenský a ropný gigant požadoval navýšení ceny na 105 dolarů za tisíc kubických metrů plynu. I když se jednalo o snížení z původního požadavku 200 dolarů, běloruský místopředseda vlády Vladimír Semaško návrh odmítl s tím, že další jednání by se měla konat v lednu až únoru a do té doby by měla platit původní cena - 46,68 dolaru. Gazprom ale pohrozil zastavením dodávek, což by mohlo ohrozit nejen běloruskou ekonomiku, ale i tranzit -- a přes Bělorusko prochází na Západ 20 % ruského plynu.

Dobrý den, myslíte si, že je to stále na exil? Chápete lidi, kteří emigrují i v dnešní době z ČR? Jak to vidíte, čistě subjektivně ze svého pohledu?

A co byste radil dnešním mladým lidem v Česku? ptá se Ivo Mareš.

Odpověď Jana Čulíka:

Po chlastačce se na Nový rok probouzíme do jiného světa. Budeme možná bohatší o dobrá předsevzetí. Ale určitě budeme chudší co se týče podmínek, ve kterých pracujeme. Vsupuje totiž v platnost nový Zákoník práce. Co obnáší?

První vychytávkou, kterou na nás nahoře upekli, jsou takzvaná "konta pracovní doby". Zní to fajn, slovo "konto" připomíná třeba naše konto v bance, ze kterého si můžeme po libosti čerpat, když tam něco zbude po zaplacení složenek na plyn a elektřinu. Jenže po Novém roce získává nad kontem našeho životního času více kontroly náš zaměstnavatel.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.