Konta pracovní doby (§ 86 nového Zákoníku) jsou jinou a rozšířenou formou rozvržení tzv. nerovnoměrné pracovní doby, která fungovala již ve "starém" Zákoníku práce. To znamená, že již delší dobu neplatí kdysi tak pracně vybojovaná osmihodinová pracovní doba; pracuje se například ve dvousměnném provozu na krátké a dlouhé směny. I doteď bylo tedy legální odedřít u pokladny v Tescu dvanáctku bez jakéhokoli nároku na příplatek.

Tento trend je institutem "kont pracovní doby"posílen více než výrazně ("Jde o zásadně nový institut pracovního práva obecně a v oblasti právní úpravy pracovní doby zvláště. Konto pracovní doby je v této oblasti průlomové; je jednou z výjimek ze základních zásad pracovněprávních vztahů", hodnotí důležitost opatření na serveru ucetnisvet.cz; ZDE zvýraznění v citátu M.Š.).

Doteď bylo možné činit "výkyvy" pouze v rámci týdenní pracovní doby (40 hodin týdně, resp., 37,5 hodiny týdně u zaměstnání typu horníků a u třísměnného provozu, 38,75 hodin u dvousměnného).

Nyní se rozptyl rozšiřuje do rámce měsíců.

Takže pokud nebude práce, budou lidé sedět třeba několik měsíců doma (za 80 procent mzdy), kdežto v dalších měsících budou dřít jako koně. Inkriminované pasáže jsou v novém Zákoníku práce dosti nejasné; ale zdá se, že magická hranice 40 pracovních hodin týdně je skutečně prolomena, a to bez příplatků za přesčas. ("Skutečně odpracovaná doba tedy může být nižší, rovna nebo vyšší než stanovená týdenní pracovní doba. Ze stanoveného principu postupného načítání tohoto rozdílu (salda) pracovní doby za celé vyrovnávací období může docházet k tomu, že kladné saldo pracovní doby v určitém týdnu bude v některém z následujících týdnů "spotřebováno" v důsledku snížené potřeby práce a tím nevzniká v průběhu vyrovnávacího období práce přesčas." Zdroj ZDE zvýraznění v citátu M.Š.).

Konta pracovní doby budou platit ve všech sférách, kde se lidem vyplácí "mzda", narozdíl od sfér, kde dostáváme "plat". V zásadě nám právní ptydepe sděluje, že konta pracovní doby budou platit ve všech sférách kromě státní, příspěvkových organizací, školských a zdravotnických zařízení (§109 odst. 3 nZp -- viz http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/cast6h1.aspx#par109). Tento trend globální flexibilizace pracovní doby přesvědčivě popisuje ikona alterglobalizačního hnutí Naomi Klein v knize Bez loga (viz ukázka textu níže).

Přebytečně chráněni

Dalším opatřením je zrušení automatického prodlužování výpovědní lhůty při propouštění "pro přebytečnost" pro některé až dosud zvláště chráněné zaměstnance. Do současné doby jim musel zaměstnavatel hledat jiné vhodné zaměstnání buď v jiném provozu v rámci podniku, nebo jinde.

Mezi zastánce této úpravy patří především zaměstnanecké svazy, pravicové strany a média a vedoucí právního oddělení ČMKOS Kubínová. Ta v odpovědi na otázku serveru Měšec.cz "Co je na novém ZP pozitivní" uvedla právě možnost vyhození chráněných zaměstnanců s odůvodněním, že "vzhledem k tomu, že přibližně cca 15 let mají úlohu zabezpečovat a zprostředkovávat zaměstnání úřady práce, ale i jiné subjekty, jeví se logické a účelné, aby tuto povinnost plnily ony a nikoliv zaměstnavatel, který navíc tuto činnost - zprostředkování zaměstnání - nemá v předmětu své činnosti. Tato právní úprava nepochybně přispěje i k výrazným finančním úsporám." Zdroj ZDE

Od nynějška může zaměstnavatel např. svobodné matky či zdravotně postižené -- flexibilně a dynamicky -- vykopnout na dlažbu. Jistě ušetří. Ovšem, že se do této doby před vyhozením chráněný zaměstnanec může pokusit najít další místo na pracovním úřadě či sám. O svobodné matky je ze strany zaměstnavatelů ještě větší zájem než o matky vdané a o invalidy se mohou přetrhnout. V listopadu 2006 připadalo na jedno místo pro osoby se zdravotním postižením v celostátním průměru dvacet dva uchazečů. Zejména pak v regionech, kde se o jedno místo uchází v průměru sedmnáct lidí jako v Teplicích, dvacet lidí jako v Mostě nebo dvacet sedm lidí jako v Karviné ZDE, bude hledání nového místa pro tyto lidi hračkou.

Lázeň?

"Cože, na všech školách v Rakousku má být zavedena lázeň? Ale ne, kázeň... jo kázeň, to tak to jo." Znalci Cimmrmana vědí, co zde volně cituji. Ostatní prominou. Ani nový Zákoník práce nenařizuje ředitelům postavit pro nás ve všech firmách bazény, ale utužit disciplínu. Jsou totiž posíleny takzvané "vnitřní předpisy", to jsou ty, které vydává diktátorsky zaměstnavatel, a to na úkor smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. "Vnitřní předpis se dostává do pozice zaměstnavatelem vydaného zákona bez toho, aniž by vzal v potaz vůli a požadavky zaměstnance, tj. druhého účastníka pracovně právního vztahu," hovoří nyní paní Kubínová více již jako zástupkyně těch, jejichž zájmy by měla chránit ZDE. Ve stejné anketě upozorňuje na fakt, že dříve platilo pravidlo: co není přímo dovoleno, je zakázáno. Nový zákoník umožňuje opak. "Flexibilní formy práce by sice mohly přispět ke sladění pracovního a rodinného života zaměstnance, což je cílem legislativy EU, avšak v našich podmínkách, jak to dokazuje dosavadní praxe, to spíše povede k tomu, že zaměstnanec bude téměř bezvýhradně k dispozici zaměstnavateli, bez ohledu na své osobní a rodinné potřeby. Bude totiž vůbec rád, že má práci," varuje Kubínová. Některé "flexibilní formy práce", např. práce na dálku, na zavolání atd., nejsou upraveny, takže je bude moci zaměstnavatel upravit panským dekretem.

Podnikatelé: je to málo!

Nový zákoník práce prosadila přes veto prezidenta ČSSD a KSČM. Obsahuje tak některé úpravy mířené k větší ochraně práv zaměstnanců. Je například od nynějška podnikateli zakázáno klást dotěrné otázky, zda je žena v jiném stavu, jestli je uchazeč o práci členem odborů či zda je členem nějakých politických stran nebo hnutí. Oproti dřívějšímu stavu musí být také proplácena pracovní pohotovost ve výši plné mzdy. V protikladu k vůli zaměstnavatelůZDE byly také prosazeny pasáže, které podmiňují zavedení konta pracovní doby kolektivní smlouvou..

Otázkou zůstává, nakolik budou mít, zvláště v oblastech s vysokou nezaměstnaností, zaměstnanci skutečně na výběr.

ODS, jejíž členové prosazují zájmy zaměstnavatelů nejpřímočařeji a více či méně otevřeně (k těm prvním patří projev Tomáše Chalupy na posledním kongresu ODS ZDE, zákoník blokovala a nejradši by veškeré ochrany zaměstnanců zrušila úplně. Podnikatelské svazy, tedy Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, dštily síru na Českomoravskou komoru odborových svazů. Odbory podle nich například "v marxistických termínech třídního boje vyzývají k demonstracím a neváhají vykřikovat polopravdy i vyložené lži, aby zmobilizovaly davy", jak se vyjádřil prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy Zdeněk Liška zase obviňoval ČMKOS ze "štvavé kampaně vůči podnikatelům". Na jednom setkání členové těchto komor vyzývali novináře, aby "nešířili Štěchovy lži" a učinili přítrž odborářskému řádění ZDE

Podle podnikatelských svazů jsou šrouby ještě málo utažené. Chtějí například zkrátit výpovědní lhůtu, zavést výpověď bez udání důvodů za finanční kompenzaci, zrušit ochranu zaměstnanců, kteří pečují o nezaopatřené děti nad věk tří let, zavést nařízení hromadného čerpání dovolené při problémech odbytu (zdroj: http://www.mesec.cz/clanky/zakonik-prace-proc-ho-nechceme/). Nedávno předložil Svaz průmyslu a dopravy návrh na zrušení placeného volna za pohřeb nebo za svatby, stejně tak zrušení placeného volna na vyšetření u lékaře, doprovod rodinného příslušníka k lékaři a převoz k porodu manželky (viz Právo 29.září 2006).

Paroubek v reakci na kritiku sdružení bigbossů citoval slova svého dědečka, soc. demokrata do roku 1948 a traktoristy: "Přijde doba, kdy až někdo bude chtít umřít, tak si bude muset vzít náhradní volno." ZDE

Mysli globálně, jednej lokálně

Přesto znamená parlamentní levicí prosazený Zákoník práce převážně posun směrem k neoliberalismu, a to v intenci plnění konvergenčních kritérií pro přestup na euro v roce 2012. I kdyby všechna svá krásná slova, která socdemáci, komunisté a odborářští vůdcové trousí o ochraně zaměstnanců, mysleli upřímně, v praxi jednají právě tak, aby se nevyplnila. To by nesměli své snahy soustředit takřka výlučně na vyjednávání v parlamentu, v tripartitě atd. Jedinou výjimečnou vlaštovku, umírněnou odborářskou demonstraci, kterou iniciovalo sdružení KOVO, a která měla proběhnout 25. listopadu před Úřadem vlády, odstřelili sami odborářští šéfové. Bez zaměstnanců ale práva zaměstnanců prosazena nebudou. Klíčem, který odemyká dveře ze světa stále tvrdší, neviditelné ruky globalizujícího se světa korporací, je právě tlak zdola, tedy naše vlastní aktivita.