Zrcadlo, tak jako všechny věci, rostliny a zvířata, nedělí na dobré a špatné, prostě je a koná svou práci, to jen my lidé žijeme v iluzi duality.

Mým úmyslem nebylo přivést pana Kotrbu k jakési "dělící čáře mezi dobrem a zlem tohoto světa", podobně ostré, jako je povrch zrcadla. Taková dělící čára přirozeně neexistuje. Jen se mi zdálo, že právě jeho, pana K., a také jeho články, by přímo rozjasnil osobní prožitek příčiny a následku.

Žijeme ale v době, kdy naše zbytnělé ego způsobuje, že si místo tváří a slov svých bližních dosazujeme svá vlastní slova a druhým do omrzení nasazujeme na tvář zrcadlo. Život v takovém "sebekině" se na první pohled zdá být absurdní a nespravedlivý vůči druhým, do nichž se promítáme -- až do chvíle, než si vzpomeneme na fyzikální princip vzniku zrcadla.

Kdyby totiž onen druhý, do něhož se promítáme, neměl dispozici být naším zrcadlem (jeho povahové sklo by se vůči nám kupříkladu jevilo jako průhledné) nemohl by se nám, logicky, zrcadlem stát. V tom smyslu je pro mě odpověď pana Kotrby zprávou podobnou zprávě zrcadla, které vám ráno po kruté noci ukáže, že máte pořezanou tvář.

Musím si to dát za cenu jakékoli bolesti rychle zašít a v lékárně poprosit o hojivou mast.

Děkuji vám, zrcadlo K.

Zrcadlo proti zrcadlu

P.S. pod čarou

Své poděkování myslím vážně a o další odpověď nežádám, protože vidím, že smyslem polemiky, kterou jsem vyprovokoval, byla zpráva, již jsme vposledku oba dostali. Fyzik v tomto bodě končí experiment a zrcadlo uklízí, protože dobře ví, jaký efekt má zrcadlo postavené proti zrcadlu.