Mně ovšem jde o to, aby se napravovaly věci méně krásné, které se v naší zemi zabydlují a jichž jsem buď svědkem sám, nebo mi je hlásí moji přátelé, kamarádi a osoby náhodné. Zvykli jsme si, že kolem nás tyto věci jsou, existenčně nás ohrožují, zvykli jsme si, že si zabrbláme, tím ze sebe dostaneme frust a je to odbyté.

Zvykli jsme si, že v médiích se používá pokleslý jazyk a veřejná debata probíhá velmi povrchně, pokud vůbec. Zvykli jsme si na lži o údajně nutné penzijní reformě, následkem níž mají téct miliardy místo do státní pokladny do soukromých penzijních fondů, které prostředky nainvestují na burze. Zvykli jsme si na habaďuru o rovné dani, která je výhodná pouze pro vyšší příjmové skupiny. Zvykáme si na to, že mají být zmrazeny důchody, seškrtány sociální vymoženosti a zároveň zrušena daň z dividend a z kapitálových investic. Krčíme rameny nad tím, že kultura je cenově nedostupná a braková, protože si na sebe přece "musí vydělat".

Zvykáme si, že z péče o nemocné se má stát byznys, z něhož se má bohatnout, místo aby šlo o nejušlechtilejší povolání.

Jsme zvyklí na to, že důchodce zaplatí za 50 m2 v Praze 60 procent svého důchodu.

Zvykáme si, že se režim snaží zakazovat radikální levicové organizace, místo aby vytvořil sociální stát a radikálnost tohoto myšlení oslabil.

Přivykáme tomu, že v Čechách na "kvalitu života" dohlížejí místo zelených tyrkysoví.

Zvykli jsme si, že nás strašně moc věcí v nové době štve. Přitom máme možnost se sdružovat, máme možnost se ozvat, ale neděláme to, a tak vám, milí spoluobčané, přeji, abyste s tímhle byli ještě dlouho spokojeni.