Nejde ani tak o článek, jako o navazující kurzívu Štěpána Kotrby. Velice pléduji za to, aby si ji přečetlo co nejvíce čtenářů. Nevím přesně, co vedlo Štěpána Kotrbu k napsání oné poznámky, která se podle mého názoru se smyslem mého článku trošičku míjí, ale na druhé straně jde na konkrétním příkladu o naprosto brilantní popis toho, co bylo dříve nazýváno reálným socialismem.

Kdokoliv by vznesl jakoukoliv námitku na v zásadě jakýkoliv nedostatek panující v této době, lhostejno, zda šlo o filmy, kulturu jako takovou, spotřební zboží, investice, VTR, politické svobody, cestování, banány, toaletní papír nebo čerstvé jahody z Holandska v lednu, dostalo by se mu podobné odpovědi. Vždyť ono to v podstatě je, ale ne všude a ne pro všechny - bylo společným jmenovatelem těchto odpovědí.

Paradoxně musím konstatovat, že dokonce i odpovědi tehdejších oficiálních míst na upozorňování z neoficiálních nebo méně oficiálních míst na různé deficity jako by téhle kurzívě z oka vypadly. Ostatně podobně nakonec zněla i oficiální připomínka příslušného oddělení na náš návrh (tedy bez toho Žlutého psa). V kurzívě schází jenom poznámka, že oficiálním místům naproti našemu upozornění na deficit, přicházejí jiná upozornění, ve kterém jiní lidé a jiná místa něco takového odmítají. Zakázáno není nic, to jen uvědomělí pracující odmítají filmovou ideovou diverzi a toaletní papír, když mohou vnímat stranický tisk doslova všemi údy a k tomu mají FFP (Filmový festival pracujících nikoliv Feničovy filmové prázdniny). Takže buďte rádi, soudruzi, že to je alespoň, jak to je.

Možná málo čtu nebo zapomínám, ale já jsem ještě takové trefné podobenství o reálném socialismu nečetl. A jasně mi to také připomnělo, proč jsme tenkrát dělali to, co jsme dělali a proč jsme navrhovali to, co jsme navrhovali. Opravdu nešlo o nás. Osobně jsem, stejně jako řada jiných, mohl skutečně vidět v zásadě cokoliv a nemusel bych možná ani na místa, která jmenoval Štěpán Kotrba. Asi by mi to i přinesli do úřadu. Šlo o to, že mi vadily hloupé zákazy, deficity a nedostatky, navíc vydávané bezmála za přednosti - a nebyl jsem sám. Vadí mi to pořád a jsem rád, že nás je pořád ještě takových víc. Je celkem lhostejné, jestli nám dnes v přístupu k informacím a věcem brání tupost moci, ideové předsudky nebo majetkový census. Za reálného socialismu to bylo stejné, jen snad měly ty základní překážky jinou váhu.

A proto radím těm, kteří pamatovat nemohou nebo těm, kteří zapomínají, přečtěte si kurzívu Štěpána Kotrby a dosaďte si do ní cokoliv. Takové to bylo... Každý z nás se pak může podívat kolem sebe a říci si, jestli je to dnes lepší, horší, jiné nebo stejné.

Já za sebe Štěpánovi Kotrbovi děkuji za to krásné podobenství. Kam se na to hrabe jeho poučený, byť poněkud náročný exkurs do souvislostí kolem data Saddámovy popravy. Teď se mi bude zapomínat na reálný socialismus již mnohem hůře. A to je dobře.

A úplně malá poznámka nakonec. To co popisuje kurzíva o filmech Štěpána Kotrby, bylo možné jenom a jenom v Praze. Na venkově, počínaje Brnem a konče mou rodnou Desnou by to bylo nemyslitelné. Konec konců, i to platí pořád. A my jsme to chtěli všude a pro všechny. Asi to byla ta chyba...