Aby se nemusely kupovat drahé licence ( a taky nejsou vždy na prodej ) pokouší se konkurence po zveřejnění patentu o jeho obcházení. Jedná se o malé, pokud možno bezvýznamné úpravy molekuly účinné látky ( umožňují-li to vůbec "díry" v patentech ). Ten PEGovaný interferon k tomu poskytuje mnoho možností, protože variant interferonů je veliké množství a patentem chráněných PEGovaných interferonů je jen část. Taky je si možné pohrát s polyethylenglykolem a umím si i představit jiné sloučeniny s podobnými schopnostmi na jeho místě.

Mimochodem ty patentově zcela nepokryté a tedy nechráněné varianty ( díry ) se ponechávají mnohdy úmyslně, aby se po vypršení patentu mohl přihlásit patent nový, s lehkou úpravou. A pak mlžit legendou o nových, vysoce účinných inovativních lécích atd... Inu, kšeft.

Je-li technologie PEGování zvládnuta, což by pro výzkummníky z Hammersmithovy nemocnice a jmenovaných universit neměl být problém nejen proto, že se jedná o relativně velmi jednoduchou úpravu, není ještě zdaleka vyhráno, ba právě naopak.

Sarah B. sice naznačuje neoprávněné naděje, že by se tak mohla na trh dostávat levnější léčiva, to je ale jen naivní iluze. Sarah B. to musí přece vědět - ale to by asi uškodilo "pointě humanitního příběhu" - a Sarah B. je přece žurnalistka a je placena za silnou story.

I když se jedná třeba o malé a nepodstatné změny účinné látky, musí se, chce-li se vůbec někdo dostat na trh s nějakým léčivem, podstoupit dramatická odysea různého byrokratického schvalování, nebo třeba i nových, klinických testů.

Bez toho se na trh ani v USA, ani v Evropské unii žádný lék nemůže dostat. A je naprosto irelevantní, jestli je nějaký lék na trh připuštěn v Indii - aby mohl na britský, nebo nějaký jiný trh "vyvinutých "zemí, musí proceduru prodělat obvykle znovu. A to stojí opravdu velké peníze. Podaří-li se konkurenci obejít nějaký patent, v ceně se od "originálu" moc lišit nebude - nechá si přece svou snahu a ústrky zaplatit. Ve farmaceutickém průmyslu se filantropie nepěstuje...

Proč vstupuje do případu Indie ? Je to proto, že Indie doposud neuznává patentovou ochranu farmaceutických substancí ( nebo snad už letos má vstoupit do poolu zemí, které ty patenty uznávají, nevím to přesně ). Přitom indický farmaceutický průmysl je na vysoké úrovni a jakost jeho farmaceutických produktů je obvykle na mezinárodním standardu. Slavným případem ignorování těchto patentů je utrpení Pfizera se svou vlajkovou lodí Viagrou - indické firmy ( na př. Ranbaxy ) vyrábějí vesele nejen jeho účinnou substanci Sildenafil, ale za podstatně nižší cenu i prodávají její varianty pod svými obchodními názvy. Do Evropy, kde se uznává patentové právo, se ovšem Caverta dostává jen ilegálně.

Proto nebude problémem vyrábět v Indii PEGovaný interferon, v jakékoliv variantě, třeba i v té, která je v jiných zemích patentově chráněná, ale ten indický výrobce může oficiálně dodávat jen na indický trh, nebo tam, kde nedosáhnou právníci majitelů patentů, kteří si už sféru svého vlivu dokáží pohlídat.

Nesmíme zapomínat, že farmaceutické firmy, které drží patent na nějaký medikament, jsou tímto faktem monopolní výrobci a mohou si dovolit nasadit prakticky jakoukoliv cenu.

Jak jsou ceny léků vysoké, je vidět na cenách tzv. generik ( to jsou právě ona léčiva, která se vyrábějí jinými firmami po vypršení patentu - jedná se o jednu a tutéž účinnou látku i její úpravu do konečné podoby, jak lék známe v lékárně ).

Rozdíl mezi cenou originálního, patentově chráněného léčiva a jeho generické varianty je mnohdy v násobcích. A i cena originálu opadne bez patentové ochrany na konkurečně schopnou úroveň.

Je-li však "trh", tzn. jsou-li "k dispozici" pacienti, kteří jsou schopni si novou variantu léku koupit, pak se vyplatí pro farmaceutickou konkurenci "jít do toho". Nejsou-li pacienti schopni si léky kupovat, zájem o ně mizí a kromě plamenných výzev po způsobu Sarah B. se nic neděje.

To je případ příbuzného virového onemocnění AIDS - podívejte se na problém infikovaných Afričanů, nebo jiných chudáků, kteří na terapii prostě nemají - nechávají se tiše chcípat, jakkoliv to zní tvrdě a v rámci politické korektnosti se taková "slova" ani ve "slušných společnostech" nepoužívají.

Tak to je a bude i s Hepatitis C, i přes nadějné pohádky šířené Sarah B. v Guardianu. Samozřejmě se vždy a při každé příležitosti opakuje mantra o vysokých nákladech na výzkum. Ano jsou vysoké. A vysoké je i riziko neúspěchu. Jenže - v které branži - kromě oleje, zbraní a ilegálních drog jsou tak vysoké zisky (farmaceutické firmy dosahují dvacet, třicet procent zisku). Když výrobci automobilů dosahují dvou nebo tří procent, tak tam bouchají láhve se šampaňským.

Je sice emocionálně působivé vypočítávat kolik lidí je v různých zemích světa postiženo tou či onou chorobou. V obchodě s čímkoliv a léčivy zvláště, však emoce nemají co hledat. Chceš - zaplať! Nemáš čím - tak se o tom v lepším případě nebude mluvit.

A na tom se bohužel nedá nic změnit...