Strana zelených oceňuje rychlost, se kterou inspekce ministra vnitra shromáždila a ověřila důkazy, na podkladě kterých podala trestní oznámení na policistu Tomáše Čermáka pro podezření ze spáchání trestního činu zneužití pravomoci veřejného činitele a ublížení na zdraví v souvislosti s brutálním napadením Kateřiny Jacques.

Myslím si, že incident s Kateřinou Jacques premiérovi Paroubkovi nahrál politicky velmi paradoxně do karet. Zkoumal jsem podrobně, co v průběhu roku říkal a dospěl jsem k názoru, že patrně uznal, že "zásah" na Czechteku asi dost přehnal. Nemyslím v morální rovině, chraňbůh, ale prostě ho to přechodně dostalo na dost tenký led a on má rád jistotu moci "vyvoleného". Veřejně je u něj patrný posun od vysloveně pitomě otevřeného schvalováni politického násilí, hraničícího s postojem populistického státního teroristy až k "kdybych věděl, co je Czechtek, nechal bych to být".

Všimněme si pro srovnání, jak byl prezident Václav Klaus z počátku velmi diplomaticky opatrný v hodnocení celé věci.

Dokument, jehož faksimile vám přinášíme, podepsal za českou stranu v Londýně 18. července 1941 ministr zahraničí Československé republiky Jan Masaryk a za sovětskou stranu mimořádný velvyslanec SSSR v Británii Ivan Michajlovič Majskij. 8. prosinec 1941 je pak datum, kdy se formálně začala organizovat v Buzuluku první samostatná československá jednotka na území Sovětského svazu. Na zveřejněnou výzvu v rozhlase a v novinách se začali sjíždět ze všech konců ti, kteří se hlásili k české a slovenské národnosti, popřípadě měli československé státní občanství, jakož i z Podkarpatské Rusi, nebo židé, nebo i Němci - antifašisté.

(Většina příslušníků československých jednotek v Rusku byli židé a byli na základě těchto dohod propuštěni ze Stalinových koncentračních táborů, kam byli posláni jako nebezpeční cizinci hned po přechodu hranic z bývalého Československa do Ruska - mnozí potřebovali na to, aby se zotavili z hrůz Stalinových koncentračních táborů, řadu měsíců. Viz Erich Kulka, Židé v československé Svobodově armádě, 68 Publishers, Toronto, 1979).

V únoru 1942 začal Ludvík Svoboda organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. 15. července 1942 dosáhla jednotka plného početního stavu. 28. srpna 1942 se Ludvík Svoboda obrátil dopisem k vrchnímu veliteli Rudé armády Stalinovi, nabízí síly jednotky a žádá o nasazení na frontu: "V době, kdy Rudá armáda vede úporné a krvavé boje proti německo -- fašistickým útočníkům, všichni naši vojáci a velitelé jsou si vědomi toho, že nemohou a nesmějí zůstat stranou, a jsou pevně rozhodnuti zúčastnit se co nejdříve aktivně boje bok po boku s chrabrou Rudou armádou."

27. ledna 1943 prapor slavnostně obdržel bojové zástavy, které mu předal tehdejší velitel vojenské mise plk. Heliodor Píka. 30. ledna 1943 bezmála tisíc československých vojáků opustilo Buzuluk a odjelo směrem na západ, na frontu, do prostoru Charkova. Ta cesta skončila pro mnohé smrtí v boji u Sokolova, na Dukle, či jinde. Pro některé živé pak skončila v Holešově na Moravě, pro jiné až v Praze. 8. květen 1945 - den všeobecné kapitulace hitlerovských vojsk, 9. květen 1945 - osvobození Prahy předsunutými jednotkami 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva , 17. květen 1945 - slavnostní pochod československé jednotky Prahou. Konec války.

Osvobození Československa v roce 1945 a konec II. světové války TÉMA BL

Souhlasím s rozhořčením redaktora Britských listů Štěpána Kotrby ("Politická příživa", Metro, 5.5. 2006). Je vidět, že je opravdu schopen vyhmátnout a důsledně zformulovat podstatu věci -- ovšem jen tehdy, když se zrovna nevěnuje své oblíbené zábavě - vytváření spikleneckých teorií kolem nestátních neziskových organizací a jejich financování.

Stanislav Kliment upozornil na snahu ukrajinského prezidenta Juščenka zařadit banderovce mezi bojovníky za svobodu. Upozornil také na rasismus válečné UPA, tak jako to již před ním na Britských listech učinil Pavel Pečínka. Přepisování ukrajinské historie ovšem nemá pouze podobu rehabilitace nacionalismu s mírně řečeno problematickou historií. Ruku v ruce s touto revizí jde totiž i rozmach současného antisemitismu, bez nějž podle mého názoru nelze Juščenkův projev z 6. května pochopit v celém jeho významu.

Podle britského premiéra prý už "mají lidé dost nekonečných spekulací o tom, jak dlouho ještě bude u moci, a chtějí, aby prostě dál vládl."

Po přečtení příspěvků Bohumila Kartouse Parodie na maturitu I a Parodie na maturitu II a Jiřího Fogla Parodie na maturitu III jsem se rozhodl, že se zaměřím na maturitu z českého jazyka, konkrétně na test v sekci společná část.

Vážená paní ministryně, v poslední době se objevila řada otazníků kolem státních maturit. Především byla zpochybněna kvalita testových otázek. Přidáme-li k tomu problémy z minulých let, zdá se, že byla celá myšlenka státních maturit velmi zpochybněna. Stejně tak byla vážně zpochybněna existence CERMATu, který má státní maturity zajišťovat. Proto Vám zasílám několik otázek a očekávám, že je co nejdříve zodpovíte.

Obecní a městská policie bude mít od 1. července 2006 rozšířené kompetence a ze zákona bude smět i měřit rychlost jízdy. K tomu bude patřit i ukládání pokut za tyto dopravní přestupky. Přiblíží se svými pravomocemi výrazně k policii republikové, vzdálí se a to významně od svého původního určení a opět budeme mít jednu duplicitu. Nejsem toho kritikem, pokud se ve finále obě složky, tedy městská a uniformovaná republiková policie jednou v budoucnu sloučí v jeden celek podřízený samosprávě na krajské úrovni.

Po báji o Endymiónovi bych rád čtenářům Britských listů nabídl další z Řeckých bájí, onoho většího opusu, který mi leží v šuplíku. Nyní je to na dvě části rozdělená báje o Faethónovi (je opět psána v osmislabičné decimě).

Ivan Brezina publikoval v Britských listech dva články o Greenpeace ( "Proč Greenpeace lhal o Černobylu?", 24.4., a "Greenpeace se vyhýbají veřejné diskusi", 28.4.). Zatímco v prvním z nich představil čtenářům své odhalení o tom, kterak Greenpeace v roce 1998 manipulovalo veřejností, ve druhém článku Greenpeace pro změnu obvinil z toho, že se vyhýbá veřejné diskusi.

Článek o tiskové zprávě Greenpeace obsahující nepravdivá čísla o následcích Černobylu jsem zveřejnil 24. dubna. Jan Piňos svou reakci Britským listům poslal až 5. května (po 12 dnech). Stalo se tak navíc až poté, co jsem na jeho mlčení v BL 28. dubna veřejně upozornil, a navíc ho ještě soukromě vyzval e-mailem, aby se k věci vyjádřil. Vypadá takhle otevřenost k veřejnosti a ochota k diskusi? Nebo jde spíš o nechotnou reakci teprve ve chvíli, kdy ní byla česká pobočka Greenpeace dotlačena okolnostmi?

Kde byli všichni, když už byl Václav Havel nazelenalý? Ještě v plenkách.

Herečka Táňa Fischerová, politická turistka neexistující strany "pravdy a lásky", toho času v Unii svobody se v novinách vyznává, jak volila Zelené, ačkoliv kandidovala a byla zvolena za liberální Unii svobody - účelový odštěpek ODS. Prý srdcem byla vždy zelená... Kdy bude mít šikmé oči? Václav Havel tvrdí v televizi, jak on byl vždy nazelenalý. Tristní podbízení bývalých těm budoucím... Do důchodu daleko.

Velikost a zásluhy bývalého československého a po protiústavním rozdělení republiky českého prezidenta nezmenšuje ani to, že nazelenale schválil "humanitární" bombardování Srbska. Že "nazelenale" schválil genocidu židovského obyvatelstva Kosova. Jak "nazelenale" nebránil genocidě pravoslavného obyvatelstva tamtéž. Absurdní dramatik "se zasloužil o stát". "Náš" stát. Tím, že odpreparoval ze státu Masaryka slepé střevo slovenského mečiarismu. Vznikl tak stát Siemensů, Volkswagenů, hypermarketů s nazelenalými uzenkami, kajmanských fondů a švýcarských kont. Stát Koženého, Komanického, Soudka, Krejčíře, Pitra a dalších, kteří si jej vzápětí rozebrali v privatizaci, započaté jeho nástupcem. Škoda Škody.

Zůstal stát, ve kterém nyní musíme žít.

Málokdy se mi stane, že bych čekal na nějaký televizní pořad. Čestnou výjimku v posledních letech představoval přímý přenos ze státního pohřbu generála Karla Eliáše v Národním památníku na Vítkově. Díval jsem na to, jak jsou urny generála Eliáše a jeho choti vnášeny za vojenských poct a za přítomnosti předsedy vlády, ministra národní obrany a prezidentova tajemníka do kolumbária a vzpomínal jsem, jak před více než patnácti lety urny s posledními ostatky Klementa Gottwalda a jeho choti odtud byly za stejných, byť skromnějších vojenských poct odnášeny.

V posledních dnech se v Britských listech objevilo několik příspěvků týkajících se vlivu záření na lidský organismus v souvislosti s následky havárie jaderné elektrárny v Černobylu a použitím ochuzeného uranu ve válce v Iráku. Nejsem sice expertem v této oblasti, ale se zářením pracuji a základní fakta z této problematiky znám. Proto bych se některá z nich pokusil předložit , aby se čtenáři Britských listů mohli lépe orientovat. Předem se omlouvám, že v mém příspěvku bude hodně čísel a bude poměrně dlouhý.

Čtenáře, kteří čísla a fakta nemají v oblibě, předem varuji.

Nedávno se na Britských listech opět objevily pře o zrušení či nezrušení komunistické strany resp. zakázání slova "komunistický" v názvu strany a možnost přímého odkazu na totalitní předlistopadový režim. Myslím, že je podnětné rozebrat situaci, která může po případném zákazu nastat. Předem avizuji, že se zde nechci zabývat morálním hlediskem, aniž bych ho považoval za zanedbatelné či triviální.

Francouzská vláda Dominique de Villepina opět čelí další vážné krizi. Francie se ani nestačila vzpamatovat z vlny stávek spojených s odporem proti "zákonu o prvním zaměstnání"(CPE) a znovu čelí dohadům o změně premiéra.

V poslední době zaplňují první stránky zdejších novin dohady kolem aféry Clearstream. Jedná se o zfalšovaný seznam vlastníků tajných kont v zahraničí, kam údajně měly plynout úplatky za prodej fregat na Tchajwan. Na seznamu se objevilo jméno i současného ministra vnitra Nicolase Sarkozyho, který je znám svými prezidentskými ambicemi.

Nalákán stalkerovským postapokalyptickým výletem přišel jsem na poslední část projektu Perzekuce.

Čas po poslední revoluci, čas po lokální nukleární válce-kdesi v budoucnosti. Místem nukleárního zásahu se stal tranzitní prostor České republiky, jakožto zrušený tranzit z východu na západ, kontaminované prostředí je neprostupně uzavřeno. Poznamenaný život v zóně je odepsán a postupnými zásahy zvenčí likvidován, avšak jsou tu ještě pořád lidé, kteří chtějí-kteří potřebují-kteří musí žít, jejichž puzení k životu je jaksi mocnější než všudypřítomná smrt...

Tolik napsali tvůrci, ale stejně jako ve Stalkerovi vlastně nevíme, co se v Zóně stalo a proč svět tam takový, i zde jen tušíme.

Desátá kniha Ludmily Romportlové neskrývaně navazuje na předchozí, v roce 2004 vydané Černobílé naděje -- jménem hlavní postavy, malířky Daniely, jejího zesnulého manžela Marka i některých přátel. A přece právě vycházející Pacientka doktora Ká je v popisu takřka pětiletého procesu léčení duševního poranění, zápasu s depresivní osamělostí, možná dík časovému odstupu zralejší.

Slovensko sa zaraďuje medzi tzv. liberálne demokracie. Spomínaným typom politického systému sa však nemôžeme chváliť dlho. Liberálna demokracia u nás nemá takmer žiadnu tradíciu. Tento politický systém zahŕňa dva podstatné faktory. Sú nimi sloboda a rovnosť. Rovnosť v oblasti "politickosti" znamená predovšetkým všeobecné a rovné volebné právo.

Darina Martykánová se mýlí ve svém článku "Jedovaté kouře" ), když píše : "... Nikotin je jedovatá látka, jejíž rakovinotvorné účinky jsou dávno dokázány..."

Není to pravda. O žádných rakovinotvorných účincích nikotinu není nic známo, píše Tomáš Krček.

Nikotin je sice jako každý alkaloid jedovatý - jako třeba i kofein z kávy, kterou paní Martykánová dozajista pije (na množství však záleží ...) - ale sám není rakovinotvorný, opět, jako žádný z alkaloidů. Protože se však nikotin z tabáku inhaluje při klasickém použití ve formě kouře, dostává se s ním do těla spousta karcinogenních látek, jenž jsou produktem tzv. suché destilace.

Tedy onen kouř, obsahující - souhrně řečeno - dehet, vytváří pro aktivní i pasivní kuřáky nebezpečí vzniku nádorových onemocnění dýchacích cest - a nejen těch - k tomu patří u kuřáků i nádory ústní dutiny. Sigmund Freud, jehož stopadesáté výročí narození si v těchto dnech připomínáme, byl právě obětí rakoviny ústní dutiny, která se přičítala jeho zálibě v kouření doutníků...

Jinak s paní Martykánovou naprosto souhlasím v jejím zápase proti pasivnímu kouření.

Na rozdíl od autora textu "Afrika a její čínská budoucnost" nepokládám Čínu ve vztahu k africkým zemím za ušlechtilého altruistu. Čínské vedení sleduje při navazování hospodářských kontaktů výhradně vlastní hospodářské zájmy. Rychle se rozvíjející průmysl a horečně budovaná infrastruktura zoufale vyžadují suroviny, zejména ropu. Protože hlavní producenti mají své tradiční odběratele v Evropě a Severní Americe, nezbylo Číňanům než investovat do politicky a ekonomicky nestabilních států, jako je Írán, Súdán či Angola. Ani v nejmenším jim nejde o blaho obyvatel afrických zemí. Stejně jako je nesmyslné tvrzení, že Čína zaplavuje svět neuvěřitelně levnými výrobky proto, aby udělala radost místním spotřebitelům, nelze obhájit ani představu, že budování infrastruktury v těžebních oblastech je výrazem čínské pomoci rozvojovým zemím.

Naši vynálezci pracovali na technologii, která by umožňovala sledování filmů bez reklam. Někteří lidé se však chtějí dívat na reklamy. Proto jsme vyvinuli systém, kdy si divák může zvolit na začátku každého filmu, jestli chce sledovat film bez reklamy, anebo s ní. Záleží tedy na rozhodnutí diváka a také na nabídce služeb vysílatele. Philips nikdy neměl úmysl nutit diváky sledovat reklamu proti jejich vůli, a nepoužívá tuto technologii v žádném ze svých produktů, ani to nemá v plánu.

Komentář redakce Britských listů ke stanovisku Philips ČR - šok - : Sedm z deseti Američanů reklama v elektronických médiích obtěžuje a "během jejího promítání "surfují". To je realita, shodná s chováním českých diváků. Reakce společnosti Philips je v této souvislosti klasickou ukázkou doublespeaku. "...divák může zvolit na začátku každého filmu, jestli chce sledovat film bez reklamy, anebo s ní." Není nad svobodu volby. Není nad liberalismus. Fakt, že "zvolit si" bude moci divák pouze v závislosti na tom, zda bude ochoten platit poplatek za film bez reklamy nebo ne, stanovisko firmy "decentně" pomíjí. My nic, Royal Philips Electronics jen vymyslel technologii...

Důsledky této technologie, spočívající v omezení volby diváků ovšem nepomíjí původní článek Britských listů, který cituje varování Randalla Strose ze Silicon Valley v deníku New York Times s názvem Someone Has to Pay for TV. But Who? And How? .

Firma Philips podala u amerického patentového úřadu žádost o registraci nového digitálního televizního přijímače a videorekorderu v jednom. Přístroj znemožní divákům přepnout na jiný televizní kanál, když se na tom, který sledují, vysílají reklamy, a při sledování videonahrávky televizního programu znemožní divákům televizní reklamu přeskočit rychlým převíjením kupředu.

Tedy, dovolí to těm televizním divákům, kteří budou ochotni za přeskočení reklamy zaplatit poplatek, varuje deník New York Times.

Ukrajinský prezident Viktor Juščenko v posledním pravidelném rozhlasovém vystoupení v sobotu 6. května 2006 přišel s názorem, že Ukrajina dosud neocenila všechny, kteří bojovali za svobodu a nezávislost Ukrajiny. Vyjádřil očekávání, že nově zvolený ukrajinský parlament dá také příslušníkům Ukrajinské povstalecké armády (UPA), známým jako banderovci, postavení účastníků Velké vlastenecké války.

Téměř všechny komunální úřady v Británii vlastní investice do největších světových zbrojovek. Vyplývá to z údajů, zveřejněných v rámci Zákona o přístupu k informacím.

Britské komunální úřady dosud investovaly 723 milionů liber do 15 největších mezinárodních zbrojovek. Je to dvakrát tolik, než kolik místní úřady investují na podporu místního podnikání a vzniku nových podniků v Británii, konstatuje organizace Campaign Against Arms Trade (Kampaň proti obchodu se zbraněmi).

Podrobnosti v angličtině ZDE

I jen dvanáctileté dívky v Libérii poskytují pravidelně "sexuální služby" humanitárním pracovníkům a vojákům - příslušníkům mírových sborů - za peníze či za potraviny. Umožňují tím přežití pro své ožebračené rodiny.

Zpráva britské charitativní organizace Save the Children "From Camp to Community: Liberia Study on the Exploitation of Children" (Z tábora do komunity: Libérijská studie o vykořisťování dětí) uvádí, že byly provedeny pohovory s 315 lidmi. Z nich bylo 23 procent chlapců a 26 procent dívek. 27 procent bylo mužů a 24 procent žen.

Studie zjistila, že mužům poskytují sexuální služby dívky od 8 do 18 let, avšak dívky od 12 let to dělají pravidelně.

Z nejnovějšího mezinárodního výzkumu vyplývá znepokojivá souvislost mezi intenzivním kouřením konopí a duševními chorobami. Vede se o tom v poslední době v západní Evropě značně rozsáhlá diskuse.

Fakta jsou tato:

• Existují přesvědčivé důkazy z množství nejrůznějších zdrojů, že kouří-li konopí schizofrenik, zhoršuje to výrazně jeho psychotické příznaky.
• Existují přesvědčivé důkazy z množství nejrůznějších zdrojů, že dlouhodobé i krátkodobé kouření konopí může vyvolat psychotickou epizodu či schizofrenii u lidí, u nichž je velké riziko schizofrenie - například u těch, kteří mají schizofrenii v rodině.
• Začínají přicházet důkazy z omezeného množství zdrojů, že dlouhodobé užívání konopí, zejména, pokud se s ním začne v raném dospívání a pokračuje se do dospělosti, může u lidí, u nichž by nemělo existovat žádné riziko anebo jen minimální riziko, vést k vzniku schizofrenie.

Za těchto okolností by bylo neseriózní a politicky aktivistické tvrdit, že kouření marihuany "je naprosto bezpečné."

Úsměvnými jsou "vědecké studie", "dokazující" souvislost schizofrenie a psychóz s kouřením marihuany, které odcitoval v souvislosti s konáním MMM 2006 Jan Čulík. Nezkoumají totiž chemické působení delta9-tetrahydrocannabinolu jako příčiny komorbidity schizofrenie, ale konstatuje se v nich pouhá konzumace a její statistický výskyt v populaci nemocných. Dokazovat na této úrovni se dá cokoliv. Třeba vztah schizofrenie a vlastnictví televize. Statistická významnost "varovné" studie o THC a schizofrenii, provedené na 232 pacientech ze 1 500 000 obyvatel daného regionu je omezená. To není reprezentativní statistika, ale dílčí poznatek o životním stylu jedné věkové skupiny, který může být vyvrácen jakoukoliv jinou studií na jiném vzorku. Reprezentativnost veškerá žádná, mechanismus působení nepoznán. Zjištěn pouze fakt souběžného výskytu. Tolik limity behaviorálních studií, ze kterých se potom píší PR zprávy, následně přetvořené v bombastické novinářské kachny. Politika dnes potřebuje "vědecké" zdůvodnění, konstatované "autoritami". Publicita takovéto "vědy" je přeci tak jednoduchá a tak lákavá i pro vědce, závislé na popularitě a grantech... Dokonce i publicita pravého opaku se počítá...

Upozornění: Generalizace závěrů dílčích lékařských a lékařsko - statistických studií a jejich zpřístupňování laické veřejnosti bez širšího kontextu zvyšuje riziko šíření poplašných zpráv. Zveřejňování takovýchto zpráv zvyšuje riziko panických reakcí a hysterie odpovědných osob. Hysterie není dobrým rádcem ani v případě zdravotních účinků THC, ani v případě volebních preferencí...

Za první čtvrtletí roku 2006 výrazně stoupl počet britských občanů, kteří v důsledku příliš vysoké úvěrové zadluženosti udělali osobní finanční úpadek a očekává se, že tyto počty dále porostou. V lednu-březnu 2006 udělalo osobní finanční bankrot 23 351 osob. Je to vzrůst o 13 procent ve srovnání s předchozím čtvrtletím a ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2005 je to vzrůst o 73 procent.

Zároveň přichází zpráva, že počet domů a bytů, z nichž byli lidé vystěhováni, protože už nedokázali splácet splátky na hypotéku, dosáhl rekordu za posledních 13 let. V prvním čtvrtletí roku 2006 bylo z hypotéčních domů a bytů v důsledku neschopnosti majitelů splácet půjčky vystěhováno v Británii 22 997 osob. Je to vzrůst o 17 procent ve srovnání s předchozím obdobím a vzrůst o 57 procent ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2005.

Nové vztahy mezi Čínou a Afrikou nelze hodnotit odděleně od mohutně se rozvijející čínské ekonomiky a nástupu Číny jako významného hráče na světové politické scéně. Z africké perspektivy je dvojnásob důležité, že čínské pobídky nepředstavují pouze nenasytného obra bažícího po surovinách a trzích, jak jej charakterizují západní média, ale soběstačný zdroj technologie a know-how, oba specificky rozvinuté v podmínkách modernizace tradičně zemědělského hospodařství a investic.

"Ženská práva jsou lidská práva", píše Martin Škabraha. Ještě nikdy jsem nečetla ani neslyšela od muže tak vyvážený a pravdivý pohled bez předsudků, mýtů, bez povýšenosti a bez frustrace. Pokud bude takových mužů jako je pan Škabraha přibývat, máme všichni naději, že se jednou zase domluvíme. Diskriminace žen není jediná diskriminace v naší zemi, kde jsou lidská práva běžně porušována. Ale je zase před volbami a opět hovoříme o tom, proč je na kandidátkách tak málo žen. Opět hledáme důvody v nějaké "přirozenosti". Marně. Diskriminace je příliš viditelná a v dnešní době není ničím obhajitelná.

Nikdy jsem nedokázala pochopit obhajovací důvody ženské diskriminace, protože rozpor v důvodech je nepochopitelný. Jeden příklad za všechny :

Natalie Naročnická
přednáška a prezentace vlastní knihy, 3. 5. 2006 Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha

Natalie Naročnická: Rusko a jeho místo ve světě. Za co a s kým jsme bojovali. Ottovo nakladatelství 2006

Taková setkání, jako to dnešní, jsou dosti důležitá pro vysvětlení naší pozice v řadě problémů, jak historických, tak současných. Když jsem přijela do Rady Evropy, zjistila jsem ke svému velkému údivu, že tam vystrkuje hlavy mnohé z toho, čeho jsme se tak rádi zbavovali. Třeba je to Marxova idea o tom, že celý svět směřuje k jednomu vzoru a na této cestě potkal jedné země úspěch a jiné lze násilně popostrčit. Jen se teď mluví místo komunismu o celosvětové demokracii, ale samotná idea směrovaného rozvoje světa se tam v nějaké velmi vulgární formě podporuje.

Je tam třeba takový Ciceron Rady Europy, lord Jadd, který vystupuje s proslovy o celosvětovém vítězném tažení progresivních idejí. Když jej poslouchám, slyším, že mluví jazykem, kterým mluvili představitelé Ústředního výboru KSSS.

Praha byla podle plánů letu 830 8. letecké armády jedním z vedlejších cílů náletu na Drážďany, vedle Plzně a Mostu. Níže uvádíme odkazy na svědectví pilotů o americkém bombardování Prahy.

Podrobnosti: paměti pilotů 398. bombardovací perutě - v angličtině ZDE ZDE ZDE

Článek Target -- Prague, Czech: Jak Američané bombardovali Prahu mne přiměl napsat o jednom svém zážitku z jara 1945, o bombardování Libně. Bylo to o jedné jarní neděli, vyšli jsme si se skupinou přátel na vycházku. Byli jsme na kopci někde mezi Balabenkou a bývalým nádražím Libeň horní. Bylo krásné počasí a měli jsme pěkný výhled na údolí pod námi, na lihovar u křižovatky Balabenka a na celý komplex výrobních hal ČKD Libeň, píše čtenář Ing. Ctirad Novák CSc. z Fyzikálního ústavu Akademie věd.

Není už kulaté výročí a tak se zapomnělo. Šedesát jedna ani šedesát dva není šedesát. Tolik let od porážky fašismu, se kterým se potýkáme opět. Ta doba, o kterou jde, leží přežvýkaná dobami, které přišly potom, v učebnicích dějepisu. Dějiny píší historici, najatí vítězi. Málem se dnes učíme, že Československo osvobodili vlasovci. A armáda s jeepy a tanky Shermann, která fakticky dle spojeneckého plánu osvobodila jen jednu malou část tehdejší republiky. Pojďme si zopakovat lekci z historie na snímcích, které loni visely na Pražském hradě. Mnohým navzdory.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

FOTOGALERIE

AUDIOARCHIV '45

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.