Pokud se vědomí žáka považovalo za tzv. "černou skříňku", která má svůj vstup i výstup, ověřovala se úspěšnost vyučování porovnáním vstupního a výstupního stavu učení. V současnosti, v rámci "didaktické technologie", se pedagogové snaží tuto "černou skříňku" vyřešit řízeným vyučováním a učením. Dá se konstatovat, že problémy těchto dvou pojmů může zvládnout jeden, nový. Tímto pojmem je "moderní technologie vyučování". Co se pod ním skrývá? Je to takové vyučování které respektuje požadavek modernizace jak jeho obsahu, tak i metod.

Předpokládal jsem, že tomuto problému je věnována maximální pozornost Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Výzkumným ústavem pedagogickým i dalšími pedagogickými institucemi. Jak je ale v uvedeném článku "Mozek, učení a školní vzdělávací program" uvedeno, právě probíhající velká reforma školství, spojená se zaváděním nových vzdělávacích programů, v sobě obsahuje přesun od vyučování k učení. Důležitým úkolem každé školy při tvorbě školního kurikula ( snad Školního vzdělávacího programu) je právě pojmenování očekávaných výstupů. Pozornost se tedy přesouvá od toho, co a jak má učitel vyučovat (od témat, forem, metod) k tomu, co se má žák konkrétně naučit.

Ale jakými formami, či metodami k tomuto "přesouvání" má ve skutečnosti dojít a případně zároveň respektovat požadavek modernizace obsahu i metod vyučování? Právě probíhající velká reforma školství toto neřeší, v době, kdy je do škol zaváděna výpočetní technika a s tím vznikající náročné požadavky na učitele i žáky. S reformou našeho školství je také třeba vyřešit problém: "Jak efektivně financovat naše školství?".

Rámcové vzdělávací programy a Školní vzdělávací programy efektivní využití investic do školství také neřeší. Jak jsem již několikráte uvedl hrozí, že investice vložené pouze do počítačové technologie, bez splnění dalších požadavků, budou neefektivně vynaložené a úroveň našeho školství nezvýší.

Vrátím se k pojmu "moderní technologie vyučování". Ta má respektovat modernizaci jak obsahu, tak i metod vyučování. Pod pojem modernizace obsahu zahrnuji vzájemné propojování jednotlivých předmětů např. fyziky, matematiky, elektroniky, do jednoho reálného celku jako je mobil, video, televize. Za moderní metodu vyučování považuji její krokové řešení a to jak při teoretické, tak i praktické problematice. Proč krokové?

V současnosti jsme totiž nuceni krokově postupovat např. při obsluze mobilů, počítačů, dokonce i sestavování zakoupeného nábytku.. Proto je nám tento postup blízký a potřebný.Vždyť i malé dítě neumělo okamžitě pít, jíst, chodit! Zároveň jsme zvyklí na bezprostřední reakci na každý náš dílčí krok, např. po stisknutí tlačítka na mobilu. To dosavadní vyučování neumožňuje, žáci jsou hodnoceni pozdě a učitel postupuje bez ohledu na úroveň učení.

Pokud se krokovému řešení problémů brání ženy které např. tvrdí, že obsluhu mobilu podle jeho manuálu nezvládnou, jak vlastně postupují při vaření? Manuálem je jim recept, podle něho postupují krok po kroku, mají bezprostřední informaci o průběhu vaření až do podávání hotového jídla.

Jak má vypadat krokové vyučování teorie? Každý krok musí mít svůj vstup, obsah a výstup. Vstupem navazuje na předešlý, výstupem na následující krok. Obsah kroku -- jeho střední část musí objasnit dílčí problém, jeho slovní i obrazové vysvětlení. Potom musí následovat bezprostřední ověření správného pochopení jeho obsahu, např. otázkou se třemi variantami odpovědi a požadavek volby jedné z nich. Pokud vyučující zjistí, že procento nesprávných odpovědí významně převažuje, musí hledat chybu ve vysvětlení střední části kroku, změnit jeho slovní i obrazové vysvětlení. Pokud procento správných odpovědí dosáhlo požadovanou úroveň, může přejít na vstup dalšího kroku.

Pokud vám připadá takovéto řešení vyučování příliš náročné, musíme si uvědomit, že kdyby vyučující postupoval bez ověřování jeho účinnosti, měli by žáci při učení, např. doma, značné problémy.

Jak je z uvedeného zřejmé, může být krokové řešení vyučování podobné jako krokové řešení učení. V tomto případě je důležité, aby didaktická práce učitele spočívala především v takové přípravě vyučování, kdy podklady pro žáka v podobě speciální učebnice umožní řídit jeho učení i doma, bez přítomnosti vyučujícího. Pokud takovéto učebnice nejsou k dostání, potřebuje žák pro učení metodické pokyny od vyučujícího.

Jestli má vést učení až k naučení platí, že výsledek učení je závislý na aktivitě žáka. Ten bude při učení aktivní tehdy, bude-li stavěn do problémových situací a na položené otázky nucen bezprostředně odpovídat a s kvalitou odpovědi i bezprostředně seznámen. Pro kladnou motivaci žáka je třeba, aby převažovaly správné odpovědi a náročnost otázek postupně narůstala. Stupeň bezprostředního hodnocení musí také odpovídat náročnosti otázky ("dobře", "velmi dobře", "dopustil jste se menší chyby" apod.).

Při řešení problému "černé skříňky" se objevil požadavek tzv. zpevnění. Za toto můžeme považovat řetězec psychických procesů, který vede k dosažení požadovaného výsledku jak vyučování tak i učení. Za možné zpevnění můžeme považovat jejich krokové řešení, podle již uvedených zásad. Zpevnění v podobě znalosti výkonu musí mít tři vlastnosti. Musí být dostatečně četné, bezprostřední, nepřetržité i plynulé. Jinými slovy: učení je efektivní, je-li každá činnost zpevněna znalostí jejího výsledku, je-li provázena vědomím úspěchu a je-li dostatečně četná, bezprostřední a plynulá.

To, co jsem dosud uvedl, je jen jedno z možných řešení problému "černé skříňky". V žádném případě není jediným, snad to, co jsem zde uvedl, posloužilo jako důkaz jeho náročnosti.