Investice, vložené jak do uvedené "didaktické techniky", tak i do "vyučovacích strojů", (především do nich byly vkládány velké naděje) se ukázaly jako neefektivní, především pro nedostatek programové náplně i nezájem učitelů. Jedině audiovizuální vyučovací stroje K 121 (pojmenované podle katedry školy ve které vznikly), spolu s automobilovými trenažéry našly efektivní uplatnění při přípravě zájemců o řidičský průkaz.

V našem současném školství se řešitelé jeho reformy dostávají do podobné situace s tím rozdílem, že objem investic, které mají k dispozici, roste a neefektivnost jejich využití přináší mnohem větší ekonomické ztráty..

Co mě opravňuje k tomuto tvrzení? Období výše uvedené reformy jsem jako pedagog i výzkumný pedagogický pracovník, prožil "na vlastní kůži"a v dnešní době ji opět s obavami sleduji a ve svých příspěvcích i komentuji.

Pokud by reforma našeho školství měla být úspěšná, musí se toto přeměnit na řízení schopné. Názory na reformu jsou různé a převládá i snaha o další autoritativní řízení školství. Málo se přihlíží k reálné situaci škol, ani k úrovni připravenosti učitelů kteří budou reformu realizovat a její úspěšnost i ověřovat. Jak jsem již několikrát ve svém příspěvku "Jak efektivněji učit" (Britské listy, 18.1.2006) uvedl, dosud platné osnovy mají být postupně nahrazovány Rámcovými a Školními vzdělávacími programy, pro jednotlivé stupně škol. V dalším příspěvku "Dvě údobí našeho školství-účtování" (Britské listy, 24.1.2006) jsem uvedl cíle, které mají být takto dosaženy i kritické názory některých pedagogů na tuto reformu.

Za jedno z možných řešení modernizace výuky považuji "krokově řešenou výuku teorie i praxe". Takto řešená výuka splňuje převážnou část podmínek efektivního učení, známou jako "princip zpevnění".

Proč považuji současný stav našeho školství za řízení neschopný? Každá reforma školství totiž vyžaduje její předběžnou přípravu i zabezpečení.

Za optimální považuji realizaci tzv. "Integrovaného didaktického systému" do kterého bych zahrnul především počítače s didakticky zpracovanými programy, moderně zpracované učebnice řešené tak, aby spojovaly více předmětových problematik, např. matematiku a fyziku do jednoho celku.a především přípravu učitelů na efektivní, moderní výuku, toto všechno připravené podle předem stanoveného zámyslu, s dostatečným časovým předstihem.

Dokud tyto požadavky nebudou splněny nelze reformu spustit a pokládám za výhodnější pokračovat ve výuce podle dosud platných osnov, které si upraví jednotlivé školy podle vlastních možností.

Realizaci požadavků uvedeného integrovaného didaktického systému v našem školství, za jeho současného stavu, považuji za nereálnou.

Z praktického využití integrovaného didaktického systému mám své zkušenosti a poznatky.

Proč investovat především do školství?

Jan Ámos Komenský, ve svých spisech uvedl myšlenku Martina Luthera, který vybízeje německá města k zřizování škol pravil: "Kde se na stavbu měst, hradů, pevností a zbrojnic vynaloží jeden dukát, tam se jich má vynaložit sto na řádné vzdělání jednoho mladíka, jenž by mohl, až dospěje v muže, zase jiným býti vůdcem ke všemu dobrému. Neboť dobrý a moudrý muž (praví dále) je nejdražším klenotem celého státu, na němž záleží více než na nádherných palácích, více než na hromádkách zlata i stříbra."

V současnosti je zapotřebí tyto myšlenky nejenom podporovat, ale i reálně uvažovat o tom, kam získané prostředky efektivně vkládat. Pokud by se jednalo o reformu našeho školství realizací integrovaného didaktického systému nebude problémem vybrat do kterých složek tohoto systému je vložíme. Pokud ovšem zahrneme do "školství" i jeho vrcholné orgány, především Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, dále Výzkumný ústav pedagogický, pedagogické fakulty a další různé pedagogické společnosti do kterých jsou také vkládány značné investice, je třeba i tam splnit požadavek jejich efektivního zhodnocení. tak, aby se i tyto instituce výrazně podílely na moderní reformě našeho školství. Pokud jsou za reformu a modernizaci našeho školství považovány závazně zadávané Rámcové vzdělávací programy a podle nich školami zpracovávané Školní vzdělávací programy pro příslušné úrovně škol, považuji toto řešení za ztrátu času. Pokud naše školství není řízení schopné, proč něco nařizovat? Jak již bylo několikráte uvedeno, rozhodující bude především podpora těch učitelů, kteří jsou vnitřně motivováni k dosažení počítačové gramotnosti, byli seznámeni se zásadami a možnostmi efektivní výuky a využívají počítače s didakticky zpracovanými programy. Těmto učitelům je třeba vytvořit takové podmínky aby jejich práce byla podpořena nejen moderní didaktickou technikou, ale i finančním ohodnocením jejich práce, mimořádně přínosné pro celou českou společnost.