9. 5. 2006
Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledekNedávno se na Britských listech opět objevily pře o zrušení či nezrušení komunistické strany resp. zakázání slova "komunistický" v názvu strany a možnost přímého odkazu na totalitní předlistopadový režim. Myslím, že je podnětné rozebrat situaci, která může po případném zákazu nastat. Předem avizuji, že se zde nechci zabývat morálním hlediskem, aniž bych ho považoval za zanedbatelné či triviální. |
Myslet si, že komunisté si dnes slastně hoví ve svém uctívání Gottwalda, je bláhové. Jsou to nepochybně, alespoň pokud mluvíme o vyšších pozicích, pragmatici moci, kteří jdou po tom, co se vyplatí. To ovšem nemusí nutně znamenat, že současný profil strany je pro volbou apriori jednoznačnou. Jasnou, a to zásadní, nevýhodou je izolace a nemožnost podílet se takřka jakkoli na výkonné moci. Podílet se na této moci je základním důvodem existence každé strany, na nějž strana nemůže jen tak rezignovat. Na druhé straně se KSČM prostě dobrovolně nemůže zříct předchozího režimu, protože by to mnoho jejích voličů považovalo za zradu. Ti lidé, které volili, by již nebyli ti samí soudruzi v nepřerušené padesátileté linii. Nová reformovaná strana by se sama musela umístit na nespecifikované nikým nezažité místo a je nasnadě, že by záhy propadla. O program se zde nejedná téměř vůbec, ten je čtený ještě mnohem méně než programy ostatních stran. Lidé volí KSČM proto, aby byly věci jako dřív, nikoliv tedy kvůli tomu, že se jim líbí nějaká pasáž programu, o jehož aktuální podobě (jestli je ještě stalinský nebo se od listopadu změnil, bude se znárodňovat nebo nebude, atd.) neví většinou nic. Nynější komunistická strana tedy stojí před otázkou, jestli být ve sněmovně bez vládních šancí nebo v ní nebýt vůbec. S těmito dvěma cestami pro komunistickou stranu se ale nekryjí případy zrušit/nezrušit! Zrušení znamená vnější přinucení k jedné cestě, které na straně pozitiv komunisty znamená to samé, tedy umožnění vstupu do vlády, na poli nevýhod je ale situace zcela jiná. Nepůjde tu totiž o žádnou dobrovolnou zradu. Bude to vnější nátlak, který ty samé soudruhy se stejnými názory posune do role bitých a smýkaných jakoproletářů z doby před komunistickým pučem. Tato nová mučednická role může mít naopak na voličskou přízeň kladný efekt. Ano, bude zřejmě existovat i skupina voličů, pro které je zárukou ona komunistická nálepka, ale i bez idealizace inteligence komunistů si myslím, že většině dojde nový název, jejich hrdiny nijak nezmění. Že předvolební tvář a povolební praxe může být zrcadlově odlišná, je v případě komunistů (volby '46) snad jasné. Jak jsem zmínil na začátku, v tomto textu nejsou zahrnuty morální hlediska, jestliže však hlavní impuls ke zrušení komunistické strany byly jejich narůstající preference, mohlo by se zrušení komunistů značně minout účinkem. |
České volby v roce 2006 a povolební pat | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
9. 5. 2006 | Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek | Vít Horák | |
5. 5. 2006 | Předvolební násilí | Oskar Krejčí | |
30. 4. 2006 | Odpovědnost za verbální šíření nenávisti | Štěpán Kotrba | |
30. 4. 2006 | Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? | Štěpán Kotrba | |
29. 4. 2006 | Pražští mediální propagandisté mají strach | Jan Čulík | |
26. 4. 2006 | Zelené naděje, růžové sny | Jiří Kouda, Milena Geussová | |
26. 4. 2006 | Zelení: Posun hodnot | Oskar Krejčí | |
26. 4. 2006 | Zelení: Nahoru a dolů | Igor Záruba | |
24. 4. 2006 | Ty naše volby české... | Jakub Rolčík | |
3. 4. 2006 | Podobnost předvolebních postojů a možné výsledky voleb | Štěpán Kotrba | |
1. 3. 2006 | Joker Blonde v roce 2005 | Irena Ryšánková | |
23. 2. 2006 | Sociální ekonomie a sociální podnikání jako nástroje politiky zaměstnanosti | Václav Novotný | |
22. 2. 2006 | Zelené preference | Oskar Krejčí | |
1. 2. 2006 | Pomlčkové strany | Oskar Krejčí |