9. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 5. 2006

Neobyčejně šťastná rehabilitace Vítkova i generála Eliáše

Málokdy se mi stane, že bych čekal na nějaký televizní pořad. Čestnou výjimku v posledních letech představoval přímý přenos ze státního pohřbu generála Karla Eliáše v Národním památníku na Vítkově. Díval jsem na to, jak jsou urny generála Eliáše a jeho choti vnášeny za vojenských poct a za přítomnosti předsedy vlády, ministra národní obrany a prezidentova tajemníka do kolumbária a vzpomínal jsem, jak před více než patnácti lety urny s posledními ostatky Klementa Gottwalda a jeho choti odtud byly za stejných, byť skromnějších vojenských poct odnášeny.

Přítomen byl vedoucí kanceláře prezidenta republiky Karel Schwarzenberg a .... já s kolegou jménem René. Pan Schwarzenberg, jemuž titul kancléře upřelo z prvních demokratických voleb vzešlé Federální shromáždění a titul knížete prvorepublikový parlament pod laskavým dohledem tatíčka Masaryka, mi v toto velmi časné kalné ráno na podzim roku 1990 oficiálně předal ostatky hlavy státu tak, jak vyžaduje protokol. Ctil tradici protokolu. Brzy ráno to bylo po vzájemné dohodě s knížetem proto, abychom se vyhnuli novinářům. Aby se to, že Schwarzenberg ctí protokol, nikdo nedozvěděl.

Přítomni byli pouze dva a ještě z tehdy ještě rudého Práva, které určitě nepozval pan Schwarzenberg a kupodivu ani já. I když mi to kníže očividně nevěřil. Asi to byl René, ale možná jsem mu to řekl... Snad už je to promlčené.

Naložili jsme s Rendou ostatky do zeleného Favoritu a zmizeli jsme s nimi na "bezpečné místo", jak později nazval nejmenovaný předseda KSČM prostor, kde se nacházely. [Ten nejmenovaný byl předsda KSČM, filmový režisér Jiří Svoboda. To místo se nacházelo na skříni v kanceláři Ladislava Žáka, kde urny ležely drahnou dobu, neb se nenašlo místo, kde by Gottwald a jeho žena mohli spočinout -- poznámka ŠOK] Nakonec byly tyto ostatky spolu s ostatními ostatky představitelů komunistické strany a představitelů jí vedeného státu uloženy v hrobce na Olšanech. Publicita tohoto aktu málem stála moji ženu místo obvodního lékaře v Mochově, ale taková už to byla doba.

Tomuto aktu předcházela má činnost v takzvaném poradním sboru pro památník na Vítkově, kde zasedali představitelé organizací skoro podle modelu tehdy ještě fungující i když skomírající Národní fronty. Přibyly církve a Občanské fórum a ještě několik dětí nové doby, ale jinak to byl stará dobrá porada NF, byť v poněkud ponurém prostředí v bývalé "Gottwaldově hrobce". Záhy bylo jasné, že ostatky komunistických potentátů si má partaj, tedy já, odvézt kamkoliv. Budiž uvedeno ke cti zúčastněných, že mi na to dali dost času. Ctili, že uspořádání posledních věcí člověka chce svůj čas i ve druhém a v několika v případech dokonce ve třetím kole... O to více jsem se styděl, když jsme v rámci jednoho setkání na vrchu Vítkově odkryli staré šachty, do kterých byly bez ladu a skladu nahrnuty relikvie po legionářích. Při pohledu do těch děr mne napadlo, že s takovouhle úctou k posledním věcem člověka nemohla dojít kompartaj nikam jinam, než kam došla...

Veselejší část sezení byla vždy věnována tomu, co s památníkem dál. Byl to festival, přímo gejzír nápadů. Nechyběla ani diskotéka, ani atrakce v podobě jakéhosi strašidelného hradu v rámci zábavního parku, kterým se měl stát celý Vítkov. Nechyběla ani demolice. Musím říci, že tenkrát bylo opravdu jen věcí víry uvažovat o tom, že by se měl památník stát opět pietním místem, tak, jak k tomu byl stvořen. Mou víru posiloval vedle sedící biskup Lebeda, který mi z velebnosti svého úřadu a věku více než 90 let neustále tvrdil, že to chce jenom čas. Říkával mi: "Synu, přejde 15, 20, 30 let a ono jim to dojde, věřte mi..." Nic jiného mi nezbývalo. Biskup Lebeda je na pravdě boží, ale Vítkovu se pomalu začala vracet jeho důstojnost. Uplynulo oněch 15 let a skutečně jim to došlo.

Díval jsem se na to v televizi a byl jsem hrozně moc rád. Rád jsem viděl za urnami kráčet premiéra Paroubka i ministra obrany Kühnla, oba muže zkušené a ideologicky příliš nepředpojaté. Oba pro mne představovali onu zvláštní kontinuitu poválečné generace, která toho tolik zažila a kromě války prošla snad všemi možnými politickými a společenskými zlomy. Stáli tam a vzdávali poctu muži, který ve jménu zachování politické a národní kontinuity obětoval nejen svůj život, ale na dlouhou dobu i svou pověst.

Pokud nám trvalo 60 let, než jsme se odhodlali plně rehabilitovat a pohřbít se všemi poctami generála Eliáše a jeho paní, pak proti tomu je 15 let na rehabilitaci památníku na Vítkově skutečně doba krátká. Možná, že jsou lidé o víc než polovinu chytřejší, chtělo by se říci s Josefem Švejkem. Mělo by se to poznat i na tom, že budeme daleko více vyzdvihovat nejen hrdiny zahraničního odboje, ale i ty, kteří bojovali na daleko složitějším poli doma. Možná jejich činy byly méně čítankově hrdinské, ale možná také o to potřebnější, účinnější a prospěšnější.

V každém případě mi připadal souběh plné rehabilitace Vítkova i generála Eliáše neobyčejně šťastný. Po dlouhé době jsem se díval na televizi, kde mi politikové předváděli něco, co má jiný smysl než exhibice ve jménu procenta popularity neb hlasů u voleb. Na chvilku jsem zalitoval, že jsem na Vítkov nešel osobně. Ale pak jsem si vzpomněl na biskupa Lebedu a slyšel jsem ho, jak mi říká: "Synu, ještě nepřišel čas..."

                 
Obsah vydání       9. 5. 2006
9. 5. 2006 Prověrku na vnitru? Karel  Dolejší
8. 5. 2006 Strana zelených: potřebujeme policii, které můžeme věřit
9. 5. 2006 Případ Jacques, Paroubek a Czechtek 2005 Jan  Zeman
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Úmluva vlád ČSR a SSSR o spojenectví proti fašismu a vzniku Svobodovy armády Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Restauracím a jídelnám Marcela  Gunázerová
9. 5. 2006 Policejní zmlácení paní vrchní ředitelky Petr  Kužvart
9. 5. 2006 Ukrajina: Nejen staří banderovci, ale i současný antisemitismus Karel  Dolejší
9. 5. 2006 Blair: Kdybych měl říct, kdy odejdu, ochromilo by to vládu
9. 5. 2006 Parodie na maturitu IV Jiří  Kratochvíl
9. 5. 2006 Otazníky kolem státních maturit a CERMATu Radek  Sárközi
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Neprofesionalita v řízení státu Stanislav  Huml
9. 5. 2006 Faethónova pouť Boris  Cvek
9. 5. 2006 Greenpeace se veřejné diskusi nebrání Jan  Piňos
9. 5. 2006 Mé námitky proti Greenpeace Ivan  Brezina
9. 5. 2006 Nazelenalé uzenky, tráva a bývalý prezident Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Neobyčejně šťastná rehabilitace Vítkova i generála Eliáše Ladislav  Žák
5. 5. 2006 Přehled čísel týkajících se vlivu radiace na člověka Vladimír  Wagner
9. 5. 2006 Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek Vít  Horák
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Sarkozy: nový francouzský premiér?
9. 5. 2006 Zóna Lukáš  Nozar
9. 5. 2006 Ruptura duše Irena  Zítková
9. 5. 2006 Obmedzená sloboda v semiperiférnom štáte Marcel  Mojžiš
9. 5. 2006 Nikotin nezpůsobuje rakovinu Tomáš  Krček
9. 5. 2006 Čína není Ježíšek Milan  Černý
9. 5. 2006 My nic, to jen naši vynálezci
8. 5. 2006 Digitální televize: Budou vás nutit dívat se na reklamy
9. 5. 2006 Juščenko chce uznat banderovce za účastníky Velké vlastenecké války Stanislav  Kliment
8. 5. 2006 Komunální úřady investovaly více než 700 milionů liber do mezinárodního obchodu se zbraněmi
8. 5. 2006 Humanitární pracovníci zneužívají nezletilé dívky pro sex
8. 5. 2006 Kouření konopí zřejmě zvyšuje pravděpodobnost duševních chorob Jan  Čulík
8. 5. 2006 Nezávislá závislost na marihuaně Štěpán  Kotrba
6. 5. 2006 Kultura úvěrové zadluženosti vede k rekordnímu počtu osobních bankrotů
5. 5. 2006 Afrika a její "čínská budoucnost" Mesfin  Gedlu
5. 5. 2006 Ženská práva jsou lidská práva Věra  Říhová
9. 5. 2006 Za co a s kým jsme bojovali
9. 5. 2006 Target -- Prague, Czech: Jak Američané bombardovali Prahu Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Smutný osud bombardovaného "rodinného stříbra"
9. 5. 2006 Děň Pobědy Štěpán  Kotrba
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006