Hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského (ODS) pobouřilo středeční rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kterým se opětovně zakazuje nesystémový převod nemocnic na akciové společnosti. Poslanci tak rozhodli v obavách před privatizací a tunelováním nemocnic.

Omlouváme se za chybně uvedené jméno autora. redakce

Michal Viewegh, Lekce tvůrčího psaní. Nakladatelství Petrov, Brno, 140 stran, 160 Kč. ISBN 9 788072 272235

Pohled na současnou českou literaturu je veskrze tristní. Na jedné straně většinou stojí "intelektuální" autoři, zoufalci s omezenými schopnostmi vyjadřovat literárním způsobem své životní zkušenosti a syntetizovat je v umělecký celek, psavci, kteří většinou hovoří jen k uzounké vrstvě literárních entuziastů, lidí, literaturu píšících, studujících či analyzujících. Je to v podstatě uzavřená, sama k sobě hovořící skupinka lidí, která s většinovou společností nijak nekomunikuje, nic o ní nevypovídá a není nijak relevantní.

A vedle této skupinky stojí samostatně Michal Viewegh, jako autor už patnácti komerčně velmi úspěšných knih, jako spisovatel, jehož knihy vycházejí ve velkých nákladech a živí dobře nejen autora samotného, ale i celé jedno nakladatelství, kde zisk z nich dotuje snad celou jeho literární produkci. Vieweghovy knihy se na rozdíl od knih většiny jiných současných českých spisovatelů čtou a prodávají. Autor si vypracoval formuli, která funguje.

Chaunův portrét na ČT 1 byl narychlo spíchnutým příspěvkem ke kultu osobnosti Václava Havla. Splnil, co měl: nekriticky obdivovat dříve konzistentní osobnost.

V poslední době publikovaly Britské listy několik příspěvků týkajících se programu ODS Modrá šance. Autor většiny příspěvků Josef Vít byl zklamán zdánlivým nezájmem, zdá se však, že předčasně. Vypadá to, že se diskuse rozběhla a že bude pořádně ostrá. Můj příspěvek je již "reakcí na reakci" v podobě argumentů čtenáře Jana Bláhy ohledně kritizované rovné daně.

Podotýkám na úvod, že patřím mezi autorem zmiňované OSVČ a že bych za určitých okolností mohl na rovné dani i trochu vydělat. Přesto si myslím, že rovná daň není zázračný všelék, a že se její ekonomický význam příliš přeceňuje.

Jan Bláha ve svém článku z 10.5. "Nesmírně se těším na Modrou šanci" odkrývá v celé nahotě, nejspíš bezděčně, typické uvažování člověka, kterého zformovala mediální a intelektuální masáž 90.let a prvních let 21. století.

Nejsem volič soc. dem., ale primitivní úvahy pana Jana Bláhy mne opšt trochu nadzvedly, píše Alfred Eckhardt.

Pan Jan Bláha ve svém článku "Nesmírně se těším na Modrou šanci" pozapomněl, kromě jiného, například vysvětlit, kde vezme na své výdaje peníze stát, který je čím dál tím potřebnější. Vezme si je samozřejmě na nepřímých daních, obliba kterých stoupá bez ohledu na to kdo momentálně vládne. Ony ty nepřímé daně totiž nejsou tolik na očích.

Reakce na článek Jana Bláhy "Nesmírně se těším na Modrou šanci"

Zamyslela jsem se nad vašimi řádky čistě z psychologického hlediska. Obávám se totiž, že odhad p.Víta, že polovina lidí si nebude platit zdravotní pojištění, nemusí být tak zcestný, jak se vám zdá, píše Alice Valkařová Ostatně v jednom článku ze včerejška se o srovnání systému zdravotního pojištění v Kanadě a USA píše. Nevím, jestli jsou lidé u nás o tolik uvědomělejší než lidé v USA. Kromě toho, já nevím jak vy,ale mně by se "zdechající" lidé před branami nemocnic nelíbili. Mně stačilo, když jsem v Brazílii viděla děti v trenýrkách přespávat na chodníku velkoměsta, abych z toho měla hodně nepříjemné pocity a abych se radovala, že v Brazílii nežijí.

Nebývale rozsáhlé oslavy 60. výročí konce druhé světové války jsou dobrým důvodem k zamyšlení. Proč ještě slavit událost, která se odehrála v minulém století? Nejsme již zcela někde jinde a nemáme snad jiné, současné starosti?

A byl pro nás konec války skutečně osvobozením, hodným oslavy, nebo jen začátkem nové totality?

Začněme od poslední otázky.

Poznámka ŠOK: Toto programové prohlášení bude podkladem pro hlasování o důvěře, které proběhne v den, který vylučuje pověrčivost premiéra - v pátek třináctého. Jeho součástí je i jeden kontroverzní bod, který se řeší už několik volebních období - "potřeba existence smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem". Odkaz na "reformulovanou Lisabonskou strategii" v tvorbě vládní střednědobé hospodářské strategie určuje i sociální mantinely, ve kterých se Paroubkova vláda chce pohybovat...

Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv utratili občané Česka loni za léky skoro 56 miliard korun. Přitom v roce 1992 to bylo jen 9,3 miliardy a v roce 1999 to bylo 36 miliard...

Jak říkala ministrině zdravotnictví Emmerová, vysoké výdaje jsou způsobeny také předepisováním "zbytečně drahých léků, které mají stejné účinky jako jiné, lacinější". Sociální demokracie měla za Zemanovy vlády v úmyslu zásadně zlevnit zdravotnictví i racionalizací předepisování léků a větším využitím generik. Pomocí počítačového systému evidence předepsaných léčiv mělo dojít k účinné kontrole. Tento záměr, prosazovaný Zemanem i ministrem zdravotnictví Davidem, byl trnem v oku farmaceutické lobby i VZP. Výkonný ředitel Mezinárodní asociace farmaceutických společností Pavol Mazan nás však dnes utěšuje, že český nárůst je nižší než v ostatních zemích nově přistoupivších do EU. Mně to připadá, jako když nás utěšuje, když nám chcípla kráva, že sousedovi chcíply dvě krávy.

Výdaje na zdravotnictví před několika lety činily 80 miliard korun. Loni činily 160 miliard a někde uváděli dokonce číslo 200 miliard korun...

Ta první zpráva je špatná. Na tom, že v současné době dnes vymírají všechny industrializované státy, nemá primární zásluhu legalizace umělého přerušení těhotenství ani používání antikoncepce, ale samotná industrializace. Kapitalismus totiž funguje jako ta nejlepší anikoncepce.

Tento článek je reakcí na redakční článek Konopí způsobuje duševní choroby, který vyšel ve stejném vydání Britských listů jako můj předchozí článek Konopí a zlá čarodějka marihuana (6.05.2005). Chápu, že redakce se tím pokusila o vyvážený přístup k tématu, ale zdá se mi, že tak učinila způsobem poněkud nešťastným...

Tak na pražském ruzyňském letišti přistává letadlo CIA. Je zde vážné podezření, že v něm Američané převážejí lidi k výslechům do zemí, kde je běžné mučení. A nikdo nic neví a nikdo nic neříká. Někteří lidé v letadlech výslechy pravděpodobně nepřežijí a Česká republika je jejich poslední mezipřistání.

Jak to, že není slyšet hlas bojovníků za lidská práva V. Havla, T. Pánka, J. Štětiny či Rumla? Jak to, že neprotestují politici ani nadace, které organizují akce na Václavském náměstí s tím, že na Kubě jsou porušována lidská práva? Otázky je řečnická, kritizovat porušování lidských práv Spojenými státy není bez rizika a to zmínění pánové vědí.

Horší ale je, že president České republiky, ale také vrchní velitelem české armády Václav Klaus mlčí. Dosud jsem neslyšel jeho vyjádření. Neví tedy o tom, že u nás přistávají letadla špionážních služeb cizích států? Nebo se nesmí vyjádřit?

Britské listy přinesly tuto informaci podle listu New York Times dne 3. května 2005 v článku "Jak USA využívají uzbeckých mučíren - New York Times: Letadlo CIA , které převáží vězně k mučení do Taškentu, startovalo z ČR". V následujících dnech se zpráva rozšířila do většiny českých médií. Čeští novináři posléze zjistili, že lety CIA probíhají i v současnosti, viz níže:

Viz též "Jak si Donald Rumsfeld zařídil mučení zajatců v zahraničí", Britské listy 17. 2. 2005

Po přečtení článků Žluč na jazyku a Protest proti lživé propagandě Britských listů (nebo po přečtení kterýchkoli jiných ideologizovaných textů z protilehlých stran podkovy politického spektra) vyvodí čtenář kromě racionálního soudu i určitý pocit. Já tomu říkám pocit strachu z člověka.

Velmi mne upoutala záštiplná úvaha pana Víta o nebezpečí "modré šance". Podotýkám, že jsem v tomto oboru nezávislým laikem - nejsem členem ani sympatizantem ODS, nejsem bohatý, ani OSVČ - přesto se na Modrou šanci nesmírně těším. Co by přinesla nám, normálním, a nikoli bohatým lidem?

I ateista by se měl smířit s tím, že křesťanství do sebe vstřebalo během několika výchozích desítek let celou řadu hodnot, které pak výrazně poznamenaly málem celá dvě poslední tisíciletí nejen na Blízkém Východě a v Evropě, ale prakticky tak či onak ve všech světadílech současného světa. Zpočátku vyznavači tohoto nového hnutí valně netušili další jeho vývoj. Je pro nás dnes stěží představitelné, že za sugestivní "dobrou zvěst" ("eu-angelion") byli vyznavači této věroukou skromné a prosté víry ochotni položit bez váhání i život.

Představme si na okamžik, že by v druhé světové válce zahynula polovina Britů. Jak bychom dnes pohlíželi na "vítězství" v roce 1945? Odhaduje se, že do konce války přišlo o život 27 milionů Rusů. V Británii zahynulo 0,6 procent obyvatelstva, v USA jen 0,3 procenta, v Sovětském svazu 14 procent předválečného obyvatelstva.

Tyto ztráty byly důsledkem brutality německé invaze do Ruska v roce 1941 a sovětské rozhodnosti německého agresora vyhnat. Ukazuje to, jak divoká byla válka na východní frontě. Právě na východní frontě zahynula většina německých vojáků. Kdyby se Rudé armádě nepodařilo invazi Němců zlikvidovat a kdyby Němci nezaznamenali první velkou porážku u Stalingradu a v Kursku v roce 1943, Británie a USA by těžko dokázaly vyhnat Němce z jejich nového impéria, napsal Richard Overy, autor knihy Dictators: Hitler's Germany and Stalin's Russia.

Toto je můj poslední díl modré šance. Napsal jsem recenzi na 10 kapitol Modré šance ODS tak, jak jsou uveřejněné na stránkách ODS na internetu. Ukončil jsem předčasně svoji práci a nekomentoval jsem všechny kapitoly na uvedeném serveru. Jedním z důvodů je absolutní nezájem čtenářů o tuto problematiku. Velmi jsem se podivil, že budoucnost nikoho nezajímá. Čekal jsem, že na stránkách Britských listů se rozvine diskuse o Modré šanci a názory čtenářů na budoucnost. Od zastánců modré šance jsem čekal články, které se pokusí vyvrátit moje argumenty. Nic. Téměř nic.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.