V současnosti roste seznam osob, které toto mučení přežily, a které žalují americkou vládu o odškodné. Čím více se těchto osob ozývá, tím více je jasné, že americká vláda tuto politiku skutečně praktikuje. Jednou obětí je Maher Arar, čtyřiatřicetiletý Kanaďan, který žaluje americkou vládu poté, co byl unesen, letecky dopraven do Sýrie a téměř rok mučen. Pak byl navrácen ke své rodině jako fyzická i duševní troska.

Maher Arar se zjevně stal obětí přehmatu (Američané zatkli někoho jiného, než koho hledali) a svým vyšetřovatelům říkal cokoliv, co chtěli slyšet, takže bylo nakonec rozhodnuto, že je "k ničemu".

Existuje bezpočet dalších případů. Neexistující kontakty mezi Saddámem a útoky z 11. září 2001 byly údajně vymláceny z jednoho udavače od al Kajdy egyptskými vyšetřovateli, které o potvrzení této "informace" požádala CIA. Tvrzení, že Saddám byl za útoky z 11. září odpovědný, přednesl tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell v Radě bezpečnosti OSN. Věděl tehdy Tony Blair, jakým způsobem byly tyto informace získány, ptá se v deníku Tímes jeho komentátor.

Bílý dům, zosoběný Dickem Cheneym, schválil užívání mučení hned po 11. září, protože si Cheney myslel, že se tím zabrání dalšímu bezprostřednímu útoku. Stejně jako obdobné jiné spontánní reakce, i tato byla rychle institucionalizována. Reportérka časopisu New Yorker cituje několik agentů CIA a FBI mimo činnou službu, kteří vyjadřují své zdrcení nad kontraproduktivitou metody, která se snaží získávat informace od zatčených osob prostřednictvím mučení.

Proud osob, svědčících o tom, že byly mučeny, se proměňuje v povodeň a kontaminuje tak veškeré soudní procedury, zaměřené proti terorismu. V zálivu Guantánamo je vězněno asi 550 osob, jejichž případy nemohou být předloženy soudu, protože každý poctivý soudce musí veškeré důkazy odmítnout - byly získány pod tlakem.

Jediné podezřelé osoby, které byly dosud postaveny za útoky z 11. září před soud v Německu, musely být propuštěny, protože Amerika odmítla k soudu v Německu vyslat klíčové svědky ze zálivu Guantánamu. Údajně se americké úřady obávaly, co by tyto osoby mohly vypovídat před soudem.

Pro některé zastánce pořádku je jistě užívání mučení atraktivní metodou, jenže jakmile se začne používat systematicky, absolutně to ochromí veškeré procesy získávání výzvědných informací i veškeré soudní procedury. Nikdo pak neví, čemu má věřit, ani co si pak počít s obětmi.

Britský ministr vnitra Charles Clarke nyní rozhodl, že odejme dvěma Britům, nedávno propuštěným z Guantánama, na základě amerických výzvědných "informací", právo cestovat do zahraničí. Britský komentátor pokračuje:

Takže ministr Clarke odepře britským občanům jejich svobodu na základě spekulací uzbeckého sadisty, syrského násilníka, či Egypťana, mučícího své oběti elektrickým proudem. Britský soud se vyjádřil, že to Clarke udělat může, pokud nebyl přítomen žádný britský výzvědný pracovník - což bych já považoval spíš za záruku, podtrhuje britský komentátor. I za předpokladu, že Clarke nemá žádné svědomí, co se stalo, že naprosto zpitoměl?

Britská vláda pod Clarkovým vedením nyní zavádí omezování osobní svobody pro britské občany. Je to urážkou britské spravedlnosti. Tato omezení jsou založena na nespolehlivých výzvědných informacích a na mučení, prováděném v zahraničí. Tato omezení znepřátelí britskému státu jeho muslimské občany a z chuligánů nadělají mučedníky. Žádný soud nemůže přijmout tyto důkazy jako použitelné. Jak dokazuje Amerika i Německo, tato praxe znemožňuje jakékoliv úsilí pohnat skutečné teroristy ke spravedlnosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE