Diskusi o daňové problematice provází zbytečná hysterie na straně stoupenců i odpůrců. Navíc koncepce ODS ještě není dopracována a tudíž nejdou ani přesně spočítat její dopady na jednotlivé příjmové skupiny. Tím spíše by se diskutéři měli vystříhat paušálních a předčasně vyhrocených postojů, kterými vzbuzují dojem jakoby šlo o alfu a omegu budoucí prosperity a sociálních jistot. Tím jen zbytečně hrají do karet těm, kteří z rovné daně chtějí učinit hlavní téma příštích parlamentních voleb.

Běžně se přehlíží, že rovnou daň tu již máme. Ve sféře obchodních společností a institucí je daňová sazba nastavena jednotně a je tomu tak správně (mezi obchodními společnostmi nemůže být žádná "solidarita"). Celá diskuse by se proto měla spíše zaměřit na cílovou výši této jednotné sazby a případné zjednodušení výpočtu jejího základu. Vždyť plátci daně z příjmu právnických osob tvoří podstatnou část HDP a tvrzení poslance Tlustého o zvýšení tempa růstu na dvojnásobek v důsledku sjednocení daňových sazeb působí v této souvislosti zvlášť směšně a amatérsky.

Dovedu si představit, jak po přečtení těchto řádků všichni ti Tlustí, Římanové či Kocourkové vyskočí jako čertíci z krabičky s halasnými argumenty o investičních pobídkách. Ano, investiční pobídky jsou výjimkou z rovnosti daně a stát jimi odměňuje velké investory, kteří splní zvolená kritéria a vytvoří stovky nových pracovních míst. I kdyby se v některých případech naplnily katastrofické scénáře o stěhování investic dále na východ (mimochodem ono to není tak jednoduché, jak nám tito poslanci prezentují), zůstane tu po nich moderní infrastruktura a vyškolené pracovní síly připravené ke spuštění dalších projektů. Kromě toho investice potřebujeme nyní daleko více než v oné neurčité budoucnosti. Investory obdobným způsobem lákají všude na světě a navrhovatelé zákona o jejich zrušení by měli spíše prosazovat obdobná opatření v rámci celé Evropské unie nebo dokonce WTO. Ostatně velké investice s daňovým zvýhodněním již dnes "hlídá" evropský antimonopolní systém.

V oblasti daně z příjmů fyzických osob je však zavedení rovné daně i při sebelepším nastavení systému odpočtů diskutabilní. Zde je hlavním důvodem (více či méně skrývaným) snížit daně vysokopříjmových skupin obyvatelstva a učinit z nich tak alespoň při příštích volbách pevné voličské jádro. Že lze snížit i negativní dopad na nízkopříjmové skupiny vhodným nastavením základní odpočitatelné položky, dokázali na Slovensku. Nejde tedy o nic hrůzostrašného, v tom má pan Bláha pravdu. Ve svém příspěvku však namíchal koktejl z propagandy právě těch politiků, od nichž se na počátku distancoval a dopustil se přitom pod jejich vlivem spousty zjednodušení a zkreslení.

Předně zveličil po vzoru pravicových propagandistů příznivý ekonomický dopad snížení daní fyzickým osobám s vysokými příjmy. Nikde totiž není psáno, že své zvýšené finanční prostředky utratí právě za ty výrobky a služby, které "dají práci několika drobným řemeslníkům či dokonce velkým firmám". Spíše lze očekávat investice do nemovitostí v zahraničí, ještě luxusnější dovolené atd. jen s minimálním multiplikačním efektem pro českou ekonomiku. Nevím, jak pomůže naší ekonomice dovezený nový luxusní mercedes pro nějakou celebritu, ke kterému jí dopomohou chudí, skromní a nezávistiví dobráci Bláhové zvýšenými (a jak vyplývá z příspěvku i radostně prožívanými) platbami za základní potraviny v důsledku skokového růstu DPH.

Z hlediska liberálních receptů přímo vzorový občan Bláha opomíjí ještě jeden závažný argument proti rovné dani z příjmů fyzických osob, který působí zvláště pozitivně právě v období tolik potřebné akumulace kapitálu. Velký rozdíl v sazbách daně z příjmů fyzických a právnických osob totiž působí proti odčerpávání volných zdrojů z obchodních společností pro osobní spotřebu. Aby se vyhnuli vyššímu zdanění, nechávají majitelé společností více peněz ve firmách, raději je investují a to je pro rozvoj ekonomiky jen dobře.

Nedokážu přesně odhadnout, jak se snížení daní u fyzických osob projeví na tempu růstu ekonomiky. Rozhodně ale pochybuji, že například Karel Gott nazpívá více písniček nebo doktor Sokol vyřeší více právních sporů. A ten oblíbený drobný řemeslník? Ten už dnes neplatí skoro žádné daně (daňový paušál osm tisíc korun je naprosto zanedbatelnou položkou jeho ročního rozpočtu) a tudíž mu rovná daň moc nepomůže. Ten by potřeboval spíše možnost paušálního odpočtu nákladů, kterou mu slibuje současná vláda.

Je zajímavé, že mezi nejhalasnějšími propagátory rovné daně nevidíme ty, kterých by se radikální snížení odvodových povinností týkalo nejvíce. Neslyšel jsem, že by si již zmíněný Karel Gott někde stěžoval, že platí čtyřicetiprocentní daň. Naopak vděčnými adresáty modré šance jsou lehce nadprůměrně placení zaměstnanci, kteří na rovné dani nevydělají i podle autoritativních výroků slovenského ministra financí Mikloše vůbec nic a ještě mohou být rádi, že neprodělají.

Co se týče DPH, mělo by v budoucnu dojít k jistému sblížení sazeb. Nevidím ale žádný rozumný důvod pro skokové zvýšení, které by mohlo postihnout spoustu mladých lidí, důchodců a dalších sociálně slabších skupin. Jediným důvodem pro "srovnání" sazeb DPH je totiž zacelení díry v rozpočtu způsobené prudkým snížením daní z příjmu, a to na úkor chudších občanů. Čili to, co ušetří bohatí, zaplatí chudí a střední vrstvy (o nich se decentně mlčí), v tom má zase plnou pravdu Josef Vít. A je úplně jedno, najdou-li se mezi nimi bláhoví Bláhové, kteří se na to přímo třesou.

Navíc kdyby měl pan Bláha a jemu podobní pravdu, vliv sjednocení sazeb DPH na tempo růstu by byl negativní, protože v cenách bez DPH (ve kterých se vykazuje HDP) by došlo v postižených položkách k poklesu (část navýšení DPH by prodejci nuceně pokryli ze svých marží).

Pan Bláha se ve svém příspěvku dotkl i některých dalších problémů, které s rovnou daní souvisí jen nepřímo. Nevím, proč mu vadí kolkování lihu, ledaže by s oblibou konzumoval pančované lihoviny z tržišť, z čehož jej ani v náznaku nepodezírám. Souhlasím s ním co do potřeby důchodové reformy, ale kategoricky odmítám, aby zdravotní pojištění (tj. pojištění pro případ ohrožení lidského zdraví a života) bylo redukováno na úroveň pojištění automobilu (tedy neživé věci). V žádném případě nepřeji chudému panu Bláhovi (tak se sám vymezil, nemyslím to nijak pejorativně), aby v důsledku nedostatku peněz "zdechnul na zápraží nemocnice", protože na dražší lékařský úkon mu jeho úroveň pojištění nebude stačit. Nicméně musím připustit, že za nehorázně cynický výrok o pročištění genofondu národa by si nějakou tu "výchovnou" ránu osudu zasloužil.

Z příspěvku pana Bláhy přímo čiší vypjatý individualismus a nezájem o osud druhých. A zde jsme u kořene problému: ekonomický význam rovné daně se přeceňuje, aby se zakrylo, že jde především o politický (a také etický) problém. Lze skutečně vhodným nastavením odpočitatelných položek nebo dodatečným zdaněním luxusní spotřeby docílit podobných efektů jako u současného typu zdanění, popřípadě alespoň neutralizovat negativní vlivy na některé skupiny obyvatelstva. Jde však o to, zda založíme společnost především na solidaritě (mezigenerační i meziskupinové) nebo na kultu absolutizovaného individuálního úspěchu (nedílně podmíněného individuálními neúspěchy jiných). Vše ostatní je jen souboj argumentů, který nemůže zakrýt fakt, že na určitý standard života musíme vybrat od občanů odpovídající sumu peněz a politický boj se vede o to, kdo do společného měšce zaplatí relativně více a kdo méně. Vzhledem k tomu, že preferuji solidaritu, zachovám se podobně nestandardně jako chudý pan Bláha a vzdám se výhody rovné daně pro úspěšnější jednotlivce.