Na rozdíl od pana Papeže, který se v modré šanci pro venkov v úvodu pustil do hluboké historie, aby dokázal přednosti ODS, pan Gandalovič o minulosti nemluví. Musel by totiž říci, že v posledních létech před rokem 1989 se stavělo 50 tisíc bytů ročně a jak všichni víme, i to bylo málo. U nás v Plzni se za 20 let postavily 4 města (městské čtvrti) každé pro 15 -- 20 tisíc obyvatel a jedno páté město pro 70 tisíc. V prvních letech Klausových vlád se stavěly jen vily nových zbohatlíků. A situace se nezměnila. Z té doby si pamatuji historickou větu ministra místního hospodářství za ODS pana Dyby :

Lidé si musí zvyknout na to, že na byt si za celý život nenašetří !!!

Tato jeho zlatá slova by měla být na jeho ministerstvu vytesána do mramoru, aby lidé nezapomněli. Měla by být vytesána i u vchodu do sekretariátu ODS, aby si je lidé stále připomínali. Po roce 2000 se trochu zvýšila výstavba rodinných domů, protože lépe situovaní lidé si to s pomocí hypotečních úvěrů už mohou dovolit. Výstavba nájemných domů je však stále na bodu mrazu. A jak pan Gandalovič říká, žádná nebude. ODS pouze bude podporovat soukromé investice ve výstavbě -- přisype peníze novým pánům domácím -- tedy pokud se nějací najdou, o čemž silně pochybuji. Dnes totiž nikdo nebude investovat do projektu, kde nekyne 30% až 50% zisk. To je totiž limit pro dnešní investory.

Přitom bytová situace je hrozná -- o tom vyprávějí členové bytových komisí na radnicích. V každém městě stovky mladých manželství žijí u rodičů. Často se v bytě 2+1 mačkají otec, matka a jejich 2 děti, jejich manželky a jejich děti (pokud měli tu odvahu děti mít).

Dalším cílem ODS je na úrovni obcí pokračovat v privatizaci bytového fondu. Privatizace všeho je modlou ODS. Jenže v případě domů postavených před rokem 1989 privatizují něco, co jejich není a nikdy nebylo. Větší právo na ty byty mají obyvatelé těch bytů. Oni to byli, z jejichž peněz byly ty byty postaveny. A dnes přijde ODS a řekne : zaplať 100 nebo 200 tisíc nebo se stěhuj -- ale neřekne kam. Přitom státní nebo komunální byty s nájemným odpovídajícím českým příjmům by měly být záchranou sítí pro ty nešťastníky, bydlící zatím v soukromých domech. Podle ODS by obce neměly vlastnit bytový fond, ale měly by vytvářet podmínky pro bytovou výstavbu pro soukromé investory. V celé modré šanci není ani slovo o možné družstevní výstavbě. Přitom jedině družstevní výstavba je ta jediná, která je finančně přijatelná pro naše občany. Družstevníky ODS podporovat nebude - místo toho chce podporovat soukromníky při nové výstavbě. Noví páni domácí se můžou těšit.

Radní ODS vládnoucí na všech radnicích se rádi zbaví bytového fondu. V blízké budoucnosti by je čekaly opravy těch domů. Takto tyto problémy přenesli na bedra nových "majitelů". Jenže tím se problému nezbavili -- ti nebudou mít na opravy dost peněz a tak za pár let ty baráky stejně začnou padat lidem na hlavy. U nás totiž máme jeden malý problém -- patnáct let po sametu máme stále socialistické platy, ale platit musíme kapitalistické ceny. Lidé by rádi platili 10 tisíc za byt, kdyby brali 60 tisíc jako Němci nebo Francouzi.

Velký problém pro ODS je "ustanovení občanského zákoníku významně posilující práva nájemců proti právům vlastníků v následujících oblastech:

• přechod nájmu, tj. nekonečný řetězec osob, které využívají zvýhodněné nájemné,
• výměny bytů, tedy nakládání s majetkem vlastníka bez jeho efektivního souhlasu,
• nepřiměřená ochrana neplatičů, kdy musí pronajímatel dlouho čekat na přivolení soudu a potom ještě poskytnout bytovou náhradu".

To všechno je pravda -- je to pravda majitelů domů. Pravda nájemců je poněkud jiná. Pravdou nájemců je právo na slušné bydlení za přijatelné a nikoli maximální ceny. Právo na bydlení i v případě nenadálé finanční tísně např. při nezaměstnanosti. Obávám se, že největším nepřítelem ODS je Listina lidských práv a svobod, kterou schválili neprozřetelně v první euforii po sametové revoluci.

Cíle ODS pro nájemní bydlení jsou v modré šanci vyjádřeny jasně : zrušení jakékoli regulace nájemného, zrušení povinnosti poskytnout náhradní byt, žádné sociální příspěvky. V "sociální" oblasti pak změny v občanském zákoníku v neprospěch nájemníků : zákaz směny bytů, omezení přechodu nájmu, omezení pravomocí soudu při řešení sporů mezi nájemcem a pronajímatelem. Modrá šance se však stará i o "ochranu nájemníků". Podle nich ochrana nájemníků spočívá ve stanovené výpovědní lhůtě jednoho roku v případě, že nepřistoupí na zvýšené nájemné. Za to ovšem budou mít páni domácí možnost "v případě neplacení nájmu déle než 3 měsíce bude možné dát výpověď bez přivolení soudu a bez bytové náhrady i bez možnosti dodatečného přezkoumání soudem, zda tvrzený dluh vůbec existuje. Takový paragraf by dovolil rychle vystěhovat všechny nájemníky odmítající platit zvýšené nájemné. Již dnes existují stovky případů, kdy majitelé zvyšují nájemné. Protože nemohou zvýšit základní nájemné, zkoušejí to zvyšováním ceny za služby -- tj za vodu, topení, elektřinu na chodbách a pod. Přitom odmítají předložit nájemníkům vyúčtování za tyto služby. Soudy zatím odmítají většinu takových případů "neplacení nájmu". Po nabytí platnosti nového zákona však do tří měsíců musí nájemník opustit byt. A nikdo se nebude ptát, kde staří lidé nebo rodiny s nízkými příjmy a dětmi najdou byt, který budou moci zaplatit zvláště pak, když výše nájemného nebude omezena a nebudou ani žádné sociální přídavky na bydlení. To nikoho nezajímá. Ale stát se přesto postará -- rodiče můžou jít pod most, ale děti jim vezmou a dají do děcáku.

Pan Gandalovič má samozřejmě i řešení sociálních dopadů deregulace. ODS není pro zavádění dalších typů sociálních dávek. Podle něj je pro řešení případných sociálních dopadů možné použít obecnou sociální dávku dorovnání do životního minima dle zákona o sociální potřebnosti. Pan Gandalovič uvádí i příklad. Podle dnešních zákonů občan, který pobírá 6000 korun a platí 5000 za bydlení (včetně služeb) bude dostávat příspěvek 1300 na bydlení po dobu půl roku. Pokud do té doby nesežene lacinější byt -- a to bude asi velmi těžké, protože lacinější nebude ani jedna díra ve sklepním bytě -- půjde pod most. Současné radnice pod vládou ODS provádí výprodej bytového fondu, který tady máme z minula. Přitom až pan Gandalovič bude na vládnout na ministerstvu a zruší regulaci nájemného, potom by komunální byty ve vlastnictví města měly být záchranou pro všechny, které chce pan Gandalovič poslat pod most.

V oblasti podpory výstavby nových bytů má ODS také jasno. Požaduje zrušit Státní fond rozvoje bydlení a chce podporovat jen stavební spoření a dotovat hypotéky. Tedy budou podporovat bankovní sektor, protože obojí nic jiného není. Prostě umožní, aby opět soukromé banky parazitovaly na výstavbě nových bytů. Opět nic nového v politice ODS.

To není modrá šance. Pan Gandalovič musí být vybaven mimořádnou dávkou sociální otrlosti, aby něco takového napsal. Po realizaci toho, co slibují, lidé nebudou mít vůbec žádnou šanci na slušné bydlení. Staré domy padají, nové byty se nestaví a ve starých budou vládnout páni domácí, pro něž je maximální zisk jediným cílem.

Regionální politika

Regionální politika je velký problém ODS. Velká část praktické podoby současné regionální politiky je výsledkem předvstupních jednání s EU, a proto je obtížné stávající systém zcela změnit. "Pravidla, která jsme přejali od EU, nemusejí nutně vyhovovat České republice" a ODS zvláště. "Velká část rozhodovacích pravomocí leží na různých mezirezortních orgánech, radách a ministerských odborech, zatímco volené orgány, především Poslanecká sněmovna, nemají v oblasti rozdělování fondů prakticky žádné pravomoci". To je ovšem nepřijatelné, aby poslanci nemohli rozhodovat komu a kolik a za co bude dáno. Jak potom poplynou provize do stranické pokladny?

"Pro ODS je soudržnost České republiky jako národního státu v rámci EU nezastupitelnou hodnotou -- nechce 14 krajů jako rozdílných a vzájemně nesoudržných státečků".

To jsou hlavní teze ODS proti regionální politice. A v tom tkví i důvody odporu proti EU. Proto také regionální politice věnoval autor jen dvě stránky. Regionální politika je něco co se v EU nedá moc měnit. Naštěstí pro nás.