Každý s nás se liší od ostatních občanů nejen svým zdravotním stavem ale i požadavky na jeho udržování. Někteří lidé se často podivují, proč by měl být zdravotní stav pro někoho problémem, "chce to jej pouze pořádně udržovat". K tomu ale patří nejen zdravotní prohlídky, očkování a léčba, ale i životní návyky jako je zdravá výživa, tělesný pohyb a velice střídmá nebo žádná "nezdravá činnost" jako je holdování různým omamným prostředkům - alkoholu, tabáku, marihuaně, drogám a podobně. Pochopitelně je náš "kořínek", jak se dříve nazývala dnešní "genetická výbava", také jedním z důležitých faktorů. Mám kolegy, kteří o své zdraví pečují a ono jim přesto dobře neslouží.

Přečetl jsem si proto se zájmem článek "Dojmy z USA" od MUDr. Viliama Baláže, i když mu zčásti příliš nerozumím. Není divu. Žiji v Kanadě a nejsem lékařem. Mám ale na Internetu stránku o svých zkušenostech s očními operacemi, které jsem prodělal v Kanadě a které byly plně hrazeny povinným ontárijským pojištěním OHIP (Ontario Health Insurance Plan). Protože jsem starší než 65 roků, platím za každý předepsaný lék jen $6.11, což je částka za jeho vydání lékárnou. V tom ohledu mám štěstí, protože za některé léky musejí platit plnou cenu i lidé mého věku. Čemu opravdu nerozumím, je skutečnost, že u některých léků kryje provinční pojištění jejich vyšší dávky, kdežto u jiných léků je tomu obráceně. V těch případech se vyplatí, pokud s tím souhlasí lékař, aby si pacient tabletky buď lámal na polovinu nebo naopak bral dvě či tři tabletky místo jediné.

Moji stránku navštívilo kolem 30 tisíc lidí a mnoho mi jich píše o svých očních problémech. Většinou se chtějí dovědět něco o průběhu operace, zajímají se o to, zdali byly operace jiných čtenářů úspěšné, zdali má někdo zkušenosti s poškozením zraku v nemocnici a podobně. Naprostá většina pisatelů je ze Spojených států, ale je mezi nimi i mladý Australan, který si dal oko operovat v Británii.

Shodou okolností jsem dostal dopis od jedné Američanky právě v ten den, kdy vyšel článek MUDr. Baláže. Na její dřívější dopis, že má vysoký nitrooční tlak, jsem jí doporučil, aby se poradila se svým očním lékařem, jak jej snížit, protože je k tomu účelu v lékárnách celá řada očních kapek. Neléčený vysoký tlak v oku je jednou z příčin vzniku zeleného zákalu čili glaukomu neboli odumírání očního nervu.

Odepsala: "Oční lékař, kterého jsem navštívila, se nezmínil o tom, že bych mohla používat na snížení tlaku nějaké kapky. Ale riziko komplikací, rychlé zhoršování zraku v levém oku a zelený zákal v oku pravém mě momentálně skutečně děsí. Jak rychle dovedou oční problémy změnit člověku život! Snažím se nějakým způsobem vyřídit finanční stránku svých očních potíží. Zde v Americe jsou davy lidí jako já, kteří nemají zdravotní pojištění. Máme "Medicare", jestli se nám podaří dožít se 65 let a ve státě, ve kterém žiji, se "Medicare" také poskytuje "domorodému" obyvatelstvu. Nemohu si dovolit platit pojištění, ale nejsem domorodou občankou. Vážné zdravotní problémy dokážou zničit život lidem jako jsem já. Modlila jsem se, aby mi zdraví vydrželo do 65. narozenin, ale moje modlitby nebyly vyslyšeny. Nemohu čekat další dva roky".

"Mohla bych si možná platit jeden druh pojištění, které hradí velice malou část nákladů, takže bych musela platit většinu sama, ale u tohoto pojištění je dvouletá čekací lhůta. To znamená, že po dobu dvou roků platíte, ale nemáte právo na žádnou úhradu. A já nemohu čekat dva roky. To mě právě děsí, že nevím, jak zaplatím za operaci, kterou nutně potřebuji".

"Byla jsem potěšena tím, že Vaše operace proběhly bez komplikací, protože k nim opravdu dochází, věřte mi to - pracuji totiž jako zdravotní sestra. Je pro Vás velkou výhodou, že žijete v Kanadě, která má takovou nádhernou zdravotní péči pro své občany".

Opravdu máme v Kanadě zdravotní péči "zdarma", tedy placenou z daní všech občanů a poskytovanou všem kanadským občanům bez ohledu na jejich postavení, věk, pohlaví rasu a podobně. Velká většina lidí ale tuto péči kritizuje jako nedostatečnou s ohledem na výši daní, které vybírají jak provinční vlády tak i vláda federální. Zdravotnictví bylo předmětem několika politických studií. A přece se na mnohé důležité vyšetření čeká několik měsíců a podobně je tomu s léčbou. Tam, kde pacient trpí silnou bolestí jako je tomu v případě náhrady kloubů nebo u zhoubného bujení, je každý odklad životu nebezpečný. Před časem jsem přinesl v Britských listech zprávu o tom, že každý rok umírá v kanadských nemocnicích kolem 24 tisíc pacientů na omyly zdravotního personálu, ale ze článku vyplynulo, že je tomu podobně v jiných zemích jako je Británie nebo Nový Zéland a Austrálie. Přes tuto kritiku považují Kanaďani celostátní zdravotní péči za jednu z nejlepších na světě.

Možnost přijít k lékaři nebo do nemocnice bez obavy, že se ošetřující personál nejprve zeptá, jak budeme platit za zákrok nebo léčbu, nás odlišuje od našich jižních sousedů - USA. To je jeden z mnoha důvodů, proč nechtějí být Kanaďani považování za Američany. Po stránce pojištění jsme na tom mnohem lépe než oni. Víme o tom, že jsou v USA léky velice drahé a tedy se nedivíme americkým pacientům, že si je jezdí kupovat do kanadských lékáren v hraničních městech nebo je nověji kupují přes Internet. (Internetový prodej kanadských léků do USA je jednou ze třenic mezi oběma státy - v tomto případě si stěžuje americký farmaceutický průmysl).

Jak jsme viděli v americké televizi ABC, právě nyní dochází v USA ke krizi v porodnictví. Američtí pacienti jsou známí tím, že podávají soudní žaloby na lékaře, kteří se buď skutečně nebo domněle dopustili chyby a požadují vysoké odškodné. Tento stav prudce zvyšuje pojistné, které lékaři musí platit, aby za své chyby nemuseli platit z vlastního příjmu, ale aby to za ně zaplatila pojišťovna. Někdy se jedná o milionové částky. Podobně jako si mnoho amerických občanů nemůže dovolit platit své zdravotní pojištění, tak si rostoucí počet amerických porodníků nemůže dovolit platit své pojištění pro případ soudní žaloby a tedy opouštějí svou specializaci a věnují se jinému, méně riskantnímu oboru.

Někteří kanadští lékaři odešli do USA z toho důvodu, že tam vydělají víc peněz než v Kanadě - MUDr. V. Baláž říká, že naději na to mají i čeští lékaři a medici. Ano, mají, ale potřebují k tomu otrlou povahu, kterou snad v posledních 15 letech v České republice získali. Řada kanadských lékařů tuto povahu neměla a tak se vrátili zpět na sever. Nejednalo se o několik málo "idealistů" - měli jsme možnost číst o jejich případech v novinách. Neměli totiž povahu ptát se těžce nemocných, zraněných a jinak zdravotně postižených lidí, jakým způsobem budou platit za to, aby se jimi lékař začal zabývat.

Některé operace opravdu dovedou zruinovat nemocného člověka pokud není milionářem. V 80. letech prodělal můj americký vědecký kolega Sam, plukovník americké armády, operaci zhoubného nádoru uloženého hluboko v obličeji. Po operaci mi říkal, že jeho armádní pojištění zaplatilo nemocnici 140 tisíc amerických dolarů. Dodal, že civilní pacienti, kteří byli operováni ve stejné době jako on, museli prodat své rodinné domky, aby mohli za operaci zaplatit. Sam zemřel o tři roky později.

Ve srovnání z Kanadou mají Američané obecně lepší vybavení a pacienti, kteří si tedy za svou léčbu platí (buď prostřednictvím pojišťovny nebo přímo), nečekají na ni tak dlouho jako pacienti kanadští. Proto byly problémy ve zdravotnictví jedním z nejdůležitějších bodů ve federálních volbách 28. června - situaci slibovaly zlepšit všechny politické strany. Při volbách se ale také ukázalo, že vcelku netouží Kanaďani po "elitní dvoustupňové zdravotní péči", ale chtějí, aby byla zachována stejná péče pro všechny občany.

Předchozí řádky se týkaly místních občanů, tedy Kanaďanů v Kanadě a Američanů v USA. Jak se může situace vyvinout v případě návštěvníků, jsem poznal minulý měsíc na případu kubánské vědecké stážistky, která přijela na dva měsíce provádět elektronovou mikroskopii. Po třech týdnech se mi svěřila, že ji opravdu velice silně bolela v ústech stolička už čtyři dny a ona byla zoufalá, jak se bolestí zbavit, protože žádné "prášky bez předpisu" na ni neúčinkovaly. Zubní lékařka, která pečuje o můj chrup, měla možnost přijmout ji až za tři další dny.

Obvolal jsem tedy několik zubních klinik (které jsou v mnoha nákupních střediscích) a narazil na jednu, která mi umožnila přivézt kolegyni okamžitě bez čekání. Té šlo o takové ošetření, které by ji zbavilo bolestí do návratu do Havany, kde si dá stoličku řádně a hlavně bezplatně opravit. Zaručil jsem se, že za ni zaplatím - a dostal jsem účet na 168 dolarů. Americký příbuzný mé kubánské kolegyně jí doporučil, ať si dá udělat odhad, nač by stála pořádná oprava v Kanadě, že by ji případně zaplatil. Tento odhad udělala "moje" zubařka a to na 1500 dolarů, což pacientku pochopitelně ohromilo, a současně podotkla, že na opravu není dosti času, protože by práce trvala nejméně měsíc.

Za další týden vypadla návštěvnici vložka ze zubu, ale naštěstí provedla opravu tatáž zubařka, která Kubánku původně ošetřila, a nežádala o další zaplacení, přestože prý na první zákrok neposkytnula žádnou záruku, protože se jednalo o "dočasnou opravu".

Tento poslední případ by měl být varováním pro všechny turisty, stážisty i jiné návštěvníky, aby zdravotnímu pojištění věnovali pozornost i když cestují na krátkou dobu.

Na závěr bych měl podotknout, že si americkou zdravotní péči pochvalují lidé bohatí, protože peníze otevírají cestu ke špičkovým výkonům na špičkovém zařízení. V Kanadě se začalo diskutovat o tom, zdali by měla být zdravotní péče jinak organizována, např. veřejná pro prosté občany a soukromá pro bohaté, ale jak jsem napsal výš, voliči se vyjádřili pro jednotnou veřejnou péči a současně požadují, aby se její kvalita podstatně zlepšila.