Na rozsáhlé volební podvody, prováděné v mnoha amerických státech republikánskými organizátory voleb, upozorňuje známý investigativní novinář Greg Palast. Demokratická strana prý o nich nerada slyší, protože nechce odradit své voliče na základě vědomí, že jsou americké prezidentské volby "stejně zfalšované". Podrobnosti v angličtině ZDE

Svět se odvrací od tržního kapitalismu, přestože současnou globální finanční a ekonomickou krizi způsobily právě státní zásahy do hospodářství, argumentuje v britském konzervativním deníku Daily Telegraph Ambrose Evans-Pritchard. Na podporu svých argumentů cituje nestora britských historiků, marxistického profesora Erica Hobsbawma..

KD| Mezinárodní finanční krize způsobená hypotečním "letadlem" v akademických kruzích a mezi novináři rozproudila debatu o tom, co prestižní Council on Foreign Relations nazývá "hromadným přehodnocením kapitalistického modelu a volnotržní ekonomické ortodoxie."

V analýze nazvané "Kapitalismus v krizi" (Capitalism in Crisis) Lee Hudson Teslik cituje slova francouzského prezidenta: "S všemocným trhem, který vždy vše ví nejlépe, je konec".

Nejenom nemocnice Motol hledá zoufale střední zdravotní personál. Autorka vcelku správně cituje pana ministra souvislosti ze zákonem 96/2004 o odborné způsobilosti k výkonu zdravotního povolání. Vcelku správně i uvádí myšlenku pana ministra, že k vyššímu vzdělání patří nebo měli by patřit vyšší kompetence a zodpovědnost.

Nezlobte se na mě, uvědomuji si, že BL jsou kolektivní blog a ne akademický časopis, ale celá debata o "umění", která vypadá na první pohled tak hlubokomyslná a intelektuální, je ve skutečnosti zcela povrchní a zbytečná. Diskutovat tímto způsobem je stejná forma skupinové intelektuální onanie jako ta, na kterou jsem nedávno poukázal v souvislosti s debatou o udavačství. (1)

Pravztahy jsem neviděl, ale zjevně se jedná o záznam nastážované situace(í), principielně totéž jako reality show, kde tzv. režisérka mentálně týrá svoji babičku. (2) Vše co je k tomu zapotřebí říct, je toto: vážená slečno, ať je váš film z technického nebo estetického hlediska takový nebo makový, určitě byste měla navštívit psychiatra, protože existuje možnost, že jste duševně nemocná, a taky byste se měla poradit s právníkem, protože je pravděpodobné, že na vás někdo podá žalobu. Ne proto, že jste to natočila, ale proto, že jste to záměrně naaranžovala. Stranou toho byste možná měla uvažovat o kariéře v oboru, kde se skutečný, nejenom estetický sadismus oceňuje. Jako např. zvláštní vyšetřovatel u CIA. Tím celá debata končí. Proč toho ale většina z nás není schopna, proč musí do nekonečna analyzovat už tisíckrát analyzované, navíc v časopise, kde jim za to nikdo neplatí?

"Může být mučení uměleckým dílem?" - ptá se Jan Čulík. Natočením filmu o psychickém týrání Pravztahy se Veronika Janečková ocitla na pranýři naší každodenní zkušenosti s uměleckými artefakty. Zvláště, když na umělecké dílo klademe požadavek estetického prožitku. Jestliže bylo "filmové umění" od svého zrodu doslova nepřetržitě interpretováno jako umění pro široké lidové vrstvy, během uplynulých sto let se proměnilo na spotřební zboží.

Jan Čulík klade otázku, jestli může být mučení uměním, a myslí přitom speciálně na filmování zákonem zakázaných hrůz. Sám ve svém článku dodává, že "originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou." Bylo by ovšem lehké s ním souhlasit, a to hlavně po přečtení konce jeho textu, kde se ptá, jestli filmový materiál se záznamem toho, jak lidé hromadně umírají v plynových komoráých, může být vůbec někdy prezentován tak, aby to bylo umělecké dílo.

Když čtu Mein Kampf, nestávám se nacistou ani na chvíli, přesto, že v textu lze nalézt mnoho sugestivních a pro neznalého čtenáře snad i přesvědčivých tvrzení. Nemohu tedy souhlasit s tvrzením Martina Škabrahy, že se každý z nás na chvíli stává Raskolnikovem. On sice píše o četbě Dostojevského, avšak nevidím principiální rozdíl s příkladem knihy A. Hitlera, který jsem zvolil já. Nestávám se nacistou především proto, že se textem nenechám pohltit, a ještě více ne proto, že jeho hodnotová východiska jsou neslučitelná s mými.

Organizátoři amerických prezidentských voleb očekávají v úterý nejvyšší volební účast v americké historii. Odhaduje se, že ve volbách bude hlasovat 130 - 140 milionů Američanů, o hodně více než 121 milionů, kteří hlasovali r. 2004. Aktivisté a političtí analytikové se obávají, že se budou do noci tvořit dlouhé fronty a že vyhlášení výsledků v klíčových státech může být zdrženo.

Rád bych se s vámi podělil o svou dnešní poštu, píše ze Saigonu Jiří Dvořák. Mimo různé internetové noviny nemá cizinec ve Vietnamu žádný přehled o dění. O tom, co se děje všude po světě si, jako mnozí, přečtu v originálech internetových vydání novin amerických, francouzských, německých , australských i ruských. Co se děje v Čechách, moc nečtu, protože mi to nečiní radost a také proto, že ten tisk český je ve všech zprávách stejný a má jistá, "zvláštní" klišé. Britské listy, být jde vlastně o takový Blog speciál, čtu často a tam také nacházím, co se společnosti v Čechách "hýbe", a vedle názorů nacházím často i překlady aktuálních článků, které jsem zrovna četl v cizím jazyce jinde. To ukazuje, že se Britské listy chovají aktuálně a přispěvatelé jsou stále " v obraze" událostí. Mnoho z těch článku rozesílám svým známým v Čechách, kteří mi za to čas od času vyčiní. Říkají, že je to samá politika a tou se nezabývají, neboť to v Čechách k ničemu nevede, a jsou jen naštvaní.

Editorům Třináctky -- zpravodaje pro občany Prahy 13 z řad ČSSD se podařilo kouzlo nechtěného; jako "hlas lidu" je zde uveřejněna stížnost obyvatelky Lužin: "Poslední dobou s hrůzou sleduji, jak se všude kolem nás zuřivě staví. Každé volné místečko je nebo brzy bude zastavěno. To s rozvojem města nemá nic společného. Vždyť se za chvíli ocitneme v drtivém objetí železobetonových, k životnímu prostředí nepřátelských oblud. Mám pocit, že osud obyvatel třináctky je zcela v rukou investorů, jejichž hlavní motivací je zisk, a nikoli kvalita bydlení občanů. Radnice proti tomu údajně nemůže nic dělat, protože jde o stavby soukromých investorů na privátních pozemcích! Kdo nám tedy pomůže? Budeme zazděni zaživa?"

Na jiné stránce téže tiskoviny je představen kandidát ČSSD do senátu, prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Dr.h.c., jenž získal v r. 1972 vědeckou hodnost kandidáta věd v oboru Teorie a konstrukce pozemních staveb a v r. 2003 byl jmenován "Významnou osobností v oboru sanací betonových konstrukcí"...

Poslankyně Olga Zubová oznámila, že na nejbližším jednání Republikové rady SZ nabídne k dispozici svou funkci předsedkyně. Jednání rady svolala na 22. listopadu do Pardubic. Nechce se nadále podílet na konceptu strany, který prosadil Martin Bursík na teplickém sjezdu. Voliči jej nepřijali, ale předsednictvo z toho dosud nevyvodilo žádné důsledky.

V době, kdy žádný člen vládní koalice nehodlá přijmout osobní odpovědnost za prohrané volby, chce Zubová složením této vrcholné stranické funkce jít příkladem, jak by měl politik na takové situace reagovat.

Prohlášení Nadine Gordimerové, Gabriela Garcii Marqueze, Johna Maxwella Coetzeeho a Ohrana Pamuka, čtyř nositelů Nobelovy ceny za literaturu, a dalších sedmi známých spisovatelů (Salmana Rushdieho, Philipa Rothe, Jeana Daniela, Juana Goytisola, Carlose Fuentese, Jorge Semprúna a Pierra Mertense) odsoudilo to, co charakterizovali jako "pomlouvačnou kampaň s cílem pošpinit pověst Milana Kundery". Prohlášení vyšlo na stránkách pařížského časopisu Le Nouvel Observateur.

Kundera obvinění "kategoricky dementoval a významná vědecká osobnost v Praze jeho vinu popírá", píší signatáři prohlášení a konstatují, že český tisk "příliš často rozšiřoval tuto pomlouvačnou fámu s konsternující lehkostí, aniž se zabýval tím, co jí protiřečí". Jde prý o "snahu pošpinit čest jednoho z největších žijících spisovatelů, a to přinejmenším na pochybných základech."

Zdroj v francouzštině ZDE

V posledních dnech jsem tu smutnou frašku konečně začal pouštět z mysli. Byl jsem si totiž jistý, že Respekt se omluví, nic jiného mu přece nezbývá; pachuť zůstane, ale všechno skončí ještě docela rozumně. Jenže Respekt se omluvit nehodlá, což mě šokovalo a znovu vyvolalo všechny ty pocity hnusu, studu a těžko definovatelného ohrožení, které ve mně kauza vzbudila.

První dvě třetiny, nebo možná tři čtvrtiny nového Hřebejkova filmu Nestyda, k němuž napsal scénář Michal Viewegh, vzdáleně na motivy svých Povídek o manželství a o sexu, jsou naprosto brilantním svědectvím o tom, jak v ČR žijí dnešní čtyřicátníci, plným citlivého a ironického pozorování slabostí i předností postav. Až do těch tří čtvrtin je to dobře napsaný příběh, strhující svou lidskostí i profesionalitou filmařské a spisovatelské práce. Hřebejk i Viewegh jsou v českém prostředí už léta zavedená jména a po jejich dosavadní, rozsáhlé produkci, by člověk čekal už jen rutinu. Je příjemným překvapením, že oba zavedení autoři v tomto filmu přinesli něco opravdu nového. Obrovským přínosem, zdá se, bylo prostě to, že se Hřebejk osvobodil od jha spolupráce se svým scénáristou Jarchovským a filmem Nestyda opustil zavedený typ střednoproudých, kazatelských, občas dost nesnesitelných, moralizujících kýčů, vzdal se role vykladače národních historických i soukromých traumat a svět tu jen pozoruje.

Reakce na článek Dominiky Švecové "Pár lakonických poznámek o Dílnách z FAMU"

Na Katedře dokumentární tvorby FAMU vedu Dílnu I. ročníku. Od Jihlavského festivalu jsme dostali nabídku na uvedení filmů všech studentů této Dílny - dramaturg festivalu je všechny viděl na klauzurních zkouškách, konkrétní filmy pak vybral. Festival tedy zaštítil název projekce názvem předmětu a jménem vedoucího pedagoga (Dílna Martina Marečka). Autoři programu nás nepožádali o podobný formát jako u zmiňovaného Wisemana či Seidla, píše Martin Mareček z FAMU.

Dobrý den,

děkuji za reakci na můj článek o dílnách KDT Famu na jihlavském dokumentárním festivalu a informace o vaší dílně.

Jak na to správně poukázal Martin Škabraha, to, co pobuřuje na filmu Veroniky Janečkové, je skutečnost, že zobrazované domácí násilí zůstává nereflektované. Protagonistka filmu, která trápí svou babičku, je totiž zároveň autorka.

Při zobrazení eticky nepřijatelných skutečností je tedy, zdá se, pořád ještě nutno zaujmout konkrétní etický postoj. Co ale pak s díly, jako jsou filmy Leni Riefenstahlové, které jsou zjevně nacistické, přesto však jsou zjevně uměním? Možná, že vadí extremnost a bezprostřednost zobrazovaného násilí, pokud je přímo přítomné. Slyšel jsem o případě, kdy studenti umělecké školy chtěli uspořádat happening v tom smyslu, že by bez vody a potravy umístili psa do výlohy a nechali ho tam zemřít. Nemluvě o tom, že například v Británii, kde existují přísné zákony proti mučení zvířat, by si takovým činem vysloužili vězení asi na deset let, takový čin, jen pro "rajc" že můžeme sledovat umírajícího psa, by byl asi i v dnešní cynické společnosti nepřijatelný. Přestože z "happeningu" získáme "nové" poznatky o tom, jak se psí organismus chová těsně před smrtí, atd. "Nové" vědecké informace, získávané mučením, třeba zločinnými operacemi v nacistických koncentračních táborech, jsou asi dodnes v našich společnostech nepřijatelné.

Pokud je toto pravda, pak se, Martine Škabraho, však všichni přece jen dostáváme na pozici týdeníku Respekt, ne v tom smyslu, že publikoval o Kunderovi nepodloženou pomluvu, ale v tom smyslu, že všichni asi stále podvědomě vyžadujeme dodržování určitých etických norem a stojíme automaticky v "božím soudu" nad bližními, kteří tyto etické normy porušují. Nebo ne?

Jako filosof si - alespoň prozatím - dovolím odpovědět na otázku Jana Čulíka jinou otázkou, která mne při přemýšlení o kritice filmu Veroniky Janečkové napadla, ale v článku Naši darmodějové jsem se jí nevěnoval (článek má jiné téma).

Ptáte se, zdali může být obraz týrání a mučení uměleckým dílem, píše Martin Brezina.

Odpovídáte si implicite sám, když definujete, že "originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou."

Týrání a mučení je (bohužel) aspektem lidské existence a jeho působivé umělecké zobrazení může být uměleckým dílem, protože zostří, zcitliví naše vnímání takových fenoménů, bez ohledu na subjektivní motivy tvůrce takového díla.

Je ovšem jasné, že takové pojetí umění je v rozporu s jeho výchovnou rolí. Ale použítí umění jako výchovného nástroje je podle mne provázeno většinou jeho dezinterpretací, kastrací.

Martin Škabraha ve svém článku o Kunderovi a Nohavicovi pokračuje v důležité diskusi, která začala recenzí Dominiky Švecové z jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde autorka referovala o - jinak prý svou strukturou zjevně značně nedokonalém, nepromyšleném a nepropracovaném - filmu Veroniky Janečkové, která žila po dobu pěti let ve společné domácnosti se svou velmi starou babičkou a ve svém filmu, předváděném v Jihlavě, za nějž dostala bakalářský titul, zaznamenala, jak babičku hádkami psychicky týrá.

V reakci na recenzi Dominiky Švecové se ozvalo několik čtenářů, právníci a známý český neuropatolog František Koukolík, kteří poukázali na to, že film Veroniky Janečkové může být důkazním materiálem spáchaného závažného trestného činu.

Otázka, zda může být film, který by se stal takovým důkazním materiálem, zároveň být uměleckým dílem je zajímavá a asi těžko zodpověditelná. Originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou.

V této souvislosti se naskýtá otázka, na kterou neumím odpovědět: Může být mučení uměleckým dílem? Podle platných zákonů je bez diskuse, že mučení je trestným činem. Může však záznam mučení být zároveň vůbec někdy uměleckým dílem? Neporuší nelidskost výchozí akce integritu uměleckého díla?

Dalo by se natočit umělecké dílo, které by bylo například založeno na záběrech lidí, hromadně umírajících na otravu v nacistických plynových komorách? Může takový materiál být vůbec někdy prezentován tak, aby to bylo umělecké dílo?

Odpovězte, filozofové...

Položil jste vskutku znepokojující otázku. Nejsem filosof, ale mám za to, že vše záleží na tom, v jaké soustavě civilizačních etických a mravních hodnot se pohybujeme. Krvavé oběti civilizace Inků nepochybně měly kromě rituálního významu i estetickou funkci, kterou naplňovaly jakožto spektákl, píše Pavel Sagner.

Vycházíme-li však ze základních hodnot naší křesťanské civilizace, odpověď musí znít jednoznačně: ne. Myslím, že dobrým příkladem je Hermann Nitsch a jeho dílo. Tento akční umělec (měl v Praze dokonce před lety výstavu) hledí na porážku jatečních zvířat jako na estetický proces, jehož prvky používá k provokativnímu sebevyjádření. Tady je třeba být rezolutní a jednoznačně odmítnout četné pseudointelektuální oslavné tirády vyšinutých pseudokritiků Nitschova díla. Zde nejde o umělecké dílo nýbrž o estetizaci vraždy. Toť vše. Však také za to Nitsch zákonitě a zaslouženě skončil několikrát před soudem.

Naše civilizace možná upadá, ale zdá se, že zatím ještě má dostatek sil na nutnou sebeobranu.

Použití slova "etický" je, Jane Čulíku, možná uhozením hřebíku na hlavičku. Ve filosofii se totiž toto slovo někdy překvapivě užívá v jiném, dokonce protikladném významu než slovo morální. Morálka se rodí jako odpověď na otázku Co je správné? Tedy jaké normy musíme respektovat ve vztahu k druhým lidem? Etika naproti tomu odpovídá na otázku Co je dobré? Co je dobrý život? A není snad třeba dodávat, že to, co považujeme za správné, má pro nás nakonec smysl především ve vztahu k tomu, co je dobré. Soužití katolíků a protestantů s ateisty je otázkou morálky, na které se musí shodnout; jejich etika se však bude radikálně lišit. A přesto mezi tou morálkou a etikou musí najít nějakou smysluplnou souvislost.

Za finanční krizí, která se v těchto dnech negativně projevuje v celém světě a která má svůj původ v USA, stojí více než jen hypotéky a morální hazard „chamtivých“ bankéřů.

Zdá se, že celý problém vznikl na trhu hypoték. Už to samo o sobě by bylo zvláštní, málokterý trh je totiž tak „národní“ jako trh nemovitostí. I proto se ještě v roce 2007 objevovaly komentáře tvrdící, že tato krize, resp. „problémy“, zůstanou omezeny na americkou ekonomiku a zbytku svět se víceméně nedotknou. Opak je ovšem pravdou. Propojení globální ekonomiky jsou ovšem pestrá a netýkají se pouze finančního sektoru.

Americká společnost, která se podílí značnou měrou na globální odpovědnosti, je krátce před prezidentskými volbami. Jsme poměrně dobře informováni o kandidátech i jejich programech a sledujeme i vývoj vzájemných šancí. Je to dobře, protože tyto volby se svým dosahem týkají i celkového politicko-společenského prostředí ve světě, tedy i nás. Informace nejsou všechno. Náš přístup a hodnocení by měly mít i zpětnou vazbu.

Dovolujeme si Vás pozvat na diskusní seminář "Sametová revoluce: byli jsme naivní?", který se bude konat v úterý 4. listopadu 2008 od 16, 00 hod., Novotného lávka 5, Klub techniků, místnost č. 319. Účast přislíbili:

Jiří Dienstbier (bývalý mluvčí Občanského fóra, ministr zahraničí a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR v letech 1990 - 1992)

Další informace STUŽ ZDE

Brno -- 3. listopadu 2008 -- Ve středu 5. 11. ve 13 hodin se v budově Vrchního soudu v Olomouci na adrese Masarykova 1 v místnosti č. 108 bude rozhodovat o odvolání Městské nemocnice v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci protiprávní sterilizace paní Ivety Červeňákové.

Důležité informace k případu:

Mezinárodní energetická agentura IEA už několik měsíců avizuje vydání zásadní informace o skutečném stavu a perspektivách světové těžby ropy, a to ve své výroční zprávě za rok 2007, která má být oficiálně zveřejněna na tiskové konferenci 12. listopadu 2008. Přesto už koncem října pronikly některé závěry zprávy do médií a 28. října t. r. byly zveřejněny ve Financial Times ve dvou článcích autorů Caroly Hoyosové a Javiera Blase "Svět bude bojovat o uspokojení poptávky po ropě a "Klíčem k uspokojení poptávky po ropě jsou investice".

Ekonomická krize a vážně vypadající obličeje politiků zachraňujících svět. Volby, které mohou úplně pohřbít tuto zemi, zničit ji špatnou volbou, nebo ji toutéž volbou přivést k rozkvětu a k vrcholu vyspělosti. Zprávy o těchto událostech zprostředkované jako stínohra, parafráze, karikatura, drama nebo jiný žánr zvláštního druhu literatury zvaného interpretace reality. Dějiny v rukou dynamizujících nadsvětů mohou smrtelníkovi připadat tak trochu nudné. Co se to vlastně děje?

Jak ideologie, tlak skupinových zájmů, populistická politika a naprostá nekompetence odsoudily americké hospodářství k pouhému přežívání. Jasný, rozumný plán, jak napravit šílenství Bushovy éry a vrátit Americe ekonomickou racionalitu,píše v americkém časopise Vanity Fair ekonom Joseph E. Stiglitz.

Když americké hospodářství zasáhne pokles, často slyšíte experty debatující o tom, zda to bude spíše pokles ve tvaru V (rychlý a ostrý), nebo ve tvaru U (delší a mělčí). Dnes však možná americké hospodářství zasáhla událost, kterou lze nejlépe popsat jako pokles ve tvaru L. Už teď je na tom ekonomika velmi špatně a zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a