Se zaujetím jsem sledoval reportáž ze včerejší tiskové konference týkající se jednoho z nejdůležitějších kroků současné vlády - daňové reformy. Z tiskové konference jen tak mimochodem vyplynulo několik zajímých informací, ze kterých byl samotný obsah reformy informací nejméně důležitou. Nejvíce mě zaujal fakt, že tisková konference byla součást Fóra Hospodářských novin, které otevřeně sponzorovalo globální IBM, lokálním oligopol ČEZ a samozřejmě Hospodářské noviny. Takhle otevřeně, s logy sponzorů za zády, se vláda s konkrétními společnostmi při významné tiskové konferenci nespojuje asi nikde na světě, obvzlášť když se obsah tiskové konference podstatně dotýká všech vrstev obyvatelstva. Což jistojistě každého utvrdilo v přesvědčení, že reforma je promyšlená a napsána s ohledem na zájmy všech, píše David Bohatý.

Už jsem minulý týden napsal otevřený dopis (uveřejněno v BL) vedení Strany zelených, píše Jaroslav Polák. Nikdo z nich mi neodpověděl- a to jsem ještě netušil, jak se naše koalice vypořádá s problémem financování vědy - připojuji níže zdroj ČTK: To je snad již bez komentáře. Rozhodně budu kontaktovat odbory ve zdravotnictví (jsem odborným pracovníkem ve zdravotnictví, částečně dělám aplikovaný výzkum) a budu požadovat rozhodný odpor. Nenechám si slovy našeho p. premiéra "shitovat" na hlavu.

Měl jsem možnost natáčet pořad Strašák Temelín, který Česká televize uvádí ve čtvrtek 5. 4. 2007 v rámci cyklu reportáží projektu Fenomén. Hovořili jsem s rakouskými aktivisty blokujícími hranice s naší republikou. Navštívili jsme hornorakouského ministra životního prostředí R. Anshobera a zúčastnili jsme se besedy o jaderné energetice v gymnáziu v Heleinu, kde proti sobě stáli směnový inženýr J. Týc z JE Temelín a biofyzik J. Dashl. Stává se takřka pravidelným folklorem, že se v médiích objeví zpráva, že ten nebo onen hraniční přechod je na hodinu nebo delší dobu zablokován rakouskými protijadernými aktivisty.

Velikonoce jsou pro mě vždy velkou inspirací. Tentokrát myslím nejen na Ježíše Krista a různé formy křesťanství, ale také na život a na smrt, na děti a na celibát, na řeholníky a řeholnice, na lásku lidí stejného pohlaví, na časy půstu i dobrého jídla...

Americký súd odsúdil začiatkom minulého mesiaca megakorporáciu Chiquita Brands International za podporu kolumbijskej paravojenskej organizácie, zaradenej na zoznam teroristických skupín.

Pôsobenie nadnárodných korporácií obchodujúcich s tropickým ovocím má v latinskoamerickej politike dlhú tradíciu -- nakoniec, z toho vznikol pojem "banánová republika". Na povrch sa však dostane väčšinou iba vtedy, keď sa dostanú do protikladu záujmy niektorých z vrcholov "banánového trojuholníka" -- korporácií, miestnych vlád a vlády USA. Práve to sa stalo minulý mesiac v Kolumbii.

Je po půlnoci a zpátky z Kladna vlakem v Praze, příjemně naladěn z podařeného zahájení výstavy pražského fotografa Karla Kuklíka, kdysi automobilového závodníka, (letos sedmdesát let dovršených), ale hlavně - vystavený soubor fotografií z bývalého Sovětského Svazu let šedesátých a to vše v galerii České spořitelny a Jiřího Hankeho.

Je před Velikonocemi. Před dvěma lety -- 2. dubna 2005 -- zemřel pravděpodobně nejvýznamnější papež Římskokatolické církve (dále ve zkratce "ŘKC") ve 20. století, Jan Pavel II., původem z Polska. Už při smutečních obřadech pod širým nebem před svatopetrskou katedrálou dávali mnozí věřící najevo, jak intenzivně si přejí, aby byl co nejdříve zahájen proces pro svatořečení Jana Pavla II. Běžně se podle platných regulí čeká s takovým procesem v ŘKC pět let; papež má pravomoc "čekací" dobu zkrátit.

Nedávno byl uskutečněn na mezinárodním vzorku zemí průzkum obliby jednotlivých států, kromě dalších zajímavých a závažných otázek. Stať si chce všimnout z tohoto průzkumu zvláště USA. Spojené státy jsou nepochybně hegemonem současného světa, takže i poměřované a k nim se vztahující emoce nejsou jen zanedbatelným umístěním na žebříčku, ne-li jen čísílkem málem jen pro zábavu. --- ČR pro daný průzkum vybrána nebyla. Možná i proto, že když průzkum začal, v Česku ještě nebyla parlamentem odsouhlasená vláda. Topolánkova vláda, dříve než si mohla oddechnout po dramatickém hlasování v Poslanecké sněmovně, hned dostala do vínku -- že by jako "horký brambor"? -- nabídku USA k vytvoření radarové základny na území ČR. Nejen na Příbramsku lze teď stěží očekávat vřelost vůči USA. Zjitřené emoce jsou i jinde u nás, navíc propojené s kalkulacemi využít těchto nálad pro posílení volebních preferencí před příštím "rozdáním karet". Ne jen KSČM si na těchto viditelně protiamerických postojích brousí zuby...

Ukrajinský prezident Viktor Juščenko rozpustil parlament a vypsal nové volby.

Jistě je to pouhá náhoda, že se současné kolo destabilizace situace na Ukrajině roztočilo začátkem března. Tedy po přijetí první dámy oranžové revoluce Julie Tymošenkové u ministryně zahraničí USA Condoleezze Riceové a viceprezidenta Dicka Cheneyho během její návštěvy Spojených států. Vždyť bývalá premiérka a hlava opozičního strany s jejím jménem (Blok Julie Tymošenokové) bubnovala na poplach od prvního okamžiku, kdy ji prezident Viktor Juščenko v září 2005 odvolal z premiérské funkce.

Velice mě pobavil návrh, že bych se měl jako muž nejdříve zeptat ženy, které bych hodlal otevřít nebo podržet dveře, zdali tak smím učinit. Nebyla by už taková samotná otázka považována svobodně myslící ženou za genderovskou diskriminaci?

Recenze na "Malou recenzi..." V textu "Malá recenze na feminismus" (BL 30.3.) popisuje autor své tři "zážitky". Dovoluji si, nejen jemu, předložit tři životní zkušenosti žen ze svého okolí.

Zkušenost první. Mé bydliště r. 2006. Vdaná žena pracuje na směny, její manžel je již v důchodu a syn studuje VŠ. Oba muži jsou raději "o hladu", než aby si uvařili oběd. Takže jediný zaměstnaný člen domácnosti musí i nadále nakupovat, vařit a to dokonce i na dny, kdy má celodenní směnu. O úklidu domu, praní a dalších "ženských" pracích ani nemluvě.

Na otázku Jana Čulíka "Prečo ženy nečítajú Britské listy?" odpovedať neviem, pretože sa na základe svojich pohlavných znakov necítim s polovicou ľudstva spriaznená, a naopak voči druhej polovici vydelená. Stretnúť spriaznenú bytosť je vzácne, pohlavie nehrá pri tom úlohu. Prečítať si zaujímavý článok alebo knihu je podnetné, hodnotiť pohlavie autora ani čitateľa mi v tejto súvislosti zatiaľ nenapadlo. V sfére myslenia svoje "ženstvo" pociťujem ako indiferentný a nepodstatný znak. O sfére telesna taktne pomlčím:)

Britské listy sleduji tři roky, od doby, kdy jsem je náhodou objevila při bezcílném bloudění internetem, hrubě nespokojena se stavem věcí veřejných v rodné zemi.

Ohromily mne nezvyklou otevřeností vůči čtenářům, vhledem do problémů současnosti, možností diskuse a především názorovou různorodostí, jež nutí člověka přemýšlet, vystoupit ze stojatých vod a nánosů přesvědčení, za léta života upěchovaných v duši potřebou přežít. Zajímavé jsou postřehy česky píšících autorů, kteří žijí v cizině a mají možnost srovnání. Doslova s otevřenou pusou jsem zprvu hleděla na přeložené články z Guardianu, dnes se čas od času snažím louskat je v originále a lituji, že podobné noviny ještě v Čechách nevyrostly. Suma sumárum pro mne osobně byly a jsou BL přínosem, píše Ivana Smutková.

Proč BL pravidelně nečte má maminka a jiné ženy:

Většinu žen především nezajímá to, čemu se říká mezi lidmi "politika". Domnívám se, že jim připadá jako doména především mužská, možná téměř jako např. kopaná. "Většinová žena" -- nemíním to nikterak hanlivě -- se věnuje úzce praktickým věcem, které souvisejí s životem a které svou pozorností a úsilím může ovlivnit. "Většinová žena" také čte jiné časopisy a ve stejných časopisech či denících obvykle jiné stránky než "většinoví muži", míní Jan Škarban.

Ostatně, domnívat se, že občané mohou ovlivnit politickou scénu v ČR v roce 2007, tak dobře hájenou před názory a touhami vlastních občanů -- to lze docela dobře považovat za pošetilé. A zde uznávám oprávněnost většinového ženského náhledu, že nemá cenu mařit čas takovými neužitečnými hloupostmi. Jeden by ještě přizvukoval, což těm "trubcům" nestačí sportovní turnaje a soutěže krásek či krasavců, sportovců, herců, zpěváků!

Začátkem dubna vysílala americká televizní stanice ABC News zprávu o tom, že Spojené státy tajně radí pakistánským záškodnickým skupinám a podporují je v jejich útocích na íránské území. Tato zpráva je založena na zdrojích od americké a pakistánské rozvědky. Dosavadní útoky vedly k zajetí a zavraždění íránských vojáků a úředníků. Bojová skupina se skládá ze členů kmene Balučů, kteří operují v pakistánské provincii Balučistán známé tím, že má bohatá ložiska zemního plynu. Provincie leží při hranicích s Íránem.

Děkuji Uwe Ladwigovi za článek o mizejícím volném čase, jehož příčinou je, podle jeho pohledu, vykořisťování, i když jsem poněkud na rozpacích, že se mu bohužel podařilo můj původně bezelstný a záměrně "jen" společensko-ekonomický apel posunout do ideové pravo-levé tahanice. V místě sporu však řešení neexistuje. Můj dotaz zněl, PROČ neměříme vývoj společnosti exaktně tím, kolik máme (v průměru) volného času na svůj vlastní život, např. na rodinu. A proč se místo toho používá jiná definice, kdy ukazatelem životní úrovně není množství volného času (což je přece tak logické a zřejmé!), ale cosi naprosto paradoxně opačného: MNOŽSTVÍ vyprodukovaného zboží a služeb. Vždyť nejvyšší životní úrovně pak dosáhneme, když z práce budeme co nejrychleji spěchat na drahý koncert a každý víkend si sbalíme kufry a poletíme do Egypta.

Podľa informácií v britskej tlači zvažuje Blairova vláda politický obrat -- uvažuje sa o možnosti legalizovať pestovanie maku v Afganistane.

Útok na Taliban sa v USA, ale najmä v Británii, ospravedlňoval aj ako snaha o smrteľný úder svetovému obchodu s opiátmi. Veľká časť drog na európskych a amerických uliciach vyrábaných z ópia -- predovšetkým heroínu -- pochádza práve z makovíc pestovaných v Afganistane. Skutočnosť je však trochu iná, než sa očakávalo. Pôda používaná na pestovanie maku sa rozšírila z 8 000 hektárov počas posledného roku vlády Talibanu (ten obmedzoval jeho pestovanie, podľa niektorých z náboženských dôvodov, podľa iných najmä v snahe zvýšiť globálne ceny) na 165 000 hektárov. A minulý rok Afganistan vyprodukoval takmer deväťdesiatdva percent svetového ópia v hodnote takmer tri miliardy dolárov. Koncom tohto mesiaca sa začne v krajine doteraz najväčšia žatva maku...

Nejsem první, kdo si všiml podobnosti obrázkového písma a filmu (prvním byl myslím Sergej Ejznštejn ve znamenitém eseji Princip kinematografie a ideogram, původně publikovaném jako doslov ke Kaufmanově Japonské kinematografii). O tom ale nechci psát. Psát chci o třech filmech:

- Nedávno jsem se díval na slavné Poslední tango v Paříži. Film je částečně v angličtině, částečně ve francouzštině; na DVD, které jsem si zde koupil, jsou pochopitelně čínské titulky, pro oba jazyky; pro čínského diváka tak to podstatné -- komunikace -- probíhá v čínštině a oba velké západní jazyky vlastně jen dotvářejí kolorit. Vždycky jsem uvažoval, o čem ten film vlastně je. Nyní, s těmi čínskými titulky, mně to konečně došlo: Jde o zobrazení úpadku koloniálních imperialistů, jejichž kultury byly ve stejné míře čínštinou odstrčeny do pozadí!

Autorom nasledujúcej eseje je významný americký sociológ, ktorý dnes pôsobí na Yaleovej univerzite a v minulosti bol okrem iného aj prezidentom Medzinárodnej sociologickej spoločnosti. Je tvorcom tzv. teórie svetosystému, ktorá si spolu s ďalšími príbuznými teóriami vydobyla pri skúmaní svetového vývoja významné postavenie. Podľa tejto teórie sa kapitalistický svetosystém delí na jadro a perifériu (prechodné oblasti tvoria tzv. semiperifériu). V jadre sú sústredené vysoko technologické aktivity a komplexná priemyselná výroba, kým úlohou periférie je dodávať suroviny, poľnohospodárske výrobky a lacnú pracovnú silu. V jednej zo svojich najnovších esejí sa autor zaoberá budúcnosťou, ktorá čaká kapitalistický svetosystém v období najbližších dvadsiatich piatich až päťdesiatich rokov.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Před několika lety mě filmový kritik Antonín Liehm seznámil na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se skromným, tichým a nesmírně zajímavým filmovým nadšencem. Je jim Vítězslav Tichý (nomen omen) z Bystřice pod Hostýnem, vedoucí rekreačního střediska Tesák v blízkých Hostýnských vrších.

Pan Tichý je typickým příkladem poučky, že v českém prostředí se nejdůležitější věci vždycky dělají na koleně a ti, kdo za ně jsou placeni, nebývají zdrojem informací, kterého je možno lehce využívat - absolutně nápomocnou ruku podají a problémy vyřeší - nadšenci, kteří se danoiu věci zabývají po práci, zadarmo, na vlastní náklady a ve völném čase.

Už jsem se v Britských listech zmiňoval, že píšu knížku o českém filmu po roce 1989. Není úplně lehké všechny tyto filmy sehnat. A s tím mi právě pomohl pan Vítězslav Tichý, který má ve své vile v Bystřici doslova neuvěřitelnou sbírku českého filmu od devadesátých let devatenáctého století až do současnosti.

A nejde jen o sbírku filmů, ale obrovského množství artefaktů k české filmové historii. Právě mi pan Tichý ukázal přání k Vánocům, která mu po léta posílal Vlastimil Brodský. Anebo podpsané fotografie slavných českých herců a hereček z pozůstalosti Karla Högera.

Mimo jiné vypracoval pan Tichý podrobnou bibliografií článků o jednotlivých českých filech a filmových osobnostech.

Je velmi důležité tuto unikátní sbírku zdigitalizovat. Artefakty, týkající se historie českého filmu, které pan Tichý shromáždil, by bylo opravdu potřebné zveřejnit na internetu. Materiály, které během let uchoval v písemné formě, by bylo třeba přepsat do počítače. Najdou se na to finance? Hodnoty, které vytvořili nadšenci, by měly být profesionály zachovány příštím generacím.

Se znepokojením sledujeme, jak se na našich televizních okruzích neustále zvyšuje počet pořadů založených na zločinu a hlavně na násilí. Přitom ubývá pořadů pro ty, kterým se násilí nelíbí, nebo jim z nějakého důvodu vadí. Zvláště privátní televize se chovají tak, jako by 8 z 10 diváků toužilo každý den vidět fyzickou likvidaci člověka.

Poukazují přitom na vysokou sledovanost právě pořadů tohoto typu. Bohužel při tom srovnávají věci nesrovnatelné: Rodinný pořad je uveden jednou, v lepším případě dvakrát týdně. Pořad zabývající se násilím 3 i vícekrát denně. Vyšší sledovanost násilných pořadů je zčásti způsobeno nedostatkem kvalitních pořadů jiného druhu. Diváci prostě nemají šanci zvolit si pořad jiného charakteru, tak se dívají na to, co je jim předkládáno.

Podobné tendence není poslední dobou ušetřena ani Česká televize. Ještě před 3 lety vysílala každou středu a sobotu odpoledne seriál rodinného charakteru. Ať už z vlastního archívu, nebo z dovozu. Dnes už tak bohužel nečiní.

Pesach (anglicky Passover) se nazývá osm dní (v diaspoře, ale sedm dní v Erec Jisra'el) trvající židovský "svátek přejití", který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům; dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta a přechod rozestoupivšího se Rudého moře. Název Pesach (překročení) připomíná i to, že Bůh obešel, minul, "překročil" domovy Izraelitů, které byly označeny krví baránka, kduž zahubil egyptské prvorozené poslední z deseti egyptských ran (Ex. 12:23.27). Nekvašené chleby, které se požívají v týdnu pesach, macesy, symbolizují chvat při útěku z Egypta. Letošní Pesach začal od večera 3. 4. do večera 10. 4. 2007, čili 15. - 22. nisanu 5767 hebrejského kalendáře .

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíšovo vzkříšení je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku Pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

Takto nazvala kanadská reportérka Julie Masonová známé osobnosti, které trpí nějakou těžkou nevyléčitelnou chorobou. Ona sama prodělala rakovinu prsu, která je nyní v remisi, takže se mohla k problému jiných lidí vyjádřit z vlastní zkušenosti. Zaměřila se na dvě významné osoby dneška - paní Elizabeth Edwardsovou, manželku jednoho z uchazečů o místo prezidenta USA za Demokratickou stranu, a pana Tonyho Snowa, tiskového tajemníka Bílého domu ve Washingtonu.

Denně se dočítáme, že ten či onen přední politik ztratil soudnost a prohlásil nebo udělal něco, co by se soudnému člověku nikdy nemohlo stát. Politici jako by se předháněli, komu se ztrátu soudnosti podaří předvést rychleji a přesvědčivěji. Vysvětlení je prosté -- v politice platí železný zákon klesající míry soudnosti, který zní: "Čím déle člověk pobývá v politice a čím je v ní úspěšnější, tím nižší je jeho soudnost."

Odborné spory kolem státních maturit už se opakují od r. 1998, řadu let se opakují nebo obměňují chyby v testech, a opakují se také milionové výdaje ze státní kasy. Nedávno odstoupil ředitel instituce pro vývoj státních maturit (CERMAT), nejspíše z dobrých důvodů: neujasněnost vztahů mezi úřady a celou myšlenkou státní regulace maturit. Nyní se údajně chystají jít do ulic na protest proti státním testům i studenti. Mezi učiteli se vedou debaty, ale v Česku schází silná profesní organizace, která by byla s to se poučeně dohodnout na zásadním stanovisku a prosazovat ho. Česká inteligence, zaměstnavatelé, vzdělaní rodiče -- ti všichni školství spíše ignorují, a tak se státní testy pozvolna rozpínají a přibližují.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.