Průzkum byl iniciován BBC World Service a realizovala jej GlobeScan mezi listopadem 2006 až lednem 2007. Účastnilo se jej skoro 28 400 lidí z 27 zemí. Ze středoevropských zemí bylo zapojeno mj. Německo, Polsko nebo Maďarsko; nikoli Česká republika. Do průzkumu byla zahrnuta i Čína, Indie, Rusko nebo Egypt. Šlo přitom jak o orientační zmapování toho, jaké mínění občané mají o jiných zemích, tak také o názory ke kulturní rozdílnosti Západu a Východu, zvláště pak s ohledem na muslimské země. Možná statistická chyba v údajích z jednotlivých zemí se pohybuje zhruba mezi 3 až 5 %. V tomto stručném textu si všimneme jen omezené části dosažených a publikovaných výsledků.

Spojené státy americké jsou stále nesporně hegemonem současného světa. Také díky USA (nebo jejich vinou) je urychlována jeho globalizace. USA nepřehlédnutelně svou politikou ovlivňují stav světa, ať už jde o obecný vztah k problematice globálního oteplování, k efektivnímu boji proti terorismu nebo o bezpečnost Evropy. Svým ekonomickým potenciálem USA představují stále "jedničku" mezi možnými pretendenty na hospodářský trůn, i když paradoxně jejich největším věřitelem je dnes Čína (od letošního roku s bilionem dolarů ve státních rezervách). Také kulturně představují USA supervelmoc. Kromě významu americké filmové produkce v celém světě nelze opomíjet ani populární múzu v kreacích hudebních a tanečních, jejichž (afro)americké kořeny jsou víc než zjevné. V tomto počínajícím tisíciletí USA zůstávají prakticky nepřetržitě v titulcích novin, agenturních zpráv a v televizním zpravodajství na celém světě; ať už kvůli událostem "z 11. září", nebo s ohledem na následné vojenské akce v Afghánistánu, Iráku či potenciálně jinde. V USA výraz "national interests" neznamená -- jako se to pojímá ve Střední Evropě -- zájmy určitého jazykového společenství, nýbrž především "státní zájmy". Ty v současnosti už několik let ztělesňuje G. W. Bush, nejednou bez ohledu na případné normy a zásady mezinárodního společenství či ochranu životního prostředí, ať už bychom jmenovali OSN, Kjótský protokol nebo přímo třeba zřízení ropovodu na Aljašce.

Po této stručné "vizitce" se aspoň orientačně vraťme ke shora citovanému průzkumu. Podle jeho výsledků jsou USA vnímány ve světě (v těch 27 zemích!) převážně negativně 51 % a převážně pozitivně jen 30 %. Nepřehlédnutelně pozitivně jsou USA vyhodnoceny ve třech státech, na Filipinách (72 %), v Nigérii (71 %) a v Keni (70 %). O obrazu USA ve světě nemají žádné iluze a jejich vliv ve světě hodnotí negativně zvláště Řecko (78 %), Německo (74 %), Indonésie (71 %), Francie a Turecko (69 %) nebo Argentina (64 %). Převážně negativně je role USA vnímána rovněž třeba v Rusku (59 %), v Jižní Koreji (54 %) nebo v Číně (52 %).

Nejvíce obdivovány v těch vybraných teritoriích jsou Kanada a Japonsko (54 %). Následují EU (53 %), Francie (50 %), Velká Británie (45 %) a Čína (42 %). Mezi těmi málo oblíbenými -- o USA již bylo hovořeno výše -- pak figurují: Izrael (56 %), Írán (54 %), Severní Korea (48 %) a Rusko (40 %).

Samozřejmě že takto unikají možné závažné dílčí pohledy na toto obecně zachycené rozdělení preferencí. Nálady by neměly okamžitě bezhlavě ovlivňovat politiku. Realizace politiky nebo už její "signály" ovšem k určitým nezanedbatelným náladám vedou. Nechci teď připomínat české politické klima ve vztahu k USA, pokud jde o tolik již komentáři obšťastňovanou radarovou základnu USA v ČR. V tomto ohledu odkazuji na své dva dřívější příspěvky: Mají rozhodnout o základně politici a vojáci, anebo občané-voliči? "NE!" americké základně znamená "NE!" Americe?