Bohužel uspokojit se konstatováním, že za to mohou "oni", tj. zlí kapitalisté či vykořisťovatelé, je -- pardon, omlouvám se -- poněkud laciné. Jako bychom už předem rezignovali, protože musí být každému zřejmé, že "oni", tedy naši vykořisťující kapitalisté, toho svého vykořisťování v dohledné době nenechají. A navíc se zdá být též docela podivné, že se necháme vykořisťovat vlastně téměř dobrovolně a někteří dokonce i rádi.

Analyzujme příčiny zvyšujícího se životného tempa:

Původně jsem chtěl napsat "je manipulován reklamou", ale pak jsem si uvědomil, že já sám se docela hrdě považuji za bytost rozumnou a přemýšlející, a tak pochopitelně nemohu upírat tutéž schopnost ostatním lidem. Reklama sama o sobě nemůže zdravého člověka zmanipulovat, nakonec se vždy musí rozhodnout člověk sám. Reklama sice může člověka k něčemu ponoukat či nabádat nebo jej o něčem přesvědčovat, ale jít např. do banky a vzít si půjčku a začít žít na dluh ("nad poměry") -- to je už vědomé a svobodné individuální rozhodnutí. I když plně svobodné možná není -- protože jsme ze všech stran přesvědčováni, že to je dnes normální, a třeba pořídit si vlastní nové bydlení bez zadlužení snad již není ani možné. Samozřejmě chápu, že je lepší splácet hypotéku na vlastní domov, než nevratně platit vysoké nájemné za cizí byt...

Možná nám chybí "protilátky", snad by se měl už od základních škol vyučovat nový předmět, možná s jednoduchým názvem Obrana spotřebitele, ve kterém by se vysvětlovaly skutečné důvody a fungování ekonomiky a trhu. Hlavní vinu má však bezpochyby reklamní průmysl, který je podoben vozataji s bičem v ruce, jenž šíleně práská nad spřežením a pohání jej k vyšší a vyšší rychlosti...

A já se odvažuji dávat za ubývání času vinu mj. všem kreativním zaměstnancům reklamních firem, protože oni nám všem předkládají nové zboží ve stále lákavějších obalech (a někdy vstupují až velmi agresivně i do soukromí) a vlastně tak přimějí jindy soudného člověka k výdajům, na které třeba nemá. Anebo zanedlouho mít nebude. A protože není každý den posvícení, může se stát (a stává se to často), že peníze na splácení už nejsou a je třeba začít pracovat o sobotách, o nedělích nebo i večer po běžné práci... Život se tak promění v nepříjemnou a namáhavou "otrockou" činnost, kdy z jedné práce, z hlavního vydělávání peněz, se člověk přesune domů a tam už často nemá ani sílu dát vše do pořádku, uklidit, natož se v klidu a pln energie věnovat dětem či jinému krásnému prožívání času... Nejhorší na dnešní společnosti je její arogantní a hrubě necitlivé zacházení s mladými rodinami.

Shrnutí: Reklamní průmysl vytvářením lákavých nabídek narušuje soudnost a střízlivý rozum a část lidí riskuje, že v případě ztráty zaměstnání či jiné nečekané události bude mít velké problémy.

Fakta: Počet osobních bankrotů a exekucí stále roste. V roce 2007 lze očekávat již na 350 000 exekucí, což znamená postihnutí zhruba již každé 11. domácnosti (okolo 9 % domácností) -- viz např. článek "Zadluženost roste rychleji než počet exekucí" nebo "Počet exekucí roste" .

Děti? Extrémní populační krize TRVÁ -- v roce 2006 se narodilo pouze 54 % dětí ve srovnání s rokem 1974

Fakta: Namáhavost a nesnadnost předávání života lze exaktně (empiricky) měřit trvalým poklesem počtu narozených dětí. Přes pokračující propagandu (jak jinak to nazvat?), že se nás už rodí více (komu tato propaganda slouží?), přes lživá opakovaná tvrzení, že je u nás "babyboom" (nedávné večerní zprávy ČT2 aj.), máme trvale extrémně nízkou porodnost. Povrchní či koupení novináři, kteří jak se zdá neumějí ani základy matematiky, svou neznalost s primitivní lehkostí vytrubují do celé společnosti, neboť nepochopili, že došlo pouze k nepatrnému zvýšení indexu porodnosti z hodnoty indexu okolo 1,13 v roce 1999 na čerstvých 1,33 -- v roce 2006. Toto přece není babyboom... Připomínám, že pro prostou reprodukci je zapotřebí indexu 2,09. Je dobré podívat se na informaci o porodnosti za rok 2006 ze Statistického úřadu ČR , mnoho souvislostí též ozřejmí několik let stará analýza "Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky" s přehledným grafem natality a konkrétními čísly. Smutným faktem je též postupné zvyšování počtu samovolných potratů, které také jasně ukazuje, že vývoj společnosti není v pořádku.

Poznamenejme, že nyní mají nejsilnější ročníky ze 70. let již přes 30 let. Rekordně se jich v roce 1974 narodilo 194 200. Loni, v roce 2006, se narodilo pouze 54 % tehdejšího počtu -- 105 800. Vzhledem k tak silnému populačnímu ročníku a vzhledem ke kvalitnímu zdravotnictví však nejsou tato čísla v rozporu s tím, že počet obyvatel ČR v současné době krátkodobě nepatrně stoupá, tedy že natalita je přece jen vyšší než mortalita. Ale to již během několika let -- pokud přece jen nedojde k razantní změně v náladě ve společnosti -- nebude pravda. Za pouhých 20 let se narodí pouze třetina až polovina počtu zemřelých. A za další pár desítek let již pouze čtvrtina či pětina dnešního počtu.

Opravdu to chceme přijmout lhostejně s tím, že vše vyřeší příliv imigrantů z třetího světa?

Bohužel se domnívám, že řada tzv. "pravicových" novinářů se snaží vyvolat dojem, že vývoj společnosti plyne správným směrem, že je pohoda a času dost, a že se vlastně vůbec nic neděje. Cíl je zřejmý: seškrtat sociální výdaje, aby finanční toky mohly téct jinudy. Je zřejmé, že typický novinář s vysokým platem z velkoměsta nemůže mít pochopení pro "socky" z venkova, naopak má plné "pochopení" a kdykoliv připravenou vstřícnost pro snižování svých daní... Tyto samosvorné mechanismy tak působí na stále zvyšující se rozevírání sociální úrovně obyvatel.

Životní minimum od ledna 2007 pro celou rodinu -- 2 dospělí a 1 dítě: 7080 Kč

Vzpomeňme ještě některé sociology (Rabušic), kteří v TV diskuzích před lety vymýšleli hypotézy, že mladí lidé budou mít děti prostě později a že jde pouze o posun v narození prvního dítěte. Ne, k tomuto jevu bohužel nedošlo. Mladí lidé zcela jistě rodinu a děti chtějí, ale prostě nemají pro založení rodiny ekonomické a sociální podmínky. Mají strach založit rodinu, obávají se, že v případě ztráty zaměstnání živitele rodiny tato zůstane zcela bez příjmů na hranici bídy. A to nastávající maminky prostě nechtějí riskovat. Uveďme pro zajímavost, co to je vlastně životní minimum:

Životní minimum obsahuje částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb jednotlivých osob v domácnosti (strava, oblečení, obuv, základní potřeby).

Nevyhlášený souboj o hlavního garanta chodu společnosti, tedy souboj veřejnost a stát kontra jednotlivec a podnikatel vyhrál jedinec--podnikatel. Obvykle platí, že jednotlivec se o (své soukromé) zájmy postará lépe, než jakýsi obecný stát kýmsi zastupovaný -- snad lidmi, kteří o sobě prohlašují (a mnozí si to snad i upřímně o sobě myslí), že mají bohulibé úmysly...

Nejsme andělé a poctivé přemýšlení nad skutečnými motivacemi našich činů je nesnadná záležitost.

Zůstaneme-li prakticky při zemi, zdá se být zřejmé (v současném stádiu vývoje člověka), že podnikání a soukromá iniciativa je lepším hybatelem konkrétních činů a vývoje, než všelijak snaživě, ale vždy tak lidsky hierarchizovaná společnost.

Shrnutí: Hlavní světové trendy dnes často neurčují politici, ale nevolení velcí podnikatelé. O míře prorůstání obou těchto sfér můžeme bohužel pouze spekulovat. Svět a v něm existující lidská společnost tak neřeší to, co naléhavě potřebuje (důchodovou reformu, vážné ekologické a sociální problémy, vymírání Evropy aj.), ale je naplněn především realizovanými představami vlivných vlastníků kapitálu. Vývoj dnešního světa určují peníze držené snad ani ne promilem počtu členů celé společnosti skrze jejich konkrétní fyzickou skutečnou moc. Chtít po světovém kapitálu, aby dobrovolně snižoval své výnosy, je hluboce naivní. Slovní spojení dobrovolná skromnost (viz velmi důležitý Boris Merhaut: ZDE) světový kapitál nezná. Kapitál chce maximalizovat své zisky, tedy maximalizovat rychlost ekonomiky (pohled ekonoma na měření životní úrovně ZDE), což zákonitě znamená trvale snižovat množství volného času na minimum. Jinou cestou je samozřejmě zvyšování efektivity práce a pokrok technologií. Heslem doby (kdo je tvoří?) je "Více zboží, více služeb!". Vyrobené zboží a služby se spotřebují (nikde se dlouhodobě nehromadí -- nebo ano?). Ekonomové nás pak budou informovat o tom, že se nám životní úroveň opět zvýšila. Proč mám ale pocit, jako bych hrách na stěnu házel? Copak není zřejmé, že vývoj civilizace, která sleduje pouze zvyšování indexu HDP a služeb vyhovuje jenom menšině společnosti? Nebo se mýlím?