Snad nejvýhodnější příležitostí ke korupci a k parazitismu jsou projekty, v jejichž rámci je soukromá firma financována ze státních prostředků. Skutečný soukromý podnikatel musí zápolit na otevřeném trhu s poptávkou a nabídkou a s konkurencí. Oč to má lehčí podnikatel, který si vyjedná spolupráci se státní institucí: bývají to lehce získané peníze.

Jak to včera podrobně zdokumentoval George Monbiot v deníku Guardian, britskou vládou vychvalované projekty v rámci tzv. "private finance initiative" (tj. předání státních projektů soukromým firmám) jsou absolutně skandálními příklady plýtvání veřejných peněz.

Nechť jsou příklady podobného soukroměpodnikatelského "partnerství" se státním sektorem odstrašujícím příkladem pro Českou republiku a její případné projekty "veřejně-soukromého partnerství".

Dvouleté úsilí jedné britské rodiny dosáhnout spravedlnosti za smrt jejího syna bylo konečně korunováno úspěchem, když byl v úterý odsouzen izraelský armádní ostřelovač za zabití Toma Hurndalla, jednadvacetiletého studenta. Hurndall byl v roce 2003 střelen do hlavy, když převáděl děti palestinských uprchlíků během bojů v pásmu Gaza do bezpečí. Až do loňského roku existoval v persistentním vegetativním stavu.

Izraelská armáda se původně Hurndallovým zabitím odmítla vůbec zabývat, avšak houževnatost jeho britských rodičů, matky učitelky Jocelyn, otce právníka Anthonyho a dvou Hurndallových sourozenců - nakonec prokázala, že původní zpráva izraelské armády o okolnostech Hurndallova vážného zranění byla zcela vylhána.

Izraelská armáda původně tvrdila, že Hurndall byl oblečen ve vojenské uniformě a měl v ruce samopal. Svědkové prokázali, že měl na sobě ostře žlutou bundu, zbraň neměl a pomáhal dětem, ukrýt se do bezpečí před tanky.

Jezte sýry od krav -- modelek, budou vám chutnat nejlépe. Nejsou ani příliš těžké, ani příliš tučné, ani příliš vyschlé, jsou prostě nejlepší, protože jsou veselé. Hlavně jich jezte hodně, jako ta vypasená kraví rodina, co sleduje v televizi volbu královnu krásy Isis 2005. Mezi mnoha adeptkami se jako skvost vyjímá zoomorfní ztepilá krasavice, jednoznačná vítězka. Z nějakého důvodu nebylo vidět poprsí, v tomto ohledu myslím nejdůležitější partie.

Od více než sta účastníků konference "Dozrála Evropa pro ústavu?", konané v úterý 28. června 2005 v Senátu, opakovaně zazněla podpora pokračování a prohlubování evropské integrace. Podporu také zaznamenal záměr české vlády připravit pro veřejnost informační kampaň o reáliích i souvislostech evropské integrace. Zevrubná debata uvnitř České republiky byla označena za prvotní předpoklad zodpovědného angažmá ČR v evropském integračním projektu.

Se zájmem jsem si přečetl článek Martina Škabrahy "Dálnice D8 a České středohoří: (re)kapitulace" s druhým titulkem "Palčivé otázky ekologického hnutí". Než jsem stačil na autorův článek reagovat, došlo v případu dálnice přes České středohoří k důležitému posunu. Na základě žaloby občanského sdružení Dětí Země Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR o povolení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny k zásahu do biotopů kriticky ohroženého stromu jeřábu českého a pěti kriticky a silně ohrožených druhů živočichů v trase dálnice D8-0805 přes CHKO České středohoří.

Jen pro zajímavost, přikládám 'fee schedule' (seznam poplatků) z washingtonské banky Credit Union. Za vedení účtu se neplatí žádné poplatky, za výpis zasílaný jednou měsíčně buďto elektronickou nebo regulérní poštou taky nic. Většina poplatků je za 'extra' služby, tj. pořízení kopii, bankovní převody, zastavení platby šeků atd. Za vybírání z bankomatu u vlastní banky se taky nic neplatí. Ani za vystavení cestovních šeků se nic neplatí. Banky v Česku nejsou dostatečně regulované, proto ty vysoké poplatky. Lidi si musejí stěžovat svým poslancům a vyvíjet na ně nátlak, jinak si počkají. Generální ředitel té belgické banky dělá z lidí hlupáky - divím se, že mu to noviny 'žerou'... napsal nám z USA jeden pracovník rozhlasové stanice Hlas Ameriky.

Při hledání řešení jak se vyhnout skutečnému vykořisťování klientů velkými bankami je možné se obrátit na malé regionální zahraniční banky, které mají své pobočky v České republice. Jsou to štiky v rybníce, které nabízejí vpodstatě stejné služby a produkty jako nadnárodní kolosy. Dnes, v dobách internetbankingu, potřebuji bankovní kamenný dům jenom pro založení účtu. Vytipoval jsem si takovou rakouskou banku, která má pobočky v jižních Čechách a také v Praze (WSPK, Senovážné nám.19, Praha). Obsluha příjemná, ceny nesrovnatelně nižší než u libovolné jiné banky na českém trhu, karta je kompatibilní s ČSOB a účet obsluhuji přes internet. A necítím se aspoň jako tak velký pitomec, upozorňuje Jan Jánský.

S článkem naprosto souhlasím, situace v českém bankovním sektoru je z pohledu klientů velmi tristní. Tady v Lotyšsku, kde žiji, mám svůj účet u Hansabanky. NEPLATÍM JIM VŮBEC ŽÁDNÉ POPLATKY!!! Nic si nenaúčtovali ani za zřízení internet bankingu, vedení účtu a každý jednotlivý výběr z bankomatu mám zadarmo, píše Dalibor Rozsypal.

Ne, nejsem jejich obchodní zástupce a nejsem jakkoliv zainteresován na tom, abych této bance dělal reklamu. Napsal jsem to jako svou reakci výše zmíněný článek. Napsal jsem to především proto, že mi situace v českých bankách vadí. Uvažuji i o tom, že úplně zruším svůj druhý účet, který mám u ČSOB. Doposud si ho vedu jen proto, že tam mám trvalé příkazy na zdravotní pojištění a penzijní spoření.

Minulý týden poskytl Právu rozhovor André Bergen, generální ředitel belgické banky KBC - jinak majitel ČSOB. Snažil se vysvětlit politiku bank a zdůvodnit vysoké poplatky za vedení účtu a bankovní operace. Tato situace se samozřejmě nelíbí klientům bank a přestala se líbit i státním orgánům, které začaly banky vyšetřovat pro podezření z kartelové dohody. Já osobně si nemyslím, že došlo k nějaké konkrétní dohodě. To jenom banky zkouší, co všechno vydržíme. A protože se nemůžeme bránit, nic jim nebrání v neustálém zvyšování poplatků. Za posledních 10 let se poplatky zvýšily několikrát. Poplatek za vedení účtu se zvýšil za tu dobu asi na šestinásobek.

Pozn. JČ: Banky v České republice zcela jasně zneužívají uzavřeného trhu tím, že zákazníkům opravdu kartelově účtují nehorázné poplatky. Ve většině bank ve Velké Británii neplatí občan za vedení konta ani za placení účtů převodem vůbec žádný poplatek, pokud jeho účet zůstává v plusu. Banka vydělává přece už jen tím, že může disponovat zákazníkovými penězi!

Řešením by snad bylo, kdyby bylo možné, aby začali čeští občané pro bankovní služby využívat - třeba přes internet - bank v zahraničí. Jinou možností je, aby vláda informační kampaní - informacemi o tom, jak to chodí např. v bankovnictví ve Velké Británii - banky v ČR u zákazníků řádně zostudila jako vydřiduchy.

K článku P. Janýra ohledně odsunu sudetských Němců uvádím, píše Jan Makovička:

Tzv. divoký odsun začal okamžitě po pádu Říše a trval několik týdnů, od podzimu šlo o organizovaný odsun pod mezinárodním dohledem. Divoký odsun byl spontánní reakcí na předchozí válku a byl provázen násilím z české strany. Ti, kteří se přitom dopustili zločinů, měli být ovšem potrestáni a nepochybně by k tomu došlo, kdyby nepřišel únor 1948. Je zde ovšem jedna podstatná věc:

Argumentace Přemysla Janýra vychází z citace románu, který je posuzován jako svědectví o realitě, což je skutečně zvláštní a spíše se snaží ve čtenáři navodit pocity hluboké viny na základě expresivního líčení zvrácených myšlenek nějaké literární postavy. Ale i kdybychom na tento způsob argumentace přistoupili, nelze z příkladu smýšlení, jen smýšlení! odvodit ihned soudy o celém českém národě. To spíše ukazuje na hluboké protičeské předsudky autora. Logika jeho článku je ovšem podivná i jinak. Kolektivní soudy o sudetských Němcích jsou zločin, kolektivní odsuzování Čechů morální povinnost. To je ovšem postoj v některých kruzích velmi populární ZDE

Článek pana Valacha považuji za výsměch lidskosti a pochopení jeden druhého, píše Zdeněk Wognar

Výraz "český podnárod, kterým hluboce opovrhovali'' vyvolá jenom pouze a pouze nenávist, a nic neřeši. Výraz "Podle některých je ale naší největší chybou to, že jsme sami dobrovolně nevyklidili tento středoevropský prostor a tím konečně neuznali svou méněcennost'' dokazuje, z čeho to vše pramení, to je z komplexu méněcenosti a ublíženosti.

Méně než čtvrt roku po jeho smrti zahájil nyní Vatikán proces, který zřejmě povede k povýšení nedávno zemřelého papeže Jana Pavla II. do stavu světců.

Svatořečení někdy trvá celá staletí, když teologové podrobně debatují o svatosti určité osoby a o jeho posmrtných zázracích, avšak, podobně jak tomu bylo s Matkou Terezou, i v případě Jana Pavla II. je Vatikán ochoten věci urychlit.

Stanislaw Dziwisz, bývalý papežův osobní tajemník a budoucí krakovský arcibiskup, konstatoval, že svět už Jana Pavla do stavu světců povýšil a "nyní už jen čeká na konečné potvrzení této skutečnosti".

Martin Škabraha má zřejmě velký kus pravdy, když mi v reakci na můj článek vytýká dva prohřešky: Přílišnou míru redukcionismu a sklon k vyjadřování ve zjednodušujících dvojicích protikladných pojmů. Mám za to, že formát tohoto média vyžaduje co nejstručnější způsob vyjadřování, avšak tentokrát jsem své obvyklé škrtání ve snaze o dodržení této zásady asi trochu přehnal. Zaslouženou "odměnou" mi proto je, jak se zdá, určitá míra nepochopení ze strany některých čtenářů, což bych se rád pokusil napravit.

Asi žádná jiná země v dnešním světě nevzbuzuje tak rozporuplné reakce jako USA a téměř každému z nás se vybaví v souvislosti s touto "zemí neomezených možností", něco jiného. Např. člověk gurmán se jistě jen ušklíbne při pomyšlení na hamburgery a colu, které jsou považovány, možná trochu nespravedlivě, za americké to národní jídlo. Ale ruku na srdce, je pravá česká knedlo-vepřo-zelo o tolik zdravější? Sice jí nezapíjíme sladkou colou, ale ono v tom našem národním nápoji toho cukru také není zrovna málo.

Jak vyplynulo z pozoruhodné studie Světové zdravotnické organizace, na které se pracovalo třicet let: lidi, trpící schizofrenií, smrtelnou chorobou, charakterizovanou halucinacemi, zmateným myšlením a izolací od společnosti, dokáží chudé země, jako je Indie, Nigérie či Kolumbie, léčit daleko úspěšněji než Dánsko, Británie či Spojené státy. O studii informuje deník Washington Post:

To je otázka, na niž nejprve odpovídali v sobotním pořadu rozhlasu BBC Any questions politikové, a pak, v pořadu Any answers velice živě a energicky posluchači.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík zastává názor, že při současném relativně vysokém počtu čtenářů tohoto deníku by mělo být možné, na základě relativně minimální osobní finanční újmy, aby čtenáři Britským listům umožnili (pravidelnou měsíční částkou cca 50 - 100 Kč) skutečně profesionální provoz v nezávislém občanském zájmu. Kdyby totiž z 8000 denních čtenářů Britských listů jen polovina přispěla pravidelnou měsíční padesátikorunou, list by měl k dispozici 200 000 Kč měsíčně a s takovou částkou by mohl dělat podstatné věci ku prospěchu řadových občanů v české společnosti. Jde tedy přirozeně jen o rozhodnutí čtenářů, zda mají pocit, že je takového nezávislého a průrazného listu v českém prostředí zapotřebí.

Po zveřejnění Čulíkova apelu "Proč to nejde" přispělo na konto Britských listů 166 čtenářů celkovou částkou přibližně 70 000 Kč. Přispěl tedy dosud jen zlomek z cca 8000 denních čtenářů, zato podstatně většími částkami než je navrhovaných 50 - 100 Kč.

Darovaná částka nám umožní odstranit dosavadní technické nedostatky v redakčním systému. Děkujeme. Kdo z dárců chce potvrzení pro daňové účely, napište si o ně, prosíme. - O dalším vývoji budeme informovat.

Britské listy mají účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo konta: 1001113917, kód banky 5500. (PS. Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.)

Diskuse "Měli by čtenáři přispívat na Britské listy?" je ZDE

V květnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 5000 Kč, dalších 5000 Kč byl příjem z reklamy. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.