Estét a vyznavač antického smyslu pro krásu těla by jistě promluvil o tom, že nikde jinde než v USA neviděl tolik lidí s tak vysokou nadváhou. Pravda skutečně je, že to tvrdí většina mých známých, kteří Spojené státy americké navštívili a dokonce i samotní Američané, se kterými jsem s k podobnému tématu dostal, s tímto názorem souhlasí. Jak jsme na tom ale my? Češi tlouštíci sice asi nedosahují takových kardinálních rozměrů, ale, co se týká obezity, patříme v Evropě mezi nejtlustší národy. O tom by lépe mohli pohovořit čeští lékaři v souvislosti s cévními a dalšími chorobami, které tloušťku mnohdy doprovázejí.

Člověk s kulturními zájmy, či snad rovnou intelektuál (pokud toto označení dnes nezní v ČR poněkud hanlivě), jen bezmocně mávne rukou, pokud by snad měl něco říci k tématu "americká kultura". Vůbec spojovat slova "americká" a "kultura" je v jistých kruzích považováno téměř za svatokrádež. Americkou kulturu vnímá většina z nás skrze akční a detektivní filmy nevalné úrovně, které nám jsou nabízeny tuzemskými televizemi (a nejinak je tomu v okolních státech, samozřejmě). Samotné Američany vnímáme jako, s prominutím, hlupáčky, kteří věří téměř všemu, co jim jejich "nezávislá" média a politická reprezentace naservírují. O jejich zeměpisných znalostech okolního světa snad netřeba mluvit. A k tomu ta jejich neustále, aspoň navenek, dobrá nálada a téměř "hoolywoodský" úsměv na rtech. Na otázku jak to jde, vám Američan málokdy odpoví, že špatně. Ach ti pokrytci, chtělo by se říci....

Přidejme k tomu, to jejich protivné "vlastenčení" (jak by řekl Masaryk) a jsme s nimi hotovi. Je snad ale něco, co mají Češi se svými americkými kolegy společného ? Možná pro někoho příliš kacířská otázka, ale opodstatněná. Češi již dávno nejsou jen národem Masarykovým a Čapkovým a čas netráví četbou knih a poslechem vybrané hudby.

Dnes vítězí bulvární magazíny doprovázené ponejvíce odpudivým popem 80. let, o jejichž hlavních představitelích není třeba snad ani mluvit. Rovněž podobnost v neochvějnou víru v domácí média a sliby politiků je s tou americkou jistě jen "náhodná". Z výčtu společných "národních" nešvarů by se dalo říci, že si nemáme, lidově řečeno, co vyčítat (když ovšem vynecháme ty úsměvy a vlastenčení).

Ale je tu přeci jen jedna vlastnost, či možná spíše schopnost, kterou Americe závidím, kterou se od nás odlišují a kterou bychom se měli od nich učit. Není to ta, se kterou dokáží téměř vždy prosadit ve světě své zájmy, není to ani ta, se kterou válcují na poli vědy své konkurenty.

Je to schopnost vypořádat se se svou minulostí. Alespoň, tak jak to předvedli ve věci soudního líčení s členem Ku-Klux klanu zapleteným do vraždy 3 aktivistů v 60. letech. Přestože k této události došlo před zhruba 40 lety a viník je dnes již 80letý starý muž, spravedlnost nezůstala nevyslyšena. A považte, že k opětovnému zahájení tohoto procesu přispělo i pár dívek ze střední školy, které toto téma zpracovávaly jako školní práci.

Jsou ve věku svých souputnic z "neuvěřitelného" seriálu Beverly Hills, i díky kterému přeci víme, o co, že se mladí Američané zajímají. Zdá se, že tomu tak není a i v tomto věku někteří Američané vědí, co je opravdu důležité.

Ptám se sám sebe, jestli by čeští teenageři dokázali takto,v rámci školní práce, dopomoci k zahájení procesu proti bývalým komunistickým vězeňským kádrům, kteří mučili vězně. Jelikož nejsem daleko od těchto let, odpovím si sám že bohužel ne. Ono, i kdyby dokázali mladí Češi správně setřídit získané dokumenty a nové důkazy, nebylo by jim to nic platné. V české společnosti, potažmo v českých soudech, totiž není vůle ani chuť na odhalování a potrestání těchto zločinů. Máme přeci mnohem důležitější problémy k řešení, než ti bláhoví a naivní Američané...