Místo analýzy konkrétních událostí jsou zde předem daná stanoviska a zbytek textu již jen slouží k jejich emocionální manipulaci se čtenářem. Za posledních 15 let jsem nikde nezaznamenal obhajobu divokého odsunu a nevím o žádné obhajobě ani z dob dřívějších.

Přesto je hlavní část Janýrovy argumentace postavena na faktu divokého odsunu.

Faktická Janýrova chyba, že vedle řady dalších, je vytržení odsunu z historického kontextu. Odsun nespadl z nebe a Češi neviděli vždy svůj národní cíl v boji se Němci. Při vzniku ČR bylo sudetským Němcům nabídnuto soužití v rámci státu založeného na občanském principu.

To ale jejich představitelé odmítali, neboť se nemohli smířit se ztrátou postavení privilegovaného národa a představa rovnoprávného soužití s českým podnárodem, kterým hluboce pohrdali, byla pro ně nepřijatelná. Také proto, ale nejen, se nakonec přidali k nacismu, a to v míře větší než v Německu, a dokonce i větší než v silně pronacistickém a rasistickém Rakousku. O tom jsem již psal mnohokrát, například ZDE

V textu vyslovený názor, že vyhnání sudetských Němců a konfiskace jejich majetku je vlastní příčinou vzniku komunismu u nás, je naprostý nesmysl. Autor zde přebírá, stejně jako část podobně orientovaných disidentů, stanoviska vypracovaná neonacistickým Witikobundem, který je ideovým centrem vyhnaneckých organizací.

Opět se jedná o soud, bez důkazu a bez analýzy vývoje v delším časovém historickém období, v němž leží vlastní kořeny české touhy po rovnosti, spravedlnosti a i příčiny odporu vůči kapitalismu. Že se lidé nechali komunisty snadno podvést, že jim příliš ochotně svěřili do rukou moc, je již věc jiná. Ale nikdo nevolil komunisty na základě slibů, že na hranicích bude ostnatý drát, političtí odpůrci budou zavřeni nebo popraveni a podobně. Toto komunistický program neobsahoval, na rozdíl od nacistického. "Provinění" Čehů, který stále opakují, je přílišná důvěřivost vůči moci a malá ochota podílet se na správě věcí veřejných. Ale po nacistické okupaci a více než 40leté vládě komunistů, není divu.

Podle některých je ale naší největší chybou to, že jsme sami dobrovolně nevyklidili tento středoevropský prostor a tím konečně neuznali svou méněcennost.

Ale jak praví klasik: "Tak jak vy doufáte, tak bohdá nikdy nebude!"