Když orálně historují starci u piva, nebo vyprávějí svým vnoučatům, jaké to bylo u Verdunu, nic se neděje. Postupně se vytváří městské legendy, postupně vznikají báje o hrdinných legionářích od Zborova nebo o praotci Čechovi na Řípu. Pokud vznikají historky starců s cíli politickými, či politicko špionážními, pokud pomluvy špiní mrtvé i živé, je to na pováženou o to víc, přispívají-li k tomu profesionální historici.

Miroslava Dlaska jsem znal od svých čtyř let až do jeho smrti.

Středa 18.00: Západního agenta Miroslava Dvořáčka udal podle literárního historika Zdeňka Pešata tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask, partner a budoucí manžel studentky Militké. Dlask se tehdy údajně Pešatovi svěřil s tím, že oznámil Dvořáčkův pobyt v Praze bezpečnosti. Dlask měl pocit, že musí informovat i příslušnou organizaci KSČ, a protože Pešat byl členem stranického fakultního výboru, řekl to právě jemu.

Těmito slovy o tom informuje ČTK ZDE

Tato další kapitola v neblahé sáze vláčení Milana Kundery bahnem jen potvrzuje, jak nejisté bylo původní obvinění Milana Kundery a jak neetické bylo, když týdeník Respekt a skoro celá česká mediální scéna vydávaly spekulace za fakta. Nemluvě o tom, jak neuvěřitelně diletantsky celou věc vyšetřili "naši historikové", poznamenává Jan Čulík a dodává:

Pokud je to pravda, vysvětlovalo by to, proč se ani Militké, ani Dlaskovi nic nestalo, kdežto jiné osoby, které poskytly agentovi útočiště, skončily ve vězení.

Konečně udělal Respekt díru do světa. Bylo jistě krásné, když Respekt citovaly v této věci nejrůznější mezinárodní sdělovací prostředky. To bude ostuda, až se to bude dementovat, že situace je možná úplně jiná a že původní informace byla nejistá. Ale v ČR se to přece tak nebere, že...?

Bude teď Respekt také celonárodně rozdávat zadarmo další své číslo, kde vydá, doufejme, informaci, že údajné udavačství Milana Kundery zřejmě není ověřeným faktem?

Hezký den! Zase znova musím poděkovat za dnešní příspěvky .Nevím, jak to dělali disidenti, ale já si tak připadám. Když tyto články vyjdou, tak musí můj pravnuk je vytisknout několikrát a já je házím v domě do schránek sousedům, kteří nemají internet, a to v našem domě, kde spolu žijeme až 40 let - tím jim dávám informace, které si určité nepřečtou v AHA ani Blesku a zpříjemnujeme si stáří.

Moc Vám děkujeme a určitě nejsou všichni nalevo.

Jen tak dál, pane Kotrbo, pane šéfredaktore a další. Jsme sice staří ale ne vyřazeni z politiky .V žádném tisku se nic nedočteme. Děkujeme. Stejskalová, Vinohrady Praha.

Zdroj ZDE

Snad první rozumnou úvahu nad bezdůvodným vláčením Milana Kundery bahnem, k němuž došlo tento týden, publikoval v Hospodářských novinách Pavel Kosatík ZDE. V tom článku je v podstatě všechno, především argumenty, na něž poukazují autoři Britských listů už od začátku tohoto skandálu.

Chybí snad je to, jaká brutální sprostota to je udělat něco takovéhohle dvěma lidem, jimž je kolem osmdesáti. (JČ)

Několik let jsem nebyl v zahraničí. V posledních čtyřech měsících jsem si to ale trochu vynahradil. Během pracovních cest jsem se ocitl v Rakousku, Slovinsku, Chorvatsku a Německu. Co mne vždy nejvíc překvapilo, byl neuvěřitelný kontrast mezi tím, co je k vidění u našich sousedů, a tím, co se děje u nás doma. Nejdepresivnější jsou v této souvislosti především samy návraty do České republiky, již bývá zvykem označovat ohavným slovem "Česko".

Včera jsem se vracel z Drážďan, kde jsem měl pracovní jednání. Po nich jsme s kolegou navštívili centrum města. Prošli jsme se po rušné Prager Strasse, jež ale nebyla přeplněna turisty, jako je tomu v Praze. Mnozí lidé spěchali, ale nikdo neměl ve tváři výraz štvané zvěře, který je tak často k vidění v ulicích velkých českých a moravských měst.

Právě jsem si přečetl článek Jakuba Rolčíka "Návraty do České republiky jsou návraty do zaprděného maloměšťáckého salonu", píše Jan Čihák.

SMEKÁM. Velice dlouho jsem již nenarazil na článek, který by z naprosté většiny přesně vystihoval mé niterní pocity a dojmy. Bydlím v Ústí nad Labem, takže zkušenosti s Drážďanami mám časté, jezdím si tam pro knížky, na výlety, nebo jen tak za atmosférou, neboť zde, u dege českého rybníčka, se hodně hromadí nepříjemné bahenní plyny.

Jen bych s Vámi polemizoval při Vaší zmínce o fialových vlasech, to asi během Vašeho pobytu v DD byla většina lidí v práci nebo ve škole, pozoruhodných zjevů tam najdete taky spoustu. A smutné obrázky houmlesů spících v čekárnách MHD jsou tam k vidění taky, např. v ranních hodinách v podjezdu u hlavního nádraží, nebo ve vnějším městě u kontejnerů před supermarkety... v Drážďanech jsem nějaký čas bydlel. Faktem ovšem je, že centrum města jimi zavaleno není a čistěji tam skutečně je.

Na zápisu, který údajně usvědčuje Milana Kunderu z udavačství, mě zaujaly dvě drobnosti:

1) Zápis se sestává z jediného odstavce, zachycujícího události, které se měly odehrát v průběhu více než 4 hodin. To s největší pravděpodobností znamená, že byl napsán až po ukončení akce, kdy byl Dvořáček zatčen na koleji.

2) Zápisu chybí to, čemu se říká štábní kultura: Není zřejmé, komu je vlastně určen a již vůbec ne, zda se policisté vydali na kolej na vlastní pěst.

Týdeník Respekt se proměnil z média ve státní zastupitelství a de facto odsoudil Milana Kunderu za to, že měl podle nepřímých důkazů udat tehdejšího tajného agenta Miroslava Dvořáčka. Policejní záznam bez podpisu a uvedení dat, která by mohl poskytnout pouze Milan Kundera, nelze považovat za přímý důkaz a soud by to nemohl posuzovat jinak.

Vzniklý mediální diskurz je, jako obvykle, metodologicky úplně scestný: neověřená hypotéza je vydávána za skutečnost. Nejrůznější lidé jsou dotazováni, jestli je pan Kundera vinen nebo nevinen, aniž by kdokoliv znal fakta, která by umožňovala takový soud. Respekt, který tuto mediální fata morgánu vyvolal, si dál hraje na prokurátora a snaží se dokázat, že pan Kundera vinen je. Není úplně jasné proč, každopádně je zajímavé podívat se na to, jaké má celá tato mediální událost pozadí. Byl do ní totiž, aniž by to věděl, zatažen i šéfredaktor Britských listů Jan Čulík.

tisková zpráva

Hnutí Nenásilí upozorňuje na důležitá fakta, týkající se osob, které se velkou měrou podílejí na prosazování radaru. "Jsme znepokojeni vazbami, které existují mezi některými vládními představiteli, členy ODS, lobbyistickými firmami a potažmo zbrojními koncerny. V době, kdy jednání o radaru vrcholí, by jak všichni poslanci a senátoři, kteří budou rozhodovat, tak i česká veřejnost, měli být s těmito fakty obeznámeni," říká Jan Tamáš, mluvčí hnutí Nenásilí.

tisková předvolební informace karlovarského hnutí Doktoři za uzdravení společnosti

Naše hnutí Doktoři (za uzdravení společnosti) kandiduje do krajských voleb. Nemá lehkou pozici, ale to je na dlouhé vyprávšění. Uvítali bychom vaši pomoc. Proti goliáši ODS se těžko bojuje a prostor v médiích s celostrátní působností nám nikdo nedá. Peníze na kampaň jsme posbírali z vlastních zdaněných prostředků a půjčky od jednoho z našich kandidátů. Nejsme lobbyistické hnutí ani nám nejde o posty. Manifest náš přístup i postoj jasně deklaruje.

V úctě MUDr. Berenika Podzemská - lídr hnutí, dále MUDr. Jaroslav Žák, MUDr Ivan Poustka, Mudr. Pavel Štál

"Potřebujeme nový typ kapitalismu, kde finanční systém slouží občanům a podnikatelům, a nikoliv opačně," řekl Sarkozy.

Při té příležitosti výslovně zmínil potřebu kontrolovat také "offshore centra", která dnes podminovávají úsilí vlád o regulaci trhů.

(Přesun spekulativního kapitálu z národních států do "daňových rájů" zahájil po ropné krizi v 70. letech éru deregulace. Během ní vlády postupně ztrácely vliv na ekonomiku, kterému se těšily v letech 1945-1975. "Třicet tučných poválečných let" je často považováno za "zlatý věk" západního kapitalismu, a to nejen z hlediska ekonomického rozvoje, ale také z pohledu masívních investic do sociální soudržnosti západních společností -- zejména nejrůznějších sociálních vymožeností. Ty však byly v následujícím období "reaganomiky" a globalizace díky klesajícímu vlivu státu postupně odbourávány. Sarkozy tedy vlastně požaduje spíše "starý dobrý kapitalismus" poválečného evropského modelu, jenže to nesmí říci, protože to dnes není politicky korektní výrok -- KD.)

15.10. 2008, DPA, Aktionsplan: Weltfinanzgipfel soll Weg aus der Krise weisen ZDE

tisková zpráva

Aktuální informace přineseme co nejdříve, podle všeho ale bylo dnes ráno začla "evikce"(či-li násilné vyklízení s cílem zajistit tam "pořádek" z pohledu vládnoucí elity), takže kadý/á, komu na tomto místě záleží a má možnost, ať co nejrychlejí přijde pomoct s obranou.

Squat Milada - Praha, Holešovice

http://milada.s.cz

Po pádu berlínské zdi se Spojené státy prohlásily jedinou světovou supervelmocí a dravčí kapitalismus amerického stylu za jediný ekonomický systém, který připadá v úvahu. Avšak zbytečná válka v Iráku nyní zpochybňuje schopnost americké armády kontrolovat ropu a zemní plyn v Perském zálivu a Kaspickém moři, zatímco finanční chaos způsobil, že se nábožensky založená Bushova administrativa modlí za státní vlastnictví bank, pojišťoven a dalších finančních institucí, píše na serveru Truthout Steve Weissman.

Předkládaná Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (dále jen „Dohoda“) je výsledkem kontinuálního úsilí české zahraniční politiky o zapojení do systému protiraketové obrany Spojených států.

Faksimile smlouvy mezi USA a ČR o zřízení americké radarové stancie v Brdech včetně topografických podkladů CZEN

Protiraketový aktivista a starosta obce Trokavec, 66 letý Jan Neoral kandiduje na 15. místě plzeňské kandidátky ČSSD v krajských volbách. Nabídku kandidovat do Senátu však odmítl. Věří, že ho středočeští odpůrci amerického radaru v Brdech budou kroužkovat. Jeho kandidatura je tak výrazným průzkumem veřejného mínění o názoru české veřejnosti na radar. Nejpodrobnější průzkum, dopracovaný ve své reprezentativnosti až na úroveň volebních okrsků, jaký si sociologové ani nedovedou představit, natožpak zaplatit. Kroužky pro Neorala jsou referendem o vládní politice v tom nejneuralgičtějším bodě. Neoral se stal během dvou let symbolem kampaně Ne základnám i Ligy starostů proti radaru. Muž, který nechce do "vyskoké" politiky a vede válku s vládou z radnice na malé obci, s politikou neměl doteď nic společného. Přesto nejvíc fascinuje média svou bezprostředností a přímočarostí. Schopností rychle, vtipně a přitom pregnantně a stručně postihnout a glosovat politické výroky vládních propagandistů. Dokázal přitom získat podporu starosty Hirošimy i médií z celého světa. Jako občan. Jako důchodce. Jako hlas "zezdola". Říká se, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozve...

29. 9. 2008 iDnes: Lidé mne budou kroužkovat, věří si ve volbách starosta proti radaru ZDE

Text koluje po internernetových diskusních fórech, za jímalo by mě, kdo je autorem, píše Petr Nachtmann:
(na melodii písně Dobrý den prapore hvězd a pruhů, resp. na melodii Dobrý den majore Gagarine...)

1. Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.

2. Dobrý den, bankrote bank a dluhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s akciema.

Blíží se termín voleb do Senátu ČR. Budoucí legislativci pořádají rauty pro sponzory, ještě naposledy obíhají domovy důchodců anebo jen postávají na náměstích obklopeni svými asistenty. Z jejich úst uslyšíte odpovědi na všechny otázky. Málokterý však zařadil mezi své priority potřebu zrušení Senátu, což je latentní přání většiny občanů. Že nejde o okrajový problém či projev závisti méně úspěšných – je nabíledni. Průměrnému občanovi stačí náhodně sledovat přenos ze zasedání poslanecké sněmovny, poslechnout si argumentaci „elity“ národa.

KD| Ženevské rozhovory o mírovém řešení situace v Gruzii byly ve středu 15. října večer přerušeny, aniž by se zainteresované strany sešly. Očekává se, že se vyjednavači opět setkají 18. listopadu. Zvláštní vyslanec EU pro gruzínskou krizi Pierre Morel řekl agenturám Reuters a Associated Press, že rozhovory se dostaly do "procedurálních obtíží".

Jedním z hlavních hesel, která se objevovala na zaplněných náměstích na konci roku 1989, když se velmi rychle hroutil bývalý režim, bylo i ono známé „konec vlády jedné strany“. Často ve spojitosti s tímto heslem stálo heslo jiné, avšak jemu velmi blízké – požadavek na „svobodné volby“. Kdo by si tehdy ale i v letech následujících pomyslel, že i v demokracii (byť velmi specifické v naší současné podobě) tato situace, tedy vláda jedné strany, může znovu nastat? Asi jen málokdo. Vždyť klíčových institucí a pozic ve vedení státu je dost, a tak se nedalo, snad jen v teoretické rovině, vůbec uvažovat o tom, že by taková situace mohla vůbec někdy reálně nastat. A nejen to.

Každý pokus o zjednodušení má nutně nedostatky; není ani komplexní, ani detailní, ani přesný. Raději hned úvodem apeluji na možné kritiky tohoto textu snad povzbudivým i pro sebe latinským moudrem "faciant meliora potentes" (což překládám následovně: "Nechť učiní lepší věci ti, kdož jsou toho schopni!"). Není možné automaticky se spoléhat na nabízející se analogie, tím méně na ideologické poučky inspirované zkušenostmi zcela jiných časů a souvislostí.

Je zajímavé, proč se vlastně zrovna v případě Milana Kundery celá věc tak vyhrotila. Podle mě to souvisí s jeho jinakostí a s tím, že nevyužívá své slávy k tomu, aby v Čechách obcházel televizní a tisková talk show a hrál roli doyena světové literatuy, což je pro některé lidi zcela nepochopitelné:), poznamenává Bohumil Kartous.

To, že to nedělá a že se drží inkognito, se dokonce pro "historika" Hradílka stalo téměř důkazem, že je Kundera "vinen", dodává Jan Čulík.

Zdroj: ZDE

Země Střední Ameriky svého času měly svá území, obyvatele, vlády, měny, ústavy, konaly se v nich volby a lidé volili parlamenty, prezidenty a kdo ví koho ještě. Vypadaly jako mnohé jiné. I tak daly vzniknout termínu "banánová republika". Přes všechno zdání tam moc měl někdo jiný. Někdo jiný rozhodoval jaké budou zákony, jak se budou počítat hlasy, kdo volby vyhraje a bude prezident.

To nám napsal ve čtvrtek jeden čtenář. Je opravdu nutno zdůrazňovat, že v této kauze o Kunderu vůbec nejde? Že jde o varovný, modelový případ, kdy neodpovědní pisálkové rozpoutali válku proti společnosti? Že pokud nebudou zkroceni, může skutečně začít docházet ke katastrofám, vytvářením nyní už opravdu nebezpečné, protože skutečnosti nesmírně vzdálené virtuální reality? Že jde o vážné varování, že fakta a pravdu lidskou slušnost opravdu nelze obětovat komerčním účelům, jako je marketingová kampaň za zvýšením nákladů?

Neznám pana Kunderu,ale mám dojem, že mu nesaháme ani po pindíka, píše jeden čtenář a vznáší závažnou otázku:

Rád bych věděl, zda mám udat agenta nepřátelské mocnosti, či mu pomáhat?

Žijeme ve zvláštní době. A do ní patří i Ústav pro studium totalitních režimů, míní Jiří Kopal.

Jsem vystudovaný filosof, ale také historik, a tento obor je mi velmi blízký a velmi si ho vážím; když mám volný čas a chuť něco si přečíst, nesahám po beletrii, ale právě po pracích historiků, ať už kteréhokoliv období - neznám nic poučnějšího. Proto čekám, jak se česká historická obec vyjádří k novému trapasu Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož vznik prostě neměla připustit. To, co páni "badatelé", kteří - jak mám dojem - snad ani nejsou vystudovaní historici - neumí zacházet s historickými dokumenty, resp. s nimi zachází způsobem, za jaký by student historie byl vyhozen a nucen svou práci předělat, to prostě přesáhlo určitou hranici. Takže se ptám: milí čeští historici, co uděláte teď?

Zdroj: ZDE

Pozoruhodně výmluvným případem toho, jak mýtus potlačuje a nahrazuje realitu, je tvrzení Alexandra Tomského v Lidových novinách, podle něhož je údajné Kunderovo udání agenta nikoliv nepodloženou spekulací, ale faktem:

Drobná potíž je, že zrovna v roce 1950 Kunderu vyloučili ze strany i ze školy, takže je těžko říci, jak byl zrovna zapálený. Tomský šíří kýč, přesně tak, jak to analyzuje ve svých románech Kundera.

Jedna výkladová verze současného masového sprosťáctví by se dala postavit na nenávisti k odstupu vůči českému prostředí, kterou si Francouz Kundera udržuje, míní Karel Dolejší.

A zde můžeme už klidně říci, že současné události plně prokázaly oprávněnost této distance...

Neberu svoji kandidaturu nijak fatálně. Pokud mě zvolí, rád tam půjdu. Když ne, budu se bavit něčím jiným.

Tyto věty prohlásil o své kandidatuře od Senátu za ODS humpolecký podnikatel - majitel pivovaru a příznivce "rovné" daně, bývalý kandidát za Unii svobody Stanislav Bernard, v reklamním rozhovoru s Miroslavou Jirsovou pro "Moje téma" Hospodářských novin v den, kdy Britské listy zveřejnily informaci, že Bernard pravomocně prohrál soudní spor s redakcí BL o to, jestli byl lobbista a politický turista, nebo ne . K tomu, že byl lobbista, se Bernard hlásí. A v roce 1999 dokonce sám řekl, že svůj lobbistický krok " byl připravován právě s poslanci z ODS." Přestože tehdy oficiálně lobboval u poslanců Levého bloku. Jeho návrh obhajoval a prosazoval poslanec Hájek...

25.9.2008, Hospodářské noviny: Stanislav Bernard: Měnil jsem zákon kvůli záchraně pivovarů ZDE

Od té doby bylo se Stanislavem Bernardem natočena desítka rozhovorů a napsána desítka článků. Všechny na jedno brdo. Nikde Bernard nenapsal, co udělal - ne pro sebe či svůj podnik, ale pro obyčejné lidi - jako člen humpoleckého zastupitelstva za Unii svobody, za kterou kandidoval těsně po Sarajevu. "Principiálně mi však nevadí ani KDU-ČSL," sdělil HN Stanislav Bernard 25.5.2006. Když o několik let později kandidoval za ODS, zeptali se ho redaktoři HN: Nelitujete toho, že jste nakonec nešel do politiky? A Bernard odpověděl:

Nelituji. To rozhodnutí jsem udělal právě proto, že jsem začal trochu víc vidět do poměrů v politice. A začal jsem víc vnímat, na jakém hřišti se hraje a jakými způsoby. Pravidla této hry jsem odmítl přijmout. Nedokázal jsem se ztotožnit s tím, že bych musel být soupeřem v prostředí nepoctivosti, často hraničící s kriminalitou, korupcí."

A nyní kandiduje opět. Těsně po tom, co se provalila kauza poslance ODS Moravy, co jsou známy výroky Topolánkova poradce Dalíka o "fotkách s kurvama" a co se v médiích vykoupal poslanec Tlustý s figurantkou. A Bernard opět kandiduje za ODS. "Dokážete cokoli," zní předvolební motto kandidáta ODS do Senátu.

Student Glasgow University Mikko Tapio Johannes Vaisanen zkoumá ve své jayzkovědné práci proces, jímž čeština přijímá v současnosti anglicismy.

Prosíme, vyplňte pro potřeby tohoto výzkumu tento stručný dotazník ZDE

Děkujeme. Redakce

Až poznámka Martina Škabrahy ("Tak je ze mně komunista!", BL, 15. 10. 2008) mne vyprovokovala k tomu, abych si i já otevřel stránky www.kohovolit.eu a odpověděl na otázky nezaujatě zkoumající shodu s politickými programy parlamentních stran a hlasováním stávajících poslanců. Hra má právě tento háček -- nepřipouští, aby se v ní pohybovaly jiné subjekty. Ty ovšem nemají v důsledku "herních pravidel" (mediální podpora, peníze na kampaň, atd.) stejně šanci.

Hamburk, 15. října 2008. Předevčírem skončila německá burza s indexem DAX ve výšce 5062,45 bodů a včera tenhle indikátor ukázal ještě víc. Teď ale je v tabulce už jen 4861 bodů, o 337,56 méně než včera, je to o 6,49% míň. Na burze ve Frankfurtu se dnes večer asi zase mluví o "horské dráze", a už ne o ukončení finanční krize, ačkoliv téma mělo být jiné. Ano, jde o situaci na reálném trhu, a proto, "oblečte se dobře, bude zima"! O tom více v téhle poznámce...

Ještě včera večer jsem si pročítal na webu inovovaného Respektu lynčovací článek "Udání Milana Kundery", který inicioval vlnu spekulací, hypotéz a kydání hnoje, na kterém se již tradičně přiživila snad všechna česká média, píše Ondřej Maršíček. Dnes je přístup k článku zpoplatněný za celých 15 Kč. Doufám, že to Hradílek řádně zapil i se společnými příbuznými aktérky Militké, kteří jsou také jeho příbuzní (sic). Vydělávat se dá skutečně na všem. Vyčkávám na pokračování kauzy.

Přece nemohl Kundera provést jenom jedno udání! Musel určitě taky něco ukrást v samošce! Nebo se objeví neznámý Jarda Novák, který půjčil Kunderovi 20 korun a ten mu je nevrátil? Co vše se objeví, než budou lidé znuděni natolik, že bude nutno vytáhnout nějakou novou čerstvě nabroušenou, vyleštěnou katanu a podrtit jí jak plesnivý meloun třeba klidně ostatky Karla Čapka?

Zajímavé je, že se k problematice ještě nevyjádřili sportovní komentátoři. Snad už je v sazbě "Kundera chodil na fotbal zadarmo, ale ostatní museli platit!". Pokladní stadiónu už trpí pár let stařeckou demencí, takže hurá na to. Nechme se překvapit co nám mediální scéna v čele s respektujícím Respektem nabídne!

Pokud někteří lidé udávali západní agenty, přišlé do Československa tajně odporovat komunistickému režimu, jak to posuzovat? Těžko dnes zhodnotit toto udavačství objektivně. Při četbě Oty Rambouska: Jenom ne strach (Vyprávění Ctirada Mašína) , NTS, Praha 1990, bylo moje posouzení dvojaké. Byli odvážnými odbojáři; ale má se proti nepravostem nelegitimního komunistického režimu bojovat nebo se nenásilně snažit o nápravu?

Přemýšlím, jestli je - nebo může být - na celé té kauze přece jen něco pozitivního, píše Jakub Žytek.

Jestli tím konečně nezačne generační diskuse "co jsi dělal za komunismu", která, myslím si, prostě proběhnout musí, protože jinak se tihle kostlivci budou tahat ze skříní dalších padesát let.

Problém je v tom, že v dnešním mediokratickém světě budou lidé (a v tom ústavu sedí modří svazáci, nedělám si iluze) chtít vidět jen to, jak tihle obvinění stojí na pranýři a budou si do nich projikovat své komplexy, nenávisti a frustrace, místo aby je nechali mluvit, pátrali po jejich motivech a snažili se je lidsky pochopit.

Tzv. vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 bylo také politickou prohrou demokratických sil. Krize, Mnichov a válka zpochybnily ideály demokracie a v očích mnoha občanů i osoby s nimi spjaté. Výsledek voleb v roce 1946 mluví za obyvatelstvo Čech a Moravy jasně.

JU│ Poněkud stanou pozornosti českých médií, kterou jsou plně zaměstnána českými problémy a i Českem se ženoucí hospodářskou krizí, prošla informace o konferenci ve francouzském Evianu, které se zúčastnili francouzský prezident Sarkozy a ruský prezident Medvěděv ještě za účasti dalších představitelů evropských států a EU. Na ní přednesl Medvěděv významný projev, ve kterém předložil řadu návrhů na posílení evropské bezpečnosti.

Do naší hospody se vplížil opilý agent CIA. Okamžitě jsem jej poznal. Oproti ostatním agentům jiných zahraničních služeb, tento mluvil plynně česky, dokonce v lidovém nářečí, a vypadal úplně jako obyčejný ušmudlaný Čech.

Zatímco se to u nás hemží ruskými, arabskými, čínskými, slovenskými, eskymáckými, jehohovnými, vodními a podvodními a jinými agenty, o těch amerických se vůbec nemluví ani nepíše. Jako by vůbec neexistovali. Jejich utajení je perfektní. Vlastně jako by existovali jen v amerických filmech. Že jsou však všude kolem nás, to nikdo neví. Oproti jiným agentům ostatních zahraničních služeb, američtí agenti totiž oplývají skvělým maskováním, blafováním a proto naprosto splývají s českým prostředím.

Když jsem se v listopadu minulého roku náhodou dozvěděl, že v rámci výstavby železničního koridoru má být ústeckoorlické nádraží srovnáno se zemí, byl jsem šokován. Nádražní budova v Ústí nad Orlicí je více jak 130 let stará, z většiny zachovalá v původním stavu. Zvláštní ocenění za zachování původního rázu unikátní historické nádražní budovy dala tomuto nádraží i odborná porota Soutěže o nejkrásnější nádraží ČR 2008... Odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR a České dráhy shodně konstatují: je již pozdě cokoliv zachraňovat. Tak vypadá péče o kulturní dědictví v podání dvou ministrů této vlády. Ministr Řebíček (ODS) a ministr Jehlička (KDU-ČSL) realizují dokonale barbarství této vlády. Nevzdávám se touhy zachránit krásnou budovu ústeckoorlického nádraží . Dovolím si poupravit jedno známé rčení:

(...)

Až nyní, když chci přistoupit k ostatním fakultám, zjišťuji chybu: u filozofické fakulty jsem se nedotkl počátku a kořene choroby, místo vlastní choroby jsem si všímal jen jejích příznaků. Ona choroba je společná celé akademii. Chcete, abych řekl, která je to? Chudoba je to! Často jsme velmi uvažovali, a to nejen my, ale i naši předkové, jakým způsobem by se mohlo pomoci akademii, tísněné jakoby mdlobou, ale vždy překážela tato neústupná choroba. Tu je třeba nějakého univerzálního léku. Avšak rostlinnými léky se toto zlo nezdolá.

Podezření, že na nepořádně investigativně připraveném útoku na Milana Kunderu se skrývá zoufalý pokus majitelů týdeníku Respekt zvýšit náklad, se potvrdilo, když svědkové informovali, že například před filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně rozdávali od pondělka pracovníci výtisky tohoto časopisu s útokem na Milana Kunderu, s bulvární karikaturou tohoto spisovatele na titulní straně a s přetištěným nápisem "Neprodejné!" studentům zadarmo.

Bude snad nyní Respekt organizovat ve snaze zvýšit svůj náklad bulvární útoky na další ikony českého kulturního obzoru? Příští týden by mohl týdeník zaútočit třeba na Jana Palacha, nebo Jana Husa, nebo Jana Ámose Komenského. Každá "sláva" se dá přece zneužít k zvýšení nákladu tiskoviny. Je to tak důležité!

Namátkovým zkoumáním u studentů české literatury však vychází najevo, že svým nepořádným a neférovým útokem na Milana Kunderu týdeník Respekt u přemýšlivých mladých lidí svou pověst jen dále poškodil. Zdá se, že bulvární útok na Kunderu jen dále posílil jejich pochybnosti o tomto periodiku.

K tomu dodává Ivan Junek: Ve firemní poštovní schránce jsem včera našel Respekt v igelitovém sáčku, s určením pro jednatele. Neuvědomuji si, že by nám někdy někdo zadarmo tento časopis poslal.

Dodává Jan Chvojka: Respekt byl dnes zdarma rozdáván také před univerzitním areálem Západočeské univerzity v Plzni na Borech. Když jsem v dopoledních hodinách seděl na přednášce, přišlo mi divné, že se u informatiků (tzn. notebook, sešit a propiska, nebo nic) vyskytlo tolik výtisků tohoto periodika. Že by se začali zajímat o politiku, ekonomiku nebo dokonce snad o kulturu? Ne, ale u linky MHD před univerzitou stála usměvavá slečna s náručí časopisu zadarmo. Respekt jsem si nikdy nekoupil, ale shodou okolností jsem o tom minulý týden uvažoval. Chtěl jsem si ho zkusit přečíst, takže mi udělali výjmečně radost s něčím zadarmo. Ovšem zveřejnění takovéto skutečnosti bez pokusu kontaktovat dotyčnou osobu mi přijde hodně sprosté. S Reflexem si vystačím, nebudu Respektu zvyšovat náklad.

Poznamenává Miloš Vávrů: Něco na tvrzení pana Čulíka o účelové kampani Respektu na Milana Kunderu bude, protože vydání s "aférou" mi přišlo domů na adresu (Brno) zdarma (?!), ač nejsem abonentem a nic jsem si neobjednal. Stalo se to poprvé.

Píše Lukáš Adámek, student Univerzity Palackého v Olomouci: V úterý jsem na olomouckém nádraží dostal k běžnému nákupu nejmenovaného nápoje zadarmo výtisk Respektu, který obsahoval obvinění Milana Kundery. Chvíli jsem prodavače pozoroval a výtisk byl dáván ke každému nákupu.

Opravdu prazvláštní...

Nelze přehlédnout, že vůči tzv. konspiračním teoriím chováte jistou averzi.

Píšete: "Ale já vím, v nyní téměř úplně ateistickém českém prostředí zbyla z někdejšího katolicismu jen intenzivní záliba v konspiračních teoriích. Tolik Čechů je přesvědčeno, že přesně ví, co kdo dělal či co si myslel. Neberte nám konspirační teorie. Možná je reklamní kampaň Respektu opravdu dobře vymyšlena. Češi mají konspirační teorie opravdu rádi, bez ohledu na presumpci neviny a na fakta." Já tomu tedy nerozumím. Nechci Vás chytat za slovo, nevím "jak to víte?" a co má zamřelý katolicismus společného s konspiračním teoretizováním; ke Kunderovi se nevyjadřuji. Zajímalo by mě, co je podle Vás opovrženíhodného na "konspiračních teoriích", ale víc než to, co je podle Vás "špatná konspirační teorie."

Šok a znechucení vyvolaly u politiků ODS včerejší informace Deníku Rovnost o metodách politického boje senátora za Brno -- venkov a Blanensko Vlastimila Sehnala. Ten měl podle lidí z jeho okolí před minulými krajskými volbami zosnovat útok na šéfa jihomoravských občanských demokratů Milana Venclíka.

ŠOK│ Tak toto napsalo regionální vydání deníku Deník 4. 10. 2008. Od té doby ticho po pěšině. O xenofobnii a rasismu brněnského zastupitele Paulczyňského se také v médiích nemluví, přestože se "politicky nekorektní" citáty na jeho webu objevují stále. Že by se brněnská ODS bála prát špinavé prádlo před volbami?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.