Medvěděv se zde vyslovil mj. pro novou konferenci o spolupráci a bezpečnosti v Evropě. Jak uvedl, Rusko po 11. září chtělo spolupracovat s Američany. Ovšem po svržení Talibanu v Afghánistánu začala řada jednostranných kroků, které nebyly schváleny v OSN a dokonce ani s partnery v NATO. Medvěděv připomenul Irák i odstoupení od dohody o omezení protiraketových systémů.

Podle Medvěděva jsou USA odpovědné za vyhlášení samostatnosti Kosova, za nerespektování mezinárodního práva i za to, že NATO se rozšiřuje na Východ, což je pro Evropu podle něho nebezpečné. Medvěděv také řekl, že unilaterální svět v systému mezinárodní bezpečnosti a také v ekonomice je neudržitelným a bezperspektivním jevem.

Francouzský prezident se Medvěděvovi po celý svůj projev obracel výslovně jako k Dimitrijovi a zahájil tím, že nic ve slovech Dimitrije není v rozporu s jeho vlastním nazíráním.

Podle něho se o nové konferenci v Evropě může hovořit až na konci roku 2009. Svět se podle jeho názoru dnes pohybuje bez řízení a jasné orientace a finanční krizi mohou zastavit jen koordinované kroky bank a vlád vyspělých zemí.

Neskrývám, pokračoval, že vztahy mezi Ruskem a EU prošly těžkou zkouškou. Ale Evropa a Rusko se nesmějí do sebe vzdalovat, jak si snad někteří politici myslí, když hovoří o nové studené válce. To by bylo historickou chybou.

Sarkozy se také snažil přesvědčit Medvěděva, že Evropa není závislá na USA, že se může svobodně rozhodovat a také o snaze celé EU pokračovat ve strategickém partnerství s Ruskem.

Řekl také, že někteří politici byli znepokojeni, jak energicky se Rusko vrátilo na mezinárodní scénu a někteří mohli i dospět k názoru, že Rusko považuje konfrontaci za způsob řešení politických otázek. Jistě, že vpád Gruzie do Jižní Osetie byl chybou, ale reakce Ruska byla neproporcionální a dodal, že nemohou uznat jednostranné vyhlášení samostatnosti Abcházie a Jižní Osetie. K tomu jen maličký dodatek – v tomto týdnu francouzský ministr zahraničí prohlásil, že souhlasí s účastí představitelů těchto republik na konferenci o urovnávání tohoto konfliktu v Ženevě, což ještě nedávno bylo velmi sporné.

Proč připomínat tyto projevy respektive tuto konferenci? To jsou totiž velká evropská témata a země, která chce předsedat EU by o nich alespoň mohla a měla mluvit. Jen si zkusme trochu představit, jak může být evropskou politikou vnímána politická reprezentace země, která jednostranně dává najevo svoji orientaci na americkou politiku a nezávisle na postoji evropských zemí buduje americký radar (a také dostává další evropské země do nebezpečí odvetných úderů při případném konfliktu), která nemá v úmyslu sdílet společné evropské hodnoty, která vystupuje proti koordinaci akcí při zdolávání ekonomické krize atd.

Jen si zkusme představit, že by předseda vlády, jeho místopředseda pro zahraniční politiku či ministr zahraničí měli za pár měsíců navázat na témata, která nastolila Francie a které jsou zjevně pozitivně vnímána i velkými evropskými mocnostmi – Německem, Itálií, Španělskem a více rezervovaně i Británií. Vždyť všichni zde přece cítíme, že právě tohle je to, co oni ani náhodou nechtějí. To je něco, co neodpovídá jejich přesvědčení - a evropská diplomacie už to ví.

Jak to asi tak může dopadnout? Zcela nepochybně tak, že Evropa reprezentovaná těmi, kteří nechtějí konfrontaci a mají jasno o evropské svébytnosti a evropských zájmech bude dělat svoji politiku nezávisle na tom, jak to Evropě bude oslazovat Česká republika. Skončí to nakonec tím, že česká politika bude v Evropě izolována a v podstatě nikdo se s námi nebude bavit – kromě zdvořilostních frází.

Koho zajímá v Evropě země, která si o sobě myslí, že je pupkem světa a že na své sousedy nemusí brát žádné ohledy. Kdyby to bylo v byznyse – bavil by se někdo s takovou firmou? Určitě ne. A proč by to v politice mělo být jinak?

To se pak bude hodně dlouho vysvětlovat a napravovat, protože Česká republika bude vnímána jako nedůvěryhodný partner.

Ono to začalo již tím povedeným heslem, o kterém si někteří čeští chytráci asi mysleli, že tomu nikdo nerozumí a jaká je to veliká legrace a recese. Ale ani legrace a recese do velké politiky nepatří, zejména když za nimi není nic dalšího. Není právě takové heslo jen důkazem o malosti a provincionalismu české politiky anebo je to ještě něco horšího....

Důsledek českého předsednictví totiž může být ještě jeden. Dobře se ví, že EU je zatím velmi nehomogenní celek – také vlivem nevyzrálosti zemí východní a střední Evropy. Pokud by i v dalším období některé rozdíly narůstaly, nelze vyloučit ani již nejednou diskutovaný scénář „dvourychlostní“ Evropy. Prostě ten, kdo je ochoten jít na větší míru integrace a také spolupráce se oddělí od těch, kteří chtějí jít jinou cestou. Prostě, když někdo chce zůstat stranou, tak mu to jistě ty velké evropské země dopřejí. Ale pak ať taky od nich nic nechce a žije si po svém...

Коммерсантъ: Дмитрий Медведев показал себя вполне безопасным
Но часть администрации США все же пострадала от его слов ZDE

YouTube - Medvedev seeks financial crisis solution at Evian ZDE