Na začátku října přišel šéfredaktorovi Britských listů následující e-mail:

Odesílatelem e-mailu byl redaktor Respektu, který následně publikoval zjištění pana Adama Hradílka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a příbuzného paní Militké, ženy, která přechovávala věci pana Dvořáčka a která byla později odsouzeným agentem považována za zdroj informací pro tehdejší československou policii. Z e-mailové zprávy nevyplývá, čeho se má připravovaný článek týkat a jak má být zpracován. Šéfredaktor Britských listů panu Třešňákovi odpověděl kladně a přidal seznam rozsáhlých vědeckých zdrojů, z nichž mohl redaktor Respektu o panu Kunderovi načerpat spoustu informací, kterými mohl doplnit diskutabilní nález pracovníka ÚSTR. Ten se má sice podle názvu věnovat "studiu totalit", podle tohoto případu se však věnuje spíše simplifikaci a skandalizaci mnohovýznamové historie této společnosti a možná dokonce slouží soukromým zájmům. Zde je přehled zdrojů, které měl redaktor Respektu od Jana Čulíka k dispozici:

• http://blisty.cz/video/Slavonic/Kundera.htm (bibliografii k tomuto textu zaslal Jan Čulík redaktorovi Respektu faxem)
• http://eprints.gla.ac.uk/3806/01/Milan_Kundera.pdf (článek o Kunderovi jako mladém stalinistovi)

ZDE (bibliografická databáze článků o Milanu Kunderovi Ústavu pro českou literaturu AV ČR od r. 1961),

dále: archiv.ucl.cas.cz (digitalizovaná podoba literárních časopisů)

Proč se ale redaktor Respektu po těchto zdrojích pídil, a jak jich vlastně využil, není jasné. Podle zveřejněných textů je na první pohled zřejmé, že jeho autorský přístup zcela postrádá schopnost rekonstruovat realitu v historické perspektivě, kterou toto téma, flagrantně podceněné z hlediska důkazního materiálu, vyžaduje. Redaktor Respektu ve svém úvodním textu sice jakoby "rekonstruuje" historickou realitu, ale činí tak jen povrchně a tím pádem kontraproduktivně. Chce, aby historie byla vnímána tak, jak si přeje:

Citovaný text je typickým příkladem toho, jak omezený je současný mediální pohled na historii, a nejen na ni. Autor v něm uvádí jednotlivé relevantní události, jako byly proces s Miladou Horákovou či hokejovými reprezentanty nebo osud politických vězňů v uranových dolech. Relevance těchto skutečností však nemůže ani zdaleka obejmout realitu, protože se jedná pouze o jednotlivosti, které sice pomáhají historii pochopit, avšak pouze v kontextu celkového historického obsahu, který tato doba nese. Autor se však o zasazení těchto událostí do nějakého kontextu vůbec nepokouší. Asi to ani neumí, ale zejména si to nepřeje. Kde jsou vstupy z vědeckých zdrojů, které autor získal?

Nejedná se o historickou perspektivu, jedná se o pohled zpět z pozice současného, od tehdejší skutečnosti vysoce odtrženého diváka, který interpretuje pouze to, co zná, nebo to, co se mu hodí. U redaktora Respektu jde pravděpodobně o kombinaci obojího, přičemž akcent těchto historických skutečností je, podle celkového vyznění jeho článků, s vysokou pravděpodobností účelový. Cílem je zařadit Milana Kunderu do tohoto primitivního vzorce, v němž se historie jeví jako sekvence několika izolovaných, stejnobarevných (černobílých) "snímků".

Nejen historická perspektiva postrádá smysl. Také autorův přístup k předmětu svého "zkoumání", tedy k Milanu Kunderovi, je naprosto nepřijatelný, a to od samého úvodu:

Text je propagandisticky tendenční, má čtenáři sdělit, že Milan Kundera je "podezřelý" už tím, že po sobě "vždy zametal stopy", podezření má utvrdit to, že se v hotelích ubytovává pod "falešnými" jmény a nedává českým novinářům vědět, když jede do České republiky na návštěvu. Pohybuje se "inkognito". "Shodou náhod" (to je důležitý prvek této legendy, který dává vystoupit jakési vyšší spravedlnosti) se ukazuje, že ona uzavřenost "může mít nějaké jiné důvody". Co jiného by přece mohlo držet člověka v odloučení než špatné svědomí. Text jako by chtěl nejen soudit Kunderu, ale navíc se snaží vpisovat jakousi hypotetickou skutečnost do jeho vlastního života, což má odhalit toto autorovo tajemství.

Bulvární pojetí tohoto úvodu (bulvár také cosi odhaluje, jakési "skutečnosti", které se "mohly" stát) usvědčuje autora z toho, že záměr svého textu zcela ztotožnil se závěrem. Cílem bylo skandalizovat Milana Kunderu, ale nikoliv mu něco dokázat, prostě jen vytvořit dojem, že Milan Kundera je podezřelý člověk, který by jistě neváhal někoho udat, když se chová takto "divně". Mezi řádky čteme, že Milan Kundera je prostě vinen. Ostatně, autor své pohnutky sděluje v navazujícím textu:

Ano, přání je až příliš často otcem myšlenky. Starý příběh "žije vlastním životem", pouze bylo třeba mu život vdechnout (shodou náhod) a posléze této životní "energie" tak trochu využít. Jen pořád nevím, k čemu autor vyžadoval rozsáhlé vědecké zdroje...

Co způsobila nezodpovědná aktivita ÚSTR a marketingová taktika Respektu

Časopis Respekt a ÚSTR nejen že nejsou respektovatelné, navíc jejich zaměstnanci způsobili řetězovou reakci. Kontroluje je někdo? Ví někdo, proč ÚSTR svoje dílčí a nejasné zjištění zveřejnil a dal mu, za pomoci redakce časopisu Respekt, punc pravdy? A proč místo diskuse nad skutečností stále tvrdí, že mají pravdu?!

Zde je jeden velmi signifikantní důsledek. Tato anketa již nějakou dobu visí na informačním serveru Novinky.cz. Všimněte si, jakým způsobem deformuje, uzávorkuje a primitivizuje skutečnost:

Jedná se o jev přímo vyplývající ze "skutečnosti" v podání ÚSTR a časopisu Respekt. Média se neptají na povahu materiálu, který se jednou dostal do mediálního prostoru. Je-li jednou "vržen" stává se po ně skutečností, se kterou je možné "pracovat", což často znamená modelovat informaci do nějaké sémiotické formičky a snažit se ji "prodat", bez ohledu na její validitu. Anketa ze serveru Novinky.cz (staženo 15. 10. 2008 zhruba ve 18:00) je vynikajícím příkladem toho, kam média posouvají skutečnost.

Faktem (jediným faktem v tomto "příběhu žijícím svým vlastním životem") je, že byl nalezen dokument zachycující údaje o Milanu Kunderovi v souvislosti s udáním někdejšího tajného agenta Miroslava Dvořáčka. Tento fakt nepřináší víc než podezření, že se něco takového stalo. Důvodné, bezdůvodné? Nevím, jak řekl Karel Dolejší, za současného stavu si na to nechci dělat žádný názor. Anketní otázka na Novinky.cz přitom věc, zcela v souladu s běžným postupem českých médií, nakládá s tímto mlhavým a zdaleka nerozpleteným svazkem různých souvislostí jako s faktem a neváhá nechat "veřejné mínění" soudit. Věříte Kunderovi, že Dvořáčka neudal? Jak pitomé, leč číslo 83% má velkou moc....

P.S. Jak se "prokurátoři" dějin vyrovnají s tím, že pamětník události Zdeněk Pešat tvrdí, že udání má na svědomí Miroslav Dlask? Budou dále bojovat za "pravdu", jako za ni bojuje ve svém textu pan Tomský, začínaje slovy "náhoda tomu chtěla"?