Pro stanovení příjmu existuje vlastně jednoduché pravidlo. Stejná práce by měla být zaplacena stejně, srovnatelná srovnatelně a různé práce k sobě přiměřeně. Když se ale má rozhodnout o opravdové výšce platů a o složení platebních částí a různých faktorů, všechno začne být složité a je to také věc moci, zvyků a osobních zájmů. A není divu -- každý to ví -- že v Německu dostávají vždycky ženy za stejnou práci horší plat než muži. Není úplně jasné, který ze jmenovaných faktorů na to má největší vliv.

Teď ale k tomu snu politiků, kteří hrozí bankéřům, že chtějí jejich příjmy omezit. Jak by to chtěli udělat, když nezestátňují všechny banky, ale na krátkou dobu jen některé z nich, to nevím. Taky nevím, jestli nezapomněli, že bankéři zpravidla mívají dlouhodobé smlouvy, které se nemohou změnit v jejich neprospěch. Kdyby ale ovlivnili příjmy manažerů těch bank, které potřebují státní pomoc, tak by se stalo to, o čem nejen bankéři, ale také vrcholní manažeři jiných firem už dlouho mluví a čím vyhrožují, totiž změnou zaměstnavatelů.

Zatím němečtí manažeři vyhrožují dozorčím radám, že mohou pracovat také v Americe, ačkoliv tam na ně asi málokdo zrovna čeká. A tak příjmy velkého množství těch manažerů jsou ve srovnání s německými platy velmi vysoké. A zajímavé při tom je, že nejen manažeři a jejich dozorčí rady, ale taky hodně hospodářských novinářů aspoň zdánlivě té výhrůžce věří. Příště ale manažeři bank, kterých se to týká, nemusejí ani hrozit emigrací, protože dobrým z nich bude umožněno přejít ze zestátněné frankfurtské banky do nezestátněné frankfurtské banky, aniž by museli změnit své bydliště.

Ano, bankovní systém asi musel být zachráněn, a proto stát musí taky investovat do některých bank, aby měly dost kapitálu. To s těmi příjmy by si ale politikové měli ještě jednou rozmyslet, pokud to nemá být nějaká jednoduchá kamufláž pro plátce daně. Osobně si myslím, že politikové to s omezením příjmu bankéřů mysleli vážně, jen to nepromysleli dost důkladně. Nebo vy jim nevěříte ani v tomto?