Zajímavé na současné krizi finančního systému je, že se slovo "bankéř" stalo nadávkou. To je ale vlastně nespravedlivé, alespoň vůči všem těm "normálním" pracovníkům ve všech finančních institucích. Mělo by být přece jasné, že pokladník v nějaké bance je tak málo vinen touto krizí jako jeho kolega v nějakém obchodním domě. A podivné je, že když se mluví o těch, kteří krizi zavinili, anebo o těch, kteří by za to měli platit, zapomíná se, že hodně bank nepatří nějakým "bankéřům", ale akcionářům, kteří by ovšem jako majitelé měli uhradit ztráty svých firem a za státní finanční podporu ručit svými akciemi.

A tak jsme se dostali k myšlence zestátnění bank prostřednictvím okamžitého předání práv akcionářů států a převzetí akcií státem aspoň do té doby, než budou státní investice splaceny, a to včetně úroku. To by politikové jako Merkelová jednaliu podle toho systému, v němž se na zestátnění pohlíží jako na "ďábelský zločin". Proto asi Merkelová taky v televizi upozorňovala, že má být zestátnění omezeno jen na nejnutnější dobu.

Divné při tom není jen to, že se nezmínila o povinnosti a o způsobu splacení bankovních dluhů státu, ale i to, že asi zapomněla na svůj projev před pracovníky firmy Volkswagen. Tam před nedávnem velebila speciální právo, které má zaručit vliv německé země Dolní Sasko na řízení automobilky. Podle tohoto zákona smí stát Dolní Sastko ovlivňovat rozhodnutí firmy Volkswagen, ačkoliv nevlastní 25% akcií té firmy. Že v tomto případě Merkelová podporuje vliv státu proti úsudku Evropské komise, to už je obzvlášť podivné. Podle mého by ale finanční sektor měl být kontrolován státem, protože jeho vliv na reálné hospodářství je převeliký. A že by to mělo platit nejen pro firmy, které už zkrachovaly, to by bylo pro mne samozřejmé. Merkelová by s tím zatím asi nesouhlasila, proto po záchraně chce opět odepřít státu jeho přímý vliv na finanční sektor. Po jejím postojí v případě firmy Volkswagen si mi tomu ani nechce věřit, ale co vy na to?