Podobné schéma jako vy jsem navíc zažil v sobotu, kdy jsem s kamarády strávil den v Berlíně na sběratelské burze a pak procházkou po městě. I když má to město své mínusy, má zajímavou atmosféru, navíc nám přálo počasí, takže výlet byl moc povedený. Večerní návrat do Čech charakterizovala hnusná mlha páchnoucí sazemi a zatuchlou almarou, do níž jsme se vnořili pár set metrů za dálničními tunely pod hranicemi. Ty olezlé a polorozpadlé stavby kolem, zaneřáděné pozemky plné oschlého plevele, sem tam plechová kostka nákupního centra či montovny čehosi, silnice díra na díře a výmol na výmolu... I moji kamarádi si všimli, že ten rozdíl je skutečně citelný.

Páně Čulíkův termín "ošuntělost" je to, co mě mlátí do očí již velmi dlouho. Naprostá většina toho, co se například převezme z ciziny (ať technologie, zvyky, hmotné předměty), se tu vzápětí pokryje jakýmsi filmem upaťchanosti, amatérismu, fyzické špíny... asi jako klika na typických českých veřejných záchodcích. V tom obyvatelstvo tohoto státu opravdu vyniká.

Zmiňujete absenci vizí, hrdosti, sebevědomí - ano, trefujete hřebíček na hlavičku. Pamatuji si, jak známí mých prarodičů někdy kolem revoluce mluvili o Polácích jako pronárodě, co by prodal vlastní babičku - v tomhle je Češi naprosto překonali. S chybějícím respektem k sobě samým, pod vlivem Klausovy neviditelné ruky trhu a bezskrupulózní plutokracie, kde peníze (a kontakty) znamenají vše, ale morální zásady a úcta k sobě i druhým nejsou nic, si otevřete např. nějaký katalog pornofilmů. Je až ohromující, kolik Češek a Čechů naleznete celosvětově mezi herci hetero i gay porna. Občas se pak stávají takové ty legrační situace, kdy se rodiče nestačí divit, cože to jejich dítka robí v té cizině, protože v době stahování P2P se v podstatě nedá zabránit, aby se "moje" nahrávka nedostala až do sousedství.

Napoti tomu lze sledovat hysterické "vlastenecké" výlevy při sportovních utkáních, kdy davy zakomplexovaných hovádek masturbují nad výkony zcela jiných lidí, nejlépe pomalovaní národními barvami a s vlajkou v pařátech... kdyby museli dřít jako ti hokejisté či fotbalisté, odpadli by po pár hodinách. Hlavně to pivo lemtat a řvát KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH, jim jde výborně.

Je docela s podivem, jak řada našich médií kontinuálně pěstuje v Češích jakýsi pocit vlastní výjimečnosti, neopakovatelnosti, světové pupkovosti... někteří moji známí se tak budou do krve hádat, jak Češi dali světu nejlepší sportovce, vědce, pivo, jánevím co ještě. Jak nás velký božský radar navždy uchrání před zlou Angelou a ještě zlejším Vladimirem, nedej Bože snad i před primitivními islamisty z Íránu, kteří by nám určitě v souladu s Koránem zakázali to pivo, kdyby to tu přepadli a vyhráli. Jak neomylná a nejspravedlivější Amerika při nás bude stát v dobrém i zlém, až na věky ámen... V takový moment argumentuji příkladem: Když mé rodině (ČR) pomohl dědeček ze sousedství (USA a jejich představitelé 1918), musíme být pořád permanentně vlezle vděční dědečkově vnukovi, z něhož se vyklubal grázl, gangster a masový vrah (současná vláda USA)? Odpověď jsem ještě neslyšel.

Přitom je Česká republika stále více jakýmsi zadním dvorečkem, o němž má málokdo povědomí, který je tam někde uprostřed Evropy... Třeba pro Německo je partnerem k diskusi ve valné většině situací Polsko, už pro svou velikost a ekonomickou sílu.... Dřívější celospolečenské mediální hysterie o zlých Sudetských Němcích číhajících s tralalákem a sukovicí za hraničními patníky skutečně začínala u Aše a končila v Hodoníně, v Německu to bylo skoro všem buřt. Kauza se propírala z valné části v sudetoněmeckých svépomocných tiskovinách, jen u nás zabrala celostátní deníky.

Pidistát s počtem obyvatel shodným s průměrnými světovými velmocemi moc váhy nemá a současné dění ji ještě víc snižuje.

Zcela pozoruhodným fenoménem je póza "koukání spatra" na cizince, případně se jim vulgárně pošklebovat a vrhat opovržlivé pohledy, nadto v kombinaci s totální neznalostí cizích jazyků. Řada mladých je dokonce pyšná na to, že na "anglinu a něminu" na škole zvysoka s*** (víte co) a procházelo jim to. S tím souvisí i časté a otřesné způsoby výuky cizích jazyků, kdy např. středoškolští profesoři v ústeckých školách pérují žactvo na německých minulých časech a nepravidelných slovesech, ale totéž žactvo neví, jak si ve stánku za hranicí říct o žvýkačky. Jazyky jsou mým velkým koníčkem a pokud cestuji do země, jejímž jazykem se tam snažím dorozumět, sklízím pozitivní ohlasy a pochvaly. Naposledy v Chorvatsku a Bosně. Bez nadsázky mi to otevíralo dveře k lidským srdcím. U nás cizinec trošku mluvící česky uslyší až příliš často: "Nauč se česky, debile".

Česká mainstreamová média, a zejména bulvár, jsou opravdu žumpa, která svou zhovadilostí nemá obdoby. Ti samí Čecháčci, kteří velebí paní Bohdalovou do nebes jako českou stálici a nej herečku, pak uveřejní její nahé fotografie pořízené nějakým chcípákem a pět milionů lidí si ten výtisk nesmí nechat ujít. Tak absolutní příklad neúcty jsem snad ještě neviděl. Naproti tomu se hvězdami showbyznysu stávají příležitostní zoufalci, kteří cosi sexuálního předvedli na videu, či "to" okázali v nějakém časáku.

Přiznám, že páně Kunderovy knihy jsem nikdy nečetl. Čtu hodně, ale ještě jsem se k nim nedopracoval, možná je to mé velké mínus. Současné dění kolem něj je ale skutečně k pozvracení. Najednou jsou tu všichni odborníky na historii, dobovými svědky, čistí jak slovo Boží, moralistní jak stará panna z konce 19. století... máte pravdu nejspíš v tom, že jeho hlavní chybou je, že je slavný a uznávaný, což pokoutním šmelinářům modré, oranžové i jiné barvy či škrabalům s hypertrofovaným egem vadí.

Možná se ale věci mají jinak. Napadá mě, že kauza Kundera a jiné (často z prdu kulička) se tu vytvářejí úmyslně z minimálně dvou důvodů:

1. jednak se zabaví veřejné mínění hádkami o čemsi, o čem prakticky nikdo nic neví, takže se odvrátí pozornost od věcí důležitých

2. a s tím souvisí naše politicko-hospodářská situace, kdy se největší strany spíše podobají mafiánské struktuře, která kontinuálně pumpuje veřejné peníze do soukromých kapes vyvolených. V této zemi existuje spousta veřejných tajemství, jako to, že většina veřejných zakázek je jasná už při jejich vypisování, že rozhodují úplatky a konexe, že regionální firmy jsou jedna ruka s regionálními politiky, že česká privatizace se ve valné řadě případů rovná rozkradení, žel v mezích naší zpotvořené legislativy. Taky mám pocit, že současné brojení vlády protu euru je dáno tím, že pokud bychom museli odkrýt karty a zavést jakous takous finanční disciplínu požadovanou Bruselem (o níž jako takové si nedělám nejmenší iluze), zjistilo by se, jak moc je tato pidizemě vlastně MEZI PŮLKAMI.

Možná, že všechny tyhle negativní jevy a skutečnosti se dějí s jasným záměrem, se záměrem vytvořit z tohoto území ublemcanou zónu, v níž platí právo silnějšího a v níž žije banda slintajících negramotů bez kouska slušnosti, kterým je jedno, jestli v sousedství zapíchli starou babičku, hlavně když večer dostanou svou pravidelnou dávku televizních emocí a do schránky svůj katalog S ÚŽASNĚ NÍZKÝMI CENAMI. S takovými se pak dá skutečně manipulovat lépe než s tím stádem kravek na pastvině.

Milý pane Rolčíku, dnes je to rok, co na Balkáně při autonehodě zahynul zpěvák neuvěřitelných hlasových kvalit a lidsky nesmírně milého, srdečného a skromného chování a zjevu, Makedonec Toše Proeski (1981-2007). Zvládal od opery přes rock a pop spoustu hudebních věcí. V zemi, kde všichni hopsají na prehistorické či eroticky minulé hvězdičky a věčně vylité promiskuitní hvězdáky, ho samozřejmě neznala ani noha. Poslouchám jeho songy v chorvatštině, makedonštině či angličtině moc rád. Od Slovinska po Makedonii se dnes večer bude zapalovat spousta svíček, také za něj jednu zapálím. Hlavně při tom nezapadnout do bahna toho našeho státního rybníka.

Srdečně zdravím,

Jan Čihák