Je ale také pravda, že všechny tyto modely popisují realitu jen s určitou pravděpodobností (známé intervaly spolehlivosti) a za určitých podmínek. Proto se ve svých předpovědích i jejich správnosti ekonomové liší, proto občas jejich předpovědi nevyjdou. A proto také racionalita praxe je často úplně jiná, než je racionální svět modelů, byť ekonometricky dokonalých a ještě dokonalejších.

To by ani tak nevadilo, lepší přístup k řadě ekonomických či sociálních problémů nemáme a modelové zjednodušení je často jediná cesta k racionální analýze. Horší je, když ekonomové některým důležitým pojmům nerozumí. Jedná se o takové amorfní pojmy, jako je důvěra, stát, veřejný zájem, podnikatelský elán, životní úroveň, obecné dobro, morální principy a podobně. Takové pojmy jsou v podání některých ekonomických škol fakticky neuchopitelné, v modelech se pracuje s jejich "tacitní" přítomností nebo se vůbec neberou v úvahu.

Problém ovšem spočívá v tom, že hospodářská praxe nás občas přesvědčí, že bez těchto pojmů, jakkoli amorfních a jakkoli pravděpodobně také subjektivně chápaných, nefungují ani jinak velmi exaktně zmodelované trhy, jako je třeba trh mezibankovních půjček. Konkrétně mám na mysli současnou "ztrátu důvěry" mezi bankami v důsledku finanční krize. Asi lze lehce spočítat důsledky její ztráty, již těžší by takovou důvěru bylo nějak přesně definovat, ale její ztráta je citelná a jasně viditelná. Stejně tak lze analyzovat důsledky dysfunkce státu a veřejného zájmu v řadě ekonomik světa, kde i přes absenci fungujícího veřejného sektoru a dobrého vládnutí kupodivu spontánně žádný neoliberální ráj nevzniká.

Tak lze, alespoň podle mého názoru, přistoupit i k řadě dalších nezměřitelných veličin. Tedy pochopit, že jsou pro dobré fungování ekonomiky nezbytné a že jsou stejně důležité, jako úrok, hrubý domácí produkt a jiné veličiny více nebo méně přesně změřitelné. A že tedy ekonomové a další vědci, kteří s nimi budou pracovat, nejsou o nic méně vědečtí a směřující k efektivnímu řešení, než ti, kteří tyto veličiny považují za nedefinovatelné a proto pro ekonomii nepoužitelné.

Jejich půvab totiž spočívá v tom, že si za nimi každý, přece jen, může představit něco trochu jiného a tudíž se utváří v dané společnosti dynamicky na základě pozitivního konsensu na jejich obsahu. Takový konsensus už pak popsat lze -- věcným popisem, nebo i kvantifikací určitých ukazatelů, kterými se třeba důvěra mezi bankami nebo dobré vládnutí "projevuje". Neexistence obecné definice je tedy de facto vlastností těchto pojmů, která ale jejich konkrétnímu obsahu v rámci určité společnosti nijak neubírá na objektivitě.

Možná by tedy stálo za to zapřemýšlet -- zejména v českém kontextu -- nad tím, že ony nezměřitelné a "společensky specifické" veličiny jsou z analytického hlediska stejně podstatné, jako třeba velikost HDP nebo elasticita čehosi. Pokud se na jejich obsahu shodujeme a bereme ho jako samozřejmost, tím lépe. Pokud ne a ukáže se, že příslušný pojem zdaleka není automatismem nebo že se s ním při úvahách vůbec nepočítá, pak má ekonomie, ale i vědy související, v těch konkrétních případech o příslušný analytický úkol navíc.