15. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 10. 2008

Finanční krize a boží vůle

Je s podivem kolik papíru se popíše, kolik obrazovek rozsvítí, jen proto abychom byli každý den vtaženi do dalších dílů reality show zvané finanční krize. Desítky důvěryhodně vyhlížejících bankéřů, expertů a analytiků nás tlumenými hlasy informují o opatřeních, která nepomohou, o světlé budoucnosti, která nenastane. Lež se kupí na lež. Ale the show must go on.

Jedno mají všichni ti matoucí ideologové peněz společné. Skálopevné přesvědčení, že se jedná nepříjemný, ale v podstatě náhodný a okrajový proces. O proces, který jen tak trochu poškodil lak karoserie posledního modelu kapitalismu. O problém, který oni a naši čačtí politici dřív nebo později zvládnou. Poškrábaný lak přestříkají novou, ještě zářivější, metalízou. A umožní laskavě nám ostatním, nezasvěceným, vrátit se zpět do lůna matky spotřeby. Geniální.

Kapitalizmus ale není stroj, který byl chytrými hlavami zkonstruováni k potěše finančních magnátů. Je to jen název pro skupinu procesů, které probíhají ve společenství přírody a lidstva na planetě Zemi. V neustále se měnícím superorganizmu v jehož žilách proudí materiál, peníze a informace. V mraveništi všech individuálních inteligencí lidských i nelidských. Kapitalizmus je zažívací trakt megaobra sedícího na planetě.

Podléháme iluzi, že jsme procesy v dlouhou evolucí zdokonalovaných střevech schopni popsat, kontrolovat a řídit. Není to pravda jak se právě teď názorně ukazuje. Celý zažívací trakt totiž nevznikl z našeho záměru, z naší vůle. Je to produkt mnoha zkoušek a omylů, produkt nelidských selekcí ale jen trochy lidského genového inženýrství. Kapitalizmus neřídíme, my ho prožíváme.

Nemůžeme ale vyloučit, že všechny ty navrstvené děje řídí nějaká jiná, vyšší moc - jiná než lidská intelligence. Bůh je při studiu vlastností ekonomických systémů naprosto legitimní a oprávněnou hypotézou. A jestliže Bůh existuje a interaguje s lidským společenstvím, musí tak nutně činit nepřímo. Přímé a veřejné ovlivňování by degradovalo naše unikátní osobnosti a činilo je nepotřebnými. Alespoň iluze svobodné vůle (a z toho plynoucí pocit zodpovědnosti za vlastní činy) je nutnou podmínkou zdokonalování našich duší. To Boha velmi omezuje a vystavuje útokům. Část populace totiž odmítá pochopit, že On, všemohoucí, slitovný a milující, nemůže zabránit lidským zvěrstvům. On však ví, že by tím likvidoval naději, že jich někdy v budoucnu snad ubude.

To ovšem neznamená, že Bůh úplně rezignoval na to nás ovlivňovat - jen přitom nechce porušovat jím samým ustanovená pravidla. Nelze mu tedy jinak, než zásahy omezovat na drobné změny scénářů spektáklů promítaných na naše sítnice, komponovaných údajně podle zákonů, které jsme ve své pýše vymysleli. Doufá, že ty drobné zásahy do logiky děje postřehneme a správně si je vyložíme. Boží politice by odporovalo, dávat veřejně najevo, že současná finanční krize je jeho dílem. Řada indicií nás nicméně opravňuje brát takovou možnost vážně. Především můžeme předpokládat, že Bůh nás nebude upozorňovat na věci kolem nás v případě, že jdeme po správné cestě správnou rychlostí. Mohl by tak ve své dobrotě činit v případě, že se blížíme srázu, za kterým cení zuby pandemická katastrofa a nemáme v úmyslu změnit směr.

Je nošením dříví do lesa opakovat, že synergické efekty, plynoucí z ekonomické nerovnováhy, všeobecného nedostatku surovin, kontaminace prostředí a vývoje nových zbraní, skládají třaskavou směs. Globální finanční kapitalizmus však takové předpovědi průjmů nerad slyší a - v nadšené spolupráci médií, která ovládá - nás před nimi chrání. Bůh ale možná má jiný názor než lenní páni a jejich vazalové. Je to totiž velký svéráz. Prý ani nesleduje CNN.

Je více než jisté, že trvalým zesměšňováním politiků řešících už více než rok nejdříve hypoteční a nyní globální krizi, nám Bůh naznačuje co si si myslí o jejich kompetentnosti řídit svět. Media - vědoucí jací jsme my jejich čtenáři závistivci - shora dolů a zdola nahoru rozebírají zlé činy a nemorální platy manažerů krachujících finančních institucí, které činí odpovědné za vývoj věcí. Jaká je v tom ale logika vinit chudáky, kteří se jen snažili vydělat trochu peněz? Vinni jsou ti, jejichž úkolem je vydávat správná pravidla stravování a dohlížet zda si bankéři myjí ruce. Místo toho se však naši politici chystají namísto velkých chyb dělat chyby ještě větší. Vlézt do megastřev a začít obra léčit zevnitř. Každému, kdo je vybaven zdravým (nebo selským?) rozumem, musí být jasné na jaké jedinné místo sebe i nás tímto postupem dovedou. Stát nemůže být zároveň tím kdo určuje pravidla, tím kdo je kontroluje a tím kdo podniká - a tedy profituje na jejich nedodržování.

Bylo by ale s podivem, že by On pořádal tak výpravné divadlo jen aby odkryl triviální fakta. Pohled na ty směšné figurky je nesporně božskou zábavou, ale kus je notně obehraný. Zdá se pravděpodobnější, že autor neměl v úmyslu stvořit jen jednoaktovku. Prvé dějství je třeba chápat jako působivé antré, které zdůrazní v druhém dějství překvapivě se rozvíjející recesní zápletku. S tím koresponduje i důraz kladený na až divadelně klidný postoj obyčejných občanů, kteří se zdají nevnímat rostoucí krizovou bestii vykrmovanou mediálními opatrovateli. Normální lidé žijí dál své normální životy, přestože jejich daně jsou po miliardách rozdávány bohatým (kdyby nám alespoň odpustili ty poplatky za vedení účtů!). Nenastává panika. Nevypukají demonstrace. Bankéři nevisí na lucernách (jeden snad prý dostal pěstí ve fitcentru).

Z nejreálnějšího sociologického průzkumu, který nám Bůh nezištně poskytuje, můžeme vyvodit převratné závěry. Dovolují nahlížet za oponu budoucnosti s určitým optimismem. V podobenství vyfabulované krize finační se nám dostává návodu jak řešit tu skutečně velkou krizi, ve které proti sobě stojí Jih a Sever, Člověk a Příroda.

Redukce spotřeby energií a omezení zmnožování hmotných statků obyvateli průmyslových zemí, které jediné může být nadějí pro pokojné soužití lidstva s planetou, je dosud halasně odmítáno. Především na základě axiomatické predikce bouřlivého nesouhlasu mas s něčím tak kacířským a na základě údajné neschopnosti ekonomického systému přežít takový vývoj. Masy ale, zdá se, projevují více rozumu akceptovat bludy, než jejich vůdci je kázat. A ekonomický systém - ten si pomáhá sám. Současná krize není výraz jeho nedokonalosti. Naopak. Je to důkaz jeho obdivuhodných schopností generovat nové regulační mechanizmy.

Bůh ví, že nikoho netěší, musí-li odložit koupi auta nebo stěhování do nového bytu. V euroatlantickém prostoru však hospodářská stagnace, nebo - Búh chraň - dokonce pokles, již nevyvolají existenční katastrofu celých tříd obyvatelstva jako v třicátých letech dvacátého století. Ano, důchody a příspěvky představují stále nižší a nižší procento z reálných mezd a sociální stát je demontován. Zároveň však ony reálné mzdy, se kterými se úroveň postižených poměřuje, stále rostou. A s nimi životní úroveň. V absolutním měřítku proto na tom bude proto nezaměstnaný v roce 2009 mnohem lépe než nezaměstnaný v roce 1929. A proto je i reálný strach ze zastavení růstu menší.

Rozumně plánovaná dlouhodobá recese vůbec nemusí znamenat tragedii a dokonce ani snižování životní úrovně - pokud o ní neuvažujeme jen v supermarketech. Může nás zato vyvést z nekonečného katastrofického kolotoče drancování přírodních zdrojů a ožebračování třetího světa. Může nám otevřít cestu ke skutečné globální spolupráci a eliminovat ideologická ostří broušená ekonomickou nespravedlností.

Věřím, že to je to boží poselství, které můžeme vyčíst ze scénáře globální finanční krize. Bůh nám nabízí ruku ke spolupráci při přeměně současného světa. Při realizaci největšího ekonomického projektu dějin. Tu ruku však musíme, podat my obyčejní lidé - ne naši politici. Protože o čistotě jejich rukou víme své.

                 
Obsah vydání       15. 10. 2008
15. 10. 2008 Zdeněk Pešat: "Západního špiona udal Dlask, ne Kundera"
15. 10. 2008 Výzva historikům Martin  Škabraha
15. 10. 2008 Citát dne: Profesionalita "našich historiků":
15. 10. 2008 Spekulace paní Militké, "aby ochránila manžela"
15. 10. 2008 Milan Kundera a tragédie Střední Evropy Karel  Dolejší
15. 10. 2008 Tenkrát na Východě Ladislav  Žák
15. 10. 2008 Kunderova trapnost Michal  Kuklík
15. 10. 2008 Je mi stydno, aneb vina budiž prokázána nade vší pochybnost Jan  Čulík
15. 10. 2008 Alexander Tomský si je jist, že Kundera byl udavač Jan  Čulík
15. 10. 2008 Tomský, Kundera a masové sprosťáctví
14. 10. 2008 Útok na Kunderu v Respektu je součástí reklamní kampaně ve snaze zvýšit náklad Jan  Čulík
15. 10. 2008 ČTK přinesla o kauze Kundera objektivní informace
15. 10. 2008 Články o Kunderovi ve francouzském tisku byly férové
15. 10. 2008 Je na vláčení Milana Kundery tiskem něco pozitivního? Jakub  Žytek
15. 10. 2008 Otazníky kolem Milana Kundery
15. 10. 2008 Doba kádrování už přece skončila, nebo ne? Miloslav  Štěrba
15. 10. 2008 Nesuďte, abyste nebyli souzeni František  Řezáč
14. 10. 2008 Milan Kundera v zajetí imagologů Josef  Švéda
13. 10. 2008 Kopnete-li si do Kundery, stanete se komickou postavou jeho románů Jan  Čulík
15. 10. 2008 Proč Kundera zrovna před volbami
10. 10. 2008 Prosím, pomozte jazykovému výzkumu
15. 10. 2008 Kandidát na senátora za ODS Bernard: Když mě nezvolí, budu se bavit něčím jiným Štěpán  Kotrba
15. 10. 2008 Tak jsem volil s komunisty -- a co? Milan  Daniel
15. 10. 2008 Jsou averze vůči konspiračním teoriím opodstatněné? Michal  Vimmer
14. 10. 2008 Jak to, že se nic nestalo té paní Militké?
15. 10. 2008 Zase rozkveteme! Milan  Kohout
14. 10. 2008 Otazníky nad jedním veřejným udáním Jaroslav  Kuba
15. 10. 2008 Koho zajímá v Evropě země, která si o sobě myslí, že je pupkem světa a že na své sousedy nemusí brát žádné ohledy?
15. 10. 2008 Oratio therapeutica Vavřinec  Benedikti z Nedožier
15. 10. 2008 Tak je ze mně komunista! Martin  Škabraha
15. 10. 2008 Deset melounů spolupracovníků amerických rozvědek v Čechách Wenzel  Lischka
15. 10. 2008 Reuters: Bývalý šéf Federálního rezervního systému je přesvědčen, že USA se nacházejí v recesi
15. 10. 2008 Americká vláda koupí podíly v bankách
15. 10. 2008 Sny politiků, vyhrožování bankéřů, aneb Jak určit příjmy -- teorie a praxe Uwe  Ladwig
15. 10. 2008 Barbaři na ministerstvech kultury a dopravy definitivně rozhodli: ústeckoorlické nádraží bude zdemolováno Martin J. Kadrman
15. 10. 2008 Finanční krize a boží vůle Stanislav  Vozka
14. 10. 2008 Nezměřitelné veličiny Jan  Mertl
14. 10. 2008 Teologie osvobození slaví čtyřicátiny Štěpán  Steiger
14. 10. 2008 NYT: Jak vytáhnout z rozpočtu na protiraketovou obranu 350 milionů dolarů
14. 10. 2008 Hořké propasti konzumní slasti Karel  Dolejší
14. 10. 2008 O vraždách a politice Bohumil  Kartous
13. 10. 2008 Nevíte koho volit do Senátu? Nechte si napovědět na www.KohoVolit.eu Michal  Škop
13. 10. 2008 Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály Štěpán  Kotrba
13. 10. 2008 Anální vesmíry. A co je za nimi? Bohumil  Kartous
12. 10. 2008 Dělnická strana: Za rudou kamufláží hnědé jádro Pavel  Pečínka
13. 10. 2008 Ramstein, závisle pohodové městečko Jan  Neoral
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
15. 10. 2008 Americká vláda koupí podíly v bankách   
15. 10. 2008 Sny politiků, vyhrožování bankéřů, aneb Jak určit příjmy -- teorie a praxe Uwe  Ladwig
15. 10. 2008 Finanční krize a boží vůle Stanislav  Vozka
15. 10. 2008 Reuters: Bývalý šéf Federálního rezervního systému je přesvědčen, že USA se nacházejí v recesi   
14. 10. 2008 Nezměřitelné veličiny Jan  Mertl
14. 10. 2008 Jak je tomu s bankovní krizí   
14. 10. 2008 Bankovní akcie poklesly navzdory tomu, že byly banky znárodněny   
13. 10. 2008 Zestátnění bank -- následek finanční krize, aneb Podivné obojetnictví kancléřky Merkelové Uwe  Ladwig
12. 10. 2008 Hamižnost ano, ale držená na uzdě   
12. 10. 2008 15 zemí EU se dohodlo na záchranném plánu pro banky   
11. 10. 2008 Skupina G7 schválila globální záchranný plán   
10. 10. 2008 MMF varuje: žádná země neunikne úvěrové krizi   
10. 10. 2008 Ve stínu paniky   
10. 10. 2008 Světové burzy zachvátila panika   
10. 10. 2008 Americké automobilky GM a Ford bojují o přežití