Jednoznačně nejpreferovanější stranou by pro mne měla být KSČM (shoda 83%), o které jinak říkám, že bych ji nikdy nevolil, dále pak ČSSD (57%), kterou jsem volil kdysi. Ještě větší legrace je, že Strana zelených, kterou jsem volil a dokonce veřejně podpořil v posledních parlamentních volbách, je mi co do hlasování vůbec nejvzdálenější (mínus 50%). Pokud jde o jednotlivé poslance, musím konstatovat stoprocentní shodu (!) s Václavem Exnerem a na dalších asi dvaceti místech jsou samí komunisti, až za nimi první poslanec ČSSD...

Ptám se, zda trpím nějakým falešným vědomím, když se považuju za liberála (a to slovo liberál je pro mě spojeno s něčím bytostným, s hlubokým osobním přesvědčením), a přitom hlasuju jako komunista (a jsem tak, doufám, vyloučen ze slušné společnosti -- abych si vypůjčil sarkasmus Jana Sterna). Nebo je něco špatně s touto společností a její politickou reprezentací?

Nevím. Ale k letošním volbám radši nepůjdu.

Pozn. JČ: Matematik a ekonom Uwe Ladwig upozorňuje, že ten, kdo se rozhodne nevolit, dává svůj hlas nutně automaticky té straně, kterou by volil nejneraději.

PODROBNOSTI ZDE