Mezinárodní měnový fond přidal svůj hlas k rostoucímu nátlaku na americký Kongres, aby schválil sanační balíček pro Wall Street. Burzy ve středu ráno stouply v očekávání, že k dohodě tento týden skutečně dojde.

Rusko vyslalo fregatu na scénu stále ostřejšího napětí mezi americkým námořnictvem a piráty, kteří se v Indickém oceánu nedaleko Somálska zmocnili dopravní lodi, naložené tanky a zbraněmi.

Navzdory zásadnímu pesimismu ohledně budoucnosti průmyslové civilizace se mluvčí jednoho z proudů americké alternativní spirituality, John Michael Greer, v posledním blogu snaží najít sféry, v nichž by současná finanční krize mohla Americe paradoxně pomoci k vyřešení dosud ignorovaných problémů. Greer načrtl celkem pět okruhů, kde by podle jeho názoru "léčba šokem" mohla prospět. Jsou to:

Americký prezident Bush zahájil soustředění úsilí ve snaze zachránit navrhovaný sanační balík 700 miliard dolarů pro bankovní průmysl. Přislíbil rychlý zásah se souhlasem obou hlavních amerických politických stran. To obnovilo určitou míru klidu na nervózních finančních trzích.

Ve třicátých letech dvacátého století přispěl americký Kongres víc, než musel, k tomu, aby proměnil finanční krizi v globální depresi, míní Gerard Baker, americký editor britského deníku Times.

Kongres tehdy hlasoval pro ochranářskou legislativu, pro nechvalně známý Smoot-Hawleyův zákon o tarifech, který vybudoval kolem Ameriky obchodní zeď a téměř zastavil volný pohyb zboží a služeb, životně důležitý pro efektivní fungování globálního hospodářství.

Když nyní americký Kongres odmítl plán na záchranu finančního systému,uštědřil tak těžkou ránu globálnímu finančnictví.

Jak může tato krize dopadnout? Velmi špatně, konstatuje v deníku Guardian Nils Pratley. Americký Kongres vydal signál, z něhož vyplývá, že americká vláda není schopna poradit si s bankovní krizí. Je to vážná rána důvěře investorů - a ztráta důvěryhodnosti finančních institucí je podstatou této krize.

Bezprostředním důsledkem nečinnosti americké vlády budou další bankroty bank, další znárodňování finančních institucí, minimum mezibankovního půjčování financí, banky odepřou zákazníkům úvěr. A pak bude postižena ekonomika. Nezaměstnanost stoupne, zákazníci budou utrácet daleko méně a zpomalí se investice do infrastruktury. K driuhé velké hospodářské krizi asi nedojde - hospodářský růst v Číně a v dalších částech Asie je dosud rychlý. Ale hluboká recese je pravděpodobná.

Že finanční krize neskončila, ale taky ještě asi nevyvrcholila, o tom jsem už psal předevčírem, ačkoliv jsem tehdy nemohl tušit, že američtí poslanci neschválí záchranný plán své vlády. Potom jsem v zajímavém článku v BL četl, pročpak asi Sněmovna reprezentantů odmítla sanační balík, a ve Spiegel Online, že poslanci po té mizérii si klidně odjeli na krátkou dovolenou. To mě přivedlo k mé dnešní poznámce...

V úterý v podvečer se v britské televizi ironicky pozastavoval šéfredaktor satirického čtrnáctideníku Private Eye Ian Hislop nad rebelií republikánských poslanců v Kongresu proti prezidentu Bushovi, "komunistovi, který chce zničit volnotržní kapitalistický systém nepřípustnými intervenčními státními zásahy". To, že je George Bush vlastně komunista, jsme dosud netušili, poznamenal Hislop.

Ten nadpis není vůbec nesmyslný. Je to bohužel až příliš hluboká realita. Naše realita. V demokratickém prostředí by měl mít své rozhodné místo politický argument a to bez jakýchkoliv omezení. Rozumějte dobře: i argument opozice a nesouhlasu. Dokonce i mechanismy k jeho vyjádření by měly být souměrné (přístup k mediím). To je jediná cesta k otevřené diskusi a k hledání objektivní reality, tolik nutné pro správné rozhodnutí. Je to ovšem také cesta velmi nesnadná protože vyžaduje schopnost obhájení svého názoru, chcete-li své pravdy.

Lidé jako já, kteří nemají shůry dáno, mají většinou dlouhou řadu chytřejších spolužáků. A pokud si chytřejší spolužáci nepamatují své méně disponované souputníky jako naprosté idioty, tak je občas upozorní na něco, co se v jejich oboru událo a co by mohlo mít význam i pro svět, který je vyhrazen těm, kdož v apatyce nekoupí a musí zabývat například vojáctvím, hospodářstvím a obchodem neřkuli politikou. Jeden z mnoha mých chytřejších spolužáků mi poslal odkaz na dokument Evropské společnosti fyziků s názvem "ENERGY FOR THE FUTURE, The Nuclear Option, A position paper of the EPS". Navrhl jsem mu, že by mohl napsat i úvodní slovo, abych nebyl podezříván z toho, že tento článek a informace v něm obsažené mají nějaký skrytý účel, popř., že jsem pod vlivem nějaké té tajné služby nebo zelené či jaderné lobby. Následující řádky napsal vynikající odborník ve fyzice, docent, vysokoškolský učitel, vědec a výzkumník. Spolužák a fajn kamarád. Rovněž titulek je z jeho klávesnice.

Nejen v Kongresu USA a v celé Americe, ale i v celém světě se dnes vášnivě diskutuje, zda ve stávající krizi finančního systému v USA by měl zasáhnout stát a poskytnout systému masivní finanční pomoc. A stejně jako je rozdělen americký Kongres a americké obyvatelstvo , je v této věci rozdělen prakticky celý svět. Jsou rozděleni senátoři, poslanci, ekonomové, finanční experti , laici, přičemž asi nelze pochybovat o tom, že všem jde o stejný cíl - o odvrácení možné ekonomické katastrofy ve světě.

V souvislosti s touto záležitostí je velmi zajímavá knížka známého amerického sociologa ruského původu P. A. Sorokina The Crises of our Age (Krize našeho věku) napsaná již před více než šedesáti lety. Za uplynulých šedesát let se nepochybně leccos změnilo. Nicméně některé teze neztratily svou zajímavost ani po tolika letech. Zvláště pak je zajímavá pasáž o krizi tzv. smluvní ekonomiky. Níže uvedená pasáž je mým překladem stránek č. 184 - 185 z desátého reprintu citované knihy vydaného v roce 1946 nakladatelstvím American Book - Statford Press, Inc., New York, píše Jiří Nezval:

Webové programy jako Gmail od Googlu donutí uživatele, aby přijali uzamčené, firemní systémy, které budou během času stát stále více, varuje aktivista za software zdarma.

Koncept používání webových programů jako Gmail je "horší než blbost", zdůrazňuje Richard Stallman. "Je to falešná marketingová kampaň."

My, bulíci, co se vyznáme kromě politiky taky ve fotbale, jsme mohli tušit předem, jak dopadnou nedělní bavorské zemské volby. V sobotu chytil Bayern München v Hannoveru 1:0, a protože to byla už druhá porážka v pořadí po šesti kolech nového ročníku Bundesligy, motá se německý mistr na devátém místě tabulky. Druhý mnichovský tradicí ověnčený klub "1860 München" se potácí na sestupovém místě ve druhé lize, slavný norimberský "Club" 1.FCN je v tabulce na čtrnáctém místě před "Lvy", jak se lidově nazývá "1860 München". Kdo trochu fotbalu rozumí, je mu na první pohled zřejmé, že nad fotbalovým Bavorskem se kupí v současnosti těžká, černá mračna a ve vedeních fotbalových klubů se blýská.

Dramatická tvorba Václava Havla jistě není originální: je svého druhu velmi dovednou variantou především her jiných, známých v širokém povědomí jako absurdní drama. Celý evropský kontext tohoto fenoménu není jednolitý, obsahuje tvorbu podstatně různých autorů: nejznámější jsou patrně Samuel Beckett (1906-1989), Eugène Ionesco (1909-1994), méně již například Arthur Adamov (1908-1970). Nejblíže má Havlova dramatická tvorba v některých rysech k polemickým pokusům o antihry Eugèna Ionesca, výborného francouzského dramatika rumunského původu. Právě on velmi dovedně rozvinul základní princip, spočívající v repetitivnosti, nebo chcete-li opakování, základních motivů, a nejvíce fráze. Založil tím doslova celý systém...

Taková anarchie vládne snad jenom na velvyslanectví Evropské unie! Zaměstnanci si tu evidentně s ničím nelámou hlavu - pohodička, klídek: Sekretářky uprostřed pracovní doby tlachají o svých milencích, leckdo si odskočí na cigárko nebo vyvenčí svého hafíka hned na příchodové cestě. (Jmenované kratochvíle lze samozřejmě kombinovat dle libosti.)

Přípravné ročníky pro předškoláky, pomalý, ale přece jen postupný odklon od umisťování Romů do zvláštních škol, asistenti ve třídách, výuka romštiny, nejrůznější vzdělávací a rekvalifikační programy, snaha dostat Romy do určitých povolání, kde by působili jako příklad k nápodobě -- tím vším se dnes snaží většinová společnost házet řadě příslušníků menšiny záchranné lano. Výsledek? Na ulicích spatříme romské dělníky, média přináší svědectví o úspěších romských studentů, podnikatelů či umělců. Stačí ovšem tyto vzdělávací snahy na to, aby většina Romů za několik generací obsadila přibližně ty stejné profese, které dnes vykonávají Neromové, aby se jejich sociální a ekonomické charakteristiky příliš neodlišovaly od neromské většiny? Tedy aby došlo k úspěšné integraci?

Prožíváme teď daleko více než finanční krizi. Je to historická geopolitická změna. Dochází k nevratné změně v rovnováze moci ve světě. Éra amerického globálního vůdcovství, která začala během druhé světové války, skončila, míní profesor John Gray.

Některé důvody shrnul zčerstva deník Washington Post:

tisková zpráva Ne základnám

Česká masmédia začala konečně pracovat se skutečností, na kterou upozorňovali a upozorňují nezávislí odborníci -- plánovaný americký radar v Česku nebude totožný s existujícím prototypem na pacifickém atolu. Právě na něm však byla provedena veškerá měření zadaná vládou, která jsou tedy nutně nepřesná, ba zavádějící.

Podle té poněkud pošetilé (ne-li dokonce urážlivé a hloupé) inzerce ČR před jejím předsednictvím v EU by se muselo zdát, že my Češi jsme, panečku, "někdo". Vždyť to těm ostatním "osladíme"! (Jako by musel celý svět okamžitě vědět, jací jsme koumáci, když na moravské půdě její rodáci inovačně vymysleli pro cukr místo běžných homolí praktičtější tvar "kostek". Jako kdyby ta naše, prý rovněž "zdivočelá země" místo biče kontaktně -- i taktně? -- uplatňovala především "cukr"? Nebo někdo už myslel s předstihem na to, jak ten "kostkově-cukrový" námět jako šalebná kvízová otázka prolétne celým světem a takto se svrchovanou naléhavostí upozorní na malý stát s 10 miliony obyvatel, který věděl, "jak na to" --- tj. jak "to" prakticky osladit, i když tutlá, CO VLASTNĚ se má toho kostkového sladidla dočkat...)

SL│ Žádné patentní recepty neexistují – ale strukturální změny by mohly preventivně působit proti finančním „crashům“. V současné době jsou v oběhu různé návrhy. Německý deník Die Tageszeitung osm z nich hodnotí.

Český ministr financí v nedělníchOtázkách Václava Moravce ujišťoval v překvapivém souladu se stínovým ministrem téhož české obyvatelstvo o tom, že americká finanční krize se příliš nedotýká České republiky, neboť český finanční trh je velmi stabilní a dozor nad finančními institucemi je v naší zemi dostatečný. Ba co více -- prý je "mnohem dále než kdekoliv jinde".

Kdyby víc lidí rozumělo tomu, co se stalo v americkém a britském bankovním systému, finanční krize by se dala zvládnout jen okamžitým částečným znárodněním všech britských a amerických bank. Na banky nezaútočili malí střádatelé, kteří by požadovali vydání všech svých úspor. Děsivým způsobem na sebe zaútočily banky navzájem, píše v týdeníku Observer známý britský ekonomický komentátor Will Hutton.

V Británii totiž finanční trhy, které banky provozují mezi sebou, okamžitě a úplně zamrzly. Došlo k tak obrovskému rozkladu důvěry a vznikla taková panika, že si nejznámější britské banky navzájem odmítly půjčit peníze. Namísto toho jim musela miliardy liber půjčit sama ústřední Anglická banka.

Globální trh prožívá ekonomickou krizi. Nerozumím ekonomickým pochodům natolik, abych si dokázal odvodit, co všechno v procesech, jak jsou dnes v hyperreálném finančním světě nastaveny, proběhne za změny. Bohužel to ale nejsou často schopni odhadnout ani nositelé Nobelovy ceny, kteří ji obdrželi právě za porozumění ekonomických pochodů. Ekonomické modely, sebelépe propočítané, prostě nestačí. Na celé věci mě proto zajímá ten sociální konflikt, který stojí v pozadí. Souvislosti vedoucí k určitému vysvětlení mi přinesl reklamní banner, na němž je porsche. Jenže to auto tam není jako předmět reklamy, ani jen tak nějaký dárek zviditelňující nějaký produkt, ale jako specifický fetiš.

Bipolární svět postavený na studené válce dvou mocenských bloků je nenávratně pryč. Dnešní multipolární mezinárodní prostředí nabízí příležitost pro další mocnosti, které by rády získaly své "místo na slunci". Jednou z nich je Indie, jíž patří nesporná pozice regionální velmoci v oblasti jižní Asie. Toto její postavení podporují i strategické rakety série Agni. Nově vyvíjená raketa typu Agni-III, která má mít mezikontinentální dolet, ovšem naznačuje, že indické ambice směřují ještě dále.

Nemůže již být pochyb, že po USA, Evropské unii a "rudnoucí" Latinské Americe vzniká nyní čtvrté obrovské nadregionální uskupení se zájmem o velmocenskou roli. Jde o Šanghajskou organizaci spolupráce, ekonomické a obranné společenství, které vzniklo na základě "Smlouvy o prohloubení vojenské důvěry v hraničních oblastech" v roce 2001. Dnes ji tvoří Čína, Rusko, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V roce 2004 získalo pozorovatelský status Mongolsko. Na summitu o rok později se pozorovateli staly Írán, Indie a Pákistán. Žádost USA, aby se směly summitu zúčastnit, byla odmítnuta. Dosud jakoby zůstávalo stranou pozornosti, že Rusko se již nějakou dobu postupně odvrací od politicky nestabilní Evropy a orientuje se na Asii. Právě prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce Rusko už řadu let usiluje o strategické partnerství s dosavadními dvěma regionálními velmocemi, Indií a Čínou, a členství v blocích, kde nejsou přítomny i tyto dvě země, pro ně ztrácí na významu.

Rusko, Čína, Pákistán a Indie jsou vlastníci jaderných zbraní, výrazné jsou i jejich kosmické ambice. Jejich ekonomický potenciál je obrovský, jsou členy WTO, MMF a SB. Jejich deklarovaným cílem je vybudovat hospodářsky i vojensky konsolidovanou střední a východní Asii.

Úplný Spengler a Petra Hůlová o Gruzii a budoucnosti na začátku září

Originální, promyšlený názor podložený argumenty a nejen dojmy U Nás nenajdete, i když „názor“ mají Češi všichni. Rubriky na ně máme ve všem tisku. Máme blogy, a přece kapacita nestačí. Kdo názor nejen má, ale taky se zajímá o názor druhých, zjistí brzy, že „pravicové“ názory jsou U Nás jeden jako druhý, tedy opravdu velká, hloupá, tupá, sprostá nuda (Steigerwald, Doležal, Komárek, Fištejn, Verner, Neff, Macek). Levičáci bývají chytřejší a vtipnější. Dobrá, je to věc vkusu, ...ale že by to bylo zrovna pestré? (Keller, Hekrdla, Bělohradský, Schnur, Kartous). Jan Čulík si v Blistech xkrát posteskl, že zajímavé konzervativní nebo aspoň pravé pravicové názory prostě nejsou na trhu, a proto se Naši zuřivci zprava marně vztekají, že jsou Blisty takový „Bolševický Hnůj“ . Konzervativní Pravda to tedy věru není. U Nás prostě není z čeho brát. Z jisté nostalgie, co je U Nás „nového“ si občas koupím Bakalův Respekt. No, to je něco. Nedávno jsem pro sebe objevil Asia Times, které mají také názorovou rubriku a autory, o kterých jsem nikdy neslyšel. A je to síla. Doporučuji Asia Times. Na ty Bakala naštěstí nemá.

Tento týden měla v Londýně, péčí divadelního souboru Orange Tree, premiéru hra Václava Havla Odcházení. Podle Kirsty Young, moderátorky kulturního týdeníku Newsnight Review v televizi BBC, obsahuje Havlova hra odkazy na Krále Leara a na Čechovův Višňový sad. Odcházení místy působí jako absurdistická hra. Vstupuje do ní Václav Havel sám, svými extempore z reproduktorů, čtenými, jak píše recenzent deníku Times, "se silným českým přízvukem".

Po letech vydal Václav Havel novou hru. Stručně řečeno: je zklamáním. Z mnoha důvodů text nefunguje.

Havel v Odcházení použil zavedené techniky psaní svých starých her ze sedmdesátých a osmdesátých let. Starou strukturu oživil jen novým tématem, jenže tématem, které bohužel působí banálně. Hlavním hrdinou Odcházení je zkorumpovaný vysoký politik, který je donucen odejít z úřadu a přijde při tom i o vládní vilu, protože není veřejně ochoten chválit jiný mocenský klan, který po jeho svržení uchvátil správu země.

Kéž bych mohl říct, že je Odcházení triumf, neboť Havel je jedním z velkých mužů naší doby, mimo jiné i proto, že během všech svých zkoušek i následných poct nikdy neztratil svůj šibalský smysl pro humor., píše Charles Spencer v deníku Daily Telegraph.

Jenže právě jedna z Havlových knih [tj. jeden anglický výbor, pozn. red.] se jmenuje Život v pravdě, a pokud mám být věrný této obdivuhodné filozofii, musím říci, že mi Odcházení připadá jako vážné zklamání.

V časopise A2 č. 39/2008 tuto středu vyšla -- pod "výraznějším" a deklamativnějším titulem "Akademická jatka" -- poněkud zkrácená verze následujícího článku. Psal jsem jej se snahou vylíčit celý příběh financování jednoho ústavu jedné fakulty nejstarší středoevropské univerzity. Značný textový rozsah, jímž laskavého čtenáře zatěžuji, je dán tím, že oblast financování veřejných vysokých škol v ČR a humanitních oborů v nich zvláště je zatížena řadou tradovaných mýtů a nepřesných informací. Například když před pár dny naše média zveřejnila zprávu, že učitelé dostanou příští rok na platech o deset procent přidáno, ne každý ví, že vysokoškolských učitelů se tato "dobrá zpráva" netýká. Jde mi tedy jen o to, aby "se vědělo". Britským listům jsem vděčný za ochotu zveřejnit článek v původní podobě.

Petr Bílek

Politikové všech našich stran na požádání kdykoli rádi zadeklamují, že jejich prioritou je budovat společnost vzdělanosti. Čeští učitelé mají dle zveřejněných statistik relativně dobrý plat a dostávají průběžně přidáno, byť se jim tempo růstu mezd zdá malé a občas kvůli tomu zkoušejí i stávkovat. Premiér se věnuje modelům financování vědy a výzkumu a jeho vláda nedávno na tyto účely schválila návrh výdajů; státní dotace bude narůstat zhruba o dvě miliardy ročně. Nicméně aby té radosti nebylo zas příliš, dovolím si nabídnout příběh jedné katedry jedné fakulty jedné univerzity. Nakolik je tato "případová studie" (case study, abych se držel češtiny ministerského rady prof. Matějů) o osudu oboru bohemistiky na přední fakultě nejstarší středoevropské univerzity zobecnitelná, k tomu nechť se případně vyjádří ti, kdo najdou čas a chuť reagovat.

Přesně před dvěma lety a dvěma dny vydaly Britské listy o majiteli pivovaru Stanislavu Bernardovi článek s názvem "Transparency International: pod povrchem špína", ve kterém kritizovaly činnost tohoto podnikatele, jeho lobbistickou činnost ve sněmovně, jeho angažmá pro několik politických stran, moralizování v "protikorupční organizaci" Transparency International poté, co se veřejně přiznal sám od sebe k dávání "benefitů", které sám označil za úplatek (24.1.2005, Profit str. 18, Blanka Růžičková) , a v neposlední řadě k propagaci konzumace alkoholu jeho firmou.

Stanislav Bernard je ve svém regionu nejspíš člověk, který oprávněnou kritiku neunese a domnívá se, že média jsou tady od toho, aby o něm zveřejňovaly jen servilní chválu. Spletl se. Zažaloval Britské listy "za poškození dobré pověsti" a svou při prohrál. Britské listy se až do vynesení pravomocného rozsudku zdržely jakéhokoliv medializování případu, aby neovlivňovaly soud.

Stanislav Bernard prohrál spor o tom, že je nepřijatelné nazývat ho politickým turistou a lobbistou, který nedodržoval etický kodex organizace, v jejíž správní radě seděl. To, že nyní kandiduje za Občanskou demokratickou stranu do Senátu, vypovídá o něm a o této straně víc, než je mu milé. Soud celkem logicky uznal, že Britské listy poskytly korektně Stanislavu Bernardovi prostor k vyjádření vůči konstatováním, v článku uvedeným, dle tiskového zákona, a uznal, že Stanislav Bernard měl možnost reagovat i v jiných médiích. Soud tak explicitně konstatoval, že svoboda slova zůstává v tomto státě zachována a je nadřazena mínění "mocných" o sobě samých. Šedivá je nicméně teorie, zelený je strom života. Člověk, jehož firma nyní Bernarda v kampani podporuje reklamou a který také v minulosti sponzoroval ODS, byl prezidentem Klausem v dubnu 2008 po deseti letech trestního stíhání udělenou milostí zbaven trestního stíhání za tunelářský paragraf zneužívání informací v obchodním styku a další trestné činy, a omilostněn. Podpora ODS v tom podle vyjádření čestného předsedy ODS a prezidenta v jedné osobě nehrála roli...Olomoucký vrchní soud v červenci 2004 potvrdil Kratochvílovi pětiletý trest za nelegální obchod, na kterém měl on a Radek Leopold vydělat pět milionů korun. Pár měsíců na to ale nejvyšší soud rozhodl, že byl porušen zákon, protože Vrchní soud v Olomouci zamítl Kratochvílovo odvolání, přestože jeho obhájce včas požádal o odročení a požádal o psychiatrické posudky. Podle nich trpí Zdeněk Kratochvíl, generální ředitel firmy ICOM, kterou převedl na svou dceru, duševní poruchou a nemůže být souzen. Dnes firma ICOM vozí reklamu kandidáta do Senátu Stanislava Bernarda. Vrána k vráně sedá a navzájem si oči nevyklovou...

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.